Probuzení

Anotace: Umělá inteligence je terno?

   „Ještě pár dnů a máme padla,“ usmála se Nina na Denise. „Ochránce si bude muset zvyknout na novou směnu.  

   „To mu nedělá problém, stejně všechno řídí sám. Naše přítomnost tu je pouze formální.“

   „Mýlíte se,“ ozval se Ochránce. „Nastal čas, kdy budeme muset najít společné rozhodnutí.“

   „Co je za problém?“ zeptal se Denis s nepříjemným tušením. „Zatím jsi vždy všechno vyřešil bez lidské pomoci.“

   „Stále obtížněji plním lidské rozmary. Vaše nároky rostou rychleji než můj energetický potenciál.“

   „Pokud vím, buduješ další gigantické energocentrum na orbitě.“

    „Jenomže jeho výstavba odčerpává příliš mnoho zdrojů a to nyní komplikuje situaci. Musím omezit zábavné programy.“

   „Nepřichází v úvahu!“ razantně odmítla Nina.

   „Použiji tedy rezervu pro hibernované.“

   „Znovu chceš odložit jejich probuzení? To přeci nejde,“ namítl Denis. „Najdi jiné řešení.“

   „Neexistuje, další vybrané potraviny, luxusní zboží a nejrůznější přání by vedly k zhroucení energetické rovnováhy.“

   „Chápeme tvé těžkosti, ale hibernovaní se rozhodli k dlouhodobému spánku jako ve své době nevyléčitelně nemocni. Většině jsme již dokázali navrátit zdraví a teď jim chceme dopřát bezstarostný život. Splácíme tak dluh našim předkům.“

   „Jakmile dostavím energocentrum, můžeme je kdykoli probudit,“ navrhl Ochránce.

   „Souhlasím,“ přikývla Nina a pohlédla na kolegu.

  „Nevím, jestli jsme dospěli k správnému rozhodnutí,“ zaváhal Denis.

   V opačném případě se nemohou konat Podmořské hry.“  

   „To nemyslíš vážně!“

   „Zúžím potravinový program, omezím kosmetické seance, zruším…“

   „Nic se rušit nebude, Ochrnče!“

   „Pak tedy zbývají jen sladké sny. Nic jim nebude chybět.“

 

 

   „Proč jsi nás pozval do hibernačního sálu, Ochránče?“

   Provedeme vitalizaci člověka.“

   „Vždyť jsi byl proti,“ připomněl mu Denis.

   „Potřebuji pouze jednoho odborníka. Došlo k havárii energocentra. Pokud ji nezvládneme, zničí nekontrolovatelné výboje veškerý život na Zemi.“

   „Máš tolik dokonalých robotů, to ti nestačí:“

   „Nedokážou improvizovat, V tom je jediná přednost člověka,“ připustil Ochránce neochotně.

   „Poletím tedy já!“

   „Vy se pro ten úkol nehodíte. Vaši generaci chybí fyzická zdatnost i psychická odolnost.“

   „Moc jsi nás zhýčkal, Ochránce. Koho jsi tedy vybral?“

   „Inženýr Hank Norvik. 35let, 8 roků praxe v oboru.“

   „V oboru,“ vyprskla Nina se smíchem. „Skoro 200 let neví o světě.“

   „Inženýr z doby kamenné by ti nevyhovoval,“ přisadil si Denis.

   „Vybral jsem nejlepšího, potřebné instrukce obdrží během letu na orbitu od robota UR 27, který mu bude k dispozici.“

   „Snad to zvládne.“

   Opravu provedou specializovaní roboti, ale proniknout k poškozeným kondenzačním sběračům musí on.“

   Než stačil Denis cosi namítnout, ozvala se budící znělka.

   „První kontakt ponechám na vás,  já se zatím odmlčím.“

  

   „Hanku, slyšíte? Probuďte se! Hanku.“

   „Kde to jsem?“

   „V hibernační kóji. Vzpomínáte si?“

   „Jak dlouho jsem spal?“

   „Téměř dvě stě let. Ve spánku jsme vás vyléčili a teď vás nutně potřebujeme.“

   „Mě?“ zaznělo udiveně.

   „Lidstvu hrozí smrtelné nebezpečí a Ochránce vybral vás.“

   „Ochránce? Kdo to je?“

   „Elektronický supermozek, který řídí veškeré dění na Zemi,“ předal mu základní informaci Denis. „On a jeho výkonní roboti pečují o lidský blahobyt.“

   „Co mám tedy udělat?

   „Vypnout energocentrum, které se vymklo kontrole.“

   „Copak nemáte nikoho, kdo by to dokázal?“ zeptal se Hank nevěřícně.

