Letní bouřka

Anotace: Letní bouřka která měla neuvěřitelné inspirativní kouzlo

Sluníčko pálilo již několik dní k zbláznění a já si už dlouho lámal hlavu, jak začnu svůj první den dovolené. Dávno jsem se rozhodl, že letos nahradím Itálii, Řecko nebo Slovinsko za domácí dovolenkové produkty. Sluníčko mi dalo zapravdu a vody bylo v nedalekém okolí také dostatek, i když se servisem to ještě dost silně pokulhávalo.

Při dopíjení své ranní kávy jsem si vzpomněl na mou poslední diskuzi s Petrem, který si nemohl vynachválit obrovský písák, ne víc jak padesát kilometrů vzdálený. Musím se přiznat, že mě na tom nejvíc lákala dlouho diskutovaná a barvitě líčená rozsáhlá nudistická pláž, která tam prý zabírala víc jak dvě třetiny plochy. Do kufru své Mazdy jsem naházel to nejnutnější a bez velkého zdržování jsem vyrazil vstříc vzrušujícímu očekávání.

Za slabou hodinku jsem se vysoukal z aktivní sauny svého vozu, vrazil si deku do podpaždí, v druhé ruce tašku s dostatkem pití i jídla. Na okraji improvizovaného parkoviště mě nasměrovala pestrá tabule s krásnou, skrovně oděnou děvou a já nedočkavě vyrazil ke svému blízkému cíli. Sotva jsem se protáhl přirozenou vysokou zelenou stěnou, polknul jsem naprázdno. Přede mnou se svou bezprostředností otevřel svět naháčů tak neočekávaně rychle, až jsem zůstal rozpačitě na pár vteřin stát.

Mé oči začaly pomalinku svou nedočkavou hltavostí šílet a běhaly z jednoho nahého těla na druhé. Na dekách se vyvalovali tlustí, štíhlí, krásní i méně pohlední členové lidské smečky, mezi kterými se vyjímali hlavně bělaví pupkáči i do bronzova opálení svalovci. V ten první moment jsem vůbec nedokázal pochopit, jak jim nemůže vadit se procházet jen tak sem a tam s těmi jejich malými i mohutnými plandajícími se přívěšky. Ale nikdo si na první pohled nevšímal nikoho.

Hlavou se mi mihl zbabělý nápad, že bych si raději měl zahrát na zajíce a zase rychle prchnout, dokud je čas. Ale to byla jen se mihnoucí nějaká momentální slabost. Nakonec jsem světácky vypnul hruď a můj pohled padl na dost velké zelené místo za hranou masy naháčů, kde už bylo trochu volněji.

Jen pár metrů dál leželo osamoceně něco, co se už na první pohled i z té dálky podobalo Venuši. Hrdě jsem na tento plácek vstoupil, odložil si svou příruční špajzku a jedním ladným pohybem rozprostřel deku.

Jasně, slunce pálilo k nevydržení, ale můj příval potu byl spíše vyvolán pohledy desítek párů očí opékajících se žen, které nepropásly nikdy žádného nově příchozího. Pár vteřin jsem stál jako svatokrádežník a uvědomil si, že se vlastně není vůbec kam otočit tak, abych aspoň některým pohledům unikl.
Nakonec jsem si ledabyle stáhl triko i katě a pomalinku si majestátně sedl na deku. Teprve pak přišly na řadu ty prokleté slipy. Když jsem se nenápadně rozhlédl, co tomu říká mé okolí, zjistil jsem, že už pro nikoho nejsem ani za mák zajímavý, což mně dodalo notně na sebevědomí. Jejich pozornost zaujal nový houf přicházejících. Zapálil jsem si s chutí cigaretu, lehl si pohodlně na břicho a přes tmavé brýle si vychutnával pro mě ještě pořád to krásně nezvyklé okolí. Brzy jsem však pochopil, že jsem si lehl do místa, kolem kterého musel jít každý, který přicházel, nebo si šel jen pro něco do kiosku. Trvalo to ještě více jak hodinku, než se mé oči a hladové nitro vzrušivé podívané nabažilo. Již dlouho jsem po svém těle cítil, že by to chtělo hodně rychle osvěžující koupel, nebo bude zle. Ještě chvilku jsem vyčkával ani nevím proč, až jsem se konečně odhodlal a sotva jsem skončil v osvěžující náruči příjemně chladivých vln, litoval jsem, že jsem to neudělal už dříve. Nahá těla na břehu splynula do skoro nezajímavé monotónnosti. Plaval jsem pomalinku podél břehu a dost často jsem, dlouho stoje až po bradu ve vodě, odpočíval.

„ Ale, ale, podívejme se na to…“ šeptnul jsem překvapeně vlnkám, když jsem poznal první tvář v rudém vějíři rozhozených vlasů, která po chvilce vstala a nechala se zlákat na badminton.
„ To je přeci ta namyšlená sekretářka našeho direktora, která ti nikdy pomalu ani na pozdrav neodpoví…“ frkal jsem skoro spiklenecky do vody. „ Vidíš to, nahatá už nejseš zdaleka tak majestátná, jako za tím svým naleštěným stolem a šéfem ve vedlejší místnosti. Jak to, holka, vlastně děláš? Ty když za stolem vystavuješ svůj dekolt, tak to vypadá skoro na plnokrevné čtyřky a tady ti kolem uší hvízdají poloprázdné vytahané pytlíky…“ usmál jsem se a pomalu se ponořil celý pod vodu.
Udělal jsem několik líných temp ke břehu a málem jsem si překvapením loknul.

„ To snad není pravda, ten tvůj spoluhráč je opravdu sám velkej ředitel? Tak já ti, kamaráde, fakt nevím, čím jsi na tu svou sekretářskou babu zapůsobil? Tím mrňavým nic, co máš na půl zalezlý v tučným břiše, asi těžko. Jo, jo, asi to bude to neodolatelné kouzlo peněz a moci, což určitě překoná každičký tělesný nedostatek, že?“ lehce jsem se pokrčil v kolenou a pomalým plaváním raději vyrazil na další průzkum.

