Rajský ostrov.

Anotace: Příběh z dovolené.

Letní den sálal horkem, na nebi nebyla  ani stopa po obláčku, jezero se třpytilo smaragdovou zelení své vody, utopené do hloubi pískovcových skal. Půjčili jsme si  s Jitkou v půjčovně člun, já vesloval zády ke směru jízdy a Jitka seděla vzadu a navigovala, kudy mám jet. Líně nechala protékat vodu mezi prsty ponořené ruky a občas rozverně na mě šplíchla.

Mezi tempy jsem se s obdivem díval na její udržované  tělo, pozoroval její šelmovské oči zářící jako dvě  modré studánky.

Ne, nemyslete si že básním o mojí milence, byli jsme pouze přátelé, kteří se náhodně sešli v malém penzionu na břehu jezera. Oba jsme byli rozvedení, bez závazků, tak slovo dalo slovo a pak jsme spolu brouzdali po okolí, jezdili po okolních památkách, sedávali spolu na terase a dívali se na krásnou krajinu.

Blížil se konec naší dovolené, tak jsme se rozhodli, že objedeme na lodičce celé jezero. Byli jsme na vodě sami, nikomu se nechtělo v tom vedru veslovat. Jezero se začalo stáčet do oblouku, já si vždy po chvilce omočil rukou zpocené čelo, když Jitka řekla vydrž, tady je pěkný ostrůvek, teď trochu doleva, ano, správně ještě chvilku vydrž. Lodička se skřípěním najela na písečnou malou pláž, tak jsme ji připoutali ke stromku a vydali se na průzkum.

Ostrůvek byl malý, porostlý křovinami a mimo ptáků zcela neobydlený. Jitka vytáhla z baťohu deku, roztáhla ji pěkně daleko od vody a natáhla se s rozkoší.

 „Co děláš,“ povídá mě, „pojď se natáhnout, dřels jak mezek v tom horku.“

 „Půjdu se prvně smočit,“ rozhodl jsem se, protože pohled na její krásně formované tělo, jaksi… no nechtěl jsem se v plavkách hned promenádovat a raději to šel ochladit. Udělal jsem si pár koleček a vrátil se za Jitkou na deku. Ležela tam v malých bikinkách, oči zavřené, nebo přivřené, to jsem nepoznal a na její tváři pohrával šelmovský úsměv.

 „Už dal pokoj?“ mazlivě se zeptala a já se mohl studem propadnout.

 „Tys  viděla …“ zeptal jsem se .

Obrátila se ke mně na bok a zase tak mazlivě řekla, „žena vždy vidí to co chce. A nestyď se Edo, jsme přece dospělí.“

Já jsem byl u vytržení, „mám Jituš  rozumět tomu, že žena…“ koktal jsem.

Zase se šelmovsky usmála, v očích ji to hrálo a prý přeber si to.

Sebral jsem odvahu s pocitem že mě dá facku, přitiskl jsem se k ní a přisál se na ústa. Facku jsem nedostal, objala moji hlavu a vracela polibky. Po chvíli líbání nasměrovala mou ruku na šňůrky na zádech od vrchního dílu plavek, „prosím tě rozvaž to,“ chvějícím hlasem zaprosila. Horní díl plavek jsem rychle odstranil a zabořil obličej mezi pevné ňadra. Líbal jsem každé místečko, hrál si s   vrcholky, a zase s polibky klouzal po úbočí mezi ňadry. Jitka prudce dýchala, co chvíli jakoby zavzlykala a hladila mě po vlasech. Její tělo vonělo ženstvím a klín měl snahu se vymrštit vzhůru.

Zaslepen vášní jsem sjel do klína a stáhnul z  těla ten malý kousíček látky, který zavazel. Roztáhla nohy, objala jimi mojí hlavu a se sténáním ji přitáhla na roztouženou lasturku. Pulzovala rozkoší a já zabořen do toho měkkého, vlhkého kousku těla se z každým místem mazlil. Cítil jsem jak jeskyňka doslova vybuchovala vášní a já už nevydržel, stáhl plavky pod kolena a ponořil jsem ho do lůna. Vykřikla, pevně mě držela nohama, zmítala se, sténala a prudkými pohyby dráždila ve svírající se dírce. Opětoval jsem tvrdě pohyby, klouzal v záplavě vlhka, líbal ústa a po chvíli jsem chtěl pro jistotu se vysunout ven, ale vášnivě mě vtlačila zpět a vykřikla, „nepřestávej prosím tě, nemusíš.“

 Jako by to obnovilo mou vášeň a já  znovu tvrdě dorážel na klín, ryčel jsem rozkoší, Jitka  zaklesnutá nohama na zádech vykřikovala a znovu a znovu vybuchovala v záchvatech vzrušení. Můj dobyvatel se napínal v extázi a zaplavoval dírku znovu a znovu přívaly mužské vláhy.

Umdleni jsme leželi vedle sebe, hladili se, líbali a Jitka se velice pomalu uklidňovala. Dívala se na mě, šibalské oči  ze kterých vedly potůčky slz zářily a ústa se na mě překrásně usmívala.

Pak zašeptala, „nevím čím to je, ale takhle krásně jsem to ještě nezažila. Víš, já po dva roky neměla chlapa a teď se uvolnilo všechno nastřádané.“

Sluníčko si to už pomalu šněrovalo za obzor, když jsme se vykoupali, oblékli a sbalili. Pomalu jsem vesloval zpět a díval jsem se krásnou postavu kterou jsem před chvílí objímal v náručí.

J. Robbertos CR2013   www.robbertos.estranky.cz