První pomoc

První pomoc

Anotace: O Teovi podruhé

Sbírka: LIBIDiÁŘ

Zase mi dělá společnost Teo a protože nikdy nespěchá domů, hrajeme deskové hry. Mám pocit, že mě nechává vyhrát nebo má vážně smůlu v kostkách a tak drtivě vítězím ve hře Heckmeck z žížalek. Tu střídá postřehová karetní hra Švábí salát. Soustředit se mu také dělá problém. Aby ne, když má po celou dobu těsno v kalhotech, jen tak mezi řečí podotkne s úšklebkem neřestnice v mé hlavě. Trpí a víme to oba. Jenže erekce nererekce pravý hráč hru dohraje, zvláště když opět vítězím. Jsem zlá a vím to...
Dnešní předehra je vskutku sladká. Ležím nahá na zádech na posteli a sleduji, jak ponořuje lžíci do sklenice s medem a pak s ní maluje po mých ňadrech, jako by byly plátno. Toto sladké pomíjivé mistrovské dílo však končí na chuťových pohárcích jeho jazyka. Zbožňuji dráždění bradavek a vrním jako malé kotě. "A co odměna pro vítěze?", zeptá se a aniž by čekal na odpověď, pokračuje níže, což nenechá mé libido klidné. Zase a znovu se ztrácím v silných záchvěvech vrcholných pnutí a sama mu to oplácím. Nasadí si kondom a rychle do mně vnikne v klasické poloze na zádech. Je tak nenasytný, čemuž odpovídá i jeho tempo. "Ty chceš zezadu že?", ptá se po chvíli. Stoupne si před postel a já se mu nastavím na jejím okraji. Chytne mě pevně za culík, pořádně si mě přitáhne a zajede do mě. Naráží do mě zběsile a pořádně pleská po mé prdelce. Oba si to užíváme, když tu najednou rána, on vyklouzne, nejistě se kymácí a snaží se udržet rovnováhu. Já a mé chtivé já žasneme pohledem divícího se Toma a Jerryho. "Co se stalo?", položím otázku. "No já jsem měl najednou strach, že šlápnu na tu sklenici medu, tak jsem se chtěl trochu posunout a ...", nestačí to Teo doříct a já propuknu v huronský smích. "Jsi v pořádku?", ptám se, když si všimnu, že si odřel nohu o hranu postele a teče mu červená. "No moc ne", odpoví. "Tak pojď, něco s tím uděláme", vyzvu ho. Usedá na gauč a sleduje, jak mu ošetřuji škrábanec dezinfekcí a zalepuji náplastí.
Po chvíli už zase ležíme vedle sebe nazí v posteli a já sleduji, že mu navzdory úrazu stále neklesl. "Mám to dodělat?", vyřkne nahlas, co si právě myslím. Neuvěřitelný, čte ti myšlenky, kroutí nad tím hlavou mé sexuchtivé já. Ale to už ho beru pevně do své ruky... (L)
Autor LIBIDiÁŘ, 20.07.2016
Přečteno 867x
Tipy 0
ikonkaKomentáře (0)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí