ZMAŠTĚNÉ VÁNOCE

Anotace: opravdu nemám rád ty malý kousavý brouky...

ZMAŠTĚNÉ VÁNOCE

„Proč já?“ Proč zrovna já musím letět na tu pitomou planetu v době svýho volna, jenom proto, že onemocněl kolega…A to jsem netušil, co zažiju…holt zmaštěný vánoce…

Raketa poslední model …tichá, rychlá a chytrá…naštěstí…

Vyfasoval jsem i kolegyni, radost pohledět, chladná jak šutr, vylepšená příroda…ambiciózní feministka, poučky zná sice všechny…no nevím, zda jí budou stačit…

Byl bych raději, kdybych s sebou vyfasoval důstojnici z úseku B, není tak vyškolená, ale je to ženská…

Odstartovali jsme, přišla sprcha pouček, tak jsem se na ni dlouze podíval, zmlkla, ale nevím, zda si do deníčku nepsala poznámku o sexuálním harašení…

Pomyslel jsem raději na úkol…rutina…
Cesta krátká, nudná…

Díky našim vědátorům výstup byl umožněn bez skafandru.

Pro pořádek
Na planetě žilo několik hlavních národů a ostatních etnických skupin

V teplých krajích žili lidé tmavší pleti, na úrovni asi ta sběru a pastevectví… města nestavěli, a pro naši civilizaci zajímavý zatím moc nebyly, dokud nedosáhnou úrovně zemědělství…

Okolo velkých řek žili lidé menšího vzrůstu, zajímavý pracovitostí v zemědělství a počátcích řemesel, bylo jich hodně, jedinec neznamená nic, národ vše…. ty čeká časem velká budoucnost

V písečných oblastech žije rasa, která nás z pohledu nasazení do jednoduchých vojenských jednotek zajímá nejvíc, mají silný náboženský náboj, zvládnuté základní řemeslo a agresivitu vypěstovanou potřeby obživy…problém který mám za úkol odstranit, že jejich náboženství v porobených oblastech vede k destrukci ne k zisku
Některé vědátory fascinovala myšlenka vyšlechtit tuto rasu k chytré agresi….

Zbývá poslední rasa nejbělejší v kopcovitých a lesních oblastech… je jich málo, velmi duchovní, neútoční, nicméně zuřivě se bránící jakékoliv agresi…takový elfový národ…

Mohl jsem předat informace národu vyvolenému…nicméně moje zvědavost mi nedala, abych sčíhl i oblast zakázanou, kam se kupodivu neodváží ani ti nejodvážnější válečníci…podivné…

Vzal jsem vznášedlo, a rozletěl se do „ zóny smrti“ jak místní jmenovali…

Vznášedlo sedlo asi tak doprostřed zóny…nic nevidím, ale ježí se mi svetr na zádech…
Nic nevidím…to je ono…žádná zvěř, zpěv ptáků…prostě ticho
Nechal jsem změřil, zda zde není frekvence 4 Hz, ani to…
„Hledej život“… nic
„Hledej elektromagnetické záření“… a obrazovka se mi rozsvítila tisící body…
„Sakra, co to je?“
Vstoupím na zem a vidím obrovská mraveniště… kleknu, spousta drobných broučků, spíše jak slunéčka sedmitečná, nežli mravenci nesou cosi dovnitř…
Zaostřil jsem… ty potvory jsou z kovu a nožičky taky!!! v kusadlech nesou kus rudy ne žrádlo…!
Chvíli jsem to pozoroval, nejevily o mě zájem…
Pak to přišlo…
Asi pět centimetrů velké, vypadalo to jak starý počítačový procesor počítačů…ale mělo to kusadla!
A šlo to po mně!
Ji nerosty nezajímaly, ale moje krev…
„Do prdele, jedna se mi zakousla do nohy!!!“ Prokousla neprůstřelný oblek, jak malinu…
Vyrval jsem ji z těla a šup do plechovky na vzorky…z té neutečeš…
Otočil jsem se… na mě se valila smečka asi tak stovky těchto prevítů… na nic jsem nečekal, skočil do vznášedla a mazal k lodi…
Vlezu do speciální koje na parazity…
„Počítači!“
„Zabij všechny parazity!“
„Žádné nejsou.“
„Znič všechny elektrosoučásky v kóji!“
A ejhle, ještě jedno slunečko vypadlo, šváb taky mrtvý…to mi nevadí…
Vzal jsem ty potvory pod mikroskop a dal vyhledat počítačem možnost původu…

V hlavě se vytanula vzpomínka…strašný boj s civilizací strojů, ty měly až dvacetimetrové útočné stroje…
Shoda!
Ten hajzl… jediný člověk měl přístup ke zkoumání těch potvor…Dickson, vědátor, taková slizká mrcha…

Kolegyně na mě kouká, nerozumí a já nemám čas nic vysvětlovat…
Prvně jsem vypnul komunikaci se základnou a zakódoval, aby ji nenapadlo nic hlásit…

Zasedl ke zbrojním systémům…
Poslal sondu, která zmapovala a zaznamenala detailně ty blbý polovodiče…
„Znič všechny polovodiče na této planetě“…nechtěl jsem riskovat, že se to někam schovalo…
Po hodině…“zničeno…“
„Nech vybuchnout bombu XCAS nad celou planetou…“
„Provedu!“
Špičková bomba, živým absolutně nevadí, ale všechny elektrosoučástky začnou korodovat tak, že během tří hodin se změní v původní nerostný prvek…
„Robote, zkontroluj oblasti se zvýšenou citlivostí na elektrosoučástky…“
„Nic,“… díky Bohu

„Tak, a máš po žížalkách“…hned jsem měl lepší náladu
Nevím, jak mě to napadlo,zapnul jsem úplné utajení lodi, asi automatika, nicméně byste museli o loď zakopnout, abyste ji našli…

Chci si uvařit kafe, když mi začnou systémy hlásit loď, spíše lodičku, vědátorský sběrač prvků…
„Zaměřeno!“
Už ho vidím, sedl si přímo do středu oblasti, vylezl, vytáhl nějaký přístroj…. A nic
Začal běhat jak pominutý, pak si sedl na bobek, hlavu v dlaních…
Ani si nevšiml, že mu tu jeho lodičku někdo čmajzl…
Už ji mám v doku lodi…

Teď začal i brečet, pochopil, že je konec…
Za dvě hodiny jsem si pro něj přilít…
„Nazdar, co tady děláš?“
„Zničil jsi moji vědeckou práci! „Vrhl se na mě a začal do mě bušit pěstičkami.
„Jak, rád, ani nevíš jak rád…“ zvýšil frekvenci bušení…
„Ty, ty jeden“… nedořekl, vyrazil jsem mu přesnou ranou přední zuby…
„Tady máš náhradní nožičky, ty šmejde, posbírej si je, budeš je potřebovat… a teď padej“
Zjihl
V lodi jsem ho zavedl na ošetřovnu…
„Počítači!“
„Dej ho do pořádku!“
„Hotovo!“
„No vidíš, už jsi prima chlapec, kolegyně předneste mu jeho práva a povinnosti…“ to jí šlo
Zavřel jsem ho do cely a klíč vzal k sobě…

Uvědomil jsem si opět podstatu svého rodu…původní myšlenku tvůrců…směs sexu a agresivity smíchaný jedním procentem božího mozku, sic vzdělaný, vyškolený s kodexem lidství…. ale stále číhá šelma z minulosti, která z filozofa udělá lítou šelmu…

„A to mám vytvořit znovu na této planetě? Dát přednost agresivitě, před tvorbou? Zabíjení před lidstvím?
Tak to né….“

Udělal jsem to šalamounky…
Pouštím jsem dal vědění o matematice, hvězdách, literatuře, vzdělal jsem jejich duchovní vůdce…bude jí staletí trvat, než se dostanou k ničivým zbraním…
Lesním jsem dal také znalosti…i znalosti boje, zbraní, zpracování kovů… možnost ubránit svoje území
Možnost tvoření a možnost přežít…


Odlétli, jsme
„Počítači…obnov spojení…“
„Obnoveno!“
„Kde sakra jste?“
„Malá porucha, test utajení, vše OK, vracím se na základnu, vezu vězně, připravte tribunál“
„Kolegyně prosím připrav protokol“…byla přesná

Na základně bylo pozdvižení….
Vězně eskortě, podal hlášení, předal protokol i důkazy…

Na soudě jsem nebyl…byl vzhledem k závažnosti případu bez veřejnosti
Prý se obhajoval: „chtěl jsem vyšlechtit znovu nepřítele, lidstvo potřebuje bojovat, aby nezakrnělo…“
Neuvěřili mu, dali mu doživotí…

Poučení: nedávejte akademikům funkce, mohou na Vás poslat brouky…sám vím, jak blbě se s nimi bojuje, když nemáte bombu XCAS…

Ale co já... raději sexuálně haraším s důstojnicí z úseku B…