ŠUKNÍČEK

Anotace: Týnčina snaha svalit veškerou odpovědnost za své nevěry na hlavu svého chotě... Kapitola 10. / „Kdo šuká v žitě“ /

***
Jářku já vám ještě neřekla, že si píšu deník. No, tedy spíš deníček. Říkám mu důvěrně šukníček a mám na něm zámek, kdyby se náhodou dostal do ruky někomu nepovolanýmu.
Co? Že čárky si dělaj jenom zamindrákovaný blbci?
Tak to ste se mě dotkli, že to takhle berete. Fakt. Myslela jsem si, že už se kapku známe. Heleďte, aby teda jako bylo mezi náma jasno - já sexrejdím jen proto, že si to přeje Pavlík. No a nevyhovte někomu, koho z celého srdce milujete. No né?

Zprvu mi to jeho přání přišlo pyramidálně uhozený, ale fakt je, že na světě existujou i ještě mnohem uhozenější věci. Samo, že když přešlo mé počáteční vykulení, hned jsem si našla, co je to vlastně za šukocvakání nebo jestli tím trpí jako jedinej na světě.

Jo, vy furt nechápete, vo co de? Bohatý rodiče, co? Koupili vám vedení až na Čukotce. Jé, tak se hned neurážejte, vždyť to já jen tak. Nic ve zlým, hele, fakt. Tak já vám to teda nastíním úplně polopaticky, jo?

Pavel prostě chce, abych mu zahýbala, a pak mu o tom při našem milování vyprávěla. Jako teda kde, s kým a jaký to bylo. Dopodrobna. Jednoduše baží po tom, abych mu někde sexrejdila, a pak mu o tom podala podrobnej raport. Nebo dokonce, abych to s někým jiným dělala přímo před ním.

Ačkolivěk já to přece ani nemůžu nazývat sexrejděním, anžto se na to buď rovnou kouká nebo o všem ví. Teda při tý mý k uzoufání všudypřítomný apetenci si určitě myslíte, že to pro mě není nic, až tak těžkýho, ale... Heleďte, věřte si čemu chcete, vy pichvrčníci, ale já bych fakt byla nejšťastnější moct si to rozdávat jenom sním. Ach jo...

Heleďte, dyk von za to nemůže. Prostě šukocvok, třebaže v podstatě neškodnej. Však jsem si to taky našla v tý odborný publikaci, a docela se mi ulevilo. A že není zdaleka jedinej, na to vemte jed.
Vidíte, teď když už to víte, aspoň nebudete vyjevený jako já, když náhodou na takovýho šukocvoka narazíte. Odborně se tomu říká kandaulismus.

Fakticky se to teda má tak, že sem si prostě na to svý, tak trošku nucený zahejbání, časem tak nějak zvykla. Ale děsně mi chybí taková ta sounáležiťácká vazba... prostě takový to něco mnohem úžasnějšího než jen vizuální zalíbení.
Má to jediný řešení - myslet při tom na toho svýho, pro kterýho to vlastně děláte, protože víte, že si to moc přeje a přínáší mu to potěšení.
Vy to potěšení jednak máte hned, pak podruhý z toho, že ho má on, a potřetí z toho, že jak ho má on, dělá znovu potěšení vám.

Na vás složitý? Tak si to přelouskejte ještě jednou nebo to nechte plavat.
Konec konců... Hele, co vám mám povídat. Já to vlastně taky za mák nechápu.

Ccóóó???
Jak... jestli Pavel taky?
Hele počkejte, vy se mě teda jako fakt vážně ptáte, jestli mi můj Pavlíček taky nesexrejdí? Ttśśś!
No, tak to bych mu ho rovnou ufikla. Šmik...
Jé, a vy myslíte... jako... že by moh mít po řádění se mnou ještě ňákou mužnou sílu? Že by???

Ale néééé.... Pch!

Na to vám neskočím.
Já nejsem žádná pichsoptilka.
A... Jářku šmírovat... tak to ho teda nebudu.

Já si věřím. Fakt.

A vůbec... Zameťte si před vlastním prahem!!!
Chytráci!

***
_______________________________________________________

Psychiatrie řadí KANDAULISMUS
do kategorie poruch instinktů, mezi tzv. nepravé aberace – základním projevem je touha předvádět svou ženu nebo milenku nahou, případně ji nutit k pohlavnímu styku s jiným mužem.

Taková osoba dává kus sebe sama, prostřednictvím svého nahého partnera, očím a duším jiných lidí. Dělí se o něj s nimi. Prostřednictvím svého partnera transformuje povrchovou energii lásky s ostatními lidmi. Pohled na nahého partnera ostatní lidi vzruší a vyvolá u nich emoční vlnu energie, kterou si s nimi kandaulista vymění, respektive nasaje ji do sebe.
------
Pojmenování této úchylky
vzniklo na základě dávné báje o Lydském králi Sadyattovi - zemřel roku 687 před Kristem - jenž nosil přezdívku Kandaules, což je řecky "davič psů".

Zmíněný král byl prý tak nadšen krásou své manželky Rhodopé, že ji nejdříve tajně předváděl svému příteli nahou a nakonec ji chtěl neustále ukazovat přátelům na svých hostinách.

Rhodopé ovšem počínáním svého královského chotě příliš nadšena nebyla, a právě zde se bájesloví rozchází:

Podle první verze král na jedné z hostin svoji vzpurnou ženu nakonec zardousil, když se odmítla nadále předvádět hostům nahá.

Podle jiné pověsti naopak Rhodopé nakonec svého chlípného muže nechala zavraždit sama.

---