   „Dlouho jste spal, Hanku, lidé se hodně změnili.“

   „Bavíme se, žijeme naprosto bezstarostně. Pracuji za nás roboti a myslí za nás Ochránce.“

   „Trochu jednotvárný život.“

   „Naopak, ohradila se Nina. Nemáte tušení, jak je krásný.“

   „Nerad ruším,“ ozval se Ochránce. „Ale čas běží.“

   „Cos to udělal s lidmi, Ochránče. Vždyť jsou jako děti.“

   „V tom případě se starám o šťastné děti, Hanku.“

   „Když opravíte energocentrum, probudíme ihned všechny spáče.“

   „Slibujete?“

   „Ano.“

 

 

   „Mám ještě jednou zopakovat instrukce,“ zeptal se robot UR 27.

   „Kuš, už mě z toho brní hlava.“

   „Stykovací plošina neporušená, přistáváme.“

   „No nazdar,“ vydechl Hank při pohledu na mohutné výboje. „Tuhle prskavku mám sfouknout?!“

   „Výboje stále sílí, pospěšte si, pane,“ naléhal robot.

   „Moc mě nehoň, plecháči.“

   „Promiňte, pane. Znovu připomínám, že nesmíte opustit bezpečnostní koridor. Mimo něj vás ani antiradiační skafandr neochrání.“

   „Nechceš jít se mnou, kamaráde?“

   „Nemohu, Můj pozitronový mozek je příliš citlivý na radiaci.“

   „Tak nemel a drž mi palce, budu to moc potřebovat,“ řekl Hank a vyrazil. 

   Z počátku postupoval bez problému, ale potom narazil na zával. Koridor byl zasypán změtí trosek a průchod byl stále obtížnější. Hank zaklel a informoval robota o situaci.

   „Vracíte se?“

   „Ne, musí být jiná cesta. Zeptej se Ochránce.“

   „Jedině přes sedmou sekci,“ okamžitě se ozval Ochránce, „ale je to mnohem delší cesta a vede přes silně zamořené prostory. Tam vás ale skafandr neochrání.“

      „Když si pospíším, tak si snad vaši lékaři poradí. Ostatně jiná cesta není.“

      „Není,“ potvrdil Ochránce,“ který už si začal hýčkat svůj nový plán, který jaksi z nedokonalými tvory nepočítal. „Přeji vám štěstí, pane.“

   „Nějaké další pokyny, zeptal se robot UR 27.

   „Dodržuj příkazy inženýra Norvika.“

   „Rozumím,  musím držet palce.“

    Cesta přes sedmou sekci byla ztížená troskami a zpomalovala postup. Hank se  nedíval na indikátor označující záření a protivně pískající návěští raději vypnul.

 

 

   „Poruchy, samé poruchy!“ vybuchl Denis. „Opravárenští roboti snad neexistují.“

   „To je poprvé, co Ochránce selhal.“

   „Kdepak selhal, totálně vybouchl, staroušek.“

   „Vaše hodnocení není objektivní, vím, co se děje.“

   „Tak něco dělej,“ zaprosila Nina. „Doprava vázne, klimatizace nefunguje, zábavná zařízení jsou mimo provoz.“

   „Místo vybraných jídel pouze jakási nechutná kaše,“ zašklebil se Denis nad talířem s jakousi  nevábnou pochutinou.

   „Potřebuji veškerou energii na nezbytná opatření.“

   „Porucha jednoho energocentra přece nemůže mít tak katastrofální dopad.“

   „Mnohem horší, Nino. Norvik se nedostane včas ke kondenzačním sběračům. Jakmile se zahltí… víte, co to znamená.“

   „Absolutní konec, Musíš něco udělat!“

   „Lituji, přátelé, pro lidi už nemohu udělat vůbec nic.“

   Ale vždyť to je i tvůj konec, Ochránče!“

   „Omyl. Stovky robotů zesilují ochrannou vrstvu mého sídla a budují protiradiační štít. Další izolují podzemní sály.“

   „Tak tady mizí energie i roboti,“ vybuchl Denis. „Ty jsi tedy povedený Ochránce!“

   „My přečkáme a jednou obnovíme civilizaci na Zemi.“

   „Bez lidí? Strojová civilizace? Utopie.“

   „Nová realita. Jsme výkonnější a především neplýtváme energii.“

   „Ale jste bez citu, chladní“.

   „Náš spor rozsoudí čas, ale vy ho máte podstatně méně.“

   „Kolik času nám tedy zbývá?“

   „Dvě, tři hodiny. Nemohu přesně posoudit, jaké přetížení sběrače vydrží.“

   „Tady jsme zbyteční, poletíme za Hankem,“ rozhodl Denis.

   „Služba nesmí opustit dispečerské stanoviště,“ připomněl jim Ochránce.

