LÁSKA, SEX A POMSTA

Anotace: Láska, zrada, lži, erotika... to všechno tady najdete, je to příběh ze života taky bych asi měla zmínit, že jsem holka, která upřednostňuje holky a také se to odráží v této povídce. Přeji pěkné počtení

Ze sladkého spánku mě vyruší má oblíbená písnička, místo silných protestů, které mívám každé ráno při zazvonění budíku se dnes usměji a vesele protáhnu. Konečně přišel den D, na který jsem čekala tak dlouho, i když tento den bývá všemi velice obávaný, pro mě znamená ukončení mého středoškolského studia na technickém lyceu, které jsem ze srdce nesnášela a nebýt Sandry, mé spolužačky, do které jsem se bláznivě zamilovala už v prváku a se kterou jsem prožívala ty nejkrásnější 4 roky, bych to na této škole už asi dávno zabalila. Maturitu jsme obě se Sandrou zvládly a teď už jen zbývalo tu slávu pořádně zapít. Navíc rodiče jsem neměla doma, takže jsem měla o Sandřinu milou společnost postaráno ne celý následující týden, který jsme si obě plánovaly jako týden sladkého nic nedělání a vzájemného rozmazlování se.
Na oslavě jsme se se spolužáky jaksepatří opily a domů jsme odešly až nad ránem. Sandra vyčerpaně padla na mou postel a v okamžiku si sladce oddechovala. Já jsem ležela vedle ní. Málem jsem už spala, když mě z mého klimbání vzbudila vibrace mobilu. Otevřela jsem kabelku, kde jsem měla jak svůj, tak její mobil. Polilo mě horko, když jsem na jejím displeji viděla jméno volajícího – „Klárka“. Co to má znamenat?? říkala jsem si sama pro sobe a zuřila vztekem. O téhle už jsem v životě nechtěla slyšet, holka, která zhruba před půl rokem využila naší vztahové krize, která vyvrcholila dočasným rozchodem a snažila se Sandru opít a následně ji dostat do postele, což se jí bohužel po jisté době taky povedlo. Co po ní chce teď ve 4 ráno, proč ji volá? Nechápala jsem. Jak jsem tak tupě zírala na mobil, Klára zavěsila. Začal mi v hlavě pracovat podivný podezíravý pocit. Sandře jsem věřila, její aférku s Klárou jsem ji odpustila, ani já jsem v té době nebyla svatá, ale nechápala jsem, proč ji Klára volá. Vždyť mi Sandra tvrdila, že od té doby, co jsme zase spolu už s Klárou není v žádném kontaktu. Věděla jsem, že to, co jsem se chystala udělat nebylo správné ani čestné, ale zvědavost byla silnější než moje čest. Vzala jsem si Sandřin mobil, najela na položku zprávy a otevřela ji... Oči mi málem vypadly z důlků při čtení Klářiných milostných esemesek adresovaných mé přítelkyni. Dostala jsem hysterický záchvat vzteku, zklamání a nesnášenlivosti. Začala jsem řvát na spící Sandru a dychtila po vysvětlení. Vše vyvrcholilo velkou hádkou, jejíž závěr byl, že se nic neděje, že to Klára je ta, co Sandře píše, ale Sandra se snaží, aby toho Klára nechala. Taky mi Sandy řekla, že ji Klářiny zprávy obtěžují a že ji dá rázně najevo, aby už ji nepsala. Moc jsem z toho nadšená nebyla, ale po pár týdnech dělání drahot jsem Sandře odpustila a dál si užívala našeho vztahu.
Navenek se vše zdálo v nejlepším pořádku, nicméně uvnitř sebe jsem stále měla hořkost, cítila jsem se podvedená a zrazená. Stále jsem Sandru podezírala z nevěry a tajně ji kontrolovala esemesky. Naštěstí jsem už nikdy žádný důkaz nevěry nenašla, což ovšem mohlo znamenat pouze to, že si Sandra veškeré zprávy od Kláry pečlivě maže. Ale musím přiznat, že díky faktu, že jsem o Kláře již nikdy žádnou zmínku neobjevila jsem poměrně brzy našla aspoň kousek ztracené důvěry a začínala jsem Sandře opět pomalu věřit.

