Hraběnka z rodu Wellrosů II.

Anotace: 2. kapitola

2. kapitola

Když Ethel uvařila kávu, krásně to v přízemí zavonělo. Ano, už i v sídle Wellrosů, stojící na kraji nevelkého lesa a několika polností v starém Hampshirském hrabství, začali podávat vyhlášenou etiopskou kávu. Ta se stále musí náročně dopravovat lodí přes Bab-al-Mandabský záliv, karavanou přes Egypt a Alžírsko a pak nákladními vozy jižní Evropou, aby pak spařena horkou vodou provoněla domy bohatých měšťanů staré dobré Anglie. Ethel měla pravou kávu ráda a vždy se těšila, až s konvicí v ruce vykoná svůj ranní voňavý rituál.

“Georgi, káva je připravena, můžeš ji odnést paní.”
“Děkuji Ethel, tousty jsou také připraveny?” staral se George, který na zavolání spěšně přiběhl do kuchyně.
“Dnes jsou s lososem!”

George byl dobrý sluha. Měl přehled a nic neponechal náhodě. Porcelánovou konev s kávou narovnal na stříbrný podnos, nachystal drobný zlacený hrnek, který otočil ouškem ven a vedle položil kávovou lžičku. Křupavé tousty pak narovnal na malý talíř špičkami přes sebe, a potom na vrch, aby to Ethel neviděla, opatrně přiložil něžný květ růže, které předtím odstřihl z keře na zahradě. Ještě jednou se na své dílo podíval a musel uznat, že vše spolu dokonale ladí. Losos v toustech přesně kopíroval růžový odstín líbezného květu.

George si tlumeně odkašlal a zaklepal na dveře.
“Vaše snídaně paní.”
“Ano, vstupte!”

Jejich pohledy se střetly. Valerie byla stále ještě v posteli v noční košilce, byť si přes ramena již přehodila vlněný šál. Letošní konec léta byl totiž už trochu chladný, ale v krbech se vždy začínalo zatápět až počátkem podzimu. Byla tak krásná. George stál a Valerii si chvíli prohlížel. Věděl, že se nesmí zdržet dlouho, etiketa mu nedovolovala, aby se choval nepatřičně, ale přesto se na chvíli zastavil. Už jen proto, co spolu minulou noc zažili. Byl to sen? Nezdálo se mu to? Ne! Valerie má v očích to stejné, co včera. V jejích nádherných modrých očích viděl touhu a vášeň. Byla tam ta jiskra zamilovaných, lehké zvlhnutí, které znají jen ti, kteří prožili splynutí duší a těl. Bylo tam něco, co znají jen milenci a matky. Mluvení beze slov, čirá láska, radost a štěstí.

“Georgi! Můj Georgi. Kde jsi ráno byl? Slíbili jsme si, že mě ráno opět políbíš!” vyhrkla bez ostychu Valerie.
“Já… Valerie. Já… Nebyl jsem si jist.” řekl opatrně George a přešlápl z nohy na nohu.
“Nebyl sis jist? Polož ten podnos a sedni si ke mě prosím.”

George postoupil k lůžku a na dřevěný svačinový stolek opatrně odložil snídaňový podnos. Pak vzal přes bílou rukavičku růži, podíval se na Valerii a natáhl ruku.

“Georgi, lásko, ta je nádherná. Děkuji!”
“Je z tvé zahrady. Krásná jako ty.” zašeptal George.
“Líbej mě. Nenech mě po tobě toužit…”

Objal ji. Nejněžněji jak to uměl. Jeho ruce se dotýkaly jejích bílých zad a rty se vlhce spojily. Ach, jsou stejné jako včera. Možná ještě sladší. Bože jak je čistá a krásná, jak má hebké tváře a jak vzrušující jsou ty letmé dotyky jejích rukou kolem jeho pasu. Jak nádherně chutná a voní! Ještě Valerie… ještě jeden polibek. Jsi jak sen. Jak moc tě chci. Teď a tady, ve tvé posteli!

Valerie cítila Georgovu touhu a nebýt jejího plánu, nechala by se unést do zahrady slasti stejně jako včera. Jenže věděla, že pokud má její plán vyjít, musí si pospíšit. Pohladila Georga po zátylku, opatrně rozpletla jejich polibky a vesele se na něj podívala.