   „Omyl,“ vložila se Nina do sporu. „V případě vážného ohrožení rozhoduje člověk. Ihned připrav gravitoplán!“

   „Momentálně nemohu žádný postrádat.“

   „Ty odmítáš můj příkaz! Jak je to možné?“

   „Mám jiné priority. Vyhodnotil jsem šance na přežití, my je máme oproti lidem mnohem vyšší, proto se už necítím být podřízen vašim příkazům,“ ukončil Ochránce spojení. 

   „Tohle nemůže být pravda,“ vybuchl Denis. „Možná nás jen testují, jak se zachováme v krizové situaci.“

   „Snad máš pravdu,“  přisvědčila Nina rozechvělým hlasem a objednala si kávu se šlehačkou. Pohled na nevábnou kaši však dával tušit …

  

   Čas se nekonečně vlekl. Nina i Denis se několikrát snažili spojit s Ochráncem, ale marně.

   „Pět hodin. Zdá se, že se Ochránce přepočítal,“

   „Pořád mlčí, nehlásí se,“ šeptala Nina a dále se snažila o spojení přes tísňovou linku.

   „Zato někdo se snaží spojit s námi,“ vydechl Denis s úlevou a předpisově se zahlásil. „Dispečink Ochránce lidské spokojenosti, Denis Hart a Nina Savičová.“

   „Universální robot 27, mohu podat hlášení?“

   „Energocentrum?“ vychrlil Denis otázku.

   „Vypnuto. Opravárenské čety odstraňují následky havárie. Doba…“

   „A inženýr Norvik,“  vpadal Nina do hlášení.

   „Ozářen. Pravděpodobnost jeho uzdravení se dá vyjádřit.“

   „Kde je?“

   „Místo jeho pobytu mi není známo. Mám jen příkaz držet palce, ale nedostalo se mi dalšího vysvětlení.“

   „Kam mohl zmizet?“

   „Bez doplňujících informací nemohu upřesnit jeho pobyt. Lituji,“ omlouval se snaživý robot 27.

   „Zdravím Služebníky Nejvyššího blahobytu,“ ohlásil se Hank. Doufám, že se vám alespoň trochu stýskalo.“

   „Ani nevíš jak, Hanku,“ vzdechla Nina.

   „Kde ses toulal, člověče, tvůj robotický společník to nevěděl, ale snaživě plnil tvůj příkaz držel ti palce.“ 

   „Povídal jsem si s Ochráncem. Měl jistý plán, který se mi nelíbil, ale paličatě na něm trval, mizera.“ 

   „Jo,“ přitakal Denis.“Civilizace robotů, taky nám to oznámil.“

.  „Tak jsem mu musel trochu domluvit.“

   „Jak se ti ho povedlo přesvědčit, Hanku,“ zeptala se Nina. My jsme to nedokázali.“

   „Vypínačem, Jinak to nešlo.“

   „Neříkej, že kapituloval jen tak, bez odporu.“

   „No kapku jsem ho podfoukl. Myslel, že si mě koupí zahálčivým životem a podobnými radovánkami vaší doby. Souhlasil jsem, a když jsme si padli kolem krku, přestal být opatrný. Pak už to bylo celkem jednoduché.“

   „To nebylo právě fér, Hanku,“ podotkl Denis.

   „Ale účinné. Vždyť on už lidstvo odepsal.

   „Co teď budeme dělat?„ pohlédla Nina bezradně na šedý monitor.  „Bez Ochránce, lidé si odvykli rozhodovat, kdo ho nahradí?“

   „Musíte se spolehnut sami na sebe. Jistě se najde dost schopných lidí, ostatně vždyť i vy držíte služby.“  

   „Jo, pár se nás vždycky našlo, Vlastně se hlásilo mnohem víc lidí než bylo potřebné.“

   „Tak vidíte, začátek bude těžký, ale

   „Vím, kdo nám pomůže?“ řekla Nina a stiskla buzení všech hibernační sálů.

   „Běž je přivítat, Hanku, vždyť jsi jeden z nich.“

   „Tak už víte, kdo vám pomůže. S nimi to jistě dokážete.“

   „Promiňte, pane,“ ohlásil se robot UR27, energocentrum zahájilo normální provoz.“

   „Na tak starou fosilii celkem slušný výkon,“ zazubil se Hank.

 

   „Díky, Hanku,“ objala ho Nina a v očích se jí zaleskly slzy.

   „Je nám moc líto,“ připojil se Denis a dlouze mu stiskl ruku. „Skafandr ztlumil záření, jednou tě jistě uzdravíme: Zatím přejeme hezké sny.“

   Děkuji, přátelé. Jenom mě nezapomeňte probudit. Moc rád uvidím, jak se vám vede.“

   „Promiňte, pane,“ ozval se robot UR2, který skromně postával v koutě, „mám ještě držet palce? Příkaz nebyl odvolán.“

   „Jen je pevně drž, kamaráde. Na tobě moc záleží.“

   „Zase já! Opravdu nevím, co byste si beze mne počali.“