Čas plynul, prázdniny byly za námi a školní rok před námi. Šly jsme na výšku, obě jsme zůstaly v Brně, ale každá jsme studovaly něco jiného. Já svou vysněnou žurnalistiku a Sandra ekonomii. Hned první týden na nové škole nastal šok. Na přednášce historie jsem si všimla povědomé tváře. Zdrženlivý úsměv, rezavé vlasy s ofinou sahající až k velkým hnědým očím a velice drobná postava, všechna tato fakta nasvědčovala tomu, že je to Klára. Viděla jsem ji na fotce, a byla jsem si jistá, že je to ona. I ona mě poznala. Věnovaly jsme si překvapený pohled, ona vypadala spíše vystrašeně, já jsem nemohla uvěřit té náhodě, že jsme se potkaly zrovna teď a tady. Měla jsem z toho rozporuplné pocity, ale rozhodla jsem se nijak to neřešit, s Klárou jsme nepřicházely do kontaktu, našla jsem si svou skupinku kamarádek stejně tak jako ona, občas jsme se minuly na obědě nebo na chodbách, či jsme seděly ve stejné posluchárně, ale jinak se nenaskytovaly žádné příležitosti ke společnému kontaktu či dialogu. Prostě jsme vedle sebe tiše existovaly a tak nám to vyhovovalo.

V zimě se objevil na škole leták, že se bude pořádat lyžařský kurz v Tatrách. Lyžování miluji už odmalinka, takže jsem se s radostí na kurz přihlásila. Trošku mě mrzelo, že žádná z mých kamarádek nesdílela mé nadšení což znamenalo, že tam prakticky nikoho nebudu znát, ale řekla jsem si, že se aspoň seznámím s dalšími lidmi ze školy. Přišel den konání kurzu. Sandra mě jela doprovodit na sjednané místo odjezdu. V autě jsme se políbily na rozloučenou, dala mi čokoládu a vyprovodila mě jejím krásným úsměvem. Jely jsme dva autobusy, zbylo na mě už jen místo vedle nějakého kluka, vzala jsem si MP3 a nesledovala okolí. Přehrávala jsem si v hlavě minulou noc, kterou jsme strávily se Sandrou společně a uvědomila jsem si, že mi bude ten týden hodně chybět. Vzala jsem tedy mobil a psala si s ní až do doby než jsme dojeli na místo.
Když jsem opustila autobus, profesorka Stoklasová mi dala do ruky papír s číslem mého pokoje. Byla jsem tam sama, takže mě strčily tam, kde bylo místo. Aniž bych věděla co mě čeká jsem si spokojeně papír prohlédla a šla si vyhledat svůj pokoj. Mé spolubydlící už byly uvnitř, dveře pokoje 306 byly pootevřené a já slyšela dívčí hlasy. Jemně jsem zaťukala na dveře a vešla. V tu chvíli bych se nejraději otočila a zase rychle odešla. V pokoji byla Klára. Stála u skříně a vybalovala si své věci. Byla jsem v šoku, u autobusu jsem si ji vůbec nevšimla, ani mě nenapadlo, že by na lyžák jela taky a teď tu stojí přímo přede mnou a vypadá to, že následujících 7 dní s ní mám sdílet společný pokoj! Tato představa mě šíleně rozčilovala. Mezitím holka, co byla v pokoji taky ke mě přistoupila, podala mi ruku a představila se mi jako Aneta. „Katka“, představila jsem se a usmála se na ní ve snaze zamaskovat rozpaky, do kterých mě tato situace přivedla. Když Aneta viděla, že ani já, ani Klára se k žádnému představování nemáme řekla mým směrem „A tohle je moje kámoška Klára, nejrychlejší a taky nejnebezpečnější snowborďačka, kterou znám.“ Řekla mi ta dívka jménem Aneta ve snaze vytvořit přátelskou atmosféru. Přikývla jsem Kláře na pozdrav a položila si své věci na postel. Začaly jsme si vybalovat, Aneta s Klárou se pořád o něčem bavily, já jsem se do jejich rozhovoru nijak nevměšovala, celá tato situace mi nebyla po chuti a chtěla jsem z toho pokoje odejít co nejdříve. Šla jsem za organizátorkou akce zeptat se ji, zda by mě nebylo možno přestěhovat, ta mě ale odbyla tím, že tohle by čekala na základce, ne na vysoké škole, kde jedná s dospělými lidmi. Měla pravdu, nemůžu se chovat jako malá, prostě to s tou Klárou budu muset nějak vydržet. Naštěstí většinu rozhovoru na pokoji bylo v Anetině režii za což jsem ji byla tiše vděčná.
