Dva pošuci

Dva pošuci

"Ťuk Ťuk Ťuk " slyším někoho klepat na dveře. "Kdo to jen může být, takhle pozdě večer." pomyslím si a pomalu se přibližuji ke dveřím. Cestou si beru skleněnou vázu na obranu, kdyby se něco zvrtlo.

 Už jsem u dveří. Nakouknu do kukátka. „No to snad ne. Co tady děláš?“ křičím přes dřevěné dveře. S nadšením hbitě odemykám zámek a otevírám dveře. Stojí v nich Daniel, můj dlouholetý kamarád, kterého posledních 7 let tajně miluji. „Nemohl jsem počkat do rána, musím ti něco říct!“ vyhrkl na mě Daniel. Dalších 10 sekund jsme jen stáli mezi dveřmi a zírali na sebe. Nemohla jsem spustit zrak z těch jeho krásných hlubokých modrých očí. Vždy, když jsem se do nich zahleděla, jako kdyby mě unášely někam daleko do hlubokého oceánu a nechtěly mě pustit nazpět. Navíc má na sobě ten strašně sexy černý oblek, který lemuje jeho krásnou vyrýsovanou postavu. A ta jeho vůně. Je tak božská. Takhle voní jen Daniel, u nikoho jiného jsem takovou přitažlivou vůni ještě necítila. Je v tom špetka elegance, mužnosti a Daniela. „ Pojď dál.“ slyším se říct a vracím se myšlenkami zpět do reality. „Dáš si čaj nebo kafe?“ ptám se Daniela, když vcházíme dovnitř.“ Dám si čaj, ne tedy kafe.“ odvětí mi Daniel. Z nějakého důvodu je nervózní. Odcházím do kuchyně dát vařit konvici s vodou a připravuji kafe do puntíkatého retro hrnečku. Miluju retro, je to takový bláznivý styl, který se ke mně přesně hodí. Daniel mezitím pochoduje z jedné strany obýváku na druhou. „Můžeš mi říct co se děje nebo alespoň přestat pochodovat a sednout si na gauč?!! Jsem z tebe celá nervózní, když tě tu vidím takhle rajtovat sem a tam.“ houknu směrem k Danielovi. Ten se na chvíli zastaví, zamyslí se a usazuje se na starší kožený gauč. Vidím jak je celý napjatý, něco se musí dít, pomyslím si. „ Mohla bys přijít sem a sednout si vedle mě, je to fakt akutní, potřebuju ti to už říct“ táže se mě Daniel s prosebným pohledem.

