ThreesomeCZ

Anotace: Anotace níže. Tuto povídku naleznete nyní i v audio-verzi na mém kanálu: https://www.youtube.com/watch?v=tzmj3kq9w-A&t=5927s&ab_channel=Tom%C3%A1%C5%A1Rychetsk%C3%BD-spisovatel%2Ctexta%C5%99

Eroticko-fantastický thriller

Díl první: Hana s Petrem touží po nových, a především vzrušujících zážitcích. Díky této touze do jejich života vstoupí okouzlující Marie. Vztah mezi nimi třemi brzy vyústí v neobvyklé přátelství. Příliš pozdě oběma dojde, že s Marií je něco v nepořádku.

 

Prolog

 

Petr se probral malátný a s příšernými bolestmi. Hlava se mu mohla rozskočit, jako by mu do ní někdo bušil kladivem. Po té tvrdé srážce se stromem ho svaly po celém těle bolely a každý pohyb byl pro něj utrpením. Ve skutečnosti se téměř hýbat nemohl. Byl pevně přivázaný k židli, tedy jen hádal že je to židle, nic totiž neviděl, všude kolem byla tma. Ani jediný pramínek světla, který by mu prozradil kde je a jestli je tu i někdo další. Byla tu zima, cítil vlhko a plíseň.

   „Haló! Slyší mě někdo?!“

Chvíli se nic nedělo, pak Petr zaslechl kroky. Někdo sestupoval po schodech. Ozvalo se vrznutí a náhle se místností rozlehlo oslňující světlo. Petr zanaříkal. Jeho zrak přivykl temnotě a náhlý příval světla byl pro jeho oči šokující. Chvíli trvalo, než je zase mohl otevřít, když se tak stalo, znovu spatřil ten pokrytecký úsměv, který nenáviděl z celé své duše. Seděla na židli naproti němu nohu přes nohu, a pobaveně si ho prohlížela.

Petr se rozhlédl. Skutečně byl přivázaný nějakým provazem k dřevěné židli uprostřed odporného zapáchajícího sklepa. Zem kolem něj, byla pokryta zaschlou rudou tekutinou. Byla to nepochybně krev. Petra zamrazilo v zádech. Byl přesvědčen, že živý se odsud patrně nedostane.

 

 

Část první: Nevyřčená otázka

 

   „Zlato, bereme se až za půl roku.“ Namítl Petr poté, co se Hana za poslední půl hodinu nechtěla bavit o ničem jiném než o jejich nadcházejícím svatebním dni.

   „Já vím, když já se na to tak těším.“ Přiznala a usmála se, ačkoliv to bylo očividné.

   „Dobře, dost o tom, jen si to celé naposled shrňme.“ Řekla nadšeně, zatímco Petr nenápadně obrátil oči v sloup.

   „Termín a místo máme, šaty a prstýnky vybereme co nevidět, seznam hostů – to je ono!“

   „Nechápu.“ Řekl na to Petr trochu překvapený Haniným náhlým výkřikem.

   „To je to, o čem jsem s tebou chtěla mluvit, jak jsem si na to prve nemohla vzpomenout.“

   „A?“

Hana pokračovala. „Na seznamu hostů máme celkem padesát dva lidí a já bych ráda, abychom z něho dva z nich vyškrtli.“

Petr přimhouřil jedno obočí zaujat Haniným návrhem. „Koho a proč?“

   „Karolínu s Hubertem.“ Řekla rozhodně, což Petra zaujalo ještě více. „Hele, vím, že je Hubert tvůj kamarád z vysoký a že bys ho na svatbě rád viděl, to mimochodem ještě do včerejška i já, něco jsem se ale dozvěděla.“

Na dramatické pauzy v rozhovorech, které Hana s oblibou dělala nepochybně proto, že jejím koníčkem bylo psaní povídek, byl Petr již zvyklý, proto nic neřekl a trpělivě čekal na vysvětlení.

   „Jde o tohle. Včera jsem potkala v kadeřnictví Veroniku, víš, tu macatou ukecanou blondýnu, jak se kamarádí s Karolínou.“

Petr zavrtěl hlavou.

   „Znáš ji. Potkali jsme ji na několika večírcích, vždycky tam seděla právě s Karolínou a Hubertem. Směje se jako chlap, hrozně nahlas.“

V tom Petrovi svitlo. „Aha, už vím. Ta, jak sis s ní posledně na pouti pět minut povídala a už po tobě chtěla telefon.“

   „Přesně ta.“ Přitakala Hana a zkřivila obličej v odporu. „Dodnes lituju, že jsem jí ho dala. Hned ráno mi volala, jak že se jmenuje ten čínský doktor, co prodává ty léčivý houby na …“

   „Lásko, zkrať to prosím.“

   „Jasně promiň, zase moc kecám.“ Vzala Hana Petrovo přerušení v polovině věty s humorem a šla k věci. „Takže jsem ji potkala v kadeřnictví. Hned co mě viděla, začala na mě hlasitě povykovat a zasypávat mě miliony otázek. Trvalo věčnost, než přišla konečně na řadu a já se jí zbavila. Jedna věc, kterou mi ale řekla, mě zarazila.“ Další dramatická pauza.

   „Zeptala se mě, jak to, že jsme jako Hubertovi dobří kamarádi nebyli na jeho oslavě třicetin.“

Petr vykulil oči. „Mně Hubert říkal, že narozeniny neslavil už desetiletí a třicátiny taky nebude. Prý nebude platit za to, aby krmil darmožrouty.“

Hana přikývla. „Jo, to si mi říkal. Podle Veroniky je ale oslavil před týdnem. Prý tam bylo asi čtyřicet lidí, spousta jídla, pití a zábavy. Co ty na to?“

Petr byl tímto zjištěním zaskočený. „Hmm, to je divný. Takže nás nepozval záměrně. Proč ale?

   „Že by ze stejného důvodu, proč před rokem chtěl, abys mu šel za kmotra a pak bez jediného slova, když ty si s tím už počítal, najednou otočil a kmotra mu dělal brácha Karolíny?“

Petr na to nic neřekl.

   „Podívej, Hubert nás nikam nepozval už řadu let. S ním a s Karolínou se jen potkáváme, nebo přijdou tam, kam je pozveme my sami. Podle mě je Karolína vypočítavá mrcha, co Huberta drží pěkně pod pantoflem a proti nám, nebo možná jen jednomu z nás, evidentně něco má.“

Petr přemýšlel. Rád by v tu chvíli Hanina slova nějakým rozumným argumentem vyvrátil, věděl ale, že má pravdu.

   „Dobrá. Vyškrtni je ze seznamu.“

Hana se podivila. „To bylo rychlý rozhodnutí.“ Konstatovala a nebyla si plně jistá, jestli to Petr myslí zcela vážně.

   „Jo, ale co na tom dál rozebírat? Máš pravdu. Hubert byl můj dobrý kamarád, díky své ženě už ale dlouho není. Nemyslím si, že bych ho něčím naštval, podle mě je skutečně podpantoflák a když se nechá tak snadno ovlivnit ženskou, ať jde k čertu.“

Hana byla ráda, že to Petr vzal s rozumem a věděla, že se rozhodl správně. Chvíli oba mlčeli, potom se Hana rozhlédla po téměř liduprázdné restauraci, jako by nechtěla, aby její slova postarší pár ob dva stoly dál zaujat večeří, případně mladá slečna popíjející Cuba Libre u baru, slyšeli. Nahnula se blíže k Petrovi a tichým hlasem mu sdělila. „Veronika je taky dost zvrácená.“

   „Cože? Nechápal Petr.

   „Podvádí Hubrta.“ Vysvětlila.

   „Jak si na to přišla?“ řekl Petr skepticky, na to Hana vytáhla z kapsy svůj mobilní telefon a vypla mu zvuk. Chvíli něco ťukala na displeji, pak Petrovi mobil opatrně podala. „Ať to nikdo nevidí.“ Špitla, a zatímco Petr zíral do telefonu, hlídala, jestli kolem neprojde nějaký nezvaný divák.

To, co Petr viděl, ho mírně řečeno šokovalo. Díval se na jakýsi záznam z nějaké swingers párty, kde si to černovlasá třicátnice, obklopena hromadou dalších lidí, oddávajících se skupinovému sexu, právě rozdávala se třemi chlapy najednou. Tu ženu Petr poznal.

   „To… To nemůže být…“

   „Ale jo, je to ona. Karolína.“

Petr oněměl.

   „Takových videí je na té stránce víc a ona vystupuje nejméně ve třech, co jsem viděla. Podívej se na ta data. Pokaždé je to točené v sobotu a vsadím se, že vždy v ty soboty, kdy Hubert chodí do práce na noční. Říkal ti přece, že dělá dvanáctky, krátkej a dlouhej týden.“

Byla to pravda. Petrovi trvalo asi minutu, než se vzpamatoval. „To je ale kurva.“

   „To teda.“ Souhlasila Hana, pak se opatrně zeptala „Řekneš mu to?“

Petr se zděšeně podíval jejím směrem. „Hubertovi?!“

   „Komu jinému? Měl by to vědět.“

S tím Petr nemohl nesouhlasit, proč by to ale měl být právě on, kdo něco tak choulostivého má sdělit svému kamarádovi?

Debata se během jídla a nejméně půl hodiny po něm ještě točila kolem této aféry, až nakonec Petr souhlasil, že Hubertovi nevěru své manželky sdělí. V tom však Petra napadla myšlenka, na kterou se měl zaměřit už dříve. „Jak si na to video vlastně přišla?“ Zeptal se klidně, ačkoliv pravdu tušil.

Hana se usmála. „Nejsi jediný, kdo si sem tam rád najde chvilku pro sebe, víš?“

   „Vím.“ Řekl a náhle si uvědomil, že nastala příležitost k otázce, na kterou čekal už několik týdnů.

Hana se zarazila. „Víš?“ Zopakovala po něm a znejistěla. Ve vzduchu vyselo cosi dosud nevyřčeného.

I Petr náhle znejistěl, nevěděl, jak přesně by měl onu otázku formulovat, ačkoliv se na ní předem připravoval. Nakonec se rozhodl pro přímost. „Hani, líbí se ti holky?“

Hana zrudla. Tohle nečekala. „Co.. c.. co prosím?“ zakoktala a nervózně se snažila vyhnout Petrovu pohledu.

