Čocka

Dozvěděl se o tom těsně před změnou.
Seděl na staré, nepohodlné židli a zíral oknem do prázdna bílé zimní oblohy.
„Doktore, co je tedy smrt?“, poslal mentatem na druhý konec kontinentu. Doktor odpověděl téměř okamžitě. To bylo dobré znamení, že Vlk nereagoval. Max, jeho nejlepší žák na polytechnice, slíbil, že ho hackne a evidentně se mu to povedlo. „O Vlka se postarám, už dlouho mi pije krev. Skenuje myšlenky, nálepkuje je na přání vlády a, a to mě sere nejvíc, radí!“, rozčiloval se Max, když spolu poprvé zabředli hovor o „vyřešení Vlka“.
„Pane Ouwerte, nejdřív bych vás chtěl uklidnit. Bolest neucítíte“, začal doktor Šídlo. Poznali se před několika měsíci. Přinesl Ouwertovi tu zvláštní informaci o blížícím se konci.
„Na to kašlu, doktore. Chci vědět, jak moje smrt, jak smrt kohokoliv funguje“, pokračoval a nenechal na konci doktorovy věty žádnou zdvořilostní pauzu.
„Slyšel jste někdy o teorii smyčkové kvantové gravitace?“, opatrně prostřel doktor hlavní chod svého monologu na stůl.
Tentokrát nechal Ouwert otázku zarezonovat a snažil se sestavit smysluplnou odpověď.
„Slyšel. Tvrdí, že superstruny neexistují, že náš vesmír není kontinuum, ale síť obrovského množství malých, časoprostorových kvant, která jsou mezi sebou propojena. Jejich geometrie definuje to, čemu říkáme prostor. A celá ta síť se dynamicky hýbe a otáčí. To definuje čas. Celá ta pulsující síť se nazývá spinová pěna. A když do téhle pěny přidáme energii, vypadá to, jako když spadne míč do sítě. Vlákna sítě se začnou deformovat a tomu se říká gravitace.“
Ouwert se odmlčel.
Na druhém konci mentatu bylo také ticho.
„Doktore? Jste tam?“, prořízl ticho Ouwert.
„Ano“, vydechl doktor.
„Takže“, pokračoval Ouwert, „pokud je smrt transformace, odeberu energii z kvantové pěny, která definuje moje bytí. Pěna v okamžik smrti uvolní energii, která…“
„Která odpovídá energii objektu o hmotnosti okolo jednadvaceti gramů“, doplnil doktor.
„Pokud přidáním energie do pěny vzniká gravitace, pak odebráním energie z pěny gravitace zaniká. Duše. Jde o duši že ano?“, triumfálně zakončil svůj myšlenkový tok Ouwert.
„To by znamenalo, že duše váží jedenadvacet gramů“, poznamenal doktor.
Ouwerta píchlo u srdce. Uvědomil si, kolik věcí chce ještě zařídit, než to přijde.
. . .
Zemřel v 5:51 ráno.
Pokud by na jeho tělo v tento okamžik mířily laserové interferometry, zaznamenaly by na hyperkrátký okamžik efekt gravitační čočky. Na okamžik, který trval jeden puls spinové pěny, která se tímto momentem nepatrně zavlnila. Ouwertova duše se rozplynula v kvantových smyčkách nekonečna.