Na ucho ne!

Anotace: O Milanovi

Sbírka: LIBIDiÁŘ

Zrovna otevírám Milanovi, 36ti letému dvoumetrovému tmavovlasému dlouhánovi z Ostravy. Jestli je něco pravda na báchorce o rozměrech nosu, chodidel, prstů a jejich spojitosti s velikostí penisu, tak mě dnes jisto jistě roztrhne. Zhodnotím po zběžném prohlédnutí naproti stojící objekt. Máme na to celý den, tak uvidíme…
Veget na prostorném letišti. „Lenko“, říká. „Neříkej mi Lenko, nemám to ráda“, odpovím. „Já vím, však právě proto Lenko.“ Zmetek jeden, doufám, že aspoň skvěle šuká. Hovím si na břichu, škrabká mě ve vlasech a na zádech, to miluji. A on to moc dobře ví. Po chvíli mého vrnění sjede ještě níž a prozkoumává rudá tanga s velkou saténovou mašlí nad mými půlkami. „Moc pěkné“, ocení dnešní výběr prádélka. Sundá mi tygrované harémky a zajede mi prstem do kundičky. Syknu vzrušením. Začíná si se mnou hrát. Kvalitní ruční prácička, komentuje to mé chtivé libido. Po chvíli si mě otočí na záda, sundá mi rudé dráždidlo touhy a přilehne si na bok vedle mě. Kombinace vášnivých polibků a mazlení v mém klíně je dokonalá. Horkými polibky dělá stopy na mém krku. Ach moc dobře ví, jak na mně. Jsem ztracená! „Na ucho ne!“, vykřiknu, když ucítím jeho jazyk v ušním boltci a proberu se ze stavu roztouženého nevědomí. „Nesnáším to. Je to jako tam mít slimáka!“, vysvětlím. „Vím, že to nemáš ráda“, reaguje pohotově a nepřestává mě zlobit. To mi dělá naschvál a já se urputně bráním s dlaněmi na sluchových receptorech.
Nesahat a nelízat! Nikdy! Myslím jen ty uši… (L)