MlP díl 2

MlP díl 2

Anotace: Fantasy Porno příběh na díly

Sbírka: My little pony Fan/clop ficy

Ráno mne vzbudila známá vůně voňavého sena a jablečného moštu. Posadil jsem se na postel a rozespalým pohledem jsem obhlížel místnost, jestli někoho nezahlédnu, ale byl jsem tam sám. Uchopil jsem tedy mističku sena a s mírným povzdechem jsem se pustil do jídla. Při druhém soustu suchého, slaďoučkého sena vešel do pokoje lékař a v tlamičce nesl bloček. Byla s ním i malá kobylka, která mi nosila jídlo a tvářila se posmutněle, jako by jí něco přišlo líto. Lékař se na mne podíval a pravil „Vidím, že vám u nás chutná“ a s mírným úšklebkem ukázal na mističku stále ještě plnou sena, pak se podíval směrem k bločku, který mezitím položil na stolek vedle mé postele a něco si tam poznamenal. Pak přišel blíže ke mně a opět ukazujíce na mističku se senem se zeptal „Tohle není vaše obvyklá strava, že? Myslím vašeho druhu, mám to tu totiž poznamenané v dopise, co dnes ráno přišel od Princezny Celestie.“ Zvláštně se na mne podíval a já začal mít obavy. Věděl jsem totiž, že poníci nemají rádi masožravce a bojí jich a doufal jsem, že přesné složení stravy u nás na Zemi tam poznamenáno není. A tak jsem mu jen řekl že u nás jíme spíše buchty, koláče, chleba a tak dále, ale o mase ani zmínku a povídám mu „Jsem vděčný za všechno co pro mne děláte a jak se o mne krásně staráte“ a přitom jsem se podíval na malou kobylku, která stála smutně u dveří a hezky jsem se na ni usmál a mrkl jsem na ni očkem. Bylo to pro ni jako impulz, jakoby z ní všechen smutek a výčitky rázem opadly a polilo ji štěstí. I lékař si všiml té náhlé změny v náladě kobylky a mírně se na mne usmál, vzal do tlamičky bloček a pomocí rohu mi sebral z rukou mističku sena a pravil „Sestřička vám přinese něco pro vás stravitelnějšího“ a já si všiml, jak nenápadně na sestřičku mrkl a ona bez zaváhání vyběhla ze dveří a bylo slyšet jen, jak její kopýtka svižným tempem klapou směrem pryč od mých dveří.

Uběhlo asi 20 minut, když někdo zaklepal jemně na dveře, zavolal jsem „dále“ a v tu chvíli dovnitř vběhla malá kobylka s mističkou plnou ovesných vloček s mlékem. Vzal jsem si mističku z její tlamičky a lžičkou co byla uvnitř jsem se pustil do jídla. Kobylka mne pozorovala veselým pohledem a já se cítil trochu divně, „nechceš si taky dát?“ zeptal jsem se, kobylka se na mně podívala a pak ke mně pomalu přistoupila. Nabral jsem na lžičku ovesnou kaši a vložil jsem ji do její otevřené tlamičky. Pozoroval jsem jak její „rty“ pomalu objímají lžičku a jak pomalu sjíždí tlamičkou po lžičce až k její špičce a pak jak si kaši jemně jazykem přehodila ze strany na stranu a pomalu polkla. Byla si vědoma, jakým pohledem ji pozoruji a trochu se začervenala, ale bylo vidět, že jí to těší. 