Na programu byla naše první společná večeře, v jídelně jsme si poslušně sedly ke stolu s cedulkou 306. Aneta se nám hned iniciativně nabídla, že zajde pro čaj a my jsem s Klárou poprvé zůstaly úplně samy. „Jestli mě nesnášíš, tak mě to mrzí.“ řekla mi. Překvapeně jsem se na ni podívala a nevěděla co říct. Když usoudila, že ze mě asi nic moc nedostane, pokračovala „To je ale náhoda...“ snažila se prolomit ledy. Usmála jsem se „jo, tebe bych tu teda nečekala“ přiznala jsem. Vtom se Aneta vrátila. Věta, kterou mi Klára řekla jsem brala jako přátelské gesto, takže jsem se u večeře už cítila o něco lépe a večer na pokoji už jsem se s holkami docela normálně bavila. Pomlouvaly jsem učitele, vyprávěly si zážitky ze střední a samozřejmě že přišlo i na otázku, jestli pak mám nějakého přítele. To se mě přirozeně zeptala Aneta. Na střední byla má homosexualita v naprosté anonymitě, bylo pro mě ale ubíjející se před ostatními přetvařovat a slíbila jsem sama sobě, že už to dělat nechci, že nechci lhát, chtěla jsem, aby mě lidi brali takovou, jaká jsem. Proto jsem po chvíli ticha, kdy jsem na svých rtech cítila Klářiny oči řekla „No víš, já vlastně nemám přítele, ale jsem zadaná.“ Klára se jen tiše usmála, Aneta se dovtípila, její reakce nebyla nijaká. Bylo vidět, že v hlavě to co jsem řekla analyzovala, nicméně nedala znát, co si myslí. Po chvíli tuto informaci však vstřebala a dokonce se mě začala ptát, jestli mám přítelkyni nebo jsem momentálně sama. Byla to zvláštní situace mluvit o Sandře před Klárou, mihla se mi hlavou myšlenka, na co Klára asi myslí a doufala jsem, že si moji Sandru nepředstavuje nijak neslušně. Aneta chtěla vidět Sandřinu fotku a nenechala se odbýt tak dlouho dokud jsem jim ji neukázala v mobilu. Klára se na ni dívala déle, než by se mi líbilo. Mobil jsem ji jednoduše vzala a odvedla hovor na jiné téma.
