Horizontální madla

Horizontální madla

Anotace: Díl první: Kuchyně

Sbírka: Byt v obrazech

Vyprávěl jsem ti, co vtipného se mi podařilo v práci. Výjimečně jsem o tom nestihl napsat tweet. Smála jsi se a odemykala dveře našeho 2+kk bytu. Odložil jsem tašku s nákupem, abych ti pomohl z kabátu. Než jsem se stihl vyzout, s taškou jsi zmizela do kuchyně. Zastavila jsi se před ostrůvkem uprostřed kuchyně. Vyrušil jsem tě u kontrolování telefonu, když jsem přistoupil zezadu a políbil tě na šíji. Dálkovým ovladačem jsem lehce zatemnil žaluzie na našich francouzských oknech. Trochu jsem v ten moment zvášnivěl a tys to poznala a zastrčila telefon zpátky do kapsy. Zeptala jsi se: "Neříkal jsi, že máš hlad?". "Jen chuť", odvětil jsem a líbal šíji dál. "Dlouho jsem Tě nechutnal...", dodal jsem později. Mé ruce pomalu zajížděly pod tričko a hledaly dva kopečky s vytyčenými vrcholovými body. Věnoval jsem ti několik pevnějších stisků přes podprsenku a jednou rukou pomalu sjížděl pod okraj riflí, kalhotek i chtíče. Příjemně jsi zavrněla a já stupňoval tempo i naše vzrušení. Mezi křivkami krásného pozadí jsi ucítila jistý tlak, já ho cítil také. Tvá sílící potřeba se otočit byla zřejmá. Druhou rukou jsem ti rozepnul kalhoty.

Několika hbitými pohyby jsi přišla o všechno oblečení, jen s ponožkami jsem jako vždy chvíli bojoval. Tváří v tvář jsme se na moment vášnivě líbali. Tvá ruka začala hladit mé kalhoty a především to bujení pod nimi. Poodstoupil jsem krok od ostrůvku, udělala jsi ten krok se mnou. Sundal jsem z tebe jednu ruku. Na chvíli jsi přestala líbat. Skoro jsi mě kousla do jazyku, když to plácnutí rozechvělo tvé krásné pozadí. Ruku jsem na něm ponechal a ještě to zopakoval druhou. Teď nastala ta pravá chvíle vysadit tě na ostrůvek a položit na záda. Neodolal jsem a okamžitě začal chutnat. Moc jsem neslyšel, jestli se ti to líbí, jak jsi mi tiskla stehna na uši. Takže vlastně ani nevím, jestli se mi to za těch pár minut povedlo, nebo ne. V tváři jsi měla takový lehce šibalsky úsměv a s ním jsi také seskočila z ostrůvku.

Obdobně hbitě, jako já dříve, jsi mě připravila o vrchní část oblečení. Na spodní díl jsi si klekla a po překonání pásku a zipu jsi je stahovala dolů. Vystřelil jsem na tebe jako pružina, ale ani trochu jsi se nezalekla. Nejspíš ti to imponovalo a tak jsi mě obdařila několika vlhkými a hlubokými polibky. V tom jsem ti ostatně dopomohl rukou, která ti držela vlasy v culíku. Zároveň jsem měl v ten moment tu výhodu, jak tě donutit přestat a pomoci se vstáváním. Této výhody jsem záhy využil, abych trochu zbrzdil své vzrušení, ale taky protože už jsem tušil, co chci dál. Opět s pevným plácnutím jsem si tě přenesl na kuchyňskou linku a posadil tě na okraj mezi dřez a lednici. Naše výklopné skříňky disponovaly horizontálními madly, za které jsi zavěsila své ruce. Nohy jsem ti zavěsil na svá předloktí. Hleděli jsme si do očí, když jsem s pevnou erekcí nasměroval sebe do tebe. Pevně jsem přirazil a zůstal naplno v tobě. Usmáli jsme se a na chvíli se tomu oddávali. Začal jsem přirážet. S roztaženýma rukama jsi vypadala bezbranně, ale statečně jsi snášela všechny mé pohyby. Nepozorovala jsi, co se děje a oddávala se jen sama sobě. To mě umělo vždy vzrušit, naštěstí poloha vestoje umí vzrušení také lehce brzdit.

"Obejmi mě", pošeptal jsem a ještě propojen, odnesl jsem si tě do obýváku, jež byl s kuchyní volně průchozí. Posadil jsem se na pohovku do polo-leže. Ruce jsi opřela o mou hruď a několikrát přejela pánví zezadu dopředu. Dal jsem si ruce za hlavu abych nebránil tvým pohybům. Pozoroval jsem zvyšující se frekvenci tvého hopsání. Netrvalo to dlouho a začal jsem vzdychat i já. Zpomalila jsi a trápila mě oddalováním. Já jsem se ovšem nenechal a (ne)vydržel to. Ještě chvíli jsi cítila, jak v něm pulzuje, když jsi se položila na mou hruď. Objal jsem tě a pošeptal několik slov, asi to bylo spíš jen "Wau". Jen jsi mě pevně stiskla a já pochopil, co mi tím vlastně říkáš.

A proto jsme ten den večeřeli později a přesto šťastněji.
Autor Zayo, 19.02.2017
Přečteno 1014x
Tipy 0
ikonkaKomentáře (0)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí