Leng effect

Anotace: Mass effect 3.. Herně mě zklamal, ale stále čekám na DLC od brachy. Ale příběh by šel, hlavně díky předchozím dílům.. A Kai Leng se mi tak nějak líbil. Příběh začal opravdu hned po té hrozné prohře.. A věděla jsem, že ve hře ho budu muset zabít.. Tak jsem

Po fiasku na Thenesii jsem upadla do totální deprese. Věděla jsem, že bych měla odhodlaně bojovat dál, ale většinu času jsem trávila ve své kajutě a zírala na akvárium. "Velitelko? Blížíme se k našemu cíli," informoval mne Joker přes intercom. "Jo, hned tam budu," zamumlám a vstanu. Vyberu vhodnou zbroj a přesunu se na můstek. "Nějaká aktivita v oblasti?" "Zaznamenávám spoustu vojáků Cerbera," promluvila EDI. "Doporučila bych s výsadkem počkat." "Už jsem se oblékla, čekat nebudu," rozhodnu a otočím se k odchodu. "Velitelko?" zastavil mě ještě pilot. "Víte, že se nemusíte zúčastnit každého výsadku, že jo?" "Narážíš na něco?" ohlédnu se na něj. "Jestli se na to necítíte, může jít někdo jiný..." "Nakopat zadky elitní jednotce Cerbera? Notak. To je přesně to, co teď potřebuju," ušklíbnu se. "Okey, jen jsem se zeptal. Jsem rád, že zbraně jsou až dole..." povzdychl si a upravil nějaké údaje v letu. "To buď," zabručím a odejdu.

Cerberus. Kam se člověk podíval, byl Cerberus. No a co? Přebila jsem útočnou pušku a vystoupila z úkrytu. Hned jsem je začala krosit. Než se stačili vzpamatovat, zbyli už jen čtyři. Vykašlala jsem se na krytí, když jsem nabíjela a kulky mě nezajímaly. Teď se do boje zapojil i Garrus s EDI. Hádám, že byli chvíli mimo. Museli myslet, že páchám sebevraždu, ale rozhodli se mi to nedovolit. Garrus mě dokonce srazil k zemi. Otočila jsem zbraň i proti němu. Byla bych schopná ho zastřelit, kdyby mě neprofackoval. "Vzpamatuj se, Shepardová!" "O mě se nestarej!" shodím ho že sebe, vstanu a opráším se. "Vezmeme data a jdem," rozkážu. Turian se ani nepohnul. "Spoléhá mi tebe čeká galaxie! Nemůžeš jen tak hazardovat se svým životem!" "Je to můj život. Můžu si s ním dělat, co chci. A jestli se ti to nelíbí, můžeš klidně jít," řeknu chladně. Už nepromluvil, jen tiše následoval mé velení.