   „Nechci tě uvést do rozpaků, víš, nedávno jsem na internetu četl jeden článek o Babišovi, kterej jsem další den chtěl poslat kolegovi z práce. Nemohl jsem si ale vzpomenout, na kterých stránkách jsem ho objevil, tak jsem prohlížel historii v našem počítači a…“

   „Pane bože.“ Řekla Hana, která náhle pochopila souvislosti. Byla si vědoma, že nejednou zapomněla vymazat historii porno stránek, které si prohlížela, když byla doma sama. Mlčela. Petr, jenž před pár týdny naprosto nevinně hledal v historii prohlížeče zmiňovaný článek, narazil na několik desítek porno odkazů. To by samo o sobě nebylo nic zvláštního, kde kdo dnes přece sleduje porno, kdyby ovšem téměř všechny z těchto odkazů neodkazovali na porno lesbické.

Hana, sedící jako k židli přikovaná, se v tu chvíli toužila stát neviditelnou.

   „Omlouvám se, zlato, neměl jsem to na tebe takhle vybalit. Si v pohodě?“

Hana neodpověděla.

   „Já – prostě jsem cítil potřebu se zeptat.“

Hana věděla, jaká erotická videa v poslední době, a vlastně poslední rok sledovala. Věděla, co ji přesně láká, zároveň se s tím nikomu na světě nikdy nehodlala svěřit. Teď to bylo venku.

Petr položil svou ruku na její, překvapivě neucukla. „Vážně mi to nevadí. Dnes je něco takového přece úplně normální. Lidé jsou zvědaví a láká je zkusit něco nepoznaného.“

   „I tebe?“ Promluvila konečně Hana a zvědavě se na svého budoucího manžela podívala.

   „No jasně. Chlapy mě teda nepřitahují,“ Hana se ušklíbla „jsou ale věci, co mě lákají.“

   „Třeba?“

   „Třeba dvě holky naráz. Vím, není to zrovna originální, ale je to tak. Nikdy jsem to nezkusil a ta představa mě vzrušuje.“

Hana očima znovu sjela postarší pár, který již měl zaplaceno a právě odcházel. V restauraci krom mladé ženy u baru a servírky, která se na místo jejich prázdných sklenic raději věnovala svému mobilu, osaměli.

   „Zaskočil si mě.“ Řekla rozpačitě.

   „To je mi jasný, nějak jsem to ale musel vytáhnout na světlo.“

Přikývla.

   „A – myslíš teda, že by ses k tomu mohla nějak vyjádřit?“

Hana si povzdechla. „Nemyslela jsem, že to někdy s někým budu rozebírat, obzvlášť ne s tebou. Má odpověď je - asi ano. Teda určitě ano, holky se mi líbí.“

Petr se vlídně usmál. „Děkuju za upřímnost.“ Řekl, ani to však nestačil doříci a už mu Tereza skočila do řeči. „Nejsem ale lesba.“ Zašeptala rozhodně a pokračovala „Když, tak bisexuální. Nikdy jsem ale s holkou, teda krom jedné muchlovačky se spolubydlící na koleji…“

   „Podívejme, o tom ses mi nezmínila.“ Skočil jí do řeči Petr a lišácky se usmál.

Hana zčervenala. „O nic nešlo. Byli jsme opilé a skoro nikam jsme se nedostali. Chci ale říct, že jinak jsem s holkou nikdy nic neměla, takže to, že jsem bisexuální, ani nemůžu říct s jistotou. Jen se mi líbí ta představa, to je celý.“

   „A taky holky mazlící se na netu.“ Rýpl si Petr, hned si však uvědomil, že to byl špatný nápad. Hana se ale kupodivu rozesmála. „Jo, ty taky.“

Ulevilo se jí. Prozrazením jejího tajemství, jako by z ní spadla tíha, kterou s sebou tak dlouho nesla. Nastalo ticho. Ani jeden z nich nevěděl, kam nadále směřovat konverzaci, až se Petr zeptal „Tak co s tím budeme dělat?“

Hana vykulila oči. „Co tím myslíš?“

Petr opatrně pokračoval. „No, říká se přece, že by si člověk měl splnit své tužby, dokud je mladej. Nebo snad chceš zůstat jen u představ a ve stáří litovat, že si to nikdy nezkusila?“

   „A co čekáš? Že půjdu do baru a sbalím první hezkou holku na kterou narazím? Nebo bych taky mohla poprosit jednu ze svých kamarádek, aby se semnou vyspala.“

   „Sarkasmus není na místě. To, co říkáš, je sice alternativa, kamarádky bych do toho ale netahal.“

   „Děláš si srandu?“ Odvětila Hana podrážděně, netušíc, kam Petr míří.

   „Řeknu to takhle.“ Tentokrát si dopřál dramatickou pauzu Petr. „Jsou jisté možnosti, které by za dob našich rodičů byly nemyslitelné, dnes je ale jiná doba.“

Hana napjatě poslouchala, přičemž si nevědomky začala kousat dolní ret.

   „Internet je dnes plný různých seznamek určených právě k těmto účelům.“

Nevěřila svým uším. „Prosím? Ty s tím snad máš nějaký zkušenosti?“

   „Ne, to opravdu nemám. Mám ale kolegu v práci, který má. Jednou jsme se bavili o nevěře všeobecně a jeho názor mě dost zarazil. Prý je nad slunce jasné, že lidé nejsou stavěni k tomu spát celý život jen s jedním partnerem, avšak zároveň je nevěra sama o sobě špatná.“

   „Ty dvě věci si navzájem protiřečí.“ Namítla Hana a Petr kývnutím souhlasil.

   „To jsem mu taky řekl. Prý však ale není nevěra jako nevěra. Vůbec jsem mu nerozuměl, tak povídal dál. Je přesvědčen o tom, že když někomu zahýbáš za jeho zády, ač je to dle jeho slov lidský, seš jen obyčejnej parchant. Když se ale se svou polovičkou dohodnete, že si k sexuálním hrátkám společně najdete například jiný pár, bude to nevěra, která je však hlídaná, oboustranná a tím pádem přijatelná.“

Haně spadla čelist. „On se svou ženou snad něco takového podniká?“

Petr se usmál. „Jo.“

   „Pane bože.“ Vyjekla Hana nevěřícně. „Takže mi chceš říct, že se poznají s nějakým párem na netu, který má podobné chutě jako oni, a pak si prohodí partnery?“

   „Tak mi to říkal. Prý to takhle sem tam dělají už několik let a jsou šťastní. Díky tomu nemají potřebu se podvádět za zády a tím pádem zmizela z jejich vztahu žárlivost.“

   „Aha. A to na sebe nežárlí, když se vzájemně pozorují, jak si to rozdávají s někým jiným?“

   „Říkal, že ze začátku trochu jo, pak už ale ne. Teď je prej dokonce pohled na svou polovičku v rauši s jiným člověkem vzrušuje.“

   „Ježíši.“ Řekla Hana ohromeně, pak se zamyslela. „Dobře, dejme tomu, ale neumím si představit, že bychom se třeba my dva sešli s cizími lidmi, které jsme nikdy neviděli a hned na to vlítli.“

Petr zavrtěl hlavou. „Tak to nemají.“

   „A jak teda?“ Zvědavě se dotazovala Hana, které celá tato myšlenka přišla z části nemyslitelná, z části to však bylo něco nového, co rozvířilo její zvědavost.

   „No, asi takhle. Na to celé jsem kolegovi řekl i já svůj názor, že to je podle mě zvrácený, že bych na svou holku nepustil cizího chlapa a že je blbost spát s cizími lidmi a tak podobně. On se ale mým názorem nenechal nijak vyvést z míry a v klidu pokračoval. Prý se hned tak s někým nevyspí. Nejprve se seznámí a nějakou dobu si jen dopisují. Pokud jsou mezi nimi sympatie, dříve či později někdo z nich navrhne schůzku. Sejdou se třeba v restauraci, popovídají si, zasmějí se a zase se rozejdou domů, jako třeba my, když si jdeme posedět s kamarády a trochu se pobavit. Takto se vzájemně poznávají a získávají si k sobě důvěru, dle jeho slov někdy i několik měsíců, než k něčemu dojde. Jezdí společně na výlety, jdou třeba do wellness, s jedním takovým párem byli prý i dva týdny u moře na dovolený a dodnes jsou dobří přátelé. Nakonec jeden z těchto párů pozve ten druhý k sobě na noc a hotovo.“

Když to Hana slyšela v tomto podání, neznělo to už tak nemyslitelně, to však nehodlala Petrovi dát prozatím najevo. „Stejně je to - divný.“

   „S tím souhlasím.“ Ušklíbl se Petr a dodal. „Je to ale možnost.“

Hana se zamračila. „Moment! Ty bys něco takového chtěl taky zkusit, že jo?“

   „Zlato, prosím, neber to vážně, jen popíjíme a bavíme se, to je celé. Ovšem jako myšlenka, že není nevěra jako nevěra, je to ale zajímavý, no ne?“

Neodpověděla. Konečně však přišla na to, kam tím Petr míří. „Už chápu. Tebe láká trojka se dvěma ženami a mě sex se ženou obecně. Ty teda navrhuješ, že bychom se díky nějaký erotický seznamce mohli potkat s bisexuální holkou a společně si tak splnit to, co nás vnitřně láká.“

Petr žasl, jak to Haně pálí. Byla to jedna z vlastností, kvůli které ji tak miloval. „Já nic nenavrhuji, jen podotýkám, že ta možnost tady je.“

   „Hlavně že to umíš takhle okecat.“

Petr se zazubil.

Znovu nastalo ticho, ve kterém si servírka konečně všimla, že Petr a Hana nemají co pít, a tak se zeptala, jestli si dají další víno. Petr kývl hlavou na znamení, že dají a Hana, poté co se k nim mladá servírka otočila zády odcházejíc s objednávkou, si nemohla nevšimnout jejího hezkého pozadí, kroutícího se ze strany na stranu v černé přiléhavé sukni. Při tomto pohledu a z nemalé části díky předchozímu rozhovoru se svým nastávajícím, pocítila vlnu vzrušení. Na to si uvědomila, že má Petr pravdu. Myšlenka, je to vskutku zajímavá.

 

 

Část druhá: Bloody Marry

 

Od intimního rozhovoru Petra s Hanou v restauraci „Na vyhlídce“ uběhl již týden. Během této doby se ani jeden z nich o jistých možnostech, jak realizovat své erotické představy, nezmínil. Hana se styděla toto téma otevřít a Petr čekal, až s tím přijde ona, přičemž usilovně přemýšlel, jak svému kamarádovi Hubertovi šetrně sdělit, že mu je jeho manželka nevěrná. Jelikož její nevěra byla v tak velkém měřítku, dosud nenašel odvahu Huberta v této věci kontaktovat.

