Návštěvnost
Borůvky
Borůvky
Anotace: Osvěží
Brzda, ostrá zatáčka pod plynem, kousek houpavé jízdy po lesní cestě kolem obory a konec cesty na okraji malého paloučku v mechové trávě.
„Tady si chvíli odpočineme a pak budeme pokračovat.“
Pežůtek dobrumlal, pohladila jsem lvíčka na volantu a zapálila si cígo, které jsem si šla vykouřit na vyhřátou skálu. Pak jsem se natáhla do hebké trávy v polostínu a nechala se hladit biografem paprsků zapadajícího sluníčka.
Cítila jsem se uvolněně spokojená po rychlé jízdě v modrou dálku, jenom tak, s krycím názvem „ Za duhou“. Začalo se na mne lepit chladno, mimoděk jsem pohlédla za odlétajícím véčkem vlašťovek a vrátila se do bezpečí svého autíčka.
„ Ještě nepojedem miláčku, ještě si tady pohovíme.“ Sedla jsem si pohodlně do mírně sklopené sedačky, zula si botky, rozmazaně sledovala zlatavou kouli podzimního sluníčka a v dáli jsem vytušila příchozího.
Šel mírným krokem po palouku a něco nesl v dlaních.
„Pane Bože! Kde se tady bereš?
Ludvíku, neviděla jsem tě nejmíň 20 let!“
Usmál se a přesypal mi borůvky do dlaní. Jednu vzal, sevřel ji ve rtech a řekl: „Vem si ji lásko.“
V tu chvíli jsem zapomněla, že mám dlaně plné sametových kuliček a zatoužila jsem po té jediné, té mezi jeho rty. Chtěla jsem jenom tu jedinou .. a to tak moc, .. že hned! Všechny ostatní jsem nechala skutálet z dlaní do trávy.
Voněl po pryskyřici borovic. Rty měl jemné jako zralé maliny.
Nadzvedl si mě jako pírko a jako tenkrát, před mnoha léty, držel mě pevně za zadeček a pomalým krokem si mě nesl k obrovité borovici. Cítila jsem jenom všeobjímající sílu a prožívala o rozum přivádějící borůvkové hubičky.
Jediným obloukem jsem svlíkla a odhodila šatičky. Opřel mě zády o mohutný kmen a nechal mě zbavit jej košile a rozepnout poklopec. V pomalé otočce nechal sesunout padající svršky a nastavil záda hrubé kůře stromu.
Vdechovala jsem žár touhy a s chodily zapřenými o letokruhy se pomaloučku oddávala rozkoši splynutí v prolínajících se hladinách bytí.
Komentáře (15)
Komentujících (9)
Doporučit
Tisk..bezprostřední..
21.03.2008 13:45:00 | Fallen
Vracím svoje původní hodnocení tam, kam patří, protože tam skutečně patří!
06.06.2006 12:26:00 | Mara*
vysněné setkání :-)
17.05.2006 14:16:00 | infinite
Tady můžu jen uvést jen komentář ke komentářům. Proč jich máš tolik, nechceš mi nějaký přenechat? Dílko je moc dlouhé tak jsem ho nečetl někdy to napravím - brzy jazyk ozývat se.
16.05.2006 13:38:00 | umělec2
Mám chvíli čas, tak jsem se dala do čtení...
a objevuju tady borůvkové kouzlení...
lásenkové, voňavé a srdíčkové...
:o)
07.04.2006 19:44:00 | Cecilka
Hezky něžné.
23.03.2006 13:59:00 | risik
Díky.
To je taky důvod, proč chodím na Liter.
Teď si to už snad budu pamatovat.
22.03.2006 06:42:00 | Anny
pryncip měl být obráceně - správně princyp
to se nám bezdomovcům občas přihodí
omlouvám se
19.03.2006 22:32:00 | Anny
TO geper:
:tahle je psaná s něžným citem pro detail
- nedokážu být detailistka, vůbec si nevzpomenu na jméno, na oděv, na barvu, ale čas, pohled a pocit si pamatuji nadosmrti
:a vyprávěná přímo ze středu dění-duší a srdíčkem
uznávám pouze duši - srdce je pouhá pumpa
:doufám že nebude poslední!
to netuším, nic neplánuji
v pryncipu pomíjivosti by to byla pošetilost
Za Tvé povzbuzení děkuji
19.03.2006 22:29:00 | Anny
Všechno špatné k jinému dobré.
Děkuji ANONYMŮM!
Dobré pochutnání přeji!
19.03.2006 22:11:00 | Anny
TO Hančí: Vím dobře, kolik k Tobě vede schodů a těším se, až je k Tobě vyběhnu. Zvonit nebudu, zavolám a pak si pobrebtáme o tom, jak funguje telepatie.
Děkuji Ti a věř, že často na Tebe myslím a vzpomínám.
18.03.2006 14:49:00 | Anny
Tedy, Aničko, zůstala jsem bez dechu...je to krásné, je to něžné, je to opravdové...zavoněl mi při čtení sluncem rozpálený borovicový les tam kdesi u nás nad údolím řeky Oslavy...děkuji ti za vzpomínku.(:-))
18.03.2006 11:08:00 | Mara*
No Anny, to jsem si pošmákl...tahle je psaná s něžným citem pro detail a vyprávěná přímo ze středu dění-duší a srdíčkem... moc se mi líbí...doufám že nebude poslední!
17.03.2006 14:22:00 | geper
Tak vidíš, jak mě zmátla...
17.03.2006 14:13:00 | Hančí
I ty jedna...Kdybych ji četla v úterý, bylo by mi teskno, ale ve středu...zazvonil telefon: "Neříkej, že jsi blízko".."Jsem"..."Kde jsi" ..."Dole" ...a ty víš kolik schodů je to ke mně, viď? A ve čtvrtek jsem si říkala..směla bych napsat "erotickou?" Ta by byla...Měj se moc hezky.H.
17.03.2006 14:12:00 | Hančí