„ Je to vůbec možný? Když se zakoukáš do detailu, tak je tady najednou tolik známých, že bych to do nich nikdy nebyl řekl. To je přeci Kovandová a Janatová…“ přibrzdil jsem tempo tak rychle, až jsem vyvolal lehké vlnobití. Poopravil jsem malinko směr svého pohybu a vydal se ještě malinko blíž ke břehu. Nemýlil jsem se. Seděly spolu na dece v prostoru lehké vyvýšeniny, kolena pokrčená tak, že na mě rozhodně ani nemohly vidět. Ale zato můj pohled se okamžitě ponořil do vyšpulených buchtiček, slastně sajících teplé sluneční paprsky a horkem vyplazující své malinké růžovoučké jazýčky.
Polkl jsem na prázdno. Právě za Kovandovou jsem neodbytně pálil víc jak měsíc, než jsem to definitivně vzdal. Vyloudit z ní za měsíční noci polibek, byla práce jen pro opravdu neodbytně odhodlané. A tady se vystavuje jako ve vitríně. Vtom se pro něco otočila a levé koleno se doširoka vytočilo. Její huňatá kočička si unuděně zívla na celou pusinku tak, že jsem zase polknul naprázdno. Ta ničemná Janatice jí to ale rychle podala a bylo po koukání. Kolena jí zase scvakla k sobě zrovna tak, jako moje pootevřená huba. Ach jo. Raději jsem toho rychle nechal, abych náhodou pod vodou nepřišel k úrazu, kdyby kolem náhodou plavala nějaká lačná štika. A když se k ní Janatová lehce přitočila a několikrát jí mazlivě pohladila prsa, tak se mi rázem v tý mojí zmáchaný kotrbě rozsvítilo.
Pomalinku jsem proplaval zelenou nepříjemnou hmotou pohupující se těsně pod hladinou a dostal se tak za další záhyb břehu, kde bylo s podivem poměrně málo lidí. Možná, že to bylo právě tím, že v tomto místě byl břeh malinko vyšší a vstup do vody o to problematičtější. Zaujala mě osamoceně na břiše ležící zlatovláska s tmavými brýlemi na nose. Do tváře jí bylo vidět jen zčásti, ale i tak se dalo odhadnout, že rozhodně k nějaké sortě ošklivek nepatří.

„ Vypadá skoro stejně jako ta pěkná Renata z Prahy…“ informoval jsem zase rachle šeptem pohupující se vlnky. „ Zrovna teď je v naší ulici u tety na dovolené. Už jednou jsem měl tu čest se s ní potkat, když jsme společně čekali u nálevního pultu místního hostince, až v našich džbáncích s pivem opadne pěna. Při té příležitosti jsem se pokusil o nějaké duchaplné plky, ale moc jsem asi na ni nezapůsobil. Je to stejně zvláštní a teď se tady povaluje a vystrkuje na mě svou překrásnou sedinku…“
…co kdybys, ty hrdino, vystoupil z anonymity vody a šel ji pozdravit?…ozval se provokatér ve mně…
„ To víš, že jo a budu jí jenom pro smích, že?“
…coby? Tady jsou přeci všichni nahatý, s tím se přeci počítá, že?
„ Tak půjdu, co bych nešel…“ vydechl jsem dost nepřesvědčivě.
…no tak…abys sis nepřipadal tak sám, tak půjdu třeba s tebou, fakt…utahoval si ze mě můj rarášek.
„ No jo, když si uvědomím, že jsem tam v hospodě koktal jako puberťák, tak si nejsem zrovna dvakrát jistej, jak bych dopadl tady, až bych se jí zeptal, jak se má a jak se jí tady líbí…“ začal jsem zase rychle ztrácet odvahu.
…nedramatizuj to…
„ Už ji vidím, jak zvedne hlavu, prohlídne si mě od hlavy až k patě, a když uvidí to moje rozmáchaný scvrklý torzo mezi nohama, tak se začne dusit smíchem.“
…tak se začni třeba topit, volat o pomoc nebo něco podobnýho.
„ Jistě a seběhne se půl osazenstva břehu a ona se bude jen z dálky dívat, jakej jsem neschopnej plaveckej idiot, že?“

Najednou se pohnula a z lesknoucího se zadečku si odehnala nějaký otravný hmyz. Ale on se nějak nechtěl vzdát toho výsostného místa. Nakonec si sedla, dlaní si utřela zpocené čelo a sundala si brýle. Než se podívala směrem ke mně, tak jsem už simuloval poklidnou plavbu směrem od břehu. Při každém pomalém tempu jsem se k ní ale pohledem vrátil. Najednou vstala. Vypadala, jako když pořád ještě váhá, jestli má, nebo nemá do té lákavé vody jít.

„ Holka, ty jsi ale fakt překrásnej kus. Pojď, ta voda je víc jak úžasná…“ šeptaly moje rty jako by volaly drobné vlnky ku pomoci.

Zase jsem se podíval a vydechl obdivem. Prsa měla opravdu jako Venuše a boky symetricky ostře vykrojené, jako od mistra sochaře. A ty kudrlinky pod lehkou oblinou bříška…pane jo, ty byly jako z pravého zlata.

Najednou se znova zlobně rukou ohnala a rozběhla se přímo ke mně. Než jsem očima stačil zachytit tanec ňader, odrazila se od břehu a dlouhým ladným skokem se dostala ve vteřině do nebezpečné blízkosti mé rozporuplné osoby. Vlnky mne políbily daleko dříve, než si mě všimla, a mně bylo jasný, že takovou příležitost už nikdy v životě nebudu mít.

