PIČKOLOG

Anotace: VE 13. KAPITOLE UTRPÍ TÝNA ŠOK... DOBŘE JÍ TAK!!!

*****

Dnes jsem objednaná na gyndu. Né že bych dole měla ňákej problém, ale prsa moje překypřený si zasloužej fundovaný dohled, jsem rozhodnutá zaplatit si mamograf. Pro jistotu.
Přicházím na řadu poslední. Ampliónek nade mnou zachraptí: "Paní Justiánová, prosím..." - napochoduji poslušně do kabinky, kde shazuji vrchní díl oděvu.

"Jestli jste svlečená, pojďte dál," překvapí mne mužský hlas z ordinace. Vstoupím do místnosti. Za stolem sedí postarší prošedivělý muž, pod nosem knírka - docela sekáč. Na ty roky.
"Dobrý den. Zastupuji nemocnou kolegyni. Pěkně dlouho jste tu nebyla. Vy nevíte, že preventivní prohlídku na gynekologii je nutné provést alespoň jednou do roka?"
"Pane doktore, můžu už jít?" Do ordinace nakoukne hlava sestry.
"Běžte, běžte, vždyť jsem vám to slíbil."
"Tak ráno na shledanou." Doktor cosi zabručí.

S velkou nechutí vylézám na křeslo. Lidi, jak já nesnáším tudle gynekologickou kozu! Sama si na ní připadám jak jedna velká koza. Sukni vyhrnutou nahoru, nohy rozcapené na šlapkách...
"Tím zadečkem blíž ke mně," pokyne mi lékař a navléká rukavice. Prohmátne mě rukou, pokývá hlavou a začne do mě cpát zrcadla. Kapku to zabolí. Syknu.
"Takovou velkou holku už to nebolí, ne?" Vytáhne zrcadla a jakoby mimoděk se dotkne klitorisu. Zachvěju se.
"Zůstaňte ležet. Ještě provedu výtěr, ale nejdřív se vám mrknu na prsa." Stáhne rukavice a skloní se nade mnou. Prsty i celými dlaněmi začíná promakávat ňadra. Jemnými krouživými pohyby masíruje každičký kousínek pravého prsu. Dvorec se stáhl, bradavka trčí bezmocně ke stropu.
"Tááák. Tady je to v pořádku, ještě se podíváme na druhou kozičku..."
Prculínka mezi mými stehny zatiká. Doktor se nakloní a prohmatává druhé prso. Jeho dotyky jsou prapodivné, nestoudně vzrušivé - silou vůle se přemáhám, abych udržela dech v normálu. Pinda se mění v "Punkvu". Vůbec celá se začínám potit. Vyšetřuje ta pohoří podivně dlouho...

"Doktore?!" - vymáčknu ze sebe.
Sundá ruce z mého ňadra, zadívá se na mě - je celý rudý - udělá dva kroky a bez rukavic mi šáhne mezi nohy. Prstem si přejede knír.
"Chceš to, cítím tvoji nadrženou vulvu."
Na sucho polknu... Měla bych se zvednout...
Chytí mě, obejme a drží jak ve svěráku. Nezkrotně mě počne líbat. Chci se bránit, naproti tomu má zrádná píča kašle na slušné vychování. Mozek mi - jako vždy - hupsnul do vagíny a klidně mě nechá ocicmávat se francouzákem s tím neetickým doktorem. Bože...

Lékař postupně zamyká všechny dveře. Visím na jeho statném krku jak cvičená opička, ani nedutám. Staví mě na bílé lehátko a stahuje mou sukni. Stojím se před ním v Evině rouše, tělo zakrývá jen podvazkový pás s punčoškami.
"Výstavní klisnička," řekne a zapráská knírem.

Hladí mi lýtka, líbá punčošky. Rozhicovaná micinka přede. Rty se dotknou ojíněných chloupků, ruce odhalí klitoris - polehtá ho jazykem, mlaskne a spolkne ho i s částí malých stydkých pysků. Rozkoší se mi podlomí nohy. Hbitě mě zachytí a odnáší zpět na kozu. Nohy mi zaklesne do šlapek. Svléká plášť i košili.

Přede mnou stojí muž atletické postavy, nikterak nepoznamenané léty. Jen prošedivělý porost hrudi prozrazuje zralý věk. Nemrava v jeho ruce pomlaskává zírajíce na mou rozchlípněnou kundalínu.
"Jak často masturbuješ? Ukaž, jestli to umíš. Chci vidět, jak proháníš svou pičku."
Mé ruce dovádivě převezmou iniciativu. Rozvírají přirození, začvachtají v hlubince a už ukazováček servilně pulíruje frajtra. Jedním delším krokem ocitá se doktor mezi mýma nohama. Jeho žalud přebrodí štěrbinku, na klitorisu zašmrdlá. Teču jak zmrzlina na slunci.
"Chceš ho? Jak mu říkáš? Chci slyšet všechna jména, která pro něj máš, jinak ho nedostaneš!"
"Kokot... čůrák... vocas... pták... klacek... kláda... bivoj... obušek... ááá..." Vyjeknu, když mne protkne gynekologův úd.
"Pokračuj... řvi..."
"Ohnivááák... nemrava... laskavec... nebozez... fagot... dolfííík... bodec... oj... knot... heligóóón..."
"Jsi lingvistka... úžasná... jak se ti ty... cecky mydlí... jsou úúúplně... zdravý... budeš jednou... dobrá kojná..." Huláká ty svý nesmysly a projíždí mou studánku jak smyslů zbavený. Celé mé tělo se otřásá pod nárazy, rukou mi drandí bertíka - druhá ruka hněte ňadro. Zalomcuje mnou vlna orgasmu a předběžníček rozcuká mé vnitřní svalstvo. Zmítám se bezmocně na tom rozpáleným hloubkoměru a kvílím.
Pičkolog jásá: "...náádhera... mááám čuráka jak ve vysavači... ale jen tak... mě nevycucneš..." Vyjede ze mne, a aniž nechá ptáčka nadýchnout rozpáře můj nebohý zadeček. Přitom zašátrá rukou za sebou a k mé chcabulínce se blíží cosi falického tvaru. Jako by nestačil nebozez v mém týraném konečníku, vráží mi do pochvy nezvyklého robertka. Rajbuje mé vnitřnosti s výrazem rozzuřeného býka.

Řvu, kroutím se a svíjím, nemilosrdně prcána dvěma hrozivě nádhernými bodci.
V mém těle se nachyluje k bouři, hlava se točí, držím se pevně hran křesla a šílené horko se rozlévá do mých slabin a do podbřišku a nadobro všude. Cítím jak odšpuntoval mou pičku a...
"Lékařská komoro... ona stříká... jak nefalšovanej... chlap... Hippokrate, to je pichna..." Se zkřivenou tváří počne do mých střev kulometnou palbou ládovat horkou munici...
Bezvládně ležím. Cítím, jak vyplivaný vrabčák opouští zmordovanou zadelku, dosud prožívám přívaly slasti...
Pičkolog zasypává mou bytost polibky... Líbá bělostná stehna, políbí Venušin pahorek - a na má prsa, břicho, teď i na tvář dopadá vlažná zlatavá sprška.

On na mě močí! Zhrozený mozek hupsnul do dutiny lebeční... má ruka nabírá rychlost - mlaskne facka. Chci dolů z tý pitomý kozy...
"Bylo to tak krásný, neudržel jsem se. Ty to nemáš ráda, kobylko?"
"Neříkej mi kobylko, ty kundologickej dobytku!" Odstrkuji ho, slézám, bleskově k umyvadlu, namočeným ručníkem se ze sebe co nejpečlivěji snažím smýt to mokro...
Vnitřně zuřím... Až do tý chvíle to bylo hezký. Naštval mě, prasák starej. Sedí nahý na židli a pozoruje mě. Prskavec mu smutně visí mezi stehny. Sjedu ho pohrdavým pohledem.
Dovytřu své tělo papírovými ručníky, odemknu kabinku a mizím. Bez pozdravu. Fofrem na sebe hážu věci - sukně! - vrhám se do ordinace, ze země sbírám sukni, rychle do ní vklouznu a pryč...
Pořád ještě sedí a zírá.
Snad je mi ho i líto.
Možná potřeboval obejmout...

Večer při zpovědi jsem konec vynechala.
Pavlovi se to hrozitánsky zamlouvalo.
Ptal se mě, jestli za ním nechci ještě zajít.
To uhod!!!

Lidičky, vy byste snad šli?

Jéje! Vždyť já zapomněla na ten mamograf...

***