dystopie 2061 (18)

Anotace: POSLEDNÍ KAPITOLA

Sbírka: dystopie 2061

BAJKONUR , Čínská Lidová Říše , provincie Hézhōng dìqū                                 

Ráno odezněla. ,,Proč jsi to udělal Diego?“ zeptala se Leia španělsky střelce.

,,Tvoje řeč na mě udělala dojem Leio,“ přešel do stejné řeči nervózně a odmlčel se, aby pak své prohlášení totálně převrátil. ,,Legrace! Chci prostě Kwanovu pozici. Nic víc! Nebyl jí hoden. Mohl bych říct, že jsem patriot a blá blá blá, ale lhal bych. Pokud opravdu lidové říši hrozí kolaps, tak vás oba mohu ujistit, že zůstanu v Seville a jejím …“ odmlčel se nakrátko. ,,Jak jste to vlastně říkala?“

,,Chanátu!“ doplnila ho Leia, přesto na něj nebyla hrdá. Zklamal jí.

 ,,Takže svým způsobem patriot budu nó?“ zvedl koutky cynicky.

,,Nuže …“ pokynul rukou Duval. ,,Co teď bude, ehm, Evropane?“

Stilicho se tvářil samolibě. ,,Když vás tedy držím v šachu. Co máte v plánu vy?“ tázal se zájmem. Zbraň mířila pro změnu na Duvala, zřejmě aby byl upřímný.

 ,,Filmové klišé,“ uchechtl se kosmonaut a vzhlédl zasněně ke kontaminované obloze za průhlednou klenbou. Agentovi připomínal starověkého objevitele, jenž vidí vybájené světy, co se ukrývají kdesi daleko za obzorem.

Duval neváhal. ,,Vypadnout z této znásilněné planety!“ pronesl upřímně a dal se do vyčítání. ,,Tráví se smogem a spadem. Jak se pod to můžeš podepsat Hispánče? Verné ty naivó!“

Agent pokrčil s nezájmem rameny. ,,Věříte, že ten raketa funguje?“ dobíral si je.

,,Sejde na tom?“ odsekl kosmonaut, dal si demonstrativně dlaň k uchu a s notnou dávkou nihilismu prohlásil. ,,Ve vesmíru nás nikdo křičet neuslyší!“

Stilicho si z nějakého důvodu vzpomněl na vozíčkáře, s nímž měl tu čest na věži Jin Ta. Jak že se jmenoval? Roze ...

,,Hezká myšlenka,“  odpověděl stejně jako tehdy.

,,Nuže?“ opakoval se Duval.

Stilicho mávl rukou. ,,Nebudu vám bránit. Jste mi k ničemu a straně zrovna tak. Zajímá někoho minulost? Nó! Zajímá někoho prázdnota? Nó!“

Bylo evidentní, že jeho názory pohrdají. Nicméně zželelo se jim ho. Byl jen plodem své doby. ,,Ehm, přesto grazias Diego,“ poděkovala mu Morales.

,,Merci,“ smekl před ním helmu Duval, jako nějaký mušketýr.

Za okamžik zaklapli průzory, otočili se kolem vlastní osy a vykročili směrem k raketoplánu. Stilicho sledoval jejich odchod a postřehl i to, že hledaný jen tak mimoděk plácl bývalou knihovnici po zadku. Cítila to přes skafandr?

,,Duvale?“ zavolal na něj ještě naposled Stilicho, neboť měl na srdci ještě něco. Kosmonaut se ohlédl. ,,Kam konkrétně máte namířeno?“ zeptal se agent.

,,Na jeden z Galileových měsíců,“ sdělil mu tlumeně.

,, Jméno?“ zajímal se o podrobnosti, třebaže věděl pouze o existenci Měsíce pozemského. Mimo jeho slov, zaslechl hydraulický zvuk dveří raketoplánu.

,,Europé přece!“ upřesnil to, poté otočil list a zmizel v útrobách raketoplánu.

******

Kosmodrom opustil podřízený i s mršinou podřízeného, kterou pak ponechal radioaktivnímu osudu. Dokonalejší zahlazení stop si ani nedokázal představit. Za pár chvil se vzdálil a jen tak z recese zahájil odpočítávání. ,,Diez. Nueve. Ocho. Siete. Seis. Cinco. Cuatro. Tres. Dos. Uno. Start!” Netrefil se. To, že měl být svědkem startu raketoplánu, nepovažovat za nějakou výsadu. Přes průzor antiradiační masky viděl jen něco. Žhnoucí trysky nešlo nezaregistrovat. Mocné zadunění korábu ho donutilo jen nevěřícně zírat. Raketoplán se odlepil od země, zobal mířil ke hvězdám zvedal. Co si počnou ti manželé v prázdnotě? Stilicho pro to neměl pochopení. Nerozuměl jim. Raketoplán stoupal víš a víš, ržál jak beznohý drak, aby pak navždycky opustil spadové mračno. Agent si jen domýšlel, kdy zdolal sféry znásilněné planety. Vrátí se jednou stejně jak ta kometa? Zvěstovala skutečně změnu? Stichovi na tom nesešlo. Soudili ho za manželé? Koho by to zajímalo … stejně ty zpátečníky už nikdo křičet neuslyší …

*** Jiéwěi ***