Citadela. Tichý ostrůvek ve válečné bouři. Museli jsme nabrat zásoby a obstarat další věci. Zašla jsem na promenádu a procházela obchody. Chtěla jsem přinejmenším lepší pušku. Zrovna jsem prohlížela jednu odlehčenou, když se spustil požární alarm. Ani jsem nemrkla a zkusila, jak dobře zaměřuje. A ona zaměřila zpovni na Kai Lenga. Musela jsem se přesvědčit na vlastní oči, ale když jsem zvedla hlavu, už tam nebyl. Zkusila jsem ho najít v davu odcházejících lidí, ale byl i snazší způsob. "Kai Lengu!" zakřičela jsem směrem k východu. "Nebuď srab! Bojuj tváří v tvář!" Najednou stál u mě: "Vyber si zbraň," řekl ledově. "Jsi ve zbroji, to je dobře..." "Pěstní souboj. Zastřelit tě je málo, chci ti rozbít ksicht." Položím pušku na pult a zaujmu bojový postoj. "Jestli to nevíš, tak do mrtvol se nekope..." uvolněně se opřel o zábradlí. "Budu něžná, slibuju!" naštvaně se proti němu rozeběhnu, ale byl opravdu moc rychlý. Najednou zmizel a v dalším okamžiku mě zezadu mačkal na zábradlí. "To ty jsi ta mrtvola, jestli ti to ještě nedošlo," zavrčel mi do ucha. Mohl mě jedním šikovným pohybem shodit o tři patra. "To si ještě uvidí!" Prohnu se a dám mu hlavičku. V tu samou chvíli ho i kopnu mezi nohy. Z překvapení mě pustil i když bolest na něm vidět nebyla. Pustila jsem se do něj vyztuženými rukavicemi. Rány přijímal dobře, v útocích byl trošku horší. Trvalo dlouho získat nad ním převahu, ale můj vztek na něj mi pomohl. Ovšem, jak poznal, že by mohl prohrát, chytil zatoulanou civilistku a použil ji jako živý štít. "Podvádíš!" "O čestném boji jsi neřekla ani slovo," vytáhl katanu. "Sundej si ty rukavice a hoď je dolů," rozkázal. "Víš, co jsou to přijatelné ztráty? Jistě že víš, jsi od Cerbera." "A taky vím, že alianční psi si na ně nehrají," vypočítávě se usmál. "Přišla jsem kvůli tobě o celou planetu. Myslíš, že mi sejde na jedné holce?" Možná si tvářím drsně, ale pohled do vyděšené ženské tváře mě znervózňuje. "Vsadil bych na to její život," zasmál se a natiskl civilistce meč na krk. "Tak dobře!" strhnu si rukavice. "Pusť ji." Trochu cti asi měl, jak jsem zahodila část brnění, dívku pustil. Ale hned se objevil v mě a katanou mi prorazil brnění. Zůstala jsem zírat na své prošpikované rameno. Najednou na mě přišla příšerná slabost. Chytila jsem se svého nepřítele a podlomily se mi kolena. "Paralyzační... jed..." vydechnu a přeju si, aby můj pohled mohl vraždit, ale jen se mu sesypu k nohám. Zvedl mě jako pírko a odnesl do taxíku. Mohla jsem jen bezmocně sledovat cestu až na loď Cerbera.