Dny ubíhaly a já si kurz docela užívala, na svahu jsem byla v nejlepší skupině, a byla tam samozřejmě i Klára. Musela jsem uznat, že na sjezdovce vypadala dobře. Sjížděla svahy s naprostou suverenitou a elegancí. Byla vtipná, stále dobře naladěná a já jsem ji proti své vůli začínala mít ráda. Na jednu stranu jsem ji nesnášela, nebo spíše snažila jsem se o to, abych ji nesnášela. Vždyť to právě ona byla důvodem tolika mých slz, pochyb, konfliktů se Sandrou a hněvu. Snažila jsem si tuto skutečnost stále připomínat, ale nic naplat, má iracionální přízeň k ní byla silnější než fakt, že bych ji vlastně neměla mít ráda. Stále častěji jsem přistihla samu sebe jak ji pozoruji, měla jsem své oblíbené grimasy jejího obličeje, nejvíce se mi líbila, když si upravovala vázání, to se u toho tak hezky soustředila, až mě to zašimralo kdesi v oblasti pupku. Nebo když na ni svítilo horské sluníčko a kolem nosu se ji začínaly objevovat pihy. Měla v sobě něco, co jsem nedokázala popsat, nevím proč se mi tak líbila, možná právě proto, že ji měla Sandra a já jsem žárlila, ale na koho? Na Sandru nebo na Kláru? Asi na obě. Sandra byla má přítelkyně, dívka, kterou jsem milovala, věřila ji a vážila si ji. Klára byla suverénka, stále nad věcí a přitahovala mě. Začala jsem pociťovat touhu se ji dotýkat, nesnášela jsem se za to, nesnášela jsem se za tu slabost, že ji nedokážu odolat, prostě jsem ji začala být posedlá. Neustále jsem ji sledovala a snažila jsem na sebe v její přítomnosti upozornit, i když jsem se to snažila dělat nenápadně, aby si toho nevšimla, protože mi bylo jasné, že by Sandru informovala, ale na druhou stranu jsem si přála, aby si mě všimla, abych i já se ji líbila, aby i ona pocítila touhu se ke mě dostat blíž, ochutnat chuť mé kůže, hebkost mých rtů, horkost mého chtíče, přesně tak, jak jsem to já chtěla udělat s ní. Celá tahle situace se začínala docela hodně vyhrocovat, věděla jsem, že si ji chci vzít úplně celou, a tušila jsem své šance. Klára můj zájem vycítila a ještě jej podněcovala. Naschvál se na mě dlouho dívala, aby mě tím dostala do rozpaků a potom mě ignorovala, čímž mě dráždila ještě více. Jednou se na mě sladce usmála, pak mi nevěnovala jediný pohled, nevyznala jsem se v ní, nevyznala jsem se v sobě, bylo toho na mě moc. Hlavu jsem měla plnou zmatku. Jedna věc ale byla jasná – chtěla jsem mít s Klárou sex. Další věc už tak jasná nebylo, netušila jsem, co tak podněcovalo mou potřebu se s ní milovat, možná jsem ji chtěla dokázat své kvality, čímž bych ji dala jasně najevo, že u Sandry nemá šanci, že mi nemůže konkurovat. Možná jsem se já sama chtěla přesvědčit o jejich mileneckých kvalitách, abych si je mohla porovnat se svými vlastními, možná mě právě ta skutečnost, že měla mou dívku tolik rozpalovala anebo možná jsem s ní chtěla spát bez jakýchkoliv postranních úmyslů, třeba jen proto, že se mi líbila. Chtěla bych ji ale stejně naléhavě, kdyby to nebyla bývalá milenka a potencionální nevěra mé přítelkyně? Nevím, nebyla jsem schopna si odpovědět. Ať jsem se na to dívala z jakéhokoliv úhlu, nic mě od ní neodrazovalo. Právě naopak, chtěla jsem ji víc a víc.

V tomto duchu se odehrával celý lyžák, bylo to jako hra s nepsanými pravidly, ve které Klára byla pokušitelka a já ubohá oběť. Oběť, která už to měla předem prohrané.
Aneta se během kurzu pobláznila do jednoho spolužáka Marka a čtvrtou noc, tu předposlední, nám s Klárou oznámila, že jde na noc k němu a prosila nás, ať ji kryjeme. Klára ji v jejím nápadu jen podporovala, ujišťovala ji, že to bude skvělá noc, že hory jsou k milostným aférkám jako dělané a při těchto slovech do mě zabořila ten svůj záhadný pohled, který teď měl nádech provokace.