Byla sobota večer. Hana právě připravovala k večeři tousty s velkým obsahem sýra, jak to oba měli rádi, zatímco Petr, nyní již mírně podrážděný, se poslední půl hodinu snažil přijít na to, proč všechny kanály v televizí zrní. Automatické přeladění nepomohlo ani podruhé, proto vstal, odešel na chodbu bytovky, kde bydleli a zazvonil na souseda. Když se vrátil, sdělil Haně, že sousedovi jde vše normálně, proto si nemyslí, že by byla chyba v anténě. Hana mu přitakala, aniž by tušila, o čem mluví a položila na stůl večeři. Petr se zakousl do jednoho z toustů a jídlo jí pochválil.

   „Musí být vadný kabel mezi anténou a televizí. Zítra někde koupím nový.“

Hana se zamračila a jako nadšenec katastrofických filmů smutně konstatovala „Hmm, tak to se na „Den poté“ nepodíváme.“

   „Vždyť jsme ten film viděli asi před měsícem.“ Namítl Petr, mlaskajíc při tom.

   „Jo, ale nedokoukali jsme ho.“

   „Nemůžu za to, že v půlce vždycky usneš.“

Hana však měla v hlavě náhradní plán na dnešní večer, proto Petrovu poslední poznámku nechala plavat a raději nadhodila „Co teda budeme po jídle dělat?“

Petr znal Hanu po letech vztahu natolik dobře, aby mu neunikl její šibalský výraz. „Řekl bych, že už návrh máš, viď?“

   „Možná.“ Zazubila se a po krátké odmlce, ve které nevěděla jak začít, řekla „Přemýšlela jsem o tom, o čem jsme mluvili posledně.“

Petr okamžitě věděl, o čem je řeč. Přesně, jak čekal. Napadlo ho, že Hanu muselo stát velké úsilí, aby o tom začala sama mluvit, a byl rád, že to udělala a nenechala celý ten nápad plavat.

    „Poslouchám.“ Řekl a usmál se.

Hana byla v rozpacích. „No, myslím, že bychom asi mohli zkusit nějakou tu seznamku. Teda, pokud chceš ,samozřejmě.“ Řekla a zastyděla se, protože její návrh by se ve skutečnosti dal zaobalit do věty: Pojď, najdeme si holku do trojky. Na druhou stranu nebyla přeci jediná, kdo by si v případě, že by nějakou takovou ženu našli, užil. Navíc to byl přece Petr, kdo s tímto návrhem, nebo jak on tomu říká, jistou možností, přišel.

   „Dobře. Po jídle na to můžeme kouknout.“ Řekl na to Petr na oko nezaujatě, poté nastala chvíle trapného ticha. Po večeři Petr zapnul svůj notebook a postavil ho na konferenční stolek v obýváku, zatímco Hana nalila dvě sklenky bílého vína. Posadili se na gauč a přiťukli si.

   „Proč je to tak trapný?“ Zeptala se náhle Hana, na což se Petr uchechtl nad její přímostí.

   „Protože jde o něco nevšedního, co děláme oba poprvé v životě. Zkusme to nebrat tak vážně. Prostě najdeme nějaký portál, zaregistrujeme se, něco si přečteme a uvidíme, hm?“

   „Dobře.“ Řekla Hana s úsměvem, rázem z obou spadlo napětí. „Já jsem z toho tak nadržená.“ Dodala v momentě, kdy se Petr zrovna napil vína. Neovládl se a vyprskl trochu tekutiny na stůl před sebou.

Petr spustil internetový prohlížeč. Do vyhledávače googlu napsal tři slova „Nejlepší erotická seznamka.“ Asi po minutě našel článek, který uváděl pět nejpopulárnějších portálů tohoto druhu, jejich názvy Petr však jen rychle sjel očima a posunul se níže pod článek k veřejné diskuzi. Zde několik lidí přidávalo své osobní recenze na jednotlivé seznamky obsažené ve článku, překvapivě však ani jednu z nich téměř nikdo nehodnotil kladně.

Hana se opět zamračila. „Nic moc hodnocení, že?“

Petr mlčky přikývl a oba dál pročítali jeden komentář za druhým. Po nějaké době došli oba ke stejnému závěru. Po řadě přečtených recenzí zde několik lidí odkazovalo na seznamku, která dle nich snad jako jediná v česku doopravdy funguje a lidé se zde mohou reálně setkat. Pozor si prý mají lidé dát na falešné profily, dle jejich slov honiče, kteří se tam vydávají za ženy či páry, tací se prý ale najdou všude. Seznamka nesla název „amateuri.com“.

Petr napsal odkaz do vyhledávače a za malý okamžik se jim před očima objevil zmiňovaný portál, ovšem to, co zde viděli, rozhodně nečekali. Hned pod názvem seznamky na ně vybaflo mnoho různých videí a fotografických alb s erotickým obsahem, což by například na jakémkoliv porno serveru nebylo nic neobvyklého, zde se ale jednalo o seznamku, z čehož bylo jasné, že zmiňovaný obsah sem přidávají sami uživatelé.

Hana si v šoku přiložila ruku před ústa, zatímco Petr se nad tímto výjevem hlasitě uchechtl.

   „Síla, co?“

   „To teda.“ Souhlasila Hana. „Chápu to dobře, že tyhle videa a fotky sem dávají lidi ze soukromí svého domova?“

   „Nejen domova, podívej se třeba na tohle.“ Petr klikl na foto album, kde si to mladý pár, dle jeho odhadu kolem pětadvaceti let, bezstarostně rozdával na Petřínské rozhledně. Fotografie obsahovaly i detaily jejich milostného aktu, což se Haně i Petrovi jevilo přinejmenším jako nechutné.

   „Fůj.“ Ulevila si Hana s odporem ve tváři. „To je tak zvrácený. Kdyby alespoň detaily schovali, ale tohle je úplný porno. Mimochodem to se nebojí, že je třeba někdo pozná?“

   „Nikdo je nepozná.“ Vysvětlil Petr. „Všimni si, že všechny ty fotky mají rozmazané obličeje nebo jsou focené bez nich.“

Měl pravdu. Jak později zjistili, lidé tu zde tak zůstávali v anonymitě až na pár výjimek, kterým to bylo patrně šumafuk a nadšeně přidávali své nahé fotky komplet.

Hana s Petrem se ocitli v pro ně  zcela novém, bláznivém, erotickém světě, kde slovo hranice patrně neexistovalo. Když se vzpamatovali z prvotního šoku, shlédli ještě několik dalších uživatelských profilů, nad kterými jim zůstala hlava stát, ovšem bylo zde i spoustu takových, ve kterých lidé neměli žádný erotický obsah, jen krátký popis o sobě a co zde hledají, případně jednu profilovou fotku, na které byli nazí nebo v plavkách.

   „Hele, koukej.“ Řekla Hana a Petr zpozorněl. „Tady si můžeš vyhledat samotné muže, ženy, páry, a dokonce i skupiny lidí. Taky si tu můžeš zaškrtnout, jestli chceš vyhledat lidi s fotkami a videi nebo úplně bez. Dokonce si můžeš nastavit i věkovou hranici.“

   „Super. Vyhledej teda holky ve věku…“ Petr větu nedokončil, protože se zamyslel.

   „No? To jsem sama zvědavá, co z tebe vypadne?“ Řekla Hana a zvědavě se na Petra podívala.

   „Tak zhruba v našem věku ne? Cca dvacet pět až třicet pět let?“

   „No proto. Už jsem myslela, že budeš chtít nějakou osmnáctku.“

   „Nebo třeba šedesátku.“ Odvětil Petr s humorem, za což ho Hana nazvala prasetem.

        Když ovšem měli vše potřebné nastaveno a klikli na políčko „Vyhledat“, systém je obeznámil, že pro tuto akci se musí nejprve registrovat. Svůj profil po vzájemné dohodě pojmenovali „Ďáblíci83“, osmička byla šťastné číslo Hany a trojka Petra. Dále v něm vyplnili několik osobních údajů, jako věk, výška a váha jeho i její, barva vlasů a sexuální orientaci, on hetero a ona bisexuální. Byla zde spousta dalších kolonek, které by ostatním uživatelům o nich dvou prozradily mnohem více, ovšem rozhodli se je ignorovat s tím, že například do toho, co mají v oblasti sexu rádi, nikomu cizímu nic není a pokud to budou chtít někomu přeci jen prozradit, udělají to osobně. Nakonec do profilu napsali krátký text, ve kterém se představili jako mladý atraktivní pár, hledající k sobě bisexuální ženu v jejich věku. Stručné a jasné.

Že by do svého profilu nahráli své erotické fotky, natož videa, to je ani nenapadlo. V počítači měli spoustu snímků ze svých domácích sexuálních hrátek, jednu dobu je opravdu bavilo se při sexu natáčet na mobil, ovšem jediné, co na svůj účet na amatérech nahráli, byla profilová fotka z loňské dovolené u moře, na které byli v plavkách ležící na pláži. Snímek tehdy fotil Petr selfie tyčí. Své obličeje na fotce zakryli dvěma žlutými usmívajícími se smajlíky, načež Hanu překvapilo, jak snadno lze něco takového provést, v jejich případě v programu „Photoshop“.

Po dalších deseti minutách studií seznamky zjistili, že krom vyhledávání určitých lidí dle pohlaví a jejich obsahu v profilech, jsou zde i desítky chatových místností s různým zaměřením, například lesbičky, gayové, páry, co se hledají, pojď do trojky, nebo i místnost pro kandaulisty, aneb půjč mi starou na noc.

Pro začátek využili ale zcela jiné možnosti, dle jejich názoru té nejsnadnější, kde ani tak nemusí hledat někoho oni, naopak by se jim dotyčná mohl ozvat sama. Jednalo se o inzerát. Nastavili kraj, ve kterém žili, poté se jim na obrazovce objevilo textové pole, kam napsali podobný stručný text, jako prve ve svém profilu.

 

Ahoj,

Jsme mlad, atraktivní pár, hledající k sobě bisexuální ženu cca v našem věku pro hezké chvilky strávené ve třech ???? Základní informace o nás najdeš v našem profilu, zbytek rádi zodpovíme, pokud se rozhodneš nám napsat.