Nechal mě jen tak ležet na posteli ve své kajutě. Na nějakou chvíli odešel. Když se vrátil, posadil se tak, aby na mě dobře viděl. "Poper se s tím jedem a promluv." "Chcípni." To slovo mi vyšlo přímo z plic a o rty ani nezavadilo. "Už se stalo. Jsme stejní, Shepardová," naklonil se blíž je mně. "Ani náhodou... Ty... vrah." "Ale to už jsi taky. Kolik lidí jsi už zabila v boji? Stovky. Možná tisíce! Ale tě službách 'dobra' a proto jsi 'hrdina'," zašklebil se. "Já to tak... necítím." "Tak proč tak urputně bojuješ proti Smrťákům?" naštval se. "Proč?! Zabíjejí lidi po miliónech!" jak jsem se naštvala, rozpohybovala jsem i rty. "A co se vůbec staráš? Stejně mě zabijete nebo mi vygumujete mozek. Nebudu se s tebou bavit." "Chci tě lépe poznat. Pracovala jse se Záhadným a teď tě chce mrtvou..." Ze židle si přesedl ke mně na postel. Až teď mu asi došlo, že stále krvácím z rány, kterou mi způsobil. "Mám tu nějaký medigel..." Zase vstal a došel pro něj. "Záhadný ta dovolil si že mě udělat domácí zvířátko?" ušklíbnu se. "Radši mě nech zemřít." Odvrátím pohled. "Ať mám klid."
"To bych určitě mohl..." otočil mé tělo a rozepl přezky na zbroji. "Ale to by nebyla taková zábava." Sundal ze mě hrudní krunýř a prohlédl si mě. "Většině ženám zbroj fandí... Tobě vývojáři ukřivdili." "Lichotky? To je horší než kdyby jsi mě mučil." A to, že mě ošetřuje, je ještě potupnější. "Ty si neumíš ani představit, že bych s tebou měl i dobré úmysly, co?" "Několikrát ses mě pokusil zabít! Thane je kvůli tobě mrtvý! Možná by sis měl pořídit lepší slovník, protože dobré úmysly vypadají jinak." Kai se je mně naléhavě sklonil: "Ale lidé se přece mění!" "Ty nejsi člověk," zavrčím mu do obličeje. "Ty jsi zrůda." Jako odpověď mě udeřil: "Mám se chovat jako zrůda?" "Lepší než hrané milosrdenství." "Sama jsi to dovolila..." Na chvíli mi zmizel ze zorného pole. Něco mi vpíchl do krku. Pak mi sundal zbytek zbroje. I kombinézu ze speciálního vlákna. Cítila jsem se jako hadrová nafukovací panna. Pak mi to došlo. "Znásilníš mě?" "Technicky vzato ano. Ale látka, co jsem ti vpíchnul, zařídí, aby se ti to líbilo." Bylo divné, že si celou dobu nechával škrabošku. I když se teď svlékal. "Taková droga není," nevěřím mu.
"No dobře. Tvoje tělo bude vše vnímat ostřeji. Na to ostatní jsem tady já." "Nenuť mě se smát... S tebou že by se mi to mělo líbit?" ušklíbnu se. Místo odpovědi mě políbil na dekolt. K tomu mě polechtaly jeho vlasy. Jako by se mi po těle rozeběhly tisíce malých zvířátek. Bylo to elektrizující. Musela jsem potlačit vzdychnutí. Kai Leng se usmál. Musel přesně vědět, že to zabere. Nadzvedl mě a sundal mi podprsenku. Nějakou dobu se věnoval mým dvěma kůzlátkům a já tajila dech, aby nevěděl, kam moc mě to vzrušovalo. Bylo potupné užívat si takovou věc s nepřítelem.
Najednou změnil cíl svých útoků. Odhrnul mi kalhotky a pronikl do mě hned dvěma prsty. Vykřikla jsem. Doteď mi při sexu šlo hlavně o city, ne vzrušení. Ne že by to s Thanem nebylo krásný, ale tohle bylo jako výbuch bomby. Zatímco mě probádával prsty, dráždil mi ještě klitoris. Orgasmus jsem málem nevydychala. Odpočívat mě ale nenechal. Jen si sundal poslední část oděvu (škraboška se nepočítá). Pak stáhl moje kalhotky a posadil si mě na klín. "Polib mě," požádal. Mohla jsem sotva pohnout krkem. Dokázala jsem mu polibek jen opětovat a v tom sexuálním opojení jsem to také udělala. Nadzvedl mě a s něhou do mne vnikl. Tiskl mě k sobě s jakousi naléhavostí, skoro jako bych byla vše, na čem záleženo. Na rameni jsem ucítila jeho slzy. "Co se děje?" zeptám se šeptem, jako bych s ním soucítila. Rychle se vzpamatoval: "Nic!" řekl tvrdě a stejně tvrdě do mě přiřazil. Tentokrát jsem vykřikla bolestí. Už na mě nebral ohledy a drsně na mně pracoval. Mému zblblému tělu se to i tak líbilo. Stěnak jsem mu do ucha, i když jsem cítila, že do mě vybíjí všechen svůj vztek. Ve chvíli, kdy ho do mě všechen vypustil, mi vzdychl do ucha. "Pomoz mi." Znělo to tak naléhavě a zoufale. Ale mohla to být i halucinace, protože když mne položil zpátky na postel a já mu zase viděla do tváře, vypadal ještě víc krutě než předtím. Zavřela jsem oči a pociťovala, jak ze mě vyprchává ta euforie. Byla jsem unesená a znesvěcená. Špinavá a bezmocná. Bylo mi do pláče! Ale aspoň tuhle radost jsem mu nechtěla dopřát.
Lehl si vedle mě a pokojeně vydechl. Nemohla jsem se na něj podívat. Hodinu jsem se snažila rozpohybovat ruku. Už spal, když jsem se mohla trochu pohybovat. V postele na jeho straně stála katana. S námahou jsem se nadzvedla a natáhla se pro ni. V půli cesty jsem se zastavila a zadívala na jeho tvář. Nahmátla jsem okraj jeho našly a pokusila se ji sundat. Šlo to těžko, jako by ji drželo nějaké magnetické pole. Když jsem ji sloupla, zůstala jsem překvapeně zírat. Celý prostor pod maskou pokrývaly jizvy. U každého spánku měl něco jako port. V masce musely být nějaké příjmače nebo tak. Kai Lengovy víčka se zachvěla. Lekla jsem se vrhla se pro katanu. Neodhadla jsem to a přeletěla přes postel, ale zbraň jsem získala. Zahodila jsem pochvu a mířila čepelí na jeho hlavu. "Polož to," zamumlal a posadil se. "Ne, vážně, polož to než se zraníš." Prsty si přejel po odhalené tváři. "Měla jsi pravdu, jsem zrůda. Ale ne chováním." "Tak to říkej někomu jinému," zavrčím. "To ta maska. Ovládá moje chování. Prosím věř mi. " Vstal a klekl si je mně. "Odmlčí se jen při silném požitku. Nechtěl jsem ti to udělat," vzal mi opatrně meč. "Ale byla to moje jediná příležitost. Snažil jsem se ti moc neublížit. Proto ta droga. Věříš mi?" "Ne. Ale jsi moje jediná šance na přežití. Musím si vrátit na Normandii, jasný?"
Přikývl a vstal. Hodil mi nějaké oblečení a sám se oblékl. Já zápasila s tričkem, protože mé motorické funkce byly disfunkční. Pomohl mi se obléknout a vstát. Stále jsem měla hadrové nohy, tak jsem mu padala do náruče. "Tohle nepůjde. Bez masky mě nikam nepustí. Natož s tebou..." "Vyřaď jí elektroniku. Bude z ní jen směšná škraboška. Záhadný stejně už zaručeně ví, že sis ji sundal..." "V tom máš asi pravdu." Vzal uni nástroj a několikrát s ním nad maskou přejel. Pak mi vtiskl do ruky katanu. "Jestli mne zase ovládne, radši mě zabij a pokus se dostat z lodi."
"Tak to se neboj." Pevně jsem stiskla jílec. Opatrně si masku přiložil na obličej. Ta zůstala na místě. Připravila jsem se useknout mu hlavu. "A teď zpátky do postele, velitelko." Můj titul řekl s naprostým opovržením. "Na to zapomeň!" Napřáhla jsem se, ale on mi meč vyškubl z rukou. "To byl vtip, Shepardová!" snažil se mě uklidnit. "Jen vtip." "Nehraj si se mnou, jinak bych ti mohla později ublížit." "Na to bys měla plné právo, ale by se odtud dostaneme." Vzal pistoli a přitiskl mi ji mezi lopatky. "Tvař se trochu sfetovaně a naštvaně," poradil mi a vyšel se mnou z kajuty. Prošli jsme celou lodí. Vojáci Cerbera po nás sice koukali, ale nikdo se Kai Lenga neodvážil zastavit. Vyšli jsme ten. Byli jsme mi Illiu. "Zbraň," otočila jsem se na něj, když jsme byli z dohledu lodi, a dostala jsem ji. Pro jistotu jsem ho nepouštěla z mušky. Našla jsem veřejný terminál a kontaktovala Normandy: "Jokere? Jokere, slyšíš mě?" "Velitelko? Jste to vy? No já se snad poseru! Mysleli jsme, že vás Kai Leng dostal!" "Tak trochu jsem já dostala jeho," zkontrolovala jsem ho pohledem. "Jsem na Illiu. Hodil by se mi odvoz." "Jasná páka. Do pěti hodin jsme u vás. A velitelko? Jsem rád že žijete." "To já taky." Ukončila jsem hovor a vrátili se k Lengovi.