„Proč jsi nic neřekl o tom, že nejíš seno“ zeptala se mne jemným hláskem a podívala se na mně pohledem, jako by na mé odpovědi stálo její štěstí. Jemně jsem ji pohladil po hřívě, což ji trochu překvapilo, ale nakonec jsem cítil, jak uvolnila hlavu a dotek prožívala naplno a říkám jí „víš, nechtěl jsem být nevděčný, jsem ten nejšťastnější tvor v Equestrii. Za to abych tu mohl  být s vámi bych dal ještě před dvěma dny cokoli a nyní jsem tady, s kobylkou tak krásnou že i slunce se směje, když se jí dotýká.“ Zůstala na mně upřeně hledět a já začínal mít dojem, že jsem to asi přehnal a že jsem jí tím urazil. Za chvíli se v jejích očích objevily velké slzy, a celou svou hlavu mi položila do klína a pravila „něco tak krásného mi ještě nikdo nikdy neřekl, vyrůstala jsem v sirotčinci a tak jsem neměla nikoho, kdo by mne mohl mít rád.“ Jemně jsem ji pohladil, ona se postavila na zadní kopýtka a celého mne objala a já objal ji. Po chvíli objetí se mi podívala hluboce do očí a olízla mi jazykem tvář, chytil jsem její hlavu a jemně jsem svá ústa přiložil k její tlamičce, ona se jen uvolnila a svůj jazyk strčila do mých úst. Za chvíli jsme oba leželi na posteli v objetí, já ji hladil po hlavičce a po celém jejím těle, byla tak uvolněná, cítil jsem, jak její tělo hřeje jako rozpálený kámen, náhle jsem ucítil její kopýtko pod peřinou, a přímo na mých citlivých místech, ztuhl jsem ale okamžitě jsem se uvolnil a přidal jsem v líbání. Jemně mně tam hladila a po chvíli mně převrátila na záda a lehla si na mne, ale stále jsme se líbali, cítil jsem její doteky, její teplo, chtělo se mi brečet štěstím, ten pocit, ten pocit...

Náhle se ozvalo zaklepání. S kobylkou to škublo a se mnou taky. Okamžitě jsem se zorientoval a zvolal sem Moment prosím! Kobylka seskočila a začala si upravovat hřívu a já si poprvé všiml toho jak mokré jsem měl tělo v místě kde na mě ležela. „Bože, bože“ říkal jsem si a proklínal toho, kdo v tuto chvíli otravoval, ale pak mi došlo, že se to vlastně dalo čekat a že jsme se nechali až moc unést. Kobylka rychle po drobných úpravách hřívy a ocasu uchopila do tlamičky bloček a chtěla odkráčet, ale já na ni zavolal, počkej prosím, pojď sem. Kobylka se trochu nejistě přiblížila, já ji jemně chytil kolem krku a políbil ji, ona polibek opětovala, pak se na mně usmála a klidně odkráčela jako by se nic zvláštního nestalo. 

Dveře za sebou nechala otevřené a já jen čekal, jak vypadá ten, kdo mi takhle zkazil nejkrásnější chvíli v mém životě. Zpoza dveří vykoukla fialová nožička a pak i tělíčko a já poznal, že to přichází Twilight. Přicházela pomalu a opatrně k mé posteli a přitom mne pozorně sledovala. Zastavila se těsně za zadní stěnou postele a pravila „Ahoj, já jsem Twilight Sparkle, jsem tu z pověření princezny Celestie a mám zajistit aby jsi poznal jak to tady chodí a dávat na tebe pozor při tvých prvních krůčcích po Equestrii.“ jemně se na mě přitom usmála jako by pochybovala o tom, že můžu porozumět něčemu z toho, co mě má naučit. „Donesla jsem ti sem pár knížek, které by sis měl přečíst, jistě ti i zkrátí dlouhou chvíli kterou budeš trávit zde.“ S úsměvem mi podala několik knížek. Já jen poděkoval a aby se ukázalo, že opravdu umím číst, prolistoval jsem narychlo jednu z nich. Twilight mě se zájmem sledovala. Po prolistování knihy jsem ji odložil a podíval se na Twilight a v tu chvíli mi došlo, že jsem se ještě nepředstavil a tak jsem s menším studem v očích řekl „Ahoj Twilight, já jsem Jakub, omlouvám se že jsem se hned nepředstavil, je to pro mě trochu šokující setkat se osobně s žačkou princezny Celestie a zároveň s nejnadanější studentkou a nejchytřejším poníkem v Ponyvillu.“ Twilight se začervenala a byla velice potěšena tím, co jsem řekl a odpověděla mi „To nevadí, musí to být pro tebe asi těžké, tak najednou v novém světě“ a hezky se na mně usmála. „Ráda ti ukážu vše co budeš chtít vidět a kdykoli budeš cokoli potřebovat stačí si pro mě poslat.“ Po téhle větě jsem se trochu škodolibě usmál a pomyslel jsem si že bych od ní chtěl spousty věcí ukázat i vyzkoušet, ale pak jsem se za tuto myšlenku zastyděl a zavrhl sem ji. Twilight na mne pohlédla udiveným pohledem a já doufal že nepochopila nebo snad dokonce neporozuměla mým myšlenkám. Chvíli mne ještě pozorovala a já uvažoval, co se jí asi honí hlavou, ale uměla myšlenky dobře skrývat. Náhle se postavila a zeptala se „Můžu si k tobě sednout a prozkoumat tě blíže? Ještě jsem nikdy člověka blíže neviděla, jenom jednou a to krátce.“ Trochu se přitom začervenala a já viděl napětí a silnou skrývanou touhu po vědění. „Samozřejmě, bude mi ctí mít tě vedle sebe“ odpověděl jsem a Twilight zčervenala ještě mnohem více než předtím.

