Hra

Anotace: Tuhle povídku jsem začala psát svému příteli, kyžodjel na vojenský výcvik. na pokračování, kde mohl rozhodnout ze možností, co se bude dít dál. snad se bude líbit. Zatím je to jen část.

Zastavila se ve dveřích, z mokrých vlasů jí stékala voda na obličej a krk, minišaty sice nebyly průhledné, ale lepily se jí na tělo. Byla jí zima. I Aronovi bylo chladno, blížila se půlnoc a léto už končilo. Bez přemýšlení jí přejel rukou po zádech a překvapilo jej, jak sebou při tom dotyku cukla.
„Promiň,“ omluvil se, ač rozhodně neměl pocit viny. Chtěl přece jen pomoct a pak…
Zavrtěl hlavou. Nemusí si to připomínat každých pět minut. Však si on dva nemají co vyčítat. Usmála se, jako by provinile, a zadívala se do pokoje. Malá místnůstka se sprchou krytou pouze závěsem a postelí přímo uprostřed. Belgičané mají někdy zvláštní vkus. Vkročil dovnitř jako první a podržel jí dveře. Nejistě překročila práh, pohled opřený stejně jako on na téměř nekrytou sprchu. Udělala sotva dva kroky než znovu zůstala stát. k jeho překvapení se znovu usmívala, napůl rozpačitě, napůl uličnicky.
„Už od chvíle, kdy jsem ten hotel uviděla se těším na teplou sprchu. Vyklidíš mi pokoj, abych si ji mohla klidně dát, nebo to mám brát tak, že tady nebydlím tak úplně zadarmo?“
Zalapal po dechu a to ji podle všeho potěšilo. Chtěla ho šokovat úmyslně? „Pozval jsem tě, bydlíš zadarmo,“ odpověděla zdálo se mu, že ty plamínky v jejích očích lehce pohasly. Konec zábavy? „To ta sprcha se platí,“ dodal, a bál se aby to nepřehnal. Nemyslel to vážně, stejně jako ona tu první větu zřejmě ne, zajímalo ho, jak daleko je ochotná se svou hrou zajít. Jenže jak se dá hrát s někým, koho zná tak krátce? S někým jehož jménem si ani není jistý?
„A jak draze?“ zvedla obočí. „Mám ten závěs nechat tak jak je, nebo stačí stínohra?“
„A co když nestačí ani jedno?“ zajímalo ho, jestli ještě něco navrhne.
„Tak to by musela být vana…“ zavrtěla hlavou.
„Co bys dala za tu?“
„To vědět nepotřebuješ, stejně tady není. Až bude, dám ti včas vědět. Teď už víc nenabídnu.“
„V tom případě jsem drahý,“ rozhodl se. Stále si říkal, že jde jen o hru. Že to ani jeden z nich nebere opravdu vážně, ale jeho tělo si už v tu chvíli říkalo něco jiného. Dělalo mu čím dál větší problémy dívat se jí jen do očí a ignorovat všechno okolo. Ale měl pocit, že kdyby pohledem sklouzl níž, celou tu hru by zkazil a ukončil. A on ji zatím končit nechtěl. S každou další vteřinou si víc přál, aby mohl věřit tomu, že ani ona ne.
„Dobře, když drahý, tak drahý. Ale když to nebude stát za to, budu chtít své peníze, případně služby vrátit…“ naklonila hlavu na stranu. „A jsem náročná,“ dodala po krátkém odmlčení. Přešla k němu a z její chůze jako by se vytratila nejistota, se kterou vcházela do pokoje. Dotkla se jeho rtů a tentokrát to byl on kdo sebou cukl.
„Ale jen dívat. Ani dotýkat, ani mluvit. Chci mít na sprchu klid.“ Přikývl a ona se kněmu otočila zády a v té těsné blízkosti si přes hlav přetáhla promočené šaty.
Zalapal po dechu podruhé. Hra ani tady neskončila, brali to vlastně oba jako hru? A pokud ano, jaké byla a jsou vlastně pravidla?
„Nedotýkat se a nemluvit“. Nečekal, že už několik vteřin poté, co je odsouhlasí mu budou připadat tak těžké.
Byla poměrně vysoká a žensky tvarovaná. Úzký pas, širší boky. Kůži měla snědou, ne opálenou, ale od narození. Všude, kde ji viděl měla husí kůži. I na zadečku, který zářivě bílá tanga vůbec nekryly.
Sprchový kout byl od ní asi dva metry. Přešla k ní, naklonila se dovnitř, pustila vodu a zůstala stát s rukou pod proudem vody. Asi půl minuty zůstala v té trochu zvláštní pozici, než byla zřejmě spokojená a pomalu, stále zády k němu si svlékla i kalhotky. Vzrušovalo ho, že se na jednu stranu chovala tak, jako by tam vůbec nebyl, i když na druhou mu bylo dokonale jasné, že kdyby byla opravdu sama, pohybovala by se jinak. Kdyby byla sama, nepřejížděla by si při stahování kalhotek po nohou takovým způsobem, nepohybovala by tak boky. Nedělala by vše tak pomalu.
Konečně si stoupla pod sprchu, nastavila jí obličej a prsa, lehce se prohla v zádech a zaklonila hlavu. Projela si prsty ve vlasech a dál na krku. Chvíli tak stála, opět bez pohybu, zřejmě vychutnávajíc teplo, než zastavila vodu a natáhla se pro hotelové mýdlo, které bylo připravené v držáčku. Nebylo tekuté, jen drobná bílá kostka. Což ovšem v tu chvíli Aronovi přišlo, jako ta nejlepší možnost. To, jak jím přejížděla po těle a jak za sebou nechávalo lehce viditelnou stopu ho provokovalo. Rád by ji požádal, aby se otočila, ale měl na paměti ty jediné dvě pravidla, které znal. Tak rád by se jí dotknul, nejlíp byl ve sprše s ní, ač zima mu už dávno nebyla. Dráždila ho představa, že by to mýdlo místo ní držel on a mohl s ním zajet kam by chtěl.
Když znovu pustila vodu, možná nevědomky, ale spíš schválně, se natočila trochu víc vstříc proudu vody. Lehce bokem k němu, ač stále ne tolik, aby si ji kromě představ mohl i opravdu pořádně prohlédnout. I teď si teplo a vodu užívala. Nespěchala a stále mu nevěnovala jediný pohled, jako by byla opravdu ve své koupelně. Až na některé pohyby i opatrnost, s jakou se před ním, přesto, že nahá, alespoň trochu skrývala.
Zastavila vodu a on pocítil zklamání. Podívala se na něj a zatímco se natočila bokem, přikryla si prsa rukou.
„Zavři oči,“ požádala ho tiše. Zaváhal. Chvíli měl chuť něco namítnout, ale rozmyslel si to. Bylo konec konců jen a pouze na ní, kolik chtěla aby viděl, kam až chtěla zajít. Slyšel její kroky i kapající vodu. Předpokládal, že zamíří k posteli pro osušku, ale místo zastavila sotva půl kroku od něj, alespoň jak odhadoval. Slyšel i její dech, měl nutkání oči znovu otevřít. Několik vteřin se nic nedělo, než ucítil lehký dotyk na horním knoflíku košile.
„Ruším původní pravidla,“ ozvala se, zatímco ho rozepla a přesunula se o jeden níž. „Ale zatím neotevírej oči.“
Opět přikývl, i když by se podíval rád. Nicméně se jí teď mohl dotýkat, což bylo možná i zajímavější, než pouhý pohled.
U posledního knoflíku ho poprvé i naposledy napadlo, jak moc chce vlastně hrát on, jak daleko chce zajít. Nevěděl, jak daleko, ale dál než sem rozhodně ano. A v tuhle chvíli ho nenapadla jediná věc, kvůli které by ji chtěl zastavit, kvůli které by chtěl přestat hrát
Slyšel, jak košile, kterou mu svlékla dopadla na postel za ním. Ucítil její ruku na svém hrudníku, pomalu přejela konečky prstů od krku dolů až k zapínání kalhot. Natáhl se, aby se jí také dotkl, a ucítil teplou, i když stále vlhkou kůži. Sjel prsty trochu níž než narazil na prohlubeň pupíku. Položil jí na bříško celou dlaň, zatímco rozepla nejen knoflík, ale už i zip jeho kalhot. Musel jí trochu pomoct, aby je mohla lehce sundat.
Tentokrát se ho dotkla oběma rukama, jako by i ona zkoumala jeho tělo, jako by jej ani ona neviděla. Ale pohybovala prsty až příliš jistě na to, aby mohla mít také zavřené oči. Jeho dotyky byly nejisté, jako by se i bál dotknout – a možná se v určitém smyslu opravdu trochu bál, připadal si nejistý, ač se suverenitou problémy nikdy neměl.
Po chvíli prsty zajela kousek pod horní okraj trenýrek. On byt do této chvíle opatrný, vyhýbal se dotyku prsou nebo klína. Ale v momentě, kdy mu stáhla i poslední kousek oblečení a kdy se, ať už chtěně nebo ne, lehce otřela svým tělem o jeho, chtěl ji sevřít v náručí, aby ji mohl cítit celou. Ona ale v tu chvíli udělala krok zpátky a jen ho lehce uchopila za ruku.
„Pojď za mnou,“ požádala ho. Hned poznal, že míří zpět ke sprše. Byla prostorná, ani dva lidi neměli problém se do ní vejít.