Počítačová paměť

 

Počítačová paměť

Už zase se musím učit. Maturitní otázky z českého jazyka, němčiny, matiky a zeměpisu. Příprava na blížící se maturitu. To je ale nápor na paměť ! Skoro žádné volno.

Pro dnešek dost, zítra se uvidí. Ráno mě v novinách zaujal inzerát „Zdarma poskytnu radu, jak najisto obstát u maturity“ a adresu nějakého zapadákova.

Ušklíb jsem se a pro sebe si říkal: „To bude asi zase nějaký šarlatán“. Nicméně po zkoušení z maturitních otázek z čestiny, které ve škole dopadlo špatně a ozdobilo žákovskou knížku solidní pětkou, jsem se rozhodl, že se tam odpoledne vypravím. Je to přeci jenom zadarmo, ne ?

Byl pátek, rodiče odjeli, a tak nic nebránilo mým plánům. Zazvonil jsem u dveří polorozpadlého domu. Dveře přišel otevřít pán a pokynul mi, abych vstoupil.

„Zajisté jste si přišel pro radu“, řekl s úsměvem. „Tak se tu posaďte“.

Začal jsem se mu svěřovat s tím, jak náročná je příprava na maturitu. Zadíval se na mě zvláštním způsobem a já cítil, jak se mě zmocňuje únava. Za chvíli jsem už nic nevnímal a upadl do hlubokého spánku.

Po probuzení jsem se cítil velmi dobře. Rozhlédl jsem se a s údivem zjistil, že se nacházím doma. Ale co to ! Před očima jako bych měl obrazovku počítače. Tohle vypadá jako časový údaj, datum, pod tím zase údaje o složení vzduchu a teplota. Druhá část zase připomínala údaje o zdravotním stavu. Ano, byly to údaje o zdravotním stavu !

Tep, tlak a teplota. Co to má znamenat ! To je jako bych měl místo mozku počítač se spoustou čidel.

V tom okamžiku se údaje změnily. Četl jsem: „Dobré ráno, zdraví vás počítač SIG 122 miniaturizovaná velikost. Jsem propojen s vaším mozkem. Má paměť je několikanásobně větší než paměťová kapacita vašeho mozku. Všechny informace, které chcete uložit, budou ihned po uložení k dispozici“

Takže ten inzerát nelhal. Tohle bylo ale něco ! Hned vyzkouším, jak to funguje. Popadl jsem sešit s maturitními otázkami z českého jazyka. Tak třeba „Vývoj českého obrození“.

Začal jsem číst, ale byl jsem přerušen informací počítače.

„Proč tak složitě ? Stačí otevřít sešit, podívat se na stránku a ta se uloží úplně jako fotografie v paměti“.

Ohromilo mě to. Sobotu jsem strávil sladkým nicneděláním a během neděle byl hotový s přípravou na maturitu.

Zeptal jsem se počítače, kolik zbývá v paměti místa. Odpověď zněla, že je zaplněna na neznatelné úrovni.

„Tak se ještě naučím něco na pondělí“, řekl jsem si. Netrvalo to ani pět minut, i když předmětů bylo docela hodně.

Večer se vrátili rodiče.

„Máš už všechno hotovo do školy ? No, jen jestli . Ukaž nám ještě žákovskou knížku ! Cože ? Máš pětku z čestiny ? No to si teda budeš muset opravit, ale rychle“.

S úsměvem jsem prohlásil, že si to teda opravím. Popřál jsem rodičům dobrou noc a šel spát.

Bylo ráno. Tak co to dnes vlastně máme. Informace z paměti počítače okamžitě proudily do mého vědomí.

Matematika, dvě hodiny českého jazyka, fyzika, němčina, ekonomie, ruský jazyk, biologie.

Vítězné tažení začalo. Z každého předmětu jsem se dal vyvolat, případně jsem byl vyvolán a vždy jsem inkasoval za jedna. Přišel jsem domů a předložil ledabyle tatínkovi žákovskou knížku. Čekal jsem na jeho reakci. Tatínek s nezájmem nahlédl, pak se prudce narovnal na židli, protřel si vícekrát oči a zíral v němém úžasu.

Výsledkem byla pochvala a peněžní odměna.

Den maturity se velmi přiblížil. Ze všech předmětů ve škole jsem byl za jedna. Nyní už zbývá pouze ta maturita. Zběžně jsem zkontroloval údaje uložené v paměti. A ledabyle zívnul.

Všichni spolužáci i spolužačky byli více či méně nervózní. U mě vládl klid. Postupně a s přehledem jsem udělal maturitu z českého jazyka, zeměpisu a němčiny. Zbývala již pouze matematika.

První příklad jsem zvládl lehce, druhý byl o něco těžší. Ale v tu chvíli mi jeden přísedící položil otázku ve stylu, že matematika není jenom počítání, ale také filosofické uvažování a vysvětlování. Moje i počítačová paměť pracovaly na plné obrátky. Tohle přece nebylo v opakovacích okruzích !

Najednou mi něco v hlavě zapraskalo, přestával jsem ovládat své pohyby, displej v očích se mi zbarvil do ruda, a na červeném podkladu vystupoval nápis: „Pozor ! Aktivace obranného a útočného programu. Objekt je přísedící s hloupými otázkami“.

Uvědomil jsem si, že vládu nad mým vědomím, pohyby i jednáním převzal počítač. Ale to ne ! To nemůže ! Ale nedalo se nic dělat. Zmatený přísedící se snažil uniknout prvnímu přímému úderu na hlavu, ale okamžitě inkasoval levý hák a pravý zvedák, který ho odhodil do rohu místnosti.

Zavládla panika.

„Zastavte ho ! Pomoc ! Udělejte ně…“.

„Crrrrr !“

Pronikavý signál budíku mě probral ze spánku. Posadil jsem se na posteli a snažil si v hlavě srovnat myšlenky. Byla sobota ráno. Uvědomil jsem si, že celá tato realita byl pouhý sen.

Nasnídal jsem se, pustil televizi a říkal jsem si, že taková počítačová paměť by byla vcelku dobrá věc, až na ten konec.

Ale co. Vypnul jsem televizor, usadil se do křesla a začal se učit. Tady mně nic nepomůže. To, co budu chtít znát a vědět, se budu muset poctivě naučit

A tady je jako bonus taková legrácka.

Novinky v příjmeních

Kde jsou ty časy, kdy se slečna či žena daly rozeznat podle koncovky ová. Kupříkladu dneska taková Milada. Její tatínek se jmenuje Voňavý. Ale maminka už ne Voňavá, ale také Voňavý. Takže ona se jmenuje Milada Voňavý. Časem se vdala. Ale měla ráda své příjmení a tak si ho nechala a zároveň měla i příjmení svého manžela. A začala pracovat v parfumérii.Do telefonu se nyní hrdě hlásí takto:

„Dobrý den ! Parfumérie Svěží Vánek. U telefonu Voňavý Tchoř. Jak Vám mohu pomoci ???“

Její manžel se totiž jmenuje Tchoř…