Poprvé...

Anotace: Smyšlená povídka, když sem se nudila při nemoci.. :( Strašná slaďárna...

Nešťastně jdu k doktorce a ta mi oznámí, že mám přechozenou angínu. Napíše mi kotel prášků a navíc antibiotika a aby toho nebylo málo, tak mě nechá 14 dní doma. Chjo, co budu doma dělat? Zrovna, když jsou poslední relativně teplé dny.
Dojdu domů a volám to prvně mamině a poté i otcovi. Mamina mi řekne, ať si zalezu do postele a otec, že se teda někdy dojede podívat(naši jsou totiž rozvedení). Zalezu do kutlochu a hnedka píšu mojemu Petrovi, že mě teda nechala doktorka s antibiotikama doma a že se může po škole stavit. Hnedka mi dojde odpověd, že do školy nešel, že se staví zítra místo školy. Špatný nápad to není...
Ráno těsně po půl osmé zvoní zvonek. Otevřu a pustím Petra k nám. Petr se vyslékne z bundy a jde si sednou do pokojíčku. Mezitím mu udělám čaj a nějakou tu snídani a sobě taky. Poté si vybereme nějaký film na dvd a pustíme si ho. Děláme u toho kraviny a smějeme se sobě navzájem. Pochvíli se začneme líbat a navzájem se vyslékat. Po chvíli jsme oba nazí a líbáme se úplně všude.
Petr vytáhne kondom a začne si ho pomalinku nasazovat. Jenom se pousměji a nechám se líbat dál. Najednou ucítím takový nepříjemný tlak u mojí jeskyňky a trochu se leknu. Petr je však něžný a pomalu si moje štěrbinka začíná zvykat. Najednou je tam celý. Místo bolesti je to najednou strašně příjemné. pohyby sem a tam se během momentu sehrajou a pak přijde to nejkrásnější.
Potom si spolu lehneme vedle sebe a ještě se chvíli hladíme. Nakonec se oblečeme a jdeme se nachvilku projít. Pak mě Petr doprovodí a políbí na rozloučenou.
Úplně na závěr mi šeptne do ucha ty dvě nejkrásnější slova: Miluji tě!