„ Haló Renato, jste to opravdu vy?“ špitl jsem přiškrceně a ani jsem si nebyl jist, jestli mě slyšela.
„ No Lojzo, kde se tady berete?“ zarazila se překvapeně a začala usilovně šlapat vodu.
„ Tak jako vás i mě sem vyhnalo překrásný sluníčko. Dneska mám první den dovolený a do ciziny se mi samotnýmu zrovna moc nechtělo…“ zamachroval jsem si jen tak mírně, aby si nemyslela...
„ Dobře jste udělal. Tady svítí stejně krásné sluníčko… jen jsem si myslela, že tady nemůžu potkat jedinou známou duši…“ vyřkla to jako lehkou výčitku.
„ Hm. To mě ale moc mrzí. Tak já tedy zase raději poplavu…“ skoro uraženě jsem si lehl na vodu a chystal se na první mohutné tempo.
„ Lojzo, no tak. Já to opravdu nemyslela hned na vás…“ malinko se vynořila a udělala pár temp blíž ke mně. „ Jen jsem na to jaksi nebyla připravená… nezlobte se prosím...“ rychle omluvně dodala.
„ Nechtěl bych vám rozhodně zkazit požitek z té úžasné vody.“
„ Tak se už na mě nezlobte, vždy jsem se omluvila…“ přiblížila se ke mně dost nebezpečně blízko.
„ Nezlobím se. My se tady bavíme, jako by jeden druhýho nachytal na něčem zakázaným, že? Proto jsme přece na nuda koupání šli, abychom si to taky patřičně vychutnali, nebo snad ne?
„No právě. I když, jak vidíte, tak ještě nejsem dostatečně trénovaná.“
„ O tom mi můžete chvilku vyprávět. Já jsem tady poprvý v životě a jenom proto, že o tomto místě chlapi v práci pěli přímo ódy. Taky vám trvá tak nekonečně dlouho, než se odhodláte k tomu, abyste vstala a šla třeba do vody?“
„ Jak to víte?“ přišlo jí to k smíchu.
„ No prostě vím. Kdyby mi slunko už pomalu nespálilo prd… tedy zadek…“ rychle jsem se opravil…“ tak bych se asi potil ještě pořád na dece.“
„ Hm. Tak to opravdu moc důvěrně znám. Někdy si připadám, jako by mi bylo patnáct. A když vidím, jaký ženský a jaký mužský si klidně kyvadlově chodí ke kiosku, tak to prostě nejsem schopna vůbec pochopit.“
„ Koukám, že i v tomhle ohledu máme hrozně moc stejných pocitů. Nepoplaveme alespoň kousek spolu?“
„ Ráda…“ usmála se na mě a iniciativně vyrazila.
„ A vy jste s dovolenou spokojená?“
„ Spokojená a moc. Vždycky se už nemůžu dočkat, až zase na nějaký čas z té bláznivé a upospíchané Prahy vypadnu.“
„ To je moc dobře. Vy si asi samotu taky ráda vychutnáváte, že?“ nahrál jsem jí na odpověď, která mě hrozně moc zajímala už proto, že jsem doufal, že z ní pochopím své eventuální šance.
„ Jak se to vezme. Teď mi snad ani nic jiného nezbývá…“ vypustily rafinovaně její rtíky a já byl zase přesně tam, kde jsem nechtěl být.
„ Ale? Stalo se vám snad něco nenormálního?“ už jsem se nechtěl nechat odbýt.
„ To snad ani ne. Tedy až na to, že jsem víc jak před měsícem pustila svého kluka k vodě. Bohužel jsem si dost dlouho myslela, že jen on je tím nejlepším, co mě mohlo potkat. Ale probuzení to tedy bylo, škoda mluvit!“
„ Hm i tak to někdy bohužel chodí. Jen chci doufat, že jste jej nepustila právě k této vodě?“ pokusil jsem se o trochu drsný vtip.
„ Jen žádný strachy. Ten se v tenhle moment právě vyvaluje se svým novým objevem na dovolené v Itálii.“
„ A ještě vás to moc mrzí?“
„ Už snad ani ne. Opravdu. Naopak, jsem ráda, že mi to došlo ještě dost brzy a že jsem to včas ukončila…i když samota to taky není zrovna to po čem bych prahla.“
„ Neměli bychom už raději plavat zpátky?“
„ Asi jo…“ okamžitě tam dala zpátečku, jako by na tuto výzvu už dávno čekala.
„ Já mám svoji deku hned na kraji při vstupu.“
„ Tam jsem nechtěla. Vadil mi veliký provoz lidí.“
„ Máte pravdu. Jenže na to jsem taky přišel bohužel až dost pozdě a než bych se nahatej producíroval sem a tam, tak se raději hodiny plácám ve vodě…“ malinko jsem si vymýšlel a s obavami sledoval rychle se blížící břeh.
„ Co budete dělat po koupání?“ překvapila mě otázkou.
„ Ani nevím. Nemám žádnej pevně stanovenej program a co vy?“ využil jsem její přihrávku.
„ A co kdybychom to zabalili a šli si sednout někam na kávu nebo tak něco?“
„ A vy byste opravdu se mnou chtěla?“ zeptal jsem se jako notorickej přiblblík z balíkova.
„ Jinak bych vám to přeci nenabízela…“ usmála se a její pohled se také každou chvilku točil ke břehu.
„ Díky. Já to moc rád beru…“ pospíšil jsem si s odpovědí.
„ Tak za deset minut u toho hlavního parkoviště?“ navrhla a nepřímo mě donutila plavat bez zastávky dál.
„ Budu netrpělivě čekat..“ vydechl jsem a pořádně zabral.
„ Jak jste se sem dostal?“ zaslechl jsem za sebou.
„ Jen klid. Mám tady auto!“
„ Bezva. Já se sem přiharcovala autobusem…“

A skutečně za deset minut ji můj netrpělivý pohled zahlédl, jak se vlnila v minišatičkách s velkým dekoltem a sportovní taškou přes rameno.