Těšíme se na tebe,

Ďáblíci

 

Haně celý text přišel až moc sebejistý, na to, že jsou v tomto směru začátečníci, podle Petra je to ale dobře, prý ty holky alespoň uvidí, že se toho nebojí, i když jak oba věděli, nebyla to tak docela pravda. Obav z toho, co tu právě dělají měli oba plnou hlavu, prozatím však zůstávali nevyřčeny.

Smršť, která v následující půl hodině po vložení jejich inzerátu nastala, byla ohromující. Hana to spočítala. Na inzerát jim odpovědělo celkem devadesát dva uživatelů, k jejich překvapení a zároveň i smůle však samí muži. Ve svých odpovědích se nejčastěji dotazovali, jestli do trojky nechtějí raději muže než ženu a mnoho z nich tuto myšlenku podtrhovalo fotkou svého přirození v pozoru. Hana s Petrem byli znechuceni, a to obzvláště po tom, co jim jeden asi šedesáti letý muž napsal, jestli by mu Hana mohla za finanční obnos poskytnout své neprané kalhotky. Jiný muž jim zase nabízel, že by je rád pozoroval při souloži a u toho onanoval, nebo pokud chtějí, on by souložil s Hanou a Petr jen přihlížel.

Podobných nabídek na scénáře, které si do té chvíle Hana s Petrem ani neuměli představit, dostali ještě několik, nakonec zprávy od mužů už ani nečetli, a jednoduše rovnou všechny mazali, když v tom se jim konečně ozvala první žena. Představila se jako Kamila, uvedla o sobě, že je jí dvacet šest let a že hledá pár, kde by si mohla užít s oběma. Několik minut si touto ženou s nadšením chatovali. Hana prozradila, že žijí v Praze, Kamila údajně v Hradci Králové, vzdálenost jí však problém při potencionální schůzce nedělá. Kamila se oběma zdála sympatická, výřečná a sebevědomá, tedy jako potenciálně přijatelná žena pro ně.

Problém nastal, když jim poslala svou civilní fotku, dle jejích slov pro lepší představu. Díky této představě zjistili, že Kamila trpí silnou nadváhou a, podle   jejího přiléhavého oblečení na fotce soudě, se to nijak nesnažila skrývat. Petr s Hanou nebyli povrchní lidé, hledali však ženu na společné milování, a tím pádem by se jim ona žena měla oběma líbit. Kamila se ale nelíbila ani jednomu z nich, proto jí poděkovali za rozhovor a po delším přemýšlení, jak jí šetrně naznačit, že je fyzicky nepřitahuje, naspali jednoduše „Z naší strany nejsou bohužel sympatie.“

Kamila se rozhněvala. Začala je slovně napadat a urážet, rozloučila se se slovy, ať si cosi políbí, a nakonec konverzaci s Ďáblíky83 zablokovala.

   „Tak, a teď už toho mám dost!“ Zvolala Hana. „Ok, jsme na erotické seznamce, ale to přece neznamená, že se z lidí stanou zvířata, ne?“

Petr pochopil, že otázka byla směřovaná na něj. „Máš pravdu, že mentalita těch lidí tady je…“

   „Zvrácená!“ Doplnila ho Hana a na posilnění nervů, dopila svou sklenku do dna.

Petr jí dolil. „Klid, určitě se tady najdou i normální lidi.“

   „Zatím to tak ale nevypadá.“ Odfrkla si. „Nemůžu pochopit, jak takové prasárny můžou ty chlapy psát úplně cizím lidem.“

   „Z kontextu těch zpráv to vypadá, že jsou na suverénní a oplzlý chování už zvyklý. Co nechápu já je to, proč nám píšou chlapy, když tam máme jasně uvedeno, že hledáme ženskou.“

V tu chvíli počítač pípnul. Ten zvuk již Hana s Petrem znali. Oznamoval příchozí zprávu na seznamce.

   „Á, další úchyl píše.“ Řekla Hana, Petr však zakroutil hlavou. „Překvapí tě to, ale píše nám další holka.“

   „Hmm, jen aby zase nešlo o někoho jako Kamila.“

   „Pokud jde o vzhled tak určitě ne.“ Řekl na to Petr a usmál se.

Hana se posadila vedle něho a zadívala se do monitoru. Zprávu poslal uživatel pod přezdívkou „Bloody Marry“, v jejímž obsahu byla jako první fotografie mladé ženy v rudých plesových šatech, štíhlé, asi sto osmdesát centimetrů vysoké černovlásky, k Hanině radosti velice půvabné. Níže stál text.

 

Ahoj Ďáblíci ????

těší mě, že se v této haldě úchylných či negramotných inzerátů najde alespoň jeden, na který člověk nemá strach odpovědět. Co o sobě na úvod říci? Jmenuje se Marie a je mi dvacet osm let. Už dlouho mě láká vyzkoušet milování se sympatickým párem, kde ona je bi a jeho by pohled na hraní dvou žen spolu těšil a hezky by si nás při tom obě prostřídal ????

Zdraví a slušné jednání je u mě samozřejmě podmínkou. Posílám svou fotku, abyste rovnou mohli posoudit, zda jsem pro Vás atraktivní či nikoliv. V mém profilu najdete i několik mých aktů.

Těším se na případnou odpověď a přeji hezký večer,

Marie

 

Po přečtení zprávy se na sebe Petr s Hanou uznale podívali.

   „Konečně smysluplná zpráva.“ Řekla Hana. „Ale probohoa proč se zaregistrovala jako Krvavá Marry?“

   „Má to tady v popisku.“ Poukázal Petr, odkašlal si a začal nahlas číst. „Kdybyste se někdo divili, proč Bloody Marry, věřte, že vysvětlení je prosté. Tento profil jsem si zakládala asi ve tři ráno, když jsem přišla z halloweenské párty, kde mi mimochodem kámoška poprvé vyprávěla o této seznamce. Byla jsem celá zadělaná od falešné krve a přemýšlela nad jménem pro svůj nick. Vytlemej smajlík.“

   „Ach tak.“ Pousmála se nad vysvětlením Hana. „Dělej, rozklikni její fotoalba, chci vidět ty akty.“

Petr se zasmál a pak udělal, co Hana chtěla. Skutečně, o pár sekund déle měli tu čest se pokochat asi desítkou uměleckých, převážně černobílých fotografií, zachycující onu mladou ženu tak, jak ji pán bůh stvořil. Vypadala na nich smyslně a pro oba dva velice přitažlivě. Na jedné fotce byla Marie otočená zády, odhalující pozadí a levé ňadro před cihlovou zdí, s výrazem doslova říkajícím „Vezmi si mě.“, na další ležela v trávě, posypaná kopretinami, kde si levou rukou zakrývala klín a ňadra dávala na obdiv celému světu. Podivné na tom bylo, že se na fotkách nijak nesnažila zakrýt svůj obličej. Anonymita pro ni evidentně nebyla důležitá, což na podobné webové stránce jako byla tato, bylo přinejmenším odvážné.

Hana s Petrem se mladé ženě rozhodla odepsat, což mělo za následek dlouhé chatování až do ranních hodin, ve kterém se vzájemně sblížili a užili si mnoho legrace i vzrušení, zejména poté, co si vzájemně pod vlivem alkoholu vyměnili několik svých erotických historek z minulosti, a nakonec i pár lechtivých fotografií, což, jak Hana hned po probuzení prohlásila, bylo lehkovážné. Ani jeden z nich však nevěřil, že by fotky Marie jakýmkoliv způsobem zneužila. Připadala jim rozumná a okouzlující. Velké plus byl i fakt, že Marie žila kousíček od Prahy, což všem třem situaci poměrně ulehčovalo.

Od té noci s Marií chatovali prakticky denně po dobu asi dvou týdnů. Aniž by si tuto myšlenku jeden nebo druhý vzájemně sdělili, oba dva začali uvažovat nad jejich první reálnou schůzkou se ženou ze seznamky. Byla to přirozená úvaha, ani jeden z nich však netušil, že toto rozhodnutí změní jejich životy navždy.

 

 

Část třetí: Pravidla jsou do toho, aby se porušovala

 

Byl pátek odpoledne a Petr se vracel domů z práce nadšený z vyhlídky nadcházejícího víkendu více než kdy jindy. Měl za sebou náročný týden a těšil se na zasloužený odpočinek. Na chodbě ve druhém patře domu zavřel okno, které pod náporem větru bušilo do zdi a vešel do bytu. Hana seděla shrbená u počítače a cosi zaujatě ťukala do klávesnice.

   „Ahoj zlato. Venku pěkně fučí, bude asi pořádná bouřka.“

   „Ahoj. Řekla Hana, které jeho poznámka o počasí unikla, což ale neuniklo Petrovi. „Píšeš povídku?“

   „Cože?“

Petr se zamračil. „Ptám se, jestli píšeš povídku. Jak tě znám, nevnímáš jen ve dvou případech. Za prvý, když si zaujatá psaním nějakýho příběhu nebo za druhý, když koukáš na Ordinaci v růžový zahradě.“

   „Píšu si s Maruškou.“

Tato informace Petra zaskočila. „Neslíbili jsme si, že na tu seznamku budeme chodit jen společně?“

Hana vstala, došla k Petrovi a jako by až nyní zjistila, že je přítomen, políbila ho na přivítanou.

   „Udělám ti kafe.“ Řekla prostě a odebrala se do kuchyně.

Petrovi její chování připadalo neobvyklé, proto se opatrně vydal za ní. „Neodpověděla si mi.“

   „Jo vidíš, promiň. Přišla jsem asi půl hodiny před tebou. V televizi nic nedávali, tak jsem vlezla na počítač. Byla jsem zvědavá, co Maruška napsala na náš návrh, nic víc. Omlouvám se.“

   „V pohodě.“ Řekl Petr, i když ho trochu štvalo, že jejich domluvu Hana tak suverénně porušila. Šlo mu jednoduše o princip. „A co napsala?“ Zajímal se.

   „Souhlasí. Přečti si konverzaci, já musím děsně na záchod, měla jsem dvě kafe.“ Na to odběhla, v tu chvíli cvakla konvice.

        Petr si zalil kávu vařící vodou a odebral se k počítači. Jedním tahem myší nechal zmizet spořič obrazovky, kde malá kulička měnící barvy narážela do hran monitoru a objevila se před ním zmiňovaná konverzace. Usrkl horkého nápoje a posunul se v konverzaci o kousek výše, kde včera večer Marii navrhovali schůzku na dnešní večer, ovšem až po tom, co už byla offline, takže na odpověď si museli počkat do druhého dne.