"Tak co se mnou udeláš?" zeptal se až lehkovážně. "Opiju tě. Jen tak zjistím, jaký doopravdy jsi. Ani před Cerberem jsi nebyl svaťoušek..." Bar Eternity. Nejlepší bar na planetě. Po příchodu Smrťáků se to tu víc rozjelo. Já nepila, ale do Kai Lenga jsem lila jednu sklenku za druhou. Nebylo možné, aby s turianskou whiskey nějak podváděl. Brzy se rozpovídal o tom, jak se pod Cerberem cítil a že mě pod tím vším obdivoval. Nejdřív jsem mu nevěřila, ale pak jsem si dala taky také sklenku...

Nevnímala jsem čas. Odešli jsme z baru. Světla byla stlumená, venku vládla tma, nikde ani živáčka. Nějak došlo na líbání a ošmatávání. Nechala jsem se od něj natisknout na zeď a nechala bych ho udělat cokoliv... "Shepardová!" Liara Lenga odhodila jak nejdál to šlo a smýkla s ním ještě o zeď. "Jsi v pořádku?" starala se o mě. "Kai Leng je s námi, Liaro." Musela jsem ji přesvědčit, aby ho nezabila. "Neříkej, že ti nic neudělal!" nevěřila. "Ne," podívám se na vstávajícího Kaie. "Vlastně ne. Pomohl mi najít zase chuť do života... Tak pojďte, vykopeme Smrťáky z galaxie!" zasmála jsem se.