„ Tak kam to, Renátko, bude?“ hned jsem vyhrknul první otázku.
„ To se ptáte, Lojzo, vy domácí právě mě Pražandy? Já vím s bídou, kde je zastávka autobusu. Co vám mohu ještě prozradit, je, že pro dnešní den ani já nemám žádný pevný program. Takže všechen dostupný svět patří nám, chcete-li…“ výmluvně se na mě usmála.
„ Fajn. Nejdřív však musíme překonat tu hroznou saunu v autě a pak uvidíme…“ vyrazil jsem před ní a hrozně se snažil, aby měla dojem, že mě okolní nahatý svět vůbec nezajímá.
„ Lojzo, často se sem chodíte slunit?“ dohnala mě její zvědavá otázka.
„ Já? Už ve vodě jsem vám přece vysvětloval, jak to s mojí nuda odolností je. A vy?“
„ Máte pravdu, zapomněla jsem. Já to dneska zkusila podruhé v životě.“
„ A jaké si odnášíte dojmy?“
„ Docela fajn. Tedy až na to naše setkání. To jsem se opravdu lekla.“
„ A proč?“ zastavil jsem se a otočil se k ní.
„ Nevím. Asi to bylo tím, že v anonymitě davu si člověk nepřipadá nijak zvlášť nápadně, ale když se najednou objeví známá tvář, to už tak úplně jednoduché zase není…alespoň u mně to tak funguje.“
„ A není to zvláštní?“ zase jsem vyrazil.
„ Určitě ano. V podstatě se na vlastní nahotě vůbec nic nemění. Nevím, možná je to také tím, že se známe jen povrchně a hlavně oblečení. Už tenhle moment logicky přispěje k tomu, že si jeden druhého prohlídne nutně tak nějak jinak, že?“
„ Určitě na tom něco je, i když se ani tím zase vůbec nic na celkové podstatě nemění. A když má někdo tak překrásně výstavní postavu jako vy?“
„ Co vy můžete vědět o mé postavě?“
„ Renato, za prvé mám oči v hlavě a za druhé, když jsem plaval podél břehu, tak jsem při tom taky nespal.“
„ Takže vy jste si mě prohlížel?“
„ Jistě. Tak jako každého, i když jsem v ten moment ještě nevěděl, že se jedná o vás…“ zalhal jsem.
„ A já vám málem skočila na hlavu, že?“
„ No a byla docela škoda, že jen málem. Byl to pro mě jeden z nejkrásnějších okamžiků, který se mi mohl dnes stát.“
„ Lichotníku…“ natáhla ručku a chytla se té mé. „ Už víte kam mě unesete?“
„ Ještě ne. A ale žádnej strach. Cestou mě určitě něco smysluplnýho napadne.“
„ A jste si tím jist?“
„ Na sto procent. To nebude rozhodně žádný problém.“
„ Řekl jste to, jako by něco jiného problémem mohlo být?“
„ Nic není problémem. Jen jsem se vás chtěl zeptat, jestli by vám moc vadilo, kdybychom si třeba začali tykat?“ lehce jsem jí po té otázce stiskl ruku.
„ Určitě ne. Naopak…jsem ráda že to navrhujete…“ zastavila mě a skoro něžně mě políbila na tvář. Při tom jí z ramene sjela taška. „ Vidíte, jak jsem nešikovná?“ usmála se a rychle se pro ni ohnula.

Já vím, že to v moři naháčů zní hloupě, ale když šla do podřepu a malinko vytočila koleno, tak se mé věčně číhavé bulvy okamžitě zavěsily na vteřinový záblesk krajkových kalhotek, z kterých dost bohatě vybíhaly neposlušné zlatavé chloupky. V druhém zlomku jsem pohledem zamlsal v otevřeném výstřihu, ve kterém se zavlnila překrásná nahá kuřátka ňader. Snad přesně v tento okamžik jsem teprve doopravdy pochopil, proč ta oděná krása může být daleko erotičtější než její plná nahá prezentace. A když se k tomu přidá ještě vrozený pud lovce, tak je už provokační napětí přímo dokonalé.

„ No nazdar…“ vydechl jsem při pohledu na můj vůz, který se již dávno dostal ze stínu a nyní se opékal v plném slunci.
„ Copak se děje?“ nepochopila můj povzdech.
„ V autě bude určitě tři sta stupňů. To si prvních pár minut rozhodně přijdeme na své…“ zahrabal jsem v kapse a vylovil klíče.

Než jsem vymanévroval z parkoviště, už se mi potem lesklo čelo a volant se vůbec nedal v rukou udržet. Renata několikrát rozvířila vzduch tím, že rukama rozpohybovala lem svých šatiček tak, že mi z toho bylo ještě větší vedro. A když si navíc dost odvážně rozepnula šaty ve výstřihu, měl jsem co dělat, abych se udržel na silnici.

„ Můžeš s tím umělým průvanem klidně pokračovat. Je to moc příjemný.“
„ Opravdu?“ usmála se a vylovila si krabičku cigaret a hned mi taky jednu zapálila. „ A jenom ten umělý průvan?“ šeptla, když mi ji zasunula mezi zuby.
„ Však ty moc dobře víš, že mám silný problémy s očima, že?“ ledabyle jsem se přiznal.
„ Jistě, a když ti upřímně řeknu, že mi to není ani tak nepříjemné, tak si o mně budeš myslet co?“ vrátila mi stejným.
„ Že jsi ta nejbezvadnější ženská, jakou bych si mohl jenom představit.“
„ Opravdu a skutečně nic jiného?“ nedala pokoj.
„ Mimo labužnického vnímání nabízené krásy určitě ne…snad si jen s povzdechem uvědomit, že mi bohužel nepatří.“
„ Já sama nevím, čím to je, ale taky se s tebou cítím tak nějak dobře, uvolněně a bezpečně. Připadá mi to, jako bychom se už týdny a týdny znali…co víš, třeba se to i změní…“ vypustila ze rtíků smyslně kouř.
„ To je fakt moc dobrý signál, že se mnou souhlasíš?“
„ Ano, jistě. Ale pro co vlastně?“ začala mě zahánět do kouta.
„ Třeba pro šanci, že by se z nás dvou mohli stát třeba víc než jen dobří přátelé z nuda pláže.“
„ A ty bys o to poctivě stál?“
„ Tak to mi můžeš rozhodně věřit. A kdyby to nebylo jen mé přání, tak bych se radostí asi, asi… “ došla mi najedou fantazie.
„ Myslím si, že asi v tom svém přání nezůstaneš osamocen…“ šeptla slibně a rychle se otočila pro jistotu k otevřenému oknu, vysunula z něj svou ruku snad i proto, aby si nabrala ještě více příjemného průvanu, který jí dost nestoudně hrábl do zlatých vlasů, které se rozlétly do volného prostoru.
„ Renato a myslíš si…“
„ Viděl jsi to!“ náhle vykřikla a rychle se odtáhla od okna.
„ Co jsem měl vidět?“ šel jsem mechanicky na brzdu a v ten moment to nad námi zaburácelo.
„ No nazdar. Tady do nás ještě pálí slunce a podívej se támhle na obzoru ten černý pytel…“ zděsila se.
„ Ty se bojíš bouřky?“
„ No, že bych ji přímo milovala, to se tedy doopravdy říct nedá.“
„ Jen klid. To bez problémů přežijeme.“

Tak trochu nejistě a se strachem v očích mi položila ruku na koleno. Snad jsme ještě ani nedokouřili naši první společnou cigaretu a už sluníčko zmizelo a obrovské dešťové kapky začaly hřmotně dopadat na vůz i rozpálený asfalt. Naštěstí jsme už také byli ve mně dobře známém terénu. Pomalu jsem uhnul z hlavní silnice a po pár stovkách metrů jsem zastavil ve starém opuštěném lomu.
Na nic se mě neptala. Snad k tomu ani neměla ten nutný čas, protože na nás začaly padat snad hektolitry vzduch osvěžující vody a rachot hromů se tříštil o vysoké skalní stěny, což tu zvláštně divokou kulisu jenom umocňovalo. Po chvilce mlčení jsem zmáčkl páčky sedaček a oba jsme změnili polohy svých těl.

„ Lojzo, já se začínám opravdu moc bát. Myslíš si, že jsme právě tady v jistém bezpečí?“ zaryla mi své prstíky do ramene.
„ Neboj se, ty moje krásná holčičko. Tady se nám opravdu nemůže vůbec nic stát. Nehledě k tomu, že právě při bouřce jsi v autě v tom relativně největším bezpečí…“ přivinul jsem si ji k sobě ještě víc a ona se vůbec nebránila.
„ Ale když…“ nedořekla a ohlušující rachot ji vehnal ještě těsněji do mé náruče. Moje ruka ji pevně obejmula kolem zadečku, který byl protnut jen bílou spojovací stuhou kalhotek. Já sám snad přestal vnější řádění živlů vnímat, protože daleko silnější bouře začala pomalinku gradovat v hloubi mého těla. Jakoby nechtěně jsem ruku těsně přitisknutou na její tělo vysunul výš a vzal s sebou již i tak vyhrnutý spodní lem šatů.
Ale ona snad skutečně nic jiného mimo hrozné bouřky ani v ten moment nebrala na vědomí. Její paže byly pevně ovinuty kolem mé hrudi a koleny se mi silně tiskla na boky. Zavadil jsem o mašli úvazu ramínek jejích šatů, která ihned povolila. Druhé pohlazení dokonalo můj záměr.

Oslnivý blesk, okamžitě sledovaný praskavým zaburácením hromu, jí snad opravdu nedovolil vnímat mé tak trochu podlé chování, ve kterém byl její strach snad přímo zakalkulován.

Chudák, leknutím sebou trhla tak, až začala hrabat nožkama tak dlouho, že se s nimi dostala na zadní sedačku. Koleny se mi tlačila na mou rozpálenou hlavu. Šaty měla již omotané jen kolem boků. Pevné sevření paží signalizovalo, že čeká na další úder blesku.

„ Lojzo prosím, bude to ještě dlouho trvat?“ zanaříkala a já cítil horkost jejího dechu.
„ Neboj. Tyhle letní bouřky rychle přijdou a ještě rychleji odcházejí…“ konejšivě jsem ji hladil po těle.
„ Takovouhle jsem opravdu ještě tak bezprostředně nezažila.“
„ Pevně a ještě pevněji se mě drž. Uvidíš, že to bude za chvilku dobrý.“
„ Lojzíku…“ objala mě skutečně ještě pevněji a já se srovnal podél jejího roztřeseného těla.

Až po chvilce jsem zase dal do pohybu své ruce a rádius mazlivých kružnic se každou otáčkou zvětšoval tak, až začal nabírat první režné chloupky ze zlatavého ostrůvku. Když jsem tím místečkem proběhl snad po sté, zastavil jsem pohyb ruky a začal se chloupky něžně probírat a takticky jsem vyčkával na její reakci. Vůbec nechápu, kde jsem vzal tolik odvahy nebo drzosti, ale zkusmo jsem v tom místě lehce opakovaně ukazováčkem zaťukal. A stalo se něco, s čím bych nebyl v ten moment nikdy počítal. Jako když se v pohádce řekne to správné zaklínadlo „Sezname, otevři se“, a kolínka se dala do pohybu tak, že se nakonec rozsvítil uzounký krajkový proužek látky, protínající střed mého zájmu. Má dlaň se napjala a nechala se už vést jen horkem slabin. Přitom hrnula krajku dále do středu tak, až zapadla do spodní průrvy sedmého divu světa. Snad jen pro optickou souměrnost jsem to samé učinil i na straně druhé.

Nevím, jestli se tam nahoře nad námi někdo smiloval, ale už dost dlouho se na obloze nedělo vůbec nic. A když znova vzdáleně zahřmělo, tak na opačné straně oblohy jakoby na povel zase zvědavě vykouklo sluníčko, které na nás sice nedosáhlo, ale o to krásněji ozářilo vysokou skalní kulisu nad námi.