 

Bloody Marry: To zní dobře, ráda vás konečně poznám ???? Kde byste se rádi setkali?

Ďáblíci83: Tak fajn ???? Co třeba tady u nás? Máme zde oblíbenou restauraci Na Vyhlídce.

Bloody Marry: Není problém, stíhám to ale až kolem osmé večer, není to na vás pozdě?

Ďáblíci83: Určitě není, je pátek, takže ráno nikam nevstáváme ????

Bloody Marry: Tak dobře ???? Jen mě ještě napadá, je to trochu trapný se na to ptát, nicméně mám to brát jen jako schůzku, nebo i pozvání na noc? Abyste to špatně nepochopili, netlačím na pilu, ptám se jen proto, abych věděla, na co se mám připravit. ????

Ďáblíci83: Domluvíme se, dej nám chvilku, ano?

Bloody Marry: Třeba i dvě ???? budu čekat…

 

Když Petr dočetl poslední větu, vzrušením na okamžik zatajil dech.

   „Vážně se to děje.“ Došlo mu a při představě, že by tu dnes Marie strávila noc, pocítil napětí mezi stehny. Pomyslel si, že něco podobného nejspíše pocítila i Hana a asi proto se chovala tak zvláštně, když přišel domů.

   „Tak co ty na to?“ Ozvalo se za jeho zády, leknutím sebou trhl.

Petr se otočil k Haně čelem. „V podstatě nejsem proti, jen…“

   „Ano?“

   „No, zkrátka je tu jedna otázka, nad kterou bychom se měli zamyslet.“

Hana přikývla, že rozumí. „Jestli to není moc hrr?“

   „Přesně tak. Podívej, vím, že nám připadá, že Marušku po těch dvou týdnech společnýho chatování známe už dobře, realita je ale taková, že jsme ji ještě nikdy neviděli. Možná by bylo dobrý tomu dát několik schůzek, než něco uskutečníme. Nevím, třeba zajít do kina, zaplavat si, nějaký výlet a tak podobně.“

   „Myslíš udělat to tak, jak to dělá tvůj kolega z práce?“

   „Jo. Proč ne? Myslím, že by to bylo rozumnější než to celé uspěchat.“

Hana se krátce zamyslela, poté s úsměvem souhlasila. Petr si však nemohl všimnout v její tváři náznaku zklamaní. Chápal ji. Ani on necítil radost z oddalování tak úžasného sexuálního zážitku, když je přímo na dosah, rozum ho však nabádal být opatrný.

   „Dobře, napíšeme Marušce, že dnes to vezmeme jako poznávačku a uvidíme kam se to vyvine příště, ano?“

   „Ok.“ Řekla Hana a nemohla se zbavit domnění, že Petr má na srdci ještě něco, což se jí potvrdilo o pár sekund déle.

   „Ještě jsme neprobrali jednu věc.“

Hana pokývla, aby pokračoval.

   „Žárlivost.“ Řekl Petr prostě, jako by k tomu už co neměl dodat.

   „Myslíš, při pohledu na tebe, jak spíš s Maruškou?“

Petr přikývl znovu ohromen Haniným důvtipem.

Usmála se. „To víš že asi budu žárlit. Hodně jsem nad tím přemýšlela. Je to ale oboustranný. Budu s ní spát zrovna tak jako ty, takže bych řekla, že je to fér.“

Petr v takovou odpověď doufal a byl upřímně rád, že na to Hana takto pohlíží.

   „Navíc, když si zjistil, že se mi líbí i holky, nedělal si z toho žádnou vědu. Naopak si nabídl tohle řešení a já jsem za to ráda. Nebylo by tedy ode mě správný, abych ti na oplátku udělala scénu.“

Oba se na sebe usmáli a políbili se.

Hana dala jejich rozhodnutí vědět Marii, zatímco se Petr šel osprchovat. O tři minuty později Hana vešla do koupelny, sdělila Petrovi, že Marie potvrdila schůzku v osm večer v restauraci, svlékla se a potichu jako myška se za ním přikradla do sprchového koutu.

   „Jsem ráda, že mám tak chápavýho a rozumnýho chlapa.“ Pošeptala mu do ucha, poté si klekla na kolena a vzala mu ho do pusy. Následujících dvacet minut strávili milováním.

        V restauraci Na Vyhlídce ani tentokrát nebylo mnoho hostů, což byl důvod, proč sem ve večerních hodinách Petr s Hanou rádi chodili posedět na skleničku. Lidé z okolí sem na jídlo chodili převážně přes obědy a pro večerní zábavu dávali přednost koktejlovému baru nedaleko. Při svých rozhovorech Petr s Hanou preferovali klidnou atmosféru a tím pádem to pro ně zde bylo to pravé místo. Posadili se u jejich oblíbeného stolu u okna a Hana se podívala na hodinky.

   „Tak kdepak ji máme?“ Zeptala se a z nervozity začala poklepávat nohou.

Čím více se blížil okamžik setkání s Marií, tím více byli oba nervózní, aniž by to jeden druhému přiznali.

   „Myslím, že támhle.“ Ukázal Petr ke vchodu, načež Hana prudce trhla hlavou. Poznali ji okamžitě. Marie kráčela pomalým sebejistým krokem na podpatcích, oblečená ve smyslných červených šatech s výrazným výstřihem a očima těkala po restauraci. Hana se vedle ní ve svých modrých šatech s krátkou sukní, ne však tolik vyzývavých jako v případě Marie, cítila rázem trochu nesvá. Byla si vědoma toho, že vypadá opravdu dobře, strávila přece dvě hodiny v koupelně, což dělá jen ve výjimečných případech, Marie však byla přirozeně krásnější. Vlastně si uvědomila, že hezčí holku snad nikdy ve svém životě neviděla. Vyzařovalo z ní cosi uhrančivého, čehož si všiml i Petr, který z ní doposud nespustil oči. Hanou projela vlna žárlivosti.

   „To brzo.“ Pomyslela si a očima se zaměřila na její prsa. Měla je určitě o číslo větší než ona sama. Hana byla také štíhlá, dost cvičila, takže měla pevný zadek, břicho i poprsí, ve velikosti ňader jí však pán bůh příliš nenadělil. Petr Haně několikrát v minulosti zdůrazňoval, že je mnoho mužů jako on, kteří mají nejraději prsa tak akorát do ruky, Haně však něco říkalo, že při hrátkách s Mariinými melouny by mohl svůj názor přehodnotit.

        Když si jich Marie konečně všimla, Petr zamával a vstal ze židle. Hana rychle zahnala černé myšlenky a následovala ho.

   „Ahoj, tak vás konečně vidím. Těší mě, Marie.“ Řekla příjemným, jemným hlasem charismatické ženy a obdařila je přátelským úsměvem.

Představili se rovněž, ačkoliv svá jména navzájem dobře znali a podali si ruce. Petr byl Marií okouzlen. Vypadala asi stokrát lépe než na fotkách a že na nich, když je poprvé viděl, mohl oči nechat. Uvědomil si, že už dlouho nikdo nic neříká, proto pokynul k posazení se, přičemž taktně chytl Hanu za ruku, aby jí dal na vědomí, že je tu pro ni, nikoliv pro nikoho jiného. Hana mu poděkovala vděčným úsměvem.

        Ačkoliv se Petr na tento konkrétní moment, kdy se od něho, jakožto od jediného samce v této trojici, očekávalo,  že zahájí rozhovor, připravoval, hlas se mu zadrhl v hrdle. Nastalo trapné ticho. Situaci nakonec zachránila Hana. „Jakou si měla cestu?“

Marie si oba přejela krátkým pohledem. „Ušlo to. Sotva půlhodinka. Zpátky se ale asi nepojede nic moc. Dle očekávání má lejt jako z konve.“

   „Promiň, kde že si říkala, že bydlíš? Nějak mi to vypadlo.“ Zmátořil se Petr a zapojil se do konverzace.

   „Mám baráček, dalo by se říci na samotě, kousek od Nučic.“

   „To víme, kde je. Teda ne přímo ta samota, myslím Nučice. Jednou jsme tam byli na Hasičské soutěži, pamatuješ, Hani?“

Hana přikývla. „Jo, byla jsem ráda, že jsem tě v tom stavu, v jakém si byl, dostala do auta.“

        Mladá servírka se dostavila pro objednávku. Petr chtěl objednat láhev vína, když v tom si uvědomil, že je tu Marie vozem.

   „Budeš pít, když řídíš?“ Zeptal se.

   „Že váháš, bez alkoholu bych moc výřečná asi nebyla. Vezmu si pak domů taxík.“

   „Dobrá volba.“ Ozvala se Hana a mrkla na Marii.

Petra její gesto bůh ví proč vzrušilo. Po vzájemné domluvě objednal láhev Ryzlinku a pro Hanu minerálku k tomu. K večeři si Petr poručil hovězí steak a holky si objednali panenku na pepřové omáčce s hranolkami. Petr uvažoval nad tématem, kterým by rozvířil konverzaci. Nic moc ale ho nenapadalo, protože spoustu osobních záležitostí už na sebe za poslední dva týdny navzájem práskly při chatování.

Marie to vyřešila za něj. „Teda řeknu vám, nejste první pár, se kterým jsem se takhle sešla, ale před schůzkou s vámi se mi pořádně klepali kolena.“

   „Vážně?“ Podivila se Hana. „Nevypadáš nervózně.“

   „Ale jsem, to mi můžeš věřit.“

Petr se do toho vložil. „My jsme nervózní už od odpoledne, kdy si nám schůzku potvrdila. Mimochodem, že my žádnou zkušenost s někým jiným společně nemáme, to víš už od začátku a že ty nějaké máš, to víme taky, mě by ale zajímalo, kolikátý tvůj pár že jsme?“

Marie se zamračila. Petr se lekl, že ji svou otázkou nechtěně urazil, hned si ale uvědomil, že se pouze v duchu počítá. Hana vykulila oči. Když musí počítat, to patně nebudeme druhý, napadlo ji.

   „Čtvrtý, když počítám jen páry a vynechám tu dvojku z Olomoucka, kam jsem přijela, čekala na ně na domluveném místě a vzápětí mi přišla smska, že si to rozmysleli.“

Petr vyprskl. „Ne.“

   „Jo.“ Pokývla Marie a nad tou vzpomínkou se zamračila. „To fakt naštve, když zabiješ sobotní večer zbytečnou jízdou přes celou republiku.“

   „To teda. A ozvali se ti pak ještě?“ Zeptala se Hana, kterou tato událost upřímně zajímala.