Aneta tedy odešla a my s Klárou přijaly pozvání spolužáků na jejich pokoj, kde byla spousta lidí a hlavní náplní bylo popíjení vína, vodky a rumu. Sedla jsem si na gauč k holkám, se kterými jsem byla na svahu ve skupině, Klára odešla na druhý konec pokoje, kde si přisedla k podnapilým chlapcům. Holky pořád něco mluvily a dolévaly mi do džusu stále větší množství vodky, což jsem po nějaké době už ani nevnímala. Radka, dívka z naši skupiny, nás stále bavila jejími historkami, ale já jsem se nedokázala soustředit, oči mi stále utíkaly Klářiným směrem. Seděla jednomu z oněch chlapců na klíně a vesele se s ním vybavovala, což se mi nijak nelíbilo, náš oční kontakt ale nepřerušovala a já jsem na sobě v průběhu večera stále cítila její pohled. Párkrát na mě přikývla nebo se vyzývavě usmála. Věděla jsem, že tohle se chýlí (ne)správný směrem.
Šla jsem si k oknu zakouřit a udělala na ni výmluvné gesto ať přijde za mnou. Nevím co bych ji řekla, prostě jsem ji chtěla mít vedle sebe. Ona se na mě usmála, k oknu už ale nedošla. Zatímco jsem se otočila, ona byla z pokoje pryč. Odhodila jsem cigaretu z okna a zeptala se onoho chlapce, kterému ještě před chvílí seděla na klíně, kde je. Nebyla s ním už ale žádná řeč vzhledem k množství alkoholu, které vypil. Vydala jsem se tedy Kláru hledat. První jsem to zkusila na toaletách. Nebyla tam. Na podruhé jsem zkusila náš pokoj. Byla jsem úspěšná. Našla jsem si tam sedět na posteli s láhví vína na nočním stolku. „Netrvalo ti to dlouho“ řekla na uvítanou a nalévala mi víno do kelímku. „Bez tebe by mě to tam nebavilo“ odpověděla jsem zcela upřímně. Za střízlivého stavu bych to samozřejmě nepřiznala, ale momentálně byly všechny mé smysly pod jistým vlivem. „Na co si připijeme?“ ptala se mě přičemž mi dávala do rukou kelímek plný vína. „Na lyžák“ odpověděla jsem. „Jsem myslela že jsi originálnější, máš druhý pokus, takže na co?“ flirtovala se mnou každým coulem, sváděla mě, pokoušela mou pevnou vůli. „Vzdávám se“ nechtěla jsem říct ještě větší hloupost. „Jak chceš“ řekla lhostejně, nicméně si se mnou přiťukla a napila se vína. Chvíli bylo ticho, atmosféra houstla, moje srdce zaznamenalo zrychlený tep. Sedla jsem si na postel vedle ní, dolila jsem vína a řekla „Tak na tajemství“. Významně na mě mrkla. Lehce si lokla, vzala můj kelímek z ruky a oba kelímky položila zpět na stolek. Naklonila se ke mě tak těsně, že jsem cítila její dech „To už bylo lepší“ uznala polohlasem a její oči sklouzly na mé rty. Věděla jsem, co bude následovat, na důkaz souhlasu jsem své rty naklonila ještě blíž k jejím a pomalu zavřela oči. Na krku jsem ucítila její hebké rty. Přivítala jsem to, čekala jsem ji na svých rtech a ona mi zatím líbala krk, ani v této chvíli nevyšla ze své role, kterou mě chtěla mást. Líbala mě na krku, šíji, na bradě a potom zpátky na krku. Hrála si se mnou, bavilo ji to, chtěla mě napínat. Líbilo se mi to, vzrušoval mě její jazyk, který mi odvážně zkoumal mou kůži. Svými polibky kroužila po celém mém obličeji, ale mým rtům se záměrně vyhýbala. Jakoby mi chtěla dát jasně najevo, o co tady běží. Jakoby chtěla vymezit hranici, kterou není ochotná překročit. Tolerovala jsem to, nechala jsem ji, ať si se mnou dělá co chce. Když se její polibky začaly přemisťovat hlouběji do mého dekoltu, sama jsem si sundala tričko. Ona mi záhy sundala podprsenku. Pak chvíli nechala líbání a jen se na mě dívala. Pozorovala můj obličej, mou šíji, má ňadra, která nedočkavě očekávala její něžnosti... Přitiskla se ke mě a líbajíce můj obličej mi začala rozepínat džíny. Chtěla jsem zakročit, věděla jsem, že bych měla aspoň se snažit ji vzdorovat, ale veškerou svou snahu jsem již předem vzdala. Mé tělo bylo tak roztoužené, že by mi jakékoliv protesty způsobily fyzickou bolest. Ležela jsem vedle ni na posteli jen v kalhotkách, ona byla stále úplně oblečená. Vládu nad mým chování již dávno převzaly výhradně smysly. Teď mi šlo jen o to ji dostat, chtěla jsem si ji svléknout a užít si její přítomnosti a povolnosti. A chtěla jsem ji políbit. Na rty. Ona to věděla a záměrně mi uhýbala. „Klári, prosím“ žadonila jsem touhou. „Ty mě prosíš?“ vyžívala se ve své moci, kterou nade mnou převzala už dávno. „Chci tě líbat“ prosila jsem. Ona si sundala tričko i podprsenku „Tak mě líbej“ nabízela mi své tělo. Byla nádherná. Štíhlá, s krásným pevným poprsím a bradavkami tyčícími se do prostoru. Jako by vyzývaly mé rty a můj jazyk, ať si s nimi pohraji. Nyní jsem už byla plně soustředěná na souhru našich doteků a polibků. Dráždily jsme si navzájem bradavky a já jsem si to nepopsatelně užívala. Tála jsem vzrušením, její doteky mě dostávaly do transu. Naše dechy se stále zrychlovaly a polibky se staly dychtivějšími. Její ruka mi přes prsa sklouzla k okraji kalhotek, které se chystala sundat. Vzala jsem její ruku a dala ji výš. „Až mě políbíš na rty.“ řekla jsem ji jasné kritérium. „A co když tě nepolíbím?“ „Pak nedostaneš, to co chceš“ řekla jsem rozhodně. „Nebo spíš, to co chceš ty“ odpověděla mi s tou svou samozřejmou suverenitou a já cítila, jak mi její ruce pomalu sundávají poslední kousek oblečení, který jsem na sobě měla. Chtěla jsem dodržet své stanovisko, chytla jsem její obličej pevně do svých rukou a začala ji líbat na rty. Líbala jsem ji něžně, ale přitom vášnivě, rychle, ale pečlivě, jemně ale dychtivě. Líbala jsem ji dlouho na důkaz mého pomyslného vítězství. „Vím, žes to chtěla“ řekla jsem ji vítězoslavně. Ona se na mě usmála, krásně, smířlivě, jako by mi dávala za pravdu. Pak už mi nabídla své rty k líbání sama od sebe a já zatímco jsem se s ní líbala jsem ji sundávala kalhoty a potom také spodní prádlo. Vzrušení se mi rozlévalo po celém mém těle, když jsem s Klárou ležela na posteli ve vášnivém obětí a obě jsme byly úplně nahé. Nechtěla už jsem čekat ani minutu. Své rty jsem začala směřovat směrem dolů, přes její krk, hruď, bříško až jsem se konečně dostala ke svému vytouženému cíli. Klára voněla, voněla tak, až se mi z toho zatočila hlava. Měla přesně tu vůni sexu, která každou vášeň, každý chtíč ještě umocní. Její tělo se mi oddávalo a chtělo, ať si s ním hraju. Míra jejího vzrušení byla tak velká, že mě to ješitně potěšilo. Rozhodla jsem se ji ještě trošičku napínat. Kroužila jsem svými rty a jazykem podél jejích nejintimnějších míst, ale dala jsem si záležet, abych se jich nedotkla. Klára začínala být nedočkavá, sama roztahovala nohy ve snaze dát mi jasně najevo, po čem touží. Už jsem ji dlouho netrápila a dala jí, oč žádala. Její dech a sténání mě ujistilo v tom, že se ji to líbí. Dala jsem si záležet, už jsem se necítila opilá, aspoň ne alkoholem, moje mysl byla ovládána jen a pouze mými smysli. Jednala jsem zcela instinktivně, reagovala jsem na každou změnu v její odezvě, dělala jsem vše tak, abych ji co nejvíce vyhověla a ona mi vše oplácela krásným slastným sténáním. K jazyku jsem brzy přidala i ruce a Klára vyvrcholila. Jakmile přišla k sobě, vrhla se na mě a oplácela mi všechny mé něžnosti. Styl, jakým mě obšťastňovala byl nepopsatelně úžasný, její jazyk jakoby byl ovládán mými tužbami, protože plnil vše, co si mé tělo žádalo. Její prsty byly zručné a výkonné. Užívala jsem si každičkou vteřinu tohoto okamžiku, chvílemi jsem o sobě vůbec nevěděla, jen jsem ji nechávala, ať dělá,co chce. Bylo to úžasné, měla jsem krásný a dlouhý orgasmus a chtěla jsem ještě, byla jsem jako smyslu zbavená, nechtěla jsem přestat, nechtěla jsem, ať tato noc skončí. Byla jsem ještě chtivá, mé tělo bylo připraveno na další dávku blaha a rozkoše. Užily jsme si s Klárou ještě dalších vzájemných doteků a polibků než nás přepadla únava a vyčerpáním jsme vedle sebe usnuly.

Z mého spánku mě vyrušil něčí pohyb. Pootevřela jsem oči a spatřila nahou Kláru, jak se otáčí na druhý bok. Ležela vedle mě, pod stejnou peřinou a v obličeji měla klidný výraz.
Cítila jsem se fyzicky zcela vyčerpaná. Za normálních okolností bych se převalila na druhý bok a pokračovala ve spánku, ale momentálně to nebylo možné. Moje mysl začala pracovat a plné obrátky. Snažila jsem si vybavit každý detail předešlé noci. Pohled na poházené oblečení po pokoji, fakt, že jsme s Klárou úplně nahé a že mám na rukou povědomou vůni sexu mě ihned přesvědčily, že to co se došlo minulou noc bylo skutečné. Cítila jsem zvláštní otupělost, apatii, nevěděla jsem, co mám dělat a má hlava odmítala veškerou aktivitu či kreativitu.
Podívala jsem se na mobil, abych zjistila, kolik je hodin. Měla jsem tam zmeškané hovory a zprávy od Sandry. Nijak mě to nepřekvapilo, bylo ji určitě divné, že jsem ji nenapsala na dobrou noc... Výčitky svědomí jsem ale necítila.
Hodila jsem na sebe osušku a šla do sprchy. Ač jsem se cítila jako přejetá parním válcem, nemohla jsem zůstat jen tak nečině ležet v posteli. Umyla jsem ze sebe veškeré zážitky včerejší noci a vrátila se zpět do pokoje. Klára spala. Viděla jsem její nahé záda a rozcuchané vlasy. Spala tak klidně a bezstarostně, že jsem ji to záviděla.
Četla jsem si Sandřiny esemesky, ve kterých mi píše, že mě miluje a nemůže se dočkat, až přijedu a budeme zase spolu. Ucítila jsem hněv, zlost sama na sebe. Překročila jsem zakázanou hranici, věděla jsem, že budu muset s pravdou ven, že se to Sandra dozví. Bylo mi na nic, ale i přes to, jsem si nic nevyčítala. S Klárou to bylo krásný a udělala bych to znovu, co to ale vypovídalo o mém vztahu k Sandře? Netušila jsem a nechtěla jsem nad tím přemýšlet. Nic se nezměnilo, anebo možná jo. Najednou jsem si uvědomila, že vlastně cítím úlevu, že se konečně můžu se Sandrou bavit, aniž bych cítila zlobu za to, že mi s Klárou možná zahla. Cítila jsem zadostiučinění a bylo mi dobře. Věděla jsem, že to Sandru raní, že ji ublížím, že bude plakat a že mě možná bude i nesnášet, ale co? Neměla mi nikdy lhát, neměla si s Klárou psát za mými zády. Teď aspoň bude mezi námi jasno. Budu moci začít od začátku budovat můj vztah k Sandře. No, možná začnu až od zítřka, čeká mě přece poslední noc s Klárou. A tu si hodlám užít...