“Vezmeš mě na výlet?” zeptala se Valerie s jiskřivýma očima.
“Na jaký výlet? Chtěla by ses projít?”
“Víš, přemýšlela jsem. Včera to bylo tak krásné, ale nechtěla bych vzbudit řeči po domě. Když tu budeme spolu dlouho, Ethel by si mohla něčeho všimnout. Znáš služebné, jak něco uvidí, hned to řeknou ve městě. Ale pokud bychom jeli na návštěvu k Sestřence Elizabeth, mohu si vzít sluhu s sebou.”
“Myslíš autem? Chtěla bys autem k sestřence Elizabeth? Je to přes padesát mil!”
“Ano ty hlupáčku. Jak jinak než autem. A schválně chci tak daleko. Budeme mít spoustu času jen pro sebe.” mrkla spiklenecky na Georgeho.
“Valerie… to je… to je úžasný nápad. Jenže, pokud pojedeme autem, musíme vzít našeho řidiče Hanse. Copak to nevíš?”
“Vím miláčku, neboj se, něco vymyslíme! A navíc mám už i plán! Pojedeme, řekni že ano! Prosím!”
“... S radostí lásko!” řekl George po chvilce zaváhání a znovu Valerii políbil. A pak znovu… a ještě… a ještě… vášnivě.

Valerie tohle neplánovala. Chtěla si co nejdřív otevřít šatník, nabalit nejnutnější věci do svých zavazadel a vyrazit na cestu. Jenže George ji těmi vášnivými polibky úplně omámil. Stačilo aby zavřela oči, zaklonila hlavu a nechala jeho ruce hladit její záda, ramena, prsa. Už se neostýchal jako včera a nemusela mu pomáhat s jeho nesmělostí. Dnes byly jeho ruce, dech, polibky i touha neovladatelná. Měla pocit, že je to přesně to něžné zvíře, o terém sní ženy při čtení milostných románů. Že se jen musí sladce vzdát a nechat se pohltit jeho vášní a chtíčem. Být podrobena, jako malá země, která se svému dobyvateli brání, ale zároveň prahne po jeho síle a majestátnosti. Být chycena do dlaní jako ryba v horské peřeji, zcela poddána svému lovci na milost až do sladké zástavy dechu.

Valerie se utápěla v těchto představách a ani si nevšimla, že ji George položil na záda a rozepnul noční košilku tak, že byly její ňadra a bříško zcela v jeho moci. Klečel obkročmo kolem jejího pasu a jeho ruce jí něžně, ale vášnivě laskaly její prsa. Byl úžasný, věděl přesně jak na ni. Jeho ruce byly tak teplé a uměl se tak nádherně vcítit do její nálady, že ho nemusela ani chvíli vést. Prsty se něžně dotýkal jejích bradavek a když už to bylo moc citlivé, ujal se jejích prsou celými dlaněmi aby ji po chvíli zase rozpálil mučivou slastí na špičkách bradavek svým jazykem. Musela zavřít oči. Nechtěla vidět co bude dělat, chtěla jen cítit a užívat si. A čím déle ji laskal, tím více se stupňovalo její vzrušení. Jenže… takhle to dál nejde! Valerie se probouzela z krásného snu a snažila se rozptýlit to sladké vzrušení. Chtějí přece vyrazit co nejdříve a s jeho vášní by promilovali celý den.

Otevřela pomalu oči a dívala se na Georgeho, jak ji něžně hladí. Nemůžu ho přece takhle nechat, je tak něžný a krásný. Určitě ji moc chce, nemůžu ukončit jeho touhu.

“Ach, miláčku, přisuň se kousek ke mě…” zašeptala Valerie a podložila si hlavu polštářem.
“Ano lásko, nelíbí se ti to?” řekl George a posunul se opatrně pánví až k jejím prsům.
“Líbí, strašně moc, vzrušuješ mě k zbláznění, ale chci ti něco dát.”
“Co mi chceš dát? Vždyť já…” zašeptal George, ale nestihl dokončit větu. Valerie mu vsunula ruce do rozkroku, rychle rozepnula tepané knoflíky a sáhla si pro jeho pevný penis. Ach ano, takhle si ho pamatuje! Krásně tvrdý a velký, nádherně hebký, k pomilování. Rychle ho vytáhla ven a lehkým pohybem zcela odhalila jeho horkou špičku.

“Bože!” vzdechl George, “Ach Bože!”
“Líbí se mi, je krásný, chci ho! Moc ho chci potěšit! Dovol mi to!”
“Ano, vezmi si ho, celého si ho vezmi.”

