Jako slepý k houslím

Anotace: Měl jsem jen jednu šanci. Stát se může cokoliv...

"Ty mě prej chceš vošukat."
"Cože?Eee...no jako, kdo ti to řek? No, když na to příde, tak vlastně jo."
"Tak kdy?"
"Eh. Nevim, kdy chceš, hehe."
"V pátek?"
"Klidně v pátek, v sobotu, pondělí, středa, kdykoliv, hehe."
"Jdem za ostatníma?"
"Jo."
---------------------------------------------------------------------------
"Tak jdem?"
"Co?"
"Srabe"
"Cože? Neblbni, dyť tu máš přítele."
"Stejně mě sere. Srabe!"
"No tak dem!"
"No tak poď!"
"Taky du!"

Vycházel jsem z baru s pocitem vítěze. Chtěla, abych vybral místo. Moc jsme to neřešili, šli jsme vlastně jenom za roh. Začali jsme se líbat. Nemohl jsem tomu uvěřit, léta jsem o tom snil a ani mě nenapadlo, že by se to někdy mohlo stát. Zapomněl jsem na svoje závazky, tím více na její. Na výčitky je času dost…
Opřela se o plot. Strčil jsem jí zvědavou ruku pod triko. Sahal jsem na její pevná, velká prsa, která byla najednou skutečná. Sáhla mi na něj. Sama ho vyndala a hrála si s ním. Říkal jsem si, že ten nápor vášně příliš dlouho nevydržím. Nelenil jsem a strčil ruku tam, kam ani slunce nesvítí. Síla vášně byla nepřekonatelná. Prozkoumal jsem její zadek. Měla ho nádherný a já umíral slastí. Vylezla výš, zaklínila se podpatky a začala se na mně houpat. Nevěřil bych, že primitivní živočišná činnost, jako je soulož, může být tak božsky krásná. Mohl jsem klidně umřít. Byl jsem hrdina. Tento slastný, vášnivý tanec mi přišel nekonečný. Vlastně jsem ani nechtěl, aby skončil…
---------------------------------------------------------------------------
„Tak jdem nazpátek?“
„Co?“
„Jdeme.“