Stará hájovna 7.

Anotace: Kapitola sedmá pojednávající o tom, že šmírování se nevyplácí a že to co chtěli, dostanou.

Sbírka: Stará hájovna.

Týden dovolené ulítl jako voda.

Léto se překulilo do svého závěru a i když už bylo září, stále ještě ukazovalo letní tvář.

Luboš se vrátil domů až v podvečer. Hanka seděla u stolu, koukala na nějaký seriál v televizi a při ruce ji stála sklenice okurek do poloviny prázdná.

„Ahoj má první polovičko!“ zahlaholil ze síně. Vešel do kuchyně a při pohledu na okurky zakroutil hlavou.

„Teda holka, máš ty ale chutě.“

„Viď,“ přitakala, „mě ti už od rána tak honila mlsná na něco kyselého.“

Vstala, „blbá otázka, ale mám ti nachystat večeři? A kde jsi se tak dlouho toulal, nějaký průser v práci?“

„Byl jsem u řezníka, objednat maso. Zásoby se nám tenčí.“

„Tak neměls na dovolené rozdávat,“ poznamenala a chystala na talíř jídlo.

Když viděl, že chystá jen jeden talíř, podivil se, „ty nebudeš jíst?“

„Dneska jaksi nemám chuť,“ poznamenala, „jedla jsem v práci.“

Luboš se dal do jídla a Hanka opět zaujala pozorovací místo u televize a zcela mechanicky vylovila ze sklenice další okurku.

„Nedlábej pořád ty okurky, bude ti šoufl,“ poznamenal od talíře.

 

Opustíme na chvíli hájovnu a přesuneme na obvyklé shromažďovací místo místních klevetnic před samoobluhou.

Babka Semelová jako vždy v bojovém postoji s flaškou piva se rozháněla rukama a dirigovala ostatní.

„Takhle to přeci holky nenecháme, musíme něco na Trotlíčka s tou jeho krasotinkou najít.“

„No jo, ale co?“ oponovala stará Vašáková, na tu jeho nic nenajdeš a ženský z družstva ti vyškrábou oči, jak o ní něco řekneš.“

„Musíme to řešit jako špióni,“ rozhodla Semelová, „prostě některá bude hlídat večer u okna hájovny a to by v tom byl čert, abychom na něco nekápli.“

Babkám se do takového podniku vůbec nechtělo, tak se Semelová nafoukla, „srákolky, tak půjdu já a jedna mě bude hlídat kdyby někdo šel.“

 

V podvečer se hajný s Astou pomalu ubírali pěšinou ke Staré hájovně. Když mezi stromy  prosvítalo zdivo hájovny, Asta tiše zavrčela.

„Kuš, buď zticha,“ okřikl ji tiše a pomalu, opatrně se blížil k hájovně. Na cestě od vsi stála nějaká postava a opatrně se rozhlížela.

Asta nevydržela a hlasitě zavrčela.

Postava vyjekla a úprkem to vzala dolů do vsi.

Přivázal Astu ke stromku a tiše se plížil k hájovně, kde bylo slyšet nějaké šeptání.

Vykoukl zpoza rohu.

Na lavici před hájovnou stála nějaká postava, koukala do okna a něco brbentila.

„Aha!“ svitlo mu.

 Připlížil se blíž a spustil svoje hromové „Baf!“

Postava s výkřikem něco upustila, snažila se udělat krok zpátky, zakopla o hranu stolu a parádním kotoulem vzad přeletěla přes stůl.

Rozsvítilo se světlo před vchodem a hajný uviděl koho právě překvapil.

„Semelová, ty stará semetriko, teď jsem tě nachytal a hned ti nasázím broky do prdele, že se měsíc neposadíš!“ zařval a strhl nenabitou dvojku z ramene.

Babka nelenila, přesto že ji všechno bolelo a z kotoulu se jí motala hlava, vyskočila a pádila ke vsi.

„Asto trhej!“ zavolal na přivázanou Astu, která se opravdu na vodítku trhala, nešlo to, proto spustila svůj nejvyšší stupeň jekotu.

Nebyla sama, protože Semelová, strachem bez sebe začala ječet taky.

Objevil se Luboš a za ním opatrně vykukovala Hanka.

„No jo Poděs, to jsem si mohl myslet, kdo jiný by tady dělal takový randál,“ povzdechl si Luboš.

„A utiš Astu, není tady slyšet kloudnýho slova.“

Hajný houkl na Astu a najednou v tom tichu bylo slyšet tichý hlas,  „Růžo, Růžo seš tam, co se děje?“

Na parapetu ležel telefon, který babka v leknutí upustila.

Hajný ho vzal do ruky a spustil svým hromovým hlasem, „tady je Lucifer, právě jsem poslal Semelovou tam kam patří a nyní si jdu pro tebe babo princmetálová!“

Z telefonu se ozval výkřik a tupé bouchnutí.

Zaklapl telefon, „ať se ty semetriky třeba potento,“ zabručel.