   „Ne. Na amatérech si mě blokli a už jsem o nich neslyšela. Tuším, že ona, myslím, že se jmenovala Petra, začala žárlit dříve, než jsme se stačili vidět. Je to celkem běžný. Taky jim to ve finále celé mohlo přijít jako špatný nápad a jednoduše to odpískali. Lidé se toho často bojí, což chápu, kdo to však dotáhne až do konce, nikdy nelituje, to je můj názor.“

Hana s Petrem se po sobě podívali, což Marii neušlo. „Ježíši, musím znít jako nějaká štětka, omlouvám se. Ty tři páry, se kterýma jsem něco měla, jsou mé zkušenosti v několika letech. Někdy jsem příliš otevřená, nerada bych na vás působila lacině.“

   „To se neboj. Celá tahle záležitost je pro nás nová, to ano, ale jsme moderní lidi, takže v pohodě.“ Řekl Petr a Hana přikývla na souhlas, načež prakticky okamžitě vyrukovala s další otázkou na Marii. „Promiň, jestli jsem moc zvědavá, ale říkala si krom párů. To znamená, že si se sešla třeba i se samotnou ženou?“

   „Ano.“ Odpověděla Marie bez obalu a dodala „Se dvěma mladšíma holkama a jednou s mužem, s tím ale nic nebylo, byl moc oplzlej. Samotní chlapy, to nějak není pro mě. Respektive partnera a rodinu bych v budoucnu uvítala, pokud jde ale o sex, nejraději se seznamuji s páry. Ze zkušenosti vím, že v páru muži používají i mozek.“

   „Rozumím. A jaké byly ty dvě schůzky s těma holkama?“ Ptala se Hana i nadále, Petr jí stiskl ruku na znamení, aby trochu šlápla na brzdu.

Marii otázky směřované na její sexuální život ale nevadili. Zdálo se, že je tomu spíše naopak. Na Haninu otázku odpověděla se šibalským úsměvem. „Neříkala jsem, že ty schůzky byly dvě.“

Chvíli nechápali, jako první svitlo Petrovi. „Chceš říct, že si se sešla se dvěma holkama najednou?“

   „Jo. Lákalo je vyzkoušet, jaký je to s holkou a domluvili se, že jako nejlepší kamarádky to semnou zkusí společně. Bylo mi divný, proč se nevyspali oni dvě spolu. To, že jsou sestřenice, jsem se dozvěděla až potom.“ Všichni se tomu hlasitě zasmáli. Servírka donesla objednané víno a večer započali v dobré, v tu chvíli již uvolněné, náladě.

        Víno teklo proudem, jídlo všem chutnalo a řeč nestála. Krom sexuálních zkušeností probírali minulé vztahy, první lásky, veselé historky z vysoké školy a v poslední řadě vtipkovali na účet aktuální situace v Česku, co se koronaviru a vládních nařízeních z něho plynoucích týče.

        Před jedenáctou hodinou k nim přistoupila servírka s oznámením, že budou zavírat.

   „Páni, jak ten čas utíká, když se člověk dobře baví.“ Pronesl Petr, kterému se už po několika skleničkách mírně motal jazyk.

    „Mně se ještě domů nechce, noc je ještě mladá.“ Přidala se k němu Hana, které se jazyk motal o něco více.

Marie z nich tří promluvila nejstřízlivějším tónem. „Zalezla bych do teplý vířivky.“ Pronesla toužebně a při té představě zavřela oči.

   „Myslím, že v tuhle hodinu ti ani v Praze nejsme schopni tvé přání splnit.“ Konstatovala Hana a kopla do sebe zbytek vína na dně sklenky.

   „Myslím, že nemáš pravdu. Znám jeden podnik, kde by ještě mohli mít…“

   „Není třeba.“ Přerušila Petra Marie. „Jednu mám doma.“

Hana s Petrem se nestačili divit. „Ty máš doma vířivku?“

   „Jo. Taky malý bazén a saunu.“ Odpověděla, jako by šlo o běžné vybavení domácnosti.

   „Páni. To musí být super.“

   „Taky, že je.“ Souhlasila Marie s Hanou.

Rozhodnutí přišlo rychle. Nikdo proti jejímu návrhu nic nenamítal, naopak se to všem jevilo jako výborný nápad. Petr objednal taxíka, zaplatil na baru útratu a když se vracel, uviděl, že Marie s kýmsi telefonuje.

   „Dobře, paní Nováková, ještě prosím zapalte v krbu, napusťte vířivku a to bude pro dnešek všechno.“

Robert se nad rozhovorem pozastavil. Kývl zvědavě na Hanu, ta mu šeptem nenápadně sdělila „Mluví se svou služkou.“

   „Služkou?“

   „Jo, služkou. Nikdy jsem nebyla uklízecí typ a za tuto činnost ráda zaplatím.“ Řekla Marie, když skončila hovor.

   „Promiň.“ Zastyděl se Petr, Marie jen mávla s úsměvem rukou. „V pohodě, jsem zvyklá. Nejste první, kdo se diví. Hele, ty si za mě zaplatil viď?“

   „A bylo mu potěšením.“ Řekla Hana a Petr se usmál na souhlas.

   „No dobře. Tágo je na oplátku na mně, a to i zítra až pojedete ráno domů.“

   „Ráno?“ Řekli takřka dvojhlasně.

„No, ano. Nejraději bych vás ochutnala už tady a teď, ale to by se nehodilo.“ Tu poslední větu pronesla Marie s takovou vážností, až jejím posluchačům a mimoděk i dvěma mužům od vedlejšího stolu spadla čelist.

Po pár vteřinách to Marie nevydržela a rozesmála se. „Mám vás, vy poseroutkové.“ Řekla nakonec, čímž oba rozesmála. „Ještě si odskočím a můžeme vyrazit.“

Když odešla, Petr promluvil k Haně tichým hlasem. „Vážně myslíš, že je to dobrý nápad?“

Hana otázku čekala. „Klid, jen se vykoupeme, ještě se trochu napijeme a pojedeme domů.“

   „Oba víme, že by se to mohlo snadno zvrhnout.“ Dodal Petr a nalil tak čistého vína.

   „A tobě by to doopravdy vadilo?“

Petr se krátce zamyslel, potom se upřímně usmál. Hana mu položila ruku na jeho. „Nechme tomu volný průběh, hm?“ Navrhla, s čímž Petr mlčky souhlasil.

   „Tak můžeme.“ Zvolala Marie přicházející zpět ke stolu. Petr pomohl oběma mladým slečnám do kabátu, poté si i on oblékl svou podzimní značkovou bundu a s přáním hezkého zbytku večera personálu opustili restauraci. Na odchodu Petrovi neunikl závistivý pohled dvou mužů od vedlejšího stolu, kteří patrně slyšeli z jejich celovečerních rozhovorů dost na to, aby se dovtípili oč tu mezi nimi třemi jde. Polichotilo mu to a do jisté míry se v tu chvíli cítil jako král, což ho dovedlo k úvaze, že pravidla jsou nejspíše skutečně od toho, aby se porušovala.

 

 

Část čtvrtá: Threesome

 

Venku se odehrávalo boží dopuštění. Lilo jako z konve, vítr silně foukal a koruny stromů se nakláněly, až to vypadalo, že se v půli rozlomí. Petr, Hana a Marie vešli do domu kompletně promočení. Hana tušila, že Marie, jakožto módní návrhářka spodního a erotického prádla, bude celkem při penězích, toto ale nečekala. Dům byl obrovský. Měl dvě patra, na oko nejevil známky stáří, Petr tedy odhadoval, že je zánovní. Exteriér si díky nekalému počasí téměř nestihli prohlédnout, oba si však všimli světle oranžové fasády. Prošli chodbou do obýváku, kde se to jen blýskalo. Místnost byla prostorná, bylo zde spousta moderního vybavení, bílé kožené sedačky, obrovská televize, zářivý skleněný lustr a v rohu plápolal oheň v cihlovém krbu. Parketová podlaha se leskla a místy ji překrývalo několik elegantních běhounů s třásněmi. Stálo zde několik ženských figurín oblečených v sexy spodním prádle, což pro módní návrhářku tohoto druhu oblečení bylo pochopitelné, jak uvažoval Petr.

Nad krbem na zdi vysela zavěšená kuše. Vypadala staře a byl v ní zasazen šíp s kovou špičkou. „V případě nouze by stačilo jen natáhnout a vystřelit.“ Napadlo Petra.

   „To je kuše z patnáctého století. Požívali ji Husté. Předáváme si jí v rodině už celá staletí.“ Vysvětlila Marie, když spatřila Petra obdivovat exponát.

        Zatímco se hosté nadále rozhlíželi, Marie přinesla z vedlejší místnosti sušák a rozložila ho před krbem. „Vířivka je připravená. Shoďte to ze sebe a dejte si to sušit k ohni. Pak jděte tady tudy chodbou až na konec a poslední dveře vedou k bazénu. Je to celý krytý a je tam teplo. Počkám tam na vás.“ Řekla, usmála se a odkráčela. Než jim zmizela z dohledu, spatřili, že si po cestě pohybem odspoda nahoru svlékla mokré šaty.

Svlékli se rovněž, když však byla Hana pouze ve spodním prádle, zaváhala. „To tam máme jít nazí?“

   „To nevím.“ Pokrčil Petr rameny. „Plavky s sebou ale rozhodně nemám.“

        Nechali si prádlo, ostatní oblečení Hana rozložila na sušáku u krbu a vyrazili směrem, kudy jim Marie ukázala. Na konci chodby stály skleněné dveře, skrz které viděli nasvícený bazén, vůbec ne malý, jak jim Marie tvrdila, což Petra přivedlo k obavě, že by zrovna nehrálo v jeho prospěch, kdyby Marie lpěla na velikosti. Když se pořádně podívali, viděli kolem bazénu několik lehátek a na konci místnosti bublající vířivku. Marie do ní zrovna vstupovala zcela nahá.

   „Ehm, myslím, že už znám odpověď na tvoji otázku.“ Prohlásil Petr.

Aniž by si to uvědomili, bez hnutí na Marii zírali. Měla krásné vypracované tělo. I z dálky bylo vidět, že se na této ženě toho moc neklepe. Evidentně o sebe hodně pečovala. Jejím štíhlým bokům a pevnému poprsí dominoval kulatý zadeček a uhrančivé dlouhé nohy. Hana byla jen o pár centimetrů nižší než Marie, i ona měla vycvičené tělo, ovšem nemohla se zbavit pocitu, že až takto dobře nejspíše nikdy vypadat nebude.

        Po chvilce rozmýšlení si svlékli spodní prádlo a s pocitem studu prošli skleněnými dveřmi. Marie jejich nahotu nechala schválně bez povšimnutí, nechtěla je uvést až příliš do rozpaků, koutkem oka si však oba pečlivě prohlédla a musela uznat, že takto fyzicky atraktivní pár u sebe doma ještě neměla. Ani Petrovo nádobíčko ji nezklamalo, naopak. Vypadalo esteticky příjemně, i velikost byla dostačující, což u několika mužů, se kterými měla v minulosti co dočinění, se bohužel říci nedalo. A to je pak poměrně skličující, když kvůli jejich egu musí předstírat orgasmus, aniž by jej v sobě cítila. Hana Marii připadala nesmírně přitažlivá. Na jejím nahém těle nebylo co vytknout, co ji však dráždila nejvíce, byla její vůně, která ji dostávala do jakési agónie, což jak věděla, byla velká vzácnost. Pocítila neskonalou touhu zakousnout se do ní, vše má však svůj čas.

   „Tak vás u mě doma vítám, doufám, že se vám tu líbí.“ Řekla poté, co oba bleskurychle hopsli do vířivky a svá obnažená těla schovali pod vodní hladinou, což jí přišlo dětinsky rozkošné a neubránila se díky tomu úsměvu.

   „Děkujeme. Ty si teda žiješ, máš to tady úžasný.“ Řekla Hana a Petr uznale přikývl.

Marie poděkovala, nalila vychlazené šampaňské do třech sklenek a na přípitek pronesla „Na naše nové přátelství, ať vzkvétá a ať spolu prožijeme spousty nevšedních zážitků.“

   „Na přátelství.“ Ozvalo se dvojhlasně z úst Petra a Hany.

Cestou z restaurace Na Vyhlídce do Mariina domu poblíž vesnice Nučice všichni poněkud vystřízlivěli, díky šampaňskému se však brzy vrátili tam, kde skončili. Znovu následoval bujarý smích, pikantní historky a Petr přidal několik lechtivých vtípků. Marie nechala na hladině vody plout dřevěnou mísu s kousky nakrájeného ovoce několika druhů.

   „Dala bych si kousek melounu, pošleš ke mně tu mísu, prosím?“

   „“Pojď si pro něj.“ Řekla na Haninu prosbu Marie a vyzývavě si zasunula malý melounový trojúhelník mezi zuby.

Petr zpozorněl. Hana, jejíž zábrany díky alkoholu byly ta tam, výzvu s radostí přijala. Pomalu se posunula k Marii, naklonila k ní hlavu a odebrala jí meloun z úst. Nasála jeho chuť a nespouštějíc pohled z krásky před sebou, ho nechala spadnout do vody. Přitiskli se k sobě. Ani jedna z žen nevydržela dlouho odolávat. Jejich rty se dotkly a vzájemně se ochutnaly. Petrovi se při pohledu na dvě líbající se nahé krásky před sebou postavil. Vychutnával si každý okamžik této události, když v tom mu Marie ukazováčkem pokynula, aby se přidal. Neváhal ani sekundu. Haně chvíli trvalo, než se z polibku s Marií vzpamatovala, proto byla trochu překvapená, když spatřila svého přítele, jak Marii nyní líbá on. Čekala by, že bude žárlit, pocítila však něco zcela jiného. Vzrušovalo ji to.

Chvíli se takto s polibky střídali, náhle Marie vstala, vystoupila z vířivky a ze skříňky opodál vytáhla tři bílé župany a stejný počet osušek.

   „Ten šampus už mi leze krkem. Pojďte, nalejeme si něco lepšího.“

Petrovi neuniklo, že tu není jediný vzrušený. Bradavky se oběma černovláskám doslova tyčily na špičkách jejich prsou. Osušili se, zahalili do županů a odebrali se směrem, kudy je Marie vedla. Hosté se v obýváku posadili na gauč a za malou chvíli se k nim přidala i Marie nesoucí postříbřený tác se třemi malými sklenkami s hnědou tekutinou uvnitř.

   „Diplomático Reserva Exclusiva.“ Prozradila hostitelka. „Není to žádná klasa, mě ale děsně chutná.“

   „Rozhodně nepatří ani k těm laciným.“ Řekl Petr, zatímco Hana netušila, oč jde. Na rumy a vůbec a na tvrdý alkohol nikdy nebyla, nepochybovala tudíž o tom, že tento nápoj chutná prvně ve svém životě. „Ostatně jako i jiné věci.“ Napadlo ji při pohledu na Marii.

Chuť rumu Hanu překvapila. Byl sladký a lahodný.

        Nastalo ticho. Petra napadlo, že toto je ta chvíle, na kterou čekali. Večer se vyvíjel nad jejich očekávání dobře a spontánně, nyní, jak se však obával, došlo na okamžik, kdy před samotným aktem nastane nečinnost a trapné ticho, ve kterém každý ví, že jde o tu chvíli, ale nikdo se nemá k tomu, aby začal. Jediné, co nyní mezi touto trojicí jelo na plné obrátky, byl nejistý, rozpačitý oční kontakt.

   „Ok, tak tohle je trapný.“ Pronesla náhle Marie. Hanu s Petrem to rozesmálo. „Mám nápad.“ Řekla poté, vzala Hanu za ruku a vedla ji kamsi pryč.

Petr osaměl. Když tam tak seděl sám už několik minut, začal být silně nervózní a přemítal, jaký že to nápad Marie asi dostala, snad tím nemyslela, že ho vyřadí ze hry, to by přece bylo… V tom okamžiku se ve dveřích před nim objevila Marie následovaná Hanou. Obě byly oblečené v podvazcích, Marie v černých a Hana v červených a dělaly na něj svůdná gesta, které střídaly komické úsměvy, protože celá ta situace byla trochu komická. Marie však pustila hudbu, šlo o jeden hit z osmdesátek, který Petr v tu chvíli nemohl zařadit, ovšem k této situaci se náramně hodil a atmosféra tak zvážněla. Petra napadlo, kolik takových sexy hadříků po baráku asi má, když se jejich prodejem, tedy spíš návrhy, živí.

Nějakou dobu se ženy ladně pohybovaly do rytmu. Dotýkaly se, Mariiny ruce teď sjížděly po Haniných bocích a skončily na zadečku. Petrovi se zvedl spodek županu, na což Marie poukázala a obě ženy se pobaveně, leč svůdně usmály. Hana přebrala iniciativu. Stoupla si k Marii zády a napodobila její předchozí doteky, načež jí rozepla podprsenku. Petr polkl. Před jeho zraky se odhalila Mariina ňadra, která doposud viděl pouze v přítmí, které v místnosti s vířivkou převládalo, nyní si je ovšem mohl prohlížet v plné parádě. Hana, tisknoucí se k Marii stále za jejími zády, položila své ruce na její bříško, poté pomalu stoupala výš a výš. Když dlaněmi sevřela její prsa, Marie vzrušeně zasténala. Otočila se k Haně čelem a začala ji vášnivě, ale přeci stále pomalu, líbat. Rovněž jí sundala vršek, dřepla si a líbala ji na pupíku, načeš také zamířila směrem nahoru. Líbala a dotýkala se jejich prsou, když v tom i Haně unikly steny, po kterých už Petr nevydržel sedět v klidu. Už se chystal vstát a přidat se k nim, Marie však náhle promluvila.

   „Když se nemá k tomu, aby za námi přišel, dojdeme si pro něj samy, co ty na to?“

   „Dobrý nápad.“ Přidala se Hana a obě se podívaly jeho směrem. Kdyby Petr v tu chvíli neseděl na zadku, padl by do kolen. Aby toho nebylo málo, klekly si na čtyři jako kočky a v této poloze k němu zamířily. Hana svého partnera začala líbat, jak byla zvyklá, zatímco Marie ho hladila po hrudi. Sedly si vedle něho, každá z jedné strany a obě mu položily ruku na stehno, jedna na levé a druhá na pravé. Když došlo na polibky Petra s Marií, Hana sjela svou dlaní k jeho rozkroku. Petr zasténal slastí.

        Hana pokračovala. Svlékla mu župan, klekla si na podlahu a vzala mu ho do úst. Když to Marie spatřila, oblízla si jazykem rty. Toto gesto Petra značně vyvedlo z míry. Nemusel však momentálně dělat nic jiného než sedět, protože o malý okamžik později se Marie přidala k Haně. Střídavě si podávaly jeho mužství a hladily ho všude, kde je to mužům příjemné. Později Petr pokynul Haně, aby se postavila. Svlékl jí kalhotky a naznačil jí, aby k němu přistoupila. Hana pochopila. Obkročmo se nad něj postavila, Petr ji uchopil za hýždě a i on ji začal líbat tam, kde, jak dobře věděl, byla líbána nejraději.

O malou chvíli později ležela Marie na zádech a v klíně měla Hanin obličej, zatímco se ona starala o Petra. Místností se rozléhaly hlasité steny. Haně se blahem zatočila hlava. Přesně takto si to celé roky představovala. Konečně měla svůj první sex se ženou. Byla Petrovi neskonale vděčná a uvědomila si, jak moc ho miluje. Netrvalo dlouho a holky se vyměnily. Hana klečela na čtyřech a za sebou měla Marii, která ji jazykem uspokojovala, mezitím Hana Petrovi nasadila kondom. Petr přistoupil k Marii zezadu a pomalu do ní pronikl. Marie úžasem vykřikla. Cítila ho v sobě dokonale, jako by tam patřil.

Vystřídali mnoho poloh. Různě se vzájemně proplétali, miloval se zkrátka každý s každým. Úplně nejvíce se Haně líbil moment, kdy ona klečela na čtyřech, Petr si ji tvrdě bral zezadu, zatímco ona si hrála s Mariinou mušličkou. Další chvíle, která dopodrobna Haně zůstala v paměti, byl přesný opak, tedy moment, kdy on souložil s Marií a Hana si od ní nechala líbit orální sex. Měla tak dokonalý výhled na Petra. Nesmírně ji vzrušovaly jeho slastné výrazy, když do ní pronikal. Spousta lidí by to určitě označila za zvrácenost, přeci jen šlo o jejího přítele, který jí byl nevěrný před očima, o to ale právě šlo. Zakázané ovoce zkrátka chutná nejlépe.