Valerie věděla, že tohle mají muži rádi. Její manžel to miloval, i když nikdy nic takového na oplátku nedopřál jí. Vzala ho cele do obou rukou a pomalu ho hladila. Vždy chvíli rychle a pak zpomalila na dlouhé tahy, které na konci cesty až hraničili se sladkou bolestí. Tohle prostě milovala. Hladit a vzrušovat tak krásně hebkou a tvrdou chloubu, dívat se jak se svlíká z kůže a jak krásně stojí a pulzuje ve vlnách vzrušení. Olízla jej. Ano olízla! Nedalo se odolat! Měla ho tak blízko sebe, George nad ní klečel a ona ho měla přímo u obličeje. Olízla ho znovu. Nádhera. George lehce zrudnul ale nic neříkal. Chtěl to. A ona také. Jemně mu znovu stáhla předkožku až ke kořeni a celého si ho dala do úst. Nejdřív špičku a potom jemně popojela dál. George jí pomohl. Jemně se napřimoval v bocích aby jeho sladká tvrdost pravidelně plnila její ústa. Tohle bude rychlé. A tak krásné. Zrychlovali. George ji jemně chytl za vlasy a společnými pohyby v jemném rytmu napodobovali láskyplný akt milenců, jen v jiné poloze a jinými částmi těla. Ach, bože. Tohle se nedá vydržet.

“Valerie, tohle je tak krásný. Jsi v puse tak krásně vlhká a teplá!”
“Hmmm, ahhh…”
“Rychleji Valerie, rychleji! Ano, takhle to chci. Honem, pořádně ho stiskni rty, ano…” vzdychal George a cítil, jak se vzrušení tak krásně a překotně blíží k vrcholu.
“Valerie já už… Bože, já už… nevydržím to! Ahhhh....”

Přišlo to tak rychle a silně. Teplé sladké výstřiky, jeden za druhým, plnily její ústa a George sténal jak laň střelená vyleštěnou ručnicí. Jeho tělo se vzpínalo ve vlnách slasti a Valerie se rozplývala štěstím z jeho extáze. Bylo to tak úchvatné, že to témeř nahradilo její nedokonané potěšení. Nádherné, vzrušující, dokonalé! Dívala se na svého odevzdaného Georgeho, polykala jeho sladké semeno a rukama dlouhými tahy dokončovala jeho extatické výstřiky až do chvíle, než se George položil na záda a s prsty zatnutými do prošívané pokrývky si dovychutnal svůj doznívající orgasmus.

Nebyl prostor pro slova. George si jen užíval sladkou únavu a Valerie ho potichu konejšila laskavými doteky po celém těle. Ležel skoro bez dechu. Choulil se do přikrývky a Valerie ho jemně hladila a utěšovala. Usnul. A není divu. Takhle to přece bývalo i s jejím zesnulým manželem.

- - -

Šatník, kufr. Šperkovnice. Valerie pomalu začala s balením. Chtěla se u sestřenky Elizabeth zdržet alespoň týden a tak potřebovala více věcí, než obvykle. Elizabeth byla její nejlepší a důvěrná kamarádka. Bývaly spolu každé léto, když ji rodiče poslali k ní na sousední hrabství a zažívaly ty krásné holčičí románky o kterých si pak společně povídali. Vzpomíná si na její velkou lásku, krásného vojáčka Frederika ve fešné uniformě, s kterým se potkala, když s regimentem procházeli krajem do války. Byla to Elizabethina první velká a samozřejmě zakázaná láska. Tehdy jí tak záviděla! Po večerech jí povídala o prvních polibcích, dotecích, i o tom, jak se jí poprvé zmocnil v zámeckém lese na seníku. Ano, říkaly si všechno a Valerie věděla, že ji teď pochopí a snad, snad bude moci užívat nerušené radosti s Georgem v jejím domě. Bylo by to nádherné…

Sbaleno. Snad nic nezapomněla. Georgovi stačilo zajít do jeho pokojíku a vzít si kufr, který měl vždy připraven pro nenadálé příležitosti. Dobrý sluha je vždy připraven. Už jen zavolat Hanse a odpoledne můžou vyrazit. 

Hans byl třicetiletý řidič z vesnice po kterém šílely služky z celého okolí. Často vozil zboží do místního obchůdku s potravinami a když bylo potřeba, vozil Valerii v jejím bílém fordu. To auto miloval a znal do posledního šroubku. Měla nejlepší auto z celého okolí. S přepravním vozem, kterým vozil zeleninu a rum se to nedalo srovnat. Krásný kožený volant, chromovaná světla, a ten motor!