Pomalu se přiblížila a jemně se posadila na postel hned vedle mě. Začala mně hladit po vlasech a po tváři, jakoby si snad v hlavě ukládala můj obrázek, nechal jsem se sebou manipulovat  jak chtěla a užíval jsem si jejich doteků a děkoval jsem bohu že je tak zvědavá. Po chvíli hlazení se na mně zajímavě podívala a já v jejích očích viděl skrytou touhu vidět víc. Ale jakoby se ovládla, zvedla se z postele a pravila „tak to pro dnešek stačí“ a jemně se na mne usmála a já jen odpověděl „škoda, hladíš moc krásně“ a podíval jsem se do jejích hlubokých očí, které se po této mojí větě naplnily ještě větší touhou po poznání. Otočila se ode mne a pomalu odkráčela s ocasem zvednutým a hozeným na bok, jakoby mne chtěla provokovat. Zabouchla za sebou tiše dveře a já ještě chvíli uvažoval, jak je možné že byla tak zvědavá a jestli v té zvědavosti nebylo něco víc už z doby, kdy můj svět navštívila poprvé a myslím si, že i Rainbow určitě vyprávěla něco z doby, kdy byla u nás na Zemi.

 

Nakonec jsem uchopil první knihu s nápisem „Pravidla chování v Equestrii“ a dal jsem se do čtení.

Autor Adrifinell, 18.01.2013
Přečteno 1640x
Tipy 1
Poslední tipující: Daniel Bohm CZE
ikonkaKomentáře (4)
ikonkaKomentujících (3)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

To je fakt bomba!, ty příběhy s Jakubem jak se objevil V Equestrii, prosím!!!, napiš další kapitolu!!!

20.10.2014 16:19:23 | Daniel Bohm CZE

uvidíme co se dá dělat, děkuji ti za podporu ;-)

03.02.2015 09:07:34 | Adrifinell

Musíte mít velmi obrovskou fantazii pane, ale přiznám se, že já to nechápu. První díl, byl jako hezká pohádka, ale tento díl - je to jako něčí úchylka :/ Představa, že se muž líbá s poníkem z My Litlle Ponies, je nejen velmi usměvavá, ale taky nechutná :)

18.01.2013 16:58:06 | Klaný

Naprosto chápu vaši reakci, ale na svou obhajobu musím uvést, že tito poníci jsou na úrovni lidí i když jsou to poníci a snažím se příběh podat takovým způsobem, aby to nevyznělo jako že jde jen o sex ale aby bylo vidět že ten nejzákladnější prvek je tam láska přátelství, tolerance a pochopení.

18.01.2013 18:34:24 | Adrifinell

© 2004 - 2022 liter.cz v1.5.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí