Kočka

Anotace: Když najdete protějšek, který je pro vás drogou a ta se těžko odmítá. Jinak po dvou letech opět něco z mého nitra. Proč asi... :-)

Tak často se zadívám na své zápěstí a vybavím si všechny ty okamžiky, které začaly právě těmito jizvami. Ta prokletá černá kočka, která mi seděla na místě. Vzpomínáš?

Po dlouhém občasném dopisování jsme se konečně sešli. Oba plní očekávání, strachu, pochybností. Vybral si pizzerii se zahrádkou a na mém místě, kam si mě chtěl usadit, ležela černá kočka. Miluju kočky, to přece víš. Sedla jsem si vedle ní a vlastně veškerou svou pozornost začala věnovat jí, namísto tebe. Hladila jsem ji, až po chvíli začala vrnět a pak... nechápu co se jí stalo. Začala prskat a velmi škaredě mi poškrábala skoro celé předloktí. Jakmile dokončila své krvavé mistrovské dílo, opět si lehla a spokojeně vrněla dál.

Černá kočka nám už tenkrát dávala špatné znamení. Bylo to zvláštní odpoledne. Bože, já byla tak nervózní a jak si dodnes velmi dobře pamatuju, ty jsi nebyl ani o málo klidnější. Hodně ti přeskakoval hlas, těkal si očima všude po místnosti, ale mému bujnému výstřihu šlo odolat jen velmi těžko. Převážně jsem mluvila já. Dělám to vždycky, když jsem si nejistá. Mluvím.

Byla jsem si velmi nejistá při našem prvním kině - mimochodem opravdu hrozný film -, hodně jsem mluvila i při naší první vyjížďce na bruslích, při první spolu strávené noci a taky to ráno po ní.
Tys mlčel. Mlčel jsi a jen se na mě díval. Snažil ses dívat hluboko za mé oči a já si strašně moc přála, abych tvému pohledu porozuměla. Ze tvé tváře, skoro bez miminky, nešlo vyčíst vůbec nic.

Nikdy jsem nepoznala člověka, ve kterém bych se nevyznala. Seděla jsem ti v klíně, ještě polooděná a hleděla ti zpříma do tváře. Nohama jsem tě zlehka objímala, rukou hladila po vlasech a šíji. Tenkrát jsem si všimla tvých nepatrných tiků obočí. Sledovala jsem tě dlouho a tvé tiky na různých místech obličeje zesilovaly. Vnímala jsem veškeré reakce tvého těla a snažila se jim porozumět, až se mi to po čase povedlo. I bez tvých slov jsem věděla jak se cítíš, co chceš říct. A tehdy jsem se utišila, tehdy jsi začal mluvit ty.

Otevřel jsi se tak rychle, najednou jsi mi sděloval myšlenky, které sis navždy chtěl nechat jen pro sebe, najednou jsi začal žít, v tomto světě, se mnou a vlastně jen pro mě. Vím, pohltila jsem tě, tvou celou podstatu bytí, ale byla jsem to vlastně já? Jsem taková, jak jsem se ti představila? Otevřela jsem ti všechny dveře?

Vlastně ne. To celé byla jen moje role, kterou jsem toužila být a jen jediné dveře byly pro tebe vždy otevřené. Dveře mé touhy, kterou si dokázal tak ukojit, že ač spokojená, chtěla jsem stále znovu, pořád stále dokola, tak dokonale, jak to se mnou umíš, tak dokonale, jak to umím já a tolikrát, kolikrát to bylo jen možné. Dokud nám síly stačily, dokud víčka držela otevřená nebo alespoň zavřená, ale bdělá. Tolik vteřin, tolik okamžiků, vydechnutí, vdechnutí, zadržení dechu, vzdechu, hrátek, doteků, přiražení, nevinností, dráždění.
To vše v jednom malém pokoji se škaredou koupelnou. Místě, kde jsme nechali naše nejkrásnější chvíle. Zážitky, které už nikdy nelze prožít znova s nikým jiným.

Teď jsme každý jinde. Hodně věcí je jinak, tak jinak, až mě to děsí. A přesto toho máme společného mnohem víc než by se zdálo.