Hans projel malou zahradou a zastavil na štěrkem vysypaném nádvoří. Valerie byla již připravena a jako vždy krásně upravená. Její lehký kabát byl přiměřený k mírně sychravému podzimnímu počasí a klobouk krásně ladil k její bohaté hnědé sukni. George stál v předepsané vzdálenosti od Valerie, ve vykartáčovaném livreji, naleštěnými boty a s kufry u nohou.

“Dobré odpoledne, paní. Posaďte se dozadu.” hlesl Hans a spěšně oběhl auto, aby mohl Valerii otevřít dveře.
“Děkuji Hansi, jste pozorný. George, byl byste tak laskav a naložil mé kufry?” řekla spíše oficiálně Valerie ale lehce se přitom na Georgeho pousmála.

George obešel vůz a všechny kufry pořádně připevnil koženými popruhy. Tak, nic se nesmí vysypat. Chvěly se mu ruce. Co to dělají? Jak tohle jenom skončí?

“Můžeme jet paní!” řekl George a rychle se posadil vedle Hanse.

Motor zaburácel, zavoněl spálený benzín a pod koly zaskřípal štěrk.

Cesta ubíhala a mlčení občas vystřídalo zdvořilé povídání o Hansově práci ve vesnici. George se také občas na Valerii otočil a pod záminkou, zda-li něco nepotřebuje, se snažil alespoň na chvíli zachytit její sladký pohled. Valerie se z toho těšila, sledovala jeho pohyby a představovala si jeho mužné tělo pod uhlazenou, oficiální černobílou fazonou. Kéž by se ho tak mohla dotknout. Alespoň špičkami prstů. Ráno byla tak vzrušená a nedokonané uspokojení ji nenechávalo klidnou. Toužila po něm každým kouskem svého těla, ale věděla, že musí vydržet až k Elizabeth. Zkoušela se naklonit aby mohla alespoň zezadu natáhnout ruku a dotknout se jeho paže, ale zadní sedačky byly tak daleko, že jakýkoliv dotyk, aniž by si toho všiml Hans nebyl možný. Ach George, tolik tě chci… kdy jen tě už budu mít?!

Spálený kouř. Brzdy! Z přední části vozu se kouřilo a Hans krčí obočí. 

“Co se děje Hansi?” řekla starostlivě Valerie.
“Bude to v pořádku paní, asi chladič. Jedeme moc rychle.” řekl Hans a spěšně se vysoukal ze sedačky řidiče aby zkontroloval, co se stalo. Plech kapoty zaskřípal, jak Hans otevírá přístup k motoru.

Konečně chvilka klidu. Teď, teď se může Georgeho dotknout.

“George, miláčku…” špitla Valerie.
“Valerie, celou cestu myslím na to, jak moc se tě chci dotknout!” odvětil George vzrušeným dechem.
 “Chci tě, nemůžu to vydržet…”
“Taky, moc, jenže tady to přece nejde.” odvětil smutně George.
“Pojď za mnou dozadu. Něco vymyslíme, nevydržím to.”

George opatrně vylezl z vozu a krátce se zastavil u Hanse. Hans byl dobrý mechanik a oba věděli, že George Hansi nepomůže.

“To je v pořádku George, klidně běžte do vozu. Prosím, dělejte zatím společnost paní Valerii, než zjistím, co se stalo.”
 “Dobře Hansi, kdybyste cokoliv potřeboval…”

George opatrně otevřel zadní dveře automobilu a sedl si těsně vedle Valerie. Přední kapota byla otevřená, takže Hans nemohl vidět na Valerii ani na Georgeho. Bylo to vzrušující. Pevné dotyky, horký dech. Nebezpečí z prozrazení. Chtíč je vedl sám a nepotřebovali dlouho přemýšlet, jak na to. Místa bylo velmi málo a museli být potichu. Velmi potichu.

Valerie rychle rozepla knoflíčky u jeho kalhot a vsunula ruku do jeho klína. George už ho měl tak tvrdý a potřeboval rychle vytáhnout ven. V kalhotech bylo už tak těsno! On zase na oplátku vsunul volnou ruku pod její sukni a prsty rychle hledaly všechna sladká místa. Čekalo ho však velké překvapení. Dlouhé nohavičky, které dámy nosívaly pod sukní Valerie neměla. Jen čistá a hebká kůže, a horký a vlhký klín. Byla tak vzrušená, cítil to. A nestyděla se. Rychle rozevřela nohy, aby mohla jeho ruka přesně tam, kde to je nejvíc příjemné. Bez přípravy, bez hlazení stehen a sladkého lákání na rozevření. Nic takového. Valerie to chtěla. Teď. Hned!
George se jemně chvěl, ale jeho prsty přesně věděly, co by Valerie ráda. Byl přímo uprostřed jejího těla, prsty hladil sladké lístky rozkoše, byla tak mokrá a rozevřená. Chvíli si hrál s jejím sladkým uzlíčkem slasti a pak jemně vklouzl dolů a opatrně roztahoval její vchod. Valerie musela zaklonit hlavu. Tohle přesně chtěla. Chtěla cítit jeho prsty uvnitř. George měl hlavu v závrati, prsty uvnitř a na oplátku cítil její ruku, jak ho pevně tře a vzrušuje na jeho tvrdém penisu. Už se to nedalo vydržet. Musí do ní, jinak to nezvládne.

“Valerie, pojď honem ke mě.”
“Ale jak George, bojím se, že nás Hans uvidí”
“Neboj se, prostě si na mě sedni. Pod sukní nebude nic vidět.”
 “Musíš mi ale vyhrnout sukni. Ach… ano takhle… Ach Bože, Bože!” 

George rychle odhrnul skládaný brokát a spodničku z hedvábné příze a na chvilku zahlédl její zadeček. Byla krásně připravená, jen si nasednout. Její cestička byla otevřená a připravená. Stáhl si kalhoty ke kolenům a pak si opatrně Valerii přisunul na klín. Šlo to krásně. Trvdý penis si hned našel cestu k vlhké sladkosti. Hned jak si Valerie naplno poprvé přisedla, zasténala. Psst! Tohle nesmí! George musel dát Valerii ruku na ústa. Hans nesmí nic slyšet!
Rozkoš z nebezpečí prozrazení, tvrdý penis uvnitř Valerie, rychlé pohyby, ruka na ústech. Oba byli celí bez sebe, tohle přesně chtěli. Bylo to tvrdé, nebyl čas na něžnosti. George ji jednou rukou pomáhal a nadzvedával a druhou ji strhl živůtek a zezadu hladil její prsa. Ach, tohle oba chtěli. Krásné tvrdé dorážení! Valerie se neostýchala a dosedala prudce, cítila jak jí ten silný tlak dělá dobře. Každý pohyb, každé přitlačení jí vlnu za vlnu posouvalo k slasti. Ještě. Ještě jednou a pořádně! Tvrdě! Vystrčit zadeček, aby to ještě více tlačilo na spodní hranu, ach ano! Takhle! Tohle se nedá vydržet!
Valerie už byla na krajíčku ale chtěla teď Georgeho, chtěla aby ji to pořádně udělal on. Chce cítit jeho mužnost. Předklonila se o přední sedačky a nastavila se tak, aby nemusela dosedat, ale aby ji mohl dodělat sám George.
On věděl co Valerie chce. Oběma rukama ji chytl za její zadeček a rychlými pohyby na ni začal hluboko dorážet. Valerie chtěla křičet, ale nemohla. Nesměla! Ach ano, ještě, ještě jednou, pořádně Georgi. Ano, ach. Anoooooooo!

Orgasmus přišel tak silný, že to ani jeden nečekal. Jako by se domluvili. Přišlo to tak silně a naráz. Valerie ztratila hlavu a nemohla myslet. Sladké vlny rozechvívaly její tělo a do toho cítila horký proud, který plnil její klín a stékal po stehnech. George dlouho nezažil tak silné výstřiky. Nestyděl se už, byl v ní, držel ji pevně a plnil ji až po okraj…

“Valerie, ty jsi úžasná!”
“Ne, ty Georgi! Nemůžu z tebe. Byl jsi tak krásně prudký, tohle jsem přesně chtěla!” šeptala potichu a přitom se otírala vyšívaným kapesníčkem s monogramem, který ji George rychle podával. “Honem se uprav, snad si Hans ničeho nevšiml.

Hans zrovna končil s opravou a zavíral kapotu. Nebylo to nic vážného. Byl naštěstí tak zabrán do opravy, že si ničeho nevšiml…

“Už je to v pořádku paní Valerie, pojedeme. Doufám, že jste se nenudila.” řekl Hans aniž by si všiml, že Valerie má na ústech zarudlé skvrny od toho, jak ji George držel, aby nekřičela.
 “Jste skvělý mechanik Hansi. George, sedněte si, prosím, zase dopředu. Vyrazíme…”
 “Ano paní, pojeďme. Ať jsme brzy u vaší sestřenky.”