Cvak, oznámila konvice v kuchyni, že se dovařila. „Daniely, jen minutku počkej, zaliju ti to kafe a hned přijdu.“ Odvětím a přesouvám se do kuchyně. Zalévám kafe. „Chceš jeden nebo dva cukry, už si to totiž nepamatuju.“ s touto otázkou se otáčím směrem k Danielovi, když v tom narážím do jeho svalnaté hrudi. Stojíme v tak těsné blízkosti, že cítím jeho hřejivý dech a slyším jeho rychle bušící srdce. „Daniely, co se děje?“ špitnu na něj. Hledí na mě tvrdým pohledem. Je v tom, ale ještě něco jiného, něco co jsem zatím u něj neviděla.  Už mu zase propadám. Tak moc bych ho chtěla políbit. Je to k nevydržení. Musím se ovládat! Nemůžu přece riskovat 20 leté přátelství pro jednu pomíjivou chvíli. V sázce je příliš mnoho!! Snažím se domluvit si v duchu a zvažuji všechna pro a proti. V hlavě mám totální bordel. Lítá mi tam pátý přes devátý, když v tom můj tok naprosto chaotických myšlenek zastavil Daniel. Naklonil se ke mně a špitl mi do ucha „Už to déle nevydržím!!“ a políbil mě. V tu chvíli jako by mi spadl těžký mohutný kámen ze srdce. To, co jsem k němu cítila, nebylo jednostranné. Jsem tak šťastná. Polibky jsou doslova spalující, nemůžu se ho nabažit. Konečně ho mám, miluji ten pocit. Doufám, že to nikdy neskončí. V tom okamžiku se odtáhl. „ Promiň, neovládnul jsem se, musel jsem to udělat, jinak bych toho do smrti litoval. Vím, že jsme jen kamarádi a pochopím, jestli mě nechceš, a je mi líto, že jsem zničil naše přátelství, ale snad mi časem odpustíš a bude to zase jako předtím.“ začal ze sebe chrlit Daniel. Ještě jsem ho takto vykolejeného, zmatkujícího a nervního neviděla. Daniel byl vždy sebevědomý a jistý muž. Teď tomu tak však nebylo. Propletla jsem své prsty mezi jeho tmavé husté vlasy a přitáhla si ho k sobě ještě víc. „ Mlč a líbej mě“ rozkázala jsem. Danielovi se na tváři vykouzlil šibalský úsměv. „S potěšením“ hlesl hlasem. Ucítila jsem jeho měkké teple rty na těch mých. Daniel mě dokázal vzrušit už jen pouhými polibky. Jemné a lehké vystřídaly drsné a náruživé polibky touhy. Byli jsme jak jedno tělo a jedna duše. V té agonii vzrušení jsem vzala jeho ret a zkousla jsem ho, slyšela jsem, jak zasténal a pousmál se. „ Tak ty budeš kousat jo?!“ zašeptal.  Znovu mě začal líbat a zároveň mě chytil za prso a masíroval ho, pak začal mé bradavky laskat a líbat. Byla to naprostá slast. Teplými polibky pokračoval přes má prsa k bříšku. Zastavil se u lemu mých krajkových kalhotek a narovnal se. Znovu ten ustaraný pohled. „ Opravdu tě nechci do ničeho nutit, můžeme to vzít pomalu, jestli chceš?“ řekl a vyčkával na mou odpověď. Byla jsem rozhodnutá, že ho chci teď a tady. Nic mi v tom nemohlo zabránit. Rozhodla jsem se, že mu dám naprosto jasnou odpověď. Klekla jsem si. Sundala jsem mu kalhoty a boxerky. Přede mnou se tyčil jeho silný pulsující penis. Uchopila jsem ho jednou rukou u kořene a políbila jsem ho na žalud. Pak jsem si ho vzala do pusy a začala jsem mu ho intenzivně kouřit a sát. Slyšela jsem jeho slastné vzdychání, to mi lichotilo a tak jsem ještě přidala. „ Jestli chceš, abych se ti udělal do pusy, tak máš k tomu fakt dost blízko.“ procedil skrz zaťaté zuby. Přesně toho jsem chtěla docílit. Za chvíli jsem už v puse cítila jeho teplé sperma. Polkla jsem to, políbila jsem ho na žalud a napila jsme se sklenice vody. „Tak tohle ti už stačilo jako odpověď?“ zeptala jsem se. Celý udýchaný se ke mně otočil a políbil mě. „Ukázala jsi mi to jasně a stručně“ odvětil. „Tak takhle dobře mi ho už dlouho nikdo nevykouřil, 1:0 pro tebe. Teď je řada na mně, abych ti ukázal, co dovedu.“ dodal a měl při tom zase ten svůj šibalský pohled. Políbil mě a mrštným pohybem ze mě strhal kraťasy i tílko od pyžama. „Krása“ zvolal a jen tak se na mě chvíli díval. Rázným švihem si mě vyhoupl na kuchyňskou desku, roztáhl mi nohy a dvěma prsty do mě rázně vniknul. Pod tím náhlím návalem rozkoše jsem se celá prohnula a vyšla mu pánví vstříc. V duchu jsem děkovala Bohu, že mě dnes napadlo se po sto letech oholit a děkovala jsem za tohoto sexy úžasného chlapáka. Neváhal a začal svým jazykem dráždit můj klitoris. Mezitím prsty zrychloval a zrychloval. Už už jsem se blížila k vyvrcholení, když v tu chvíli přestal. Otočil si mě na lince, tak že jsem k němu byla zády a prudce do mě vnikl. Chytil mi obě ruce za zády, což ještě víc umocnilo celý akt. Cítila jsem jeho tvrdý penis. Přirážel rychle a tvrdě. Opět když jsem se blížila k orgasmu přestal. Otočil a vyhoupl si mě na sebe. Měla jsem nohy obtočené kolem jeho pasu. Přešel se mnou část kuchyně a opřel si mě o dřevěný trám. Vnikl do mě tak hluboko a přirážel tak silně, že jsem měla na zádech vytlačený obrys trámu. Všude bylo slyšet jen slastné vzdychání a zvuk dvou narážejících těl do sebe. Ve stejný okamžik jsme dosáhli vrcholu. Daniel se se mnou sesunul na zem a stále ještě ve mně prohlásil „To, že tě miluju, vím už 5 let, ale že skvěle šukáš, tak to je pro mě příjemná novinka“ na to jsem nemohla reagovat jinak než mým klasickým výbuchem smíchu. Daniel se ke mně přidal. Smáli jsme se jak dva pošuci, ale byli jsme šťastní pošuci.

„Miluji tě Emily Marksová“ dodal s vážnou tváří. „ Miluji tě Daniely Hustne“ odvětila jsem mu. Jemně mě políbil na čelo a odnesl mě v náručí do postele. Během té noci, jsme si ještě 6x dokázali, jak moc se milujeme. Než jsme usnuli, přitulila, jsem se k němu a pošeptala mu do ucha „ Je to remíza a taky nešukáš špatně“. Daniel se uchechtnul, přivinul si mě blíž a políbil mě na dobrou noc.

Autor Diana Watová, 28.01.2019
Přečteno 837x
Tipy 4
Poslední tipující: Básník Karel
ikonkaKomentáře (2)
ikonkaKomentujících (2)
ikonkaDoporučit (2x)

Komentáře

Povídka zdá se být lehkovážně eroticky veselá. Ale není to tak. V podtextu děje je slabost duše, obava z výsměchu projevených citů a trauma (celo)životní připosranosti.
Autorka dala přednost formě šantánové skeče, čímž zařízla daleko závažnější sociální téma. Tedy téma odrazu přetechnizované doby v brutální podobě fyzického osamění. Stačí otevřít časopis a prolistovat sestavy gesichtesmaske, pod kterými je většinou prázdnota.
Takže jsem vlastně rád,že Emily i Daniel z té celonoční šukačky trvale onemocněli. Což je pozitivní náboj. Neboť klasik praví:
"Láska je nemoc a nikdo netouží se uzdravit."

28.01.2019 22:11:35 | Lesan

Krásně napsané..

28.01.2019 18:58:05 | Dandazeseveru

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí