ŠEST MINY SEXY PŘÍBĚHŮ

Anotace: 5. a 6. pokračování. Mají společné především to, že se vymykají obvyklému chování a tím jsou k zamyšlení i když stejné nebo podobné, mohl zažít kdokoliv.

5. Vymknulo se to z ruky. Nejčastější způsob po nevěře toužících manželek je, domluvit si schůzku s vyhlídnutou obětí během tance i v přítomnosti manžela. Byl to i můj případ. Dotyčná, výstřední rádoby krasavice, zjevem přímo vybízejícím k oslovování madam, při tanci mi tak významně tiskla ruku, že nebylo pochyb o jejím úmyslu. Ale nejen to! Používala i prvek při tanci více využívaný muži. Když to bylo jen trochu možné, svým stehnem zajela mezi mé nohy a k tomu se jakoby zavrtěla při doteku mého pohlaví. Z uvedeného je zřejmé, že další setkání bylo na spadnutí. Nevím, kolik riskovala, ale jako první jsme se sešli v kině. Jakmile se setmělo, při promítání hlavního filmu, zcela neostyšně mi z kalhot vylovila přirození a svou jemnou vařící rukou je začala pozvolna, ale řekl bych, že jakoby s dlouholetou praxí, velmi rafinovaně jen hladit. Bylo to až tak příjemné, že jsem přestal vnímat děj filmu a zcela vychutnával to stále sílící vzrušení. Chvatně jsem si připravil i kapesník, avšak nebyl mi k ničemu. Ať jsem oddaloval výstřik, jak jen jsem byl schopen, tuto bitvu jsem prohrál na celé čáře. Najednou jako když vystřelí chumáčky spermii vylétly do vzduchu a to právě v okamžiku, kdy hlediště, bylo jakoby maximálně osvětlené a já v tom kuželu světla viděl spršku stříbrných, tvarem neidentifikovatelných částiček, které obloukem prolétly prostorem a snesly se bůhví kam. Ještě, že válec toho „minometu“ držela přikloněný k sobě tak, že podle dráhy letu nebylo možné přesně určit místo „výstřelu“. Snad jedině to bylo naše, spíše mé štěstí, protože kdyby někdo z potřísněných bezpečně zjistil „odstřelovače“, jistě se druhý den, nejméně v tisku, objevil následující titulek: Lynč v hledišti kina! Ale pozdějším rozborem celé situace jsem došel k závěru, že ti, kteří mohli cosi letícího vzduchem zahlédnout, byli asi tak zaujati dějem filmu, že tomu nevěnovali žádnou pozornost. Jen diváci s mírně potřísněným oděvem, pokud to vůbec zjistili, mohli nás oprávněně proklínat. A právě těm, i když značně opožděně, se pokorně omlouvám.

6. Blesková deflorace. Přirovnávám-li seznámení jako začátek utkání a pohlavní akt je dosažení koše nebo branky, tak tento příběh vypovídá o přímo bleskovém dosažení takovéhoto úspěchu a dokonce zcela výjimečného. Navečer jsem se vracel do kasáren. Na silnici, těsně před zkratkou přes louku jsem potkal mimořádně pohlednou velmi mladou ženu. Ta si mne tak podivně prohlížela, že až mne jakoby rentgenova. Dále se dá děj nejvěrněji pochopit některými citacemi z jejího jediného dopisu, který jsem od ní obdržel. „Rodiče mne tak dozorovali, že ještě v devatenácti jsem nesměla s klukem ani kamarádit, přestože milostná touha mne přímo sužovala. Když jsem se střetla s tebou, zcela jsi naplňoval mou představu kluka-muže, který dosud žil jen v mých vidinách. Údivem jsem až strnula a nevěřila svým očím. Okamžitě se ve mne vzbudilo dosud neznámé napětí z prvé chvíle být sama se skutečným, dokonce s tím vysněným mužem, pohledným až krásným. Proto, když jsme se beze slova prodírali tou vysokou travou a ty´s mne uprostřed cesty zezadu rukama uchopil za ramena, okamžitě jsem vstřícně zaklonila hlavu, abys mne mohl snadněji políbit. Tak konečně! Při dalších polibcích jsem se přímo vznášela a cítila, jak se to počáteční napětí mění v příjemné brnění. Nejintenzivnější v podbřišku, až jsem ztratila schopnost sebeovládání. Proto tak snadno jsem si nechala vykasat bundu až nad prsa, stáhnout si tepláky i s kalhotkami. A nebránila se ani, když jsi mne, skoro nahou, pokládal na mé rozložené svršky v trávě. Vzápětí, už skoro omdlévající touhou, jsem ještě postřehla, jak už v kleče mi roztahuješ nohy a doléháš na mne. Další podrobnosti jsem už vnímala jen matně. Cítila jsem jen cosi nepoznatelně příjemného, neznámou rozkoš, podobnou horečce a že jsem se propadla jakoby do jiného světa. Ten zvláštní dosud nepoznaný pocit ukojení ještě dlouho dozníval. Silně ještě za chůze a dokonce i když jsem se ukládala ke spánku. Ani´s nepoznal, že jsem ještě byla panna.“ Pro úplnost musím dodat, že při našem setkání věděla, že ráno odjíždím. „Po létech, na místě, kam byl dokonce přísně vyhrazený přístup, mne přece jen našla. Byla z ní ale už taková dáma, že jinak bych si ji netroufal ani oslovit. Ihned mne poznala. Stačila mi jen sdělit, jak její manžel, vážený lékař, jí nemůže odpustit, že panenství věnovala právě mně. Ale se zkaleným zrakem také přiznala, že přes to všechno jsem pro ni zůstal tím krásným vysněným prvým mužem a nesmazatelnou vzpomínkou.