Corneto

Anotace: Ze života

Bylo ráno. Příliš brzo na to, abych věděl co je za den a najednou jsem si při pohledu na budík uvědomil, že je teprve půl sedmé.
Ale jelikož jsem už byl vzhůru nezmohl jsem se na to znova usnout a tak jsem odlezl do kuchyně a zrovna, když jsem si chtěl postavit vodu na kafe prošla kolem mne malá blondýnka a zeptala se mne: "Ty už jsi vzhůru miláčku?" Za prvé jsem nevěděl kdo to je a za druhé proč je u mne doma a tak jsem na ni chvilku zíral. Postavu měla výbornou. Prsa tak akorát do ruky a pěknej zadeček, ale jinak drobounká a malinká. Po chvilce se na mne zamračila a povídá: "Co se ti děje? Ztratil jsi snad řeč?" Došlo mi po pár vteřinách (asi po šesti), že se ode mne nějaká reakce a tak jsem spustil: "No jo, promin. Ale snažím si v hlavě dát dohromady pár věcí. Třeba kdo jsi ty a co děláš u mě doma." Po chvilce se začala pobaveně smát. "Ty opravdu nevíš, kdo jsem a co tady dělám?" "Ne!" Řekl jsem jako vždy upřímně.
"Já jsem přece Monika. Včera jsme se seznámili v tom baru U Jestřába. Dlouho jsme si povídali a pak jsi mne pozval k sobě domu. A v noci jsi mi vykládal, že si mne chceš vzít a samý takový věci."
A ke svému povídání se v klidu usadila na pohovku, tak že bylo vidět, že nemá spodní prádlo. Jo zapomněl jsem vám říct, že se tam promenádovala v noční košilce, která jí sahala tak 8,5cm pod zadeček a já tam stál ve spodkách. Tak napůl jsem se vzpamatoval a dal vařit vodu na to kafíčko." A víš, že se ti ani moc nedivím, že nevíš kdo jsem, protože už když jsi přišel do Jestřába, tak jsi vypadal, že máš už pár barů za sebou. A asi proto jsem si k tobě přisedla na no pak jsem z našeho rozhovoru zjistila, že jsi supr člověk takže jsem se nechala lehce sbalit. Udělej mi prosím taky!"
"Cože?"
"Kafčo přeci."
"Jasně, jasně." Zalil jsem dva šálky a přisedl k ní na pohovku. Protože bylo ráno, spustil jsem ze zvyku rádio s ranními zprávičkami.
"Mám na něco hroznou chuť." Prohlásila a změřila si mne ostrým pohledem. Díky tomu, že kafe už mělo tu správnou teplotu vypil jsem přes půlku hrnku a plnej očekávání se jí zeptal. "A co by to mělo bejt, pusinko?" Zrovna když už jsem byl pln nadějí tak pronesla.
"No tak třeba zmrzlinu?"
Tahle věta mi trochu vyrazila dech. "Cože?"
"No zmrzku, víš co to je? Nebo ne? Taková ta ochucená zmrzlá voda. Už víš?"
"Jo jasně." Při těch slovech jsem se zatvářil poněkud sklesleji než před tím a Monice to samozřejmě neušlo, ale nijak to nekomentovala. Vstal jsem a šel k mrazáku, kde by nějaká ta zmrzlá voda ještě mohla bejt. Když jsem tam došel ozvalo se za mými zády.
"Nebo ty jsi myslel na něco jiného? Včera jsi se na moc nezmohl tak uvidíme. Dones prosím ještě led." Neměl jsem zdání k čemu led, ale říkal jsem si vyhovím jí třeba mi pak dá. Došel jsem zpět ke gauči postavil led na stůl a podal jí nanuka.
"Hmm..Corneto to si nechám líbit." A rychle začala zmrzlinu rozbalovat. A já si jí stále dost nadrženě prohlížel. Když měla asi půlku zmzky snězené, podívala se mi do očí. Měla krásné modré oči jak letní obloha bez mráčků. A pak se mne zeptala: "Chceš taky líznout?"
Oči se mi rozzářily štěstím a já jsem přikývl.
"Myslím zmrzliny ty divochu!" A než jsem stihl zareagovat Monika si zvedla a roztáhla nohy a zmrzlinu si položila těsně nad poštěváček: "Tak prosím nech si chutnat." Hned mi došlo o co tý holce jde a proto jsem pod ní hned zaklekl a dvakrát jsem skutečně lízl do zmrzlé ochucené vody. Byla dobrá, jahodová. A pak jsem jí začal sjíždět na její poštěváček a svým kmitajícím jazykem dorážel na její pysky. Kundičku měla krásně oholenou, jako by se holila před hodinou.(Možná ano) Jen nechanou světlou čárku chloupků uprostřed. Při mém dráždění jazykem se jí začaly mezi jejími pysky tvořit krůpěje její milostné šťávičky. Chutnala fantasticky a tak jsem trochu zrychlil kmitání jazykem a začal dorážet i hlouběji. Z pohovky jsem slyšel slabý vzdechy, které každým mým doražením zesilovaly. Zmrzlina zmizela z poštěváčku a dopadla na koberec, což mi bylo v tu chvilku úplně jedno. Její ruce se mi přehrabovaly ve vlasech a já cítil, že to na ní přichází.
Ale najednou se její nohy přitáhly k sobě a daly dolu tak rychle, že než jsem stihl zareagovat praštila mě patou pod oko. Stoupla si a začala se spěšně oblékat.
"Co se děje zlato?" ptal jsem se a u toho jí ležel u nohou. Bez jediné odpovědi se stále oblékala až jsem to nevydržel vstal a otočil si jí obličejem k sobě. "Tak co se stalo?" Její oči už nebyly tak bez mráčků a spíše to vypadalo, že se co nevidět přižene bouře.
Neodpověděla mi pouze se mi vysmekla z rukou, zvedla si ze země poslední zbytek oděvu a zmizela ve dveřích.
Nějakou dobu jsem ještě jen tak stál a snažil si v hlavě utříbit myšlenky co se vlastně stalo.
Po chvilce jsem přešel k minibaru a vytáhnul odtamtud láhev Jacka Danielse. Usedl jsem na pohovku, kde ještě před chvilkou seděla ta krásná blondýnka a začal pít. Zmrzlina se roztékala na koberci, led tál ve sklenici a venku začínalo pražit slunce. Vždyť bylo teprve dvanáct hodin.