„ Vidíš, tvé přání bylo vyslyšeno…“ zašeptal jsem jí do vlasů a má dlaň se při tom přitlačila na její horký klín.
„ A nejen na obloze…“ zaslechl jsem její rty, které se rychle vrátily do prostoru mého břicha a její ruce zalovily v hloubce mého posedu.
„ Taky zde?“ zase jsem lehce přitlačil svou dlaň, vzepřel se patami o palubní desku a nadzvedl se.
„ Přesně, taky zde…“ šeptly stydlivě její rtíky a propocená guma kalhot na mém břiše rázem opustila svou hlubokou zarudlou rýhu a přesmykla se přes můj chlupatý zadek.
„ Hmmm. Díky, ty moje sladká zachránkyně…“ vydechl jsem, když se ze vzniklého prostoru netrpělivě vymrštil jako na pérku můj malý smilník, již předlouho čekající na takovou či podobnou situaci.
Skoro se lekla a svou hlavou couvla tak, aby si svého nastávajícího soupeře mohla taky prohlédnout. Její očka se najednou jakoby ustrašeně zaleskla.
„ Neboj, ten ti určitě neublíží…“ bylo také to poslední, co jsem na opačném konci svého těla viděl.

Mé prsty se zachytily pod bílou stuhou na jejích bocích, ona své kotníky zabořila do hrany zadního sedadla. Já ji prvním ladným pohybem zbavil zbytečného prádla a druhým už dávno přebytečných šatiček.

Pak nastalo to krátké intenzivní vrtění těl, kde si každý z nás hledal tu svou nejoptimálnější polohu. Jedna ruka začala aktivně komunikovat s ňadry a druhá opatrně krůček po krůčku otevírala žhavý květ jejího klína. Jenom rty reagovaly s jistým zpožděním, než se samy rozběhly vstříc kouzelným vrátkům se snahou proniknout do labyrintu plného roztoužených záhybů. Tato souhra intenzivního mazlení trvala ještě pár minut, než její tělo zhutnělo narůstajícím přetlakem, vrcholícím dlouhým a hlasitým výkřikem a střemhlavým útokem do mého na chvilku osiřelého klína. Tak jak se ona pomalinku vrnivě uvolňovala, cítil jsem i já, jak se má stavidla pomalu dávají do pohybu. Tělo se mi napjalo jako po hadím uštknutí, světlo světa náhle zhaslo a já byl silou vymrštěn snad nadzvukovou rychlostí do výše hvězd, abych se vzápětí střemhlav vracel do mého malého, vášní prosáklého hnízdečka, kde jsem se bezvládně zhroutil na vedlejší sedačku. Malátně natáhla ruku a svou dlaň si znova mazlivě uložila do mého klína.

„ Bylo to úžasné…“ vydechly její oteklé rty do sípavých zvuků mého dechu.
„ Tak, jako jsi byla úžasná i ty…“
„ Já, já to takhle ještě nikdy v životě nezkusila…“
„ To je moc dobře…bude to jen naše překrásné poprvé!“
„ Ano, je to moc dobře a jsem moc ráda, žes mi to dovolil…“
„ Jako tys to ráda dovolila i mně…“
„ Promiň, já hrozně musím…“
„ Mohu ti nějak pomoct?“ zvedl jsem hlavu a pokoušel se zaostřit zrak.
„ Moc tě o to prosím…“ zvedla packu z mého klína a nechala ji třepotat v prostoru tak dlouho, než se naše dlaně pevně spojily.
„ Já musím taky. Můžu jít hned s tebou?“
„ Můžeš, když mi…“ zarazila se.
„ Když ti, co?“ snažil jsem se jí pomoci.
„ Když se budu moct podívat…“ šeptla nesměle.
„ Jak podívat?“
„ Tak. Ještě jsem to nikdy neviděla a mockrát jsem si to už přála vidět.“
„ Pojď, to už taky zvládneme, když je to tvé velké přání…“ otevřel jsem dveře a krásně čistě vypraný vzduch nás lákal ven.
„ Já, já nevím, jestli se udržím na nohou…“ pomalu spustila nožky do čerstvé kaluže.
„ Počkej, pomůžu ti…“ rychle jsem vystoupil a cítil, že i můj krok je dost vratký.
„ Víš ty vůbec, jaký krásný mužský vlastně jsi?“ ještě sedíc, vztáhla ke mně paže, uchopila mě za boky a přitáhla si mě tak, aby na mě dosáhla svými rty.
„ Tak úžasně něžnou mazlivost jsem ještě nezažil…“ opřel jsem se o střechu vozu.
„ Ještě nikdy jsem ani takovouhle možnost neměla…“ zaslechl jsem její spokojený šepot a zase ucítil nejen její horké rty.
„ Pojď, nebo se mi podlomí kolena…“ spustil jsem ruce do prostoru pode mnou, ona mě ještě jednou rychle políbila a chytla se mých dlaní.
„ Nebudeš si o mě myslet něco špatného?“ podívala se mi hluboce do očí.
„ Jako proč bych měl?“ nepochopil jsem.
„ No, že jsem taková nenasytná…že bych se s tebou pořád jenom mazlila.“
„ Ty moje překrásně nenasytná, ty snad ani netušíš, jak jsem tomu moc rád, že právě taková jsi…“
„ Víš, moc jsem o tom četla, a když jsem chtěla něco podobného v minulosti vyzkoušet, tak…tak jsem to prostě nesměla..a ještě mě zesměšnil a zostudil, jako nějakou…“ schovala si stydlivě svou tvář na mém rameni.
„ Jak nesměla? Proč tě zostudil?“
„ No, vždycky říkal, že se to prý nesluší a že takový věci dělají jenom ty… no lehký holky a za peníze…“ začervenala se tak, že jí tváře viditelně ztemněly.
„ Nevím detailně, co dělají lehké holky za peníze, ale bezpečně vím, že když se sejdou dva, kteří se poctivě milují, nebo kteří se začínají milovat tak jako my dva, tak to nejkrásnější, co může být, je, když do toho nového jdou oba s plným nasazením a hlavně bez jakékoliv přetvářky.“
„ I když se znají jen pár hodin jako my dva?“
„ Třeba i tehdy, když tomu ta zvláštní situace malinko napomůže a funguje vzájemná chemie a hlavně důvěra…nehledě k tomu, že my dva se přeci jen pár hodin neznáme. Už jsi zapomněla?“
„ Já vím a moc ti věřím…opravdu a moc!“ vydechla spokojeně.
„ Víš, já nejsem žádný génius, ale v těchto věcech nechci a hlavně neumím vůbec lhát. A moc tě prosím o to samé.“
„ Na to se můžeš spolehnout…“ políbila mě na břicho.
„ Taky si už, prosím, nemusíš dělat vůbec žádné násilí.“
„ Já vím, i když mi to připadá dost blbý. Co kdybys začal ty?“ pustila mě ze svého objetí a ustoupila o krok.
„ Jestli mi to takhle na povel půjde, když jsi mu zase tak krásně zamotala hlavu…“ podíval jsem se na svou oteklou mohutnost.
„ Když já to už nevydržím…“ popoběhla pár kroků přede mě, sedla si na bobek a uvolnila se.
„ Slíbila jsi mi, že se můžu taky dívat…“ zavyčítal jsem, když byla ke mně stočená bokem.
„ Když ale já…“ zastavila zlatavý proud, který pod ní vytvářel kopeček z jemné pěny a natočila se rychle ke mně. „ Takhle jsi spokojen?“
„ Takhle už jo…“ sedl jsem si taky na bobek a ona pokračovala.