"Nemyslela jsem, že po mě ještě toužíš. Žiješ přeci s ní a vypadáte tak šťastně."
"Ona nedokáže to co ty."
"A já už myslela, že mé představy, které mě skoro den co den provází, jsou patologické a měla bych s tím něco dělat."
"Nejsi v tom sama, mám to úplně stejně a jsem rád, že po mě zase toužíš."
"Vlastně jsem nikdy nepřestala."

Moje snění skoro vždy začíná tak, že klečím u tvojí postele. Hrudník položený na matraci, jednu ruku za zády, druhou jen tak vedle sebe. Trochu napjatá, ale mnohem víc roztoužená a natěšená. Mám na sobě to černé prádélko od tebe, které se dá spíše považovat za pár šňůrek než oblečení a i přes to na mém těle zvýrazňují ty správné křivky. Oči mám zavřené, abych lépe cítila tvé doteky a dech na mé šíji. Slyším jak přicházíš, zastavíš se a jen v tichosti koukáš. To vyčkávání ve mě znásobuje vzrušení a chtíč, který je už tak k nevydržení.

Pak konečně přijdeš blíž, tak že cítím tvé teplo na mé kůži. Pohladíš mě po zadečku, pak po zádech od krku znovu až k hýždím, pomalu, ale pevnou rukou. Smočíš prsty v olejíčku a po kostrči jedeš dolů, skoro vnikneš dovnitř. Krouživými pohyby přejíždíš kolem dokola, až cítíš, jak povoluji své sevření a poddávám se ti.

V tu chvíli má ruka putuje do klína. Začínám se laskat, jsem mokrá, víc než jsem čekala. Pak už to jen trochu zatlačí a ty konečně pomalu vnikáš. První jen kousek, pak víc a hlouběji, až po kořen. Pevně mě uchopíš jednou rukou za pas a druhou mi sevřeš ruku co mám za zády. Třesu se, vzdychám, ty zrychluješ, přirážíš stále tvrději, až najednou cítíš, jak tě rytmicky svírám. Klepu se několikanásobně víc, ztrácím dech a prohýbám se v zádech. Ještě párkrát zprudka přirazíš a pak už jen cítím krůpěje horké tekutiny na mém zadečku. Proběhne mnou ještě poslední záchvěv a ty mě najednou zprudka otočíš, hodíš se mnou na postel a jako by ti to nestačilo, vnikáš do mě znova a znova.

Zalévá mě další vlna tepla, houpám boky ve tvém rytmu, kousám tě do krku a saju tvé ušní lalůčky. Vím jak to máš rád.

Vím o tobě vlastně všechno. Všechno co začíná a končí v posteli. I když k tomu mnohokrát postel vůbec nepotřebujeme. Vím i to, jak se ti kroutí prsty u nohou, když se stupňuje tvé vzrušení, vybavuji si jaký máš výraz ve tváři, jak vysoko sténáš, když ti olizuji krk, jak voníš čerstvě posekanou trávou a chutnáš jako káva s cigaretou.

Vybavuji si naše laskání u stolu, ten večer, kdy jsem zaklepala u tvých dveří jen v kabátu a bílém korzetu s rukavičkami. Když jsem šla přes vrátnici do čísla 1024 připadala jsem si jako prostitutka a taky dělala vše, co opravdová odbornice umí. Dlouho tě laskala bez rukou, pouze pohyby pánví a jedním speciálním pohybem jsem tě dostala hluboko do mého nitra. Vzdychli jsme oba ve stejné vteřině, ve stejné touze, pro stejný pocit.

Ani netušíš, jak moc bych to chtěla zopakovat, zažít znova. Ten skvostný pocit, který mám jen s tebou, to zběsilé uhánění času povzbuzované našimi touhami. A ty mi tu možnost dáváš, dáváš mi příležitost, kterou když odmítnu, budu toho na smrtelné posteli litovat.

Jsi má sladká droga a já po letech abstinence opět přičichla. Propadnu ti? Spadneš do mě znovu?