Vánoční tajemství

"Potřebujeme víc kůrovce!", štěkal major Kůrka.
"Ale veliteli, ten se může roztáhnout i za přední linie!", obával se nejhoršího seržant Jehlička.
"Splňte rozkaz seržante!", hartusil major.
"Ano pane! Více kůrovce", zahlásil seržant Jehlička.
Vojáci v přední linii diskutovali o nesmrtelnosti chrousta, když Jehlička zavelel.
"Vypnout produkci pryskyřice!"
Vojákům málem zaskočil dusík, který si právě extrahovali z půdy pod sebou.
"Ale… seržante… to znamená… že přijdeme o nohy!", bědoval vojín Kořínek.
"Podívejte se vojáci, je to oběť pro vyšší dobro. Po dobu stovek bliků vraždí naše příbuzné, hlavně děti. A nejhorší je to ke konci každého bliku. Najednou nás zmizí miliony. Ve vzduchu je cítit strašná směs čerstvé smůly a jádeše smrti…", seržant se odmlčel.
"Pane, co… co je… je já… já… jádeš?", zeptal se koktavej svobodník Míza.
Seržant vrhnul na svobodníka vyčítavě jehličí a pak promluvil na všechny.
"Jádeš, milí a chrabří vojáci, to je to nejstrašnější, co nás může potkat", zněl tajemně.

---

"A teď zprávy z domova", ozval se známý hlas oblíbeného moderátora.
"Naši lesaři hlásí již čtvrtou sezónu enormního výskytu kůrovce v českých lesích. Á na Maoravě.", odkašlal si.
"Předávám slovo kolegyni Rohaně, která je přímo na místě".
"Ano Mojmíre, slyším tě. Vidím zde obraz naprosté zkázy. Miliony stromů jsou napadeny tímto nebezpečným broukem, kůrovcem", sdělila moderátorka novinářským tónem.
"Co na to říká vedoucí lesní správy Kokrheč, pan inžinýr Louskálek?", Rohana namířila černou bambuli mikrofonu před neholená ústa lesního technika.
"Podějte se paj modrátorko, cirka přes dvacet miljonů kmenůch je napadenýho kůrofcema. Primárně de vo cirka všechny dřeviny ve frontálních částech lesůch".
Moderátorka si vzala zpět mikrofon.
"Dle analýz poskytnutých přímo z terénu je zarážející, že jde právě, až na výjimky, stromy na kraji lesa a zejména tam, kde les úzce hraničí s lidskými obydlími. Co na to říkáte", vrátila Rohana mikrofon zpět inženýrovi.
"Helejte se, tag já myslim že určitě jako", dodal inženýr Louskálek a vyplivnul žvýkačku.
"A nemohou být ta lidská obydlí ohrožena?", dodala Rohana.
"Podějte se paj redagtorko, lidi vod nás to maj pod kontrolou. De vo čas, žeano. Vo tom to celý je. A vánoce. Čas na vánoce"
Rohana rychle odebrala inženýrovi mikrofon od úst.
"A to je prozatím z Kokrheče vše".

---

"Pane, pane!"
"Hlásím, že mužstvo je připraveno!", odrecitoval seržant majorovi.
"Proč to trvalo tolik bliků?", čertil se major Kůrka.
"Museli jsme počkat, až se kůrovec…"
"Přisli jsme o několik dalších milionů duší seržante!", nenechal ho dokončit major.
"Za tohle půjdete před vojenský soud! Bleh… kuck… heht", zakuckal se.
"Pane! Máme pokrytou celou první linii, pane!", ukázkově zahlásil Jehlička.
"Spusťte to seržante!", zavelel major,"… a neposerte to Jehlička!", procedil.

---

"Hlásíme se vám s mimořádným zpravodajstvím", na obrazovce Louskálkových televizoru se roztančily barevné bannery a hrála motivační fanfára zpráv televize Ztuha.
"Mámo? Poj se mrknout, něco se děje", volal přes celou světnici inženýr na manželku.
"Porád se něco děje, dej mi chvilku než se seberu!", odpověděl tlumený hlas odkudsi z útrob jejich dvousetleté chalupy.
Inženýr si otevřel pátého Platana a připíchl oči k obrazovce.
"Je to naprostá tragédie, prakticky všechny domy v naší zemi, které stojí pobliž linie lesa jsou zdevastované popadanými smrky. Obce hlásí tisíce mrtvých a desetitisíce raněných. Jde o národní katastrofu. V Prázdně už zasedl krizový výbor."
"No jó, prázdňáci, tyaby furt neschůzojli", moudře komentoval dění v televizi inženýr.
"Máme za to, že situace není konečná, další stromy mohou ještě padnout a způsobit další škody", hlásil z obrazovky velitel hasičů z jedné obce na Maoravě.
"Tak co je dědku", připajdala do světnice paní Louskálková.
"Ále, popadali nám ňáký kmeni a rozčíslo to pár chalup", shrnul pro svou milovanou choť.
"Ježišmarjápano, jak je to možný, dyks říkal, že to máte vošéfovaný? V televizis vo tom mlel!", pokoušel se o paní hysterický záchvat.
"Klid Máňo, to se nějak vyřeší. Dycky se všecko vyřešilo ne? Nemáme se snad vynikajícně?", usmál se opile inženýr.
Nad jejich chalupou se ozvalo táhlé vrzání a praskání.
"Slyšels to?", zpozorněla Máňa.
"Jó prosimtě, to je jenom víš co…"
Zbytek už inženýr nestihl doříct. Stejně by ho už neměl kdo poslouchat.