„Budeme stát tady, nebo půjdeme do kuchyně?“ zeptal se, a odvazoval Astu, která tak dlouho lomcovala stromkem, až ho ulomila a nyní se snažila dokonale umýt Hanku.

Usadili se v kuchyni, Luboš naplnil skleničky, „teď vyval co jdeš tak pozdě. To nebývá u tebe zvykem.“

„Buď rád, že jsem se tady zastavil. Vyplašil jsem parádní špiónku,“ zavrčel hajný a hodil do sebe čtvrtku.

„No, moc toho vidět nemohla, akorát jak Hanka likviduje okurky,“ zasmál se Luboš a dolil hajnému.

„Hlavně proč sem jdu je, že volal kolega co slíbil zvěřinu. Přiveze ji ve čtvrtek, srnčí a pak trochu skopového, po kterým tak stonals. Tak ať ste doma, musí to jít na mražák,“ hajný si opět mohutně lízl, po tak pro něho dlouhém proslovu.

„Fajn, seš hodný, zrovna se to hodí.Maso jsem dneska zamluvil u řezníka,“ zamnul si spokojeně Luboš ruce.

„Hned příští týden maso naložím,“ zmizel v síni a po chvilce nesl v krabici hajnému  klobásky a uzené. Na dně krabice šplouchala placatá lahvička s čirou tekutinou.

Hajný dopil, rozloučil se a zmizel po pěšině v lese.

 

Luboš se vrátil celý natěšený, „tak to mám v suchu, letos udělám klobásky, že nám to budou Pepa i Mario závidět.“

Hanka posklízela nádobí, vypnula televizi a prohlásila, „du spát, když chceš, můžeš si tady básnit o klobáskách.“

„No počkej, já jdu také, co ti je? Seš jako přejetá mrazem?“ protestoval.

„Nevím,“ řekla zamyšleně, „možná že se blíží postní dny.“

Došli do ložnice, Luboš ještě zmizel v koupelně a když se vrátil, ležela Hanka v posteli, deku přetaženou ke krku.

„Nechce se manžílek připojit?“ prohlásila rozverně a pozvedla deku.

Chtěl a v okamžiku už objímal její tělo.

Přehodila rukou přes oba deku a celým tělem se přitlačila. Ňadra se tiskly na hruď, dole se chloupky otíraly o klín. Samozřejmě, který muž by odolal. Jeho divoch na takové dráždění reagoval tuhnutím a Hanka poněkud povolila nohy, nechala ho vklouznout mezi ně, pak stiskla a masírovala si tímto způsobem lasturku. Vzrušeně dýchala, tiskla se a líbala na tvář.

Pozvedl ji nohu přes sebe a jemně poslal divocha do vlhké, horké jeskyňky.

 Nikdy tohle nezkoušeli, ale Hance se líbilo, že se spolu po celém těle dotýkají, tisknou v náručí a když  se začal pohybovat zjistila, že divoch zároveň hladí růžového kamaráda. Vzrušeně dosáhla orgasmu, přehozenou nohou si ho k sobě přitahovala a se zvrácenou hlavou chraptivě sténala.

 Zmítali se v těsném objetí, vášnivě líbali, tiskli se k sobě co nejvíce, než vystříknutí pomalu ukončilo tyto krásné chvíle.

Leželi již volněji u sebe a oddychovali vzrušením.

„Teda Lubošku, co ty všechno nevymyslíš,“ vydechla a zavrtala se hlavou  vedle něj.

 

Ráno se probudili do pošmourného dne, Hanka odmítla snídani, prý na ni asi opravdu lezou její dny.

Odpoledne přivezl maso od řezníka, narval vše do mrazničky, pro jistotu zapnul i druhou, rezervní. Co kdyby toho od hajného bylo víc.

Hanka se zatím neobjevila, udělal si něco k jídlu, sedl si venku ke stolu a luštil křížovky.

Mohlo už táhnout na šestou odpolední když uviděl jak Hanka stoupá po silničce od vsi.

„Uf, dneska to bylo úmorné, dones něco k pití,“ prohlásila a s úlevou se posadila na lavici.

Donesl dvě sklenice, z ledničky vychlazené piva a když se chystal otevřít druhé, Hanka ho zarazila.

„Mě prosím neotevírej, pivo nebudu.“

Strnul s otvírákem v ruce, „ty budeš pít vodu?“ vydechl nevěřícně.

„Asi budu muset,čti,“ podala mu malou kartičku.

Nevěřícně koukal na kartičku, na Hanku, „ty seš, my budeme,“ blekotal rozčileně.

„Už je to tak, miláčku, budeš tatínkem,“ prohlásila rozverně a upila mu doušek piva ze sklenice.

„Nedalo mě to a stavila jsem se u gynekologa.“

Ohromeně zíral na kartičku a pak prohlásil, „ tak přece jenom ta dovolená nebyla nadarmo.“

 

J.R.