….je to opravdu skutečnost, nebo jen nějaké nepochopitelné a nevysvětlitelné kouzlo blesku…stojím si tady uprostřed lomu nahý s koleny třesoucími se vysílením po pohádkovém mazlení, přede mnou na bobku sedí ta nekrásnější holka pod sluncem, která mi předvádí něco, o čem bych si snad ani nenechal zdát v tom nejodvážnějším snu. Když jsem se o ni pokoušel při našem prvním setkání v hospodě, tak jsem dopadl jako totální blbec…dneska ráno jsem vyrazil jen tak do světa na výzvědy, a když si uvědomím, co mi všechno ten dnešní den dal, tak se hrozně moc bojím, že se za chvilku uvzdychaně probudím a Renata se mi promění jen v nějaký mlžný závan a já budu muset jít prostě jen na záchod…proč to tak je, když se hrozně snažíš a trápíš se vlastním neúspěchem, tak se ti nedaří vůbec nic, a sotva se uvolníš a bez záměru a cíle jen tak bloumáš, tak náhle zakopneš o něco, co rázem postaví tvůj dosavadní uvzdychaný život tím nejkrásnějším způsobem na hlavu…

„ Teď se odsud nehnu tak dlouho, dokud se ti to taky nepovede..“ pobral mě její hlas ze zamyšlení a já jen viděl, jak si vzepřela lokty o kolena, aniž by v zásadě pozměnila svou pozici. Bradičku si položila do dlaní a provokativně zůstala sedět na bobku. Ještě chvilku jsem se trápil, ale pak se konečně ten tvrdošíjný uzávěr mého vodovodního zařízení povedlo otevřít. Teprve v ten moment pomalinku vstala, jako by se bála, aby mi to zase nepřetrhla, a postavila se vedle mě. Když jsem byl v tom nejlepším, natáhla ruku a vzala si ho do dlaně. Její očka byla rozšířená úžasem.

„ Já vím, že asi vypadám, jako bych nebyla úplně normální, ale tohle mě prostě tak úžasným způsobem fascinuje...“ vydechla omluvně a opřela si svou horkou hlavinku o mé rameno a snad ani nedýchala.
„ Vůbec nevypadáš nenormálně, naopak. Co už může být krásnějšího, než když jeden druhému ukáže všechno to, co nikdy v životě u jinýho ještě neviděl…“ přivinul jsem si ji pevně k sobě.
„ To je skutečně úžasné. Cítím, jak mi ten horký proud protéká dlaní…“ zašeptala a ručku střídavě stiskla tak, že v určitém rytmu přerušovala plynulost toku.
„ No a teď musíš ještě tu poslední kapičku taky vymáčknout…“ vydechl jsem vzrušením a cítil, jak se ten můj tak dlouho zanedbávaný ogar zase probouzí k životu.
„ Jak vymáčknout?“ zvedla ke mně nechápavě svůj pohled.
„ Tady dole jej stiskni a zbytek vytlač. Jinak by to za normálních okolností skončilo v kalhotách…“ navedl jsem jí ručku na to správné místo.
„ Takhle?“
„ Přesně, ty moje sladká…“ otočil jsem ji k sobě a políbil ji na vzrušením tuhé bradavky.
„ Lojzíčku můj sladký…“ vydechla a prstíky se mi zasekly do vlasů.

Než jsme se dostali zpět do vozu, tak to ještě jednou pořádně mezi těmi skalisky z našich hrdel zahřmělo…

