Přímá návaznost

Anotace: Bez toho aniž bych tě polaskal...

Na pohovce ze starého ratanu. Nahá žena jen v satenovych rukavickach, retro puncoskach a bavlnenem neglize. Prázdný pokoj.

'hraje písnička jak ze šansonu'

Do pokoje vstoupí nelibě vypadající muž. Zprvu se zalekne. Poté poklekne a rozbreci se.

Žena na něj podivně pohledne.
Copak se děje mladíků? rozpovi k němu.

Muž vzhledne na ni a z čela mu zmizí vrásky.
'Nejprve jsem si přál aby jste zahalila svá ňadra, nyní však...nemohu to dále skrývat...me city k vám...'

'To jste sem takto musel vtrhnout uprostřed noci? zeptá se žena zpovidave.

Ano jen kvůli vám a touze do vás vtrhnout. Před vámi jen poušť a moře. Vy jste déšť spalujici mě sny. Toužil jsem se k vám přiblížit. Ale mě srdce je prohnile jako loutka politika. Už vám mohu jen ublížit?

Jak to myslíte, nehorim snad pro vás a váš dech? Řekne žena horlivě.

Znovu si mne dobirate a já jsem již uvnitř vás. Na pokraji pookreleho vyronu nebe. Zvu vás na společnou jízdu. Mě srdce loutka zvraceneho klauna v medvedim těle.

'Pojďte blíž princi, pojďte mezi mé bohy, můj jediný bůh je tam dole, neodvratny, lačný a neukojitelny! Pojďte pribrousit jeho čepel, jeho lístečky snů!

(Po špičkách se k ní přiblíží)

Pohledne na její dokonalé nahé tělo. A na moment zamrzne pozornosti na světle vychazejicim z jejich oči a z jejího klína.
Je to jako magická řeka pocitku.

Dřív než dojde k polibku. Než se snoubí jejich rty.
Tři uskocne vločky roztaji jako závěje plamenů.

Ona si myslí že on ji miluje. Není to touha po poezii.
Je to touha po snu byt v její moci.
byt ukrutně zaprodan probodavajicim představám jejího nahého těla.
Vznetlive myšlenky boří tento svět.

On. V jeho hlavě touha po neznem doteku. V jeho srdci polibek na venusin pahorek. V jeho rozkroku bouře divokého zvířete.

Klid od západu. Bytosti snoubí čas.

'Proniknete do mne princi, blahocepel vaší misi, svatyně vás volá o má vilna!'

Jako rozkrocena nymfa na divanu z otupene nicoty. Hoří pro svátost toho svítání. Sama zborcena v pospolitosti pocitku. Do morku kosti nasakla chticem.

Muž zavře oči a dotkne se její tváře.
V hlavě vlak pochybnosti a stín zvrácené pudove jeskyně.

V srdci ji podezírá. Je to podlezavy pocit žárliveho boha. Co provedla za jeho zády?

Komu se musí otevřít tentokrát? Smí do ni duševně proniknout aniž by se uspinil. Pramení tyto touhy z poezie. Ze vzájemne inspirujicich okamžiku .
Ze sopky společných vidění.

Jen kousek z toho pekla rozpolceneho v představách nevěrné. Zmizení diagonální hlubiny.

Nymfa rozkonejsive otevírá nohy. V její hlavě se rozprostrou myšlenky na jeho básne stinajici její vnitřní tělo. Oběť její dělohy.

Poté však se začne od země znovu plazit ten podeziravy stin ve formě milost e čepele. Bez pochvy není vítězství aneb zadními vrátky k nekonečnu.

'Konečně jste mne pochopil princi'
Jsme na společné vlně. Neprostituoval jste skutečnou a vznešenou poezii. Je to poezie těla a milostné vášne.
Nemá místo jenom u dna. Je kliciva. Je ve vztahu k architektu citu. K Bohu.

Ta velká prázdna loutka na konci vesmíru. Vše předala milencum.

Spojení v očich. Společně.
Asanujeme duše. V obraznosti.
Ve velkém vidění.

Ve hře hvězd a galaxií.
A ty jsi toho součástí.
Nikoliv divák.

'Princi jste spolutvůrce!'

Lasko.