„ Ty jsi nezničitelný ďábel s andělskou něhou…“ sípalo její vyprahlé hrdlo po předlouhém boji.
„ Jako bys mi četla myšlenky…“ líbal jsem její nožku.
„ Já, já mám takovou žízeň, že se snad budu muset jít napít z kaluže.“
„ Moment, já mám v tašce nejen pití, ale také kompletní svačinu, kterou jsem si vzal na koupaliště a vůbec se k ní nedostal…“ rychle jsem z kufru přinesl moji špajzku.
„ Lojzo, můžu se tě na něco otevřeně zeptat?“ vypustila otázku, když se dosyta napila a podávala mi zapálenou cigaretu.
„ Na všechno na světě.“
„ Ty jsi vždycky tak úžasný v zacházení s ženami?“
„ Asi bych ti měl odpovědět že samozřejmě, ale pravda je úplně jiná.“
„ A povíš mi ji?“ mazlivě se mi prsty procházela po břiše.
„ Nerad, ale povím. Víš, já jsem zatím moc štěstí na holky taky neměl. Vždycky jsem se moc snažil, ale nějak to nefungovalo. Jen si vzpomeň na naše první setkání tenkrát v hospodě. Připadal jsem si jak totální debil.“
„ No tak, nepřeháněj. Problém byl hlavně v tom, že jsem nebyla zrovna na nějaké seznamovací řeči dvakrát naladěná.“
„ Rozhodně jsi tou první dívkou, s kterou jsem pochopil, jak asi má to opravdové milování vypadat. A moc se bojím, že to ani není tak moc moje zásluha.“
„ Jak to myslíš?“
„ Tak. K tomu prostě musí být vždycky dva. Ano, když se snaží jen jeden a ten druhý se ke všemu staví pasivně, nebo dokonce negativně, tak jak to může nakonec dopadnout?“
„ Ale to, co jsi se mnou dělal ty, to jsi přeci už v minulosti dělat s některou musel?“
„ Ty ani netušíš, jak moc se mýlíš.“
„ Opravdu a v čem?“
„ Ve všem. V tom, že bych někdy některou tak líbal tam dole na kočičce tak jako tebe, že by se i ona mazlila se mnou tak, jak jsi to dělala ty. A pak to venku, to tvoje úžasný přání předčilo i moji největší fantazii.“
„ Ale já jsem to taky ještě nikdy takhle nedělala. Jak je to tedy možné?“ vydechla své rozpaky.
„ Nevím. Třeba je to v tom, že se jsme se sešli v tu pravou chvíli a se stejným chtěním. Nebo za to nakonec může ta hrozně děsivá a přitom tak krásná bouřka. Co víš, možná, že právě ona tomu všemu pomohla.“
„ Asi. Ale stejně mi to není jasné.“
„ Jako co?“
„ Když si teďka uvědomím, že jsem nejen před tebou čůrala, ale že jsem u tebe žebrala o to samé…“ schovala si zase tvář stydlivě na mém břiše.
„ To jsou právě asi ty momenty, které mohou fungovat jen za předpokladu, že se sejdou ti dva správně střelení na tom správným místě.“
„ Lojzo, já se ti přiznám, že jsem taky ještě nikdy takhle v puse tam to mužský neměla.“
„ Tak to mi neříkej ani z legrace. To snad není možný?“ zvedl jsem překvapeně hlavu.
„ Já vím, že si asi myslíš, že to mám nějak natrénovaný, ale opravdu ne. Přísahám!“
„ A jak jste se teda mazlili s tím tvým bejvalým?“
„ To bylo všechno úplně jinak. Když jsme se milovali, tak jenom v přísném soukromí zamčeného bytu. Nejdříve jsem se musela důkladně vysprchovat, pak se zhaslo nebo se zatáhly žaluzie a po pár polibcích a dotycích mě požádal, abych si lehla na záda a jestli dovolím, tak že se budeme spolu chvilku milovat. Jeho největším výkonem byl polibek na prsa. Aby mě líbal tady… „vzala mi ruku a přitiskla si ji do otevřeného klína…“ by pro něj bylo tak nepřekonatelně nehygienické, že by to snad dokázal jen přes gumovou plenu. Zrovna tak se se mnou nikdy nemiloval bez ochrany.“
„ To všechno myslíš smrtelně vážně?“
„ Smrtelně. Jednou jsem jej prosila, aby nezatahoval žaluzie, že si ho taky chci aspoň malinko prohlédnout. Nakonec z toho vznikla veliká hádka, kdy mi dal jednoznačně vybrat. Buď milování ve tmě, nebo nic.“
„ A co sis vybrala?
„ Jak vidíš, tak to nic. Jinak bychom se nikdy nebyli sešli…“ usmála se.
„ Tak takhle drsný zkušenosti přeci jenom nemám. A to byl tvůj první?“
„ Hm. Tedy když nepočítám takové to mačkání rukou a chození do kina či na čaje. Ale nikdy z toho nic vážnějšího nebylo.“
„ Tak teď už tomu nerozumím vůbec.“
„ Jako čemu?“
„ No, když si uvědomím, co jsme spolu hned v první den všechno zažili a hlavně na jaké úžasné úrovni, tak jsme byli tedy vedeni čím a kým?“
„ Lojzíku, asi podvědomou touhou nebo nějakým prapudem!“
„ Myslíš?“
„ To je asi pěkná pitomina, co?“ lehounce mě políbila na mého vyčerpaně se povalujícího lenocha.
„ Prapudem? Tak tohle mě ještě nikdy nenapadlo. To tedy znamená něco, jako když hodíš psa poprvé do vody a on dokáže bravurně plavat, že?“
„ Tak to asi je, a když s tím budeš souhlasit, tak ať to taky tak zůstane!“
„ Myslíš, že bych měl?“
„ Jestli si nejsi tak úplně jistý, tak já ti dám několik vteřin na rozmyšlenou…“ vyšplhala se ke mně, ruce si vzepřela o má ramena a těsně před nosem mi nechala v lehkém prověsu tančit svá ňadra.
„ Takhle se nedá vůbec normálně přemejšlet!“ povzdychl jsem si.
„ O to taky jde. Na přemýšlení jsou úplně jiné prostory a situace…“ malinko se ještě sklonila tak, že mě konečkem prsu svádivě lechtala na mým pootevřených rtech.
„ Tak tedy dobře, ukecala jsi mě…“ něžně jsem její nabídku nasál a ona sjela svým zadečkem do mého klína.

Když jsme se znova z krásného poblouznění vrátili na matičku zemi, už nám nad hlavami zvědavě mrkaly první hvězdičky.

K domovu jsme se dostali až za svítání s přísahou, že se ta letošní společná dovolená stane naším společným odrazovým můstkem na nekonečně dlouhou dobu. Zatím se nám to i po dvaceti letech krásného manželství nevyčerpatelně daří...

***