Konec byl poněkud bizardní, tedy alespoň pro Hanu s Petrem, Marie už něco takového zažila a pro pornoherce by to bylo patrně běžné. Hana s Marií, po několika prožitých orgasmech, klečely na podlaze a uspokojovali Petra svými ústy. Petr, tentokrát ve stoje, se blížil k finále. Svou chvíli si vychutnal za bouřlivého, leč zcela upřímného „Achhh“ a obdařil své milenky něčím, což Hana později pojmenovala jako dávka ze slona.

Bylo po všem a bylo to mnohem uspokojivější, než by kdo z nich čekal. Po sprše, která, především k Petrovu překvapení, byla společná, je Marie zavedla do ložnice, kde vyčerpaní, avšak šťastní, do jednoho usnuli.

 

 

Část pátá: WTF?

 

Ráno se Petr probudil v posteli sám. Vstal, protřel si oči a oblečený v županu začal pátrat po domě po své přítelkyni a milence. Zprvu po nich nebyla nikde ani stopa, jak se ale blížil ke skleněným dveřím, za kterými se nacházelo Mariino domácí wellness, zaslechl smích. Plavali v bazénu a cosi humorného probíraly. Petr si ihned všiml, že jsou nahé. Vedle bazénu stál malý plastový stolek s konvicí plnou kávy a bohatou snídaní.

   „Dobré ráno.“ Pozdravily ho obě ženy takřka dvojhlasně, jen co ho spatřily, což Petrovi přišlo rozkošné a pozdrav jim opětoval.

   „Budily jsme tě, ale nechtěl si spolupracovat. Přidej se k nám.“ Řekla Hana, načež si Petr váhavě svlékl župan a chystal se skočit za nimi do vody, když v tom ho cosi šokovalo. Za jeho zády bouchly dveře. Prudce se otočil a spatřil postarší ženu, jak nese tác s dalším jídlem. Ihned popadl župan a zahalil se, služebná však jako by ho neviděla, Haně ovšem neunikl její pobavený úsměv. Marie se hlasitě rozesmála, načež se k ní přidala i Hana.

   „To je paní Nováková.“ Představila Marie služebnou Petrovi. Nemusíš se obávat, je zvyklá, že tu mám občas trochu divočinu a pracuje tu ráda. Že mám pravdu, paní Nováková?“

   „Nahota je v tomto domě něco tak přirozeného, jako že ráno slunce vychází a večer zase mizí.“ Odpověděla služebná bezprostředně a postavila tác na stůl. Vzala dva špinavé hrnky a šla si po své práci. Petr se chvíli nemohl vzpamatovat. Na něco takového nebyl zvyklý. Když prve procházel obývákem, všiml si na zemi pohozeného obalu od kondomu a spousty dalších stop, které jasně prozrazovali, co se tu v noci odehrálo. Při představě, že postarší služebná tyto stopy uklízí, se zachvěl.

   „Tak co je? Necháš nás tu samotné?“ Ozvala se Marie, načež se k nim Petr připojil, ještě se ale pro jistotu ujistil, že je služka opravdu mimo dohled. Po snídani se oblékli do nyní již suchých šatů, poděkovali Marii za krásný večer a odjeli taxíkem domů.

        O týden později, pro změnu v bytě Hany a Petra, si celý tento večer zopakovali. Opět bylo veselo, opět zažili noc plnou společného sexu. Petr se nemohl zbavit pocitu, že tentokrát to ale bylo spíše o Marii a Haně. Při milování se mu věnovali minimálně a on si místy přišel navíc, což si však nechal pro sebe s tím, že Hana prožívá novou zkušenost, kterou si chce naplno vychutnat a příště to bude zajisté tak, jako to bylo poprvé. Žádné příště ale nebylo. S Marií si i nadále chatovali, údajně však byla pracovně ve Francii, kde se konaly módní přehlídky jejich návrhů, a tak se několik měsíců neviděli.

        Během této doby vztah mezi Petrem a Hanou poněkud zamrzl. Hana se změnila. Chovala se chladně, skoro se nesmála. Vysedávala dlouho v zaměstnání, domů chodila často až k večeru a Petr jako by ji přestal zajímat, což mu samozřejmě neuniklo a na jeho častou otázku, jestli se něco děje, mu Hana odpovídala vyhýbavě. Jednou měla moc práce, po druhé jí nebylo dobře a tak podobně. Petra napadlo, jestli celé její podivné chování nemá něco společného se zážitky prožité s jejich společnou milenkou.

   „Marie je ale pryč, že by Hana měla nějaké trauma z toho, co jsme udělali?“ Napadlo ho.

I na to se Hany zeptal, odpověděla mu však s úsměvem. „Žádné trauma  nemám, naopak. Ráda si to zopakuju. Mám jen nějaké špatné období, jsem hodně utahaná. Dej tomu čas.“

S tímto vysvětlením se Petr spokojil. Čas plynul a začátkem ledna, když vánoční atmosféra začala ustupovat, se po dlouhé době rozhodl, že Hanu překvapí. Byl čtvrtek, venku bylo bílo, což mu ten den přidávalo na náladě. V květinářství koupil kytici růží a jelikož věděl, že Haně v půl dvanácté začíná obědová pauza, přesně v tuto dobu se dostavil k ní do zaměstnání. Hana pracovala jako sekretářka ředitele Equa banky, což ze své kanceláře neměl daleko. Na recepci si ji nechal zavolat a během čekání vymýšlel, jak bude při obědě mluvit. Chtěl celé toto špatné období mezi nimi napravit tím, že se Haně začne více věnovat a oživovat staré zvyky, které během let, co spolu žili, postupně upadly, jako například občasné společné obědy.

   „Petře.“ Volal ho ženský hlas za jeho zády. Otočil se, zjistil však, že to není Hana. Recepční a náhodou i jeho bývala spolužačka ze střední školy mu pokynula, aby šel blíže. „Je mi líto, ale Hana tu není.“

   „Cože?“ Nechápal Petr.

   „No, teď jsem mluvila s ředitelem a řekl mi, že si dnes vzala volno.“

Petr se zamyslel. Snažil se vzpomenout na ráno, kdy viděl Hanu naposledy. Rozhodně si nevzpomínal, že by se mu slůvkem zmínila o dovolené. Jako vždy oba stávali ve stejnou hodinu a z bytu odcházeli do práce společně.

   „Já jsem ale vůl. Říkala mi to, úplně mi to vypadlo.“ Zalhal.

Recepční se usmála, nevypadala však, že by mu zcela věřila.

        Petr se rozloučil a odešel. Když vyšel na ulici, projela jím vlna úzkosti. Horečně uvažoval, co se to do prdele děje. Podvádí ho snad? Nepravděpodobný, Hana taková není. Z kapsy vytáhl mobilní telefon a zkusil jí zavolat. Nebrala to. V tom mu něco došlo. Když ráno odcházeli, neměla sebou laptop. Živě si vzpomínal na ranní neodbytný pocit, že něco zapomněl, nemohl však přijít na to, co by to mělo být, tak to nechal po chvilce plavat. Nyní věděl, že ten pocit byl správný, ale nebyl to on, kdo něco zapomněl, nýbrž Hana. Neměla sebou laptop. Vždycky si ho bere s sebou, to Petr dobře věděl. Vysvětlení je jediné. Neobtěžovala se s ním, protože jela někam jinam. Rozhodl se, že do práce se už dnes nevrátí. Beztak by se nesoustředil, navíc má spoustu nevybrané dovolené z minulého roku, kterou, jak byl nedávno upozorněn svým nadřízeným, si musí v brzké době vybrat. Nastoupil do auta a vyrazil domů. Po cestě si zařídil na zbytek dne volno a zkusil znovu zavolat Haně, bez úspěchu. Když stoupal do druhého patra po schodem domu, kde bydleli, volal potřetí a v tom uslyšel vyzvánění. Trvalo mu jen pár sekund, než si uvědomil, že to zvoní Hany telefon. Byla by to zatracená náhoda, kdyby měl v baráku nastavenou na příchozí hovor stejně pitomou písničku od Brtney Spears i někdo jiný. Ještě kratší dobu mu trvalo, než si uvědomil, že vyzvánění se ozývá z jejich bytu.

   „Je doma? Nebo si tam snad ráno nechala i mobil?“

Petr vymáčkl volaný hovor na svém telefonu a přiložil ucho ke dveřím. Nic neslyšel. Potichu zabral za kliku a zjistil, že dveře jsou odemčené. Vešel do bytu a, aniž by se zul, pokračoval do obývacího pokoje. Ani se nestačil po místnosti rozhlédnout, když to zaslechl. Z ložnice se ozývaly milostné ženské steny. Před dveřmi na podlaze ležely pohozené dámské džíny a podprsenka, která dozajista nepatřila Haně. Petr zrudl hněvem. Kopl do nedovřených dveří ložnice, které se s hlasitým „prásk“ rozlétly a narazily do zdi za nimi. Hana, klečící nahá na kraji postele, vykřikla zděšením. Petr se zarazil ve futrech a s pusou do kořán na ní zíral. Těsně za Hanou stála Marie, toho času pobývající ve Francii, a oblečená v jakémsi nevkusném černém prádle šukala Hanu umělým připínacím penisem. Napětí v místnosti by se v tu chvíli dalo krájet.

 

 

Část šestá: Pak si jedno nedej…

 

Hanina nevěra Petra zasáhla tvrdě a nemilosrdně. Nikdy by to do ní neřekl a o to větší to pro něj byla zrada. Kdyby šlo čistě o nevěru za účelem fyzického kontaktu s třetí osobou, to by Haně časem patrně dokázal odpustit, jenže sex s Marií a vlastně i s kýmkoliv jiným, mohli mít společně kdykoliv, neměla tedy potřebu mu zahýbat z tohoto důvodu. Díky tomuto faktu mu bylo jasné, že se zde o tento druh nevěry nejedná. Petr se domníval, že Hana k Marii chová city a nemýlil se. To poledne, kdy je načapal v tak intimní chvíli, neudělal žádnou žárlivou scénu, naopak, neřekl ani slovo a odešel. Opil se v baru a domů se vrátil nad ránem následujícího dne. Uběhl další den, ve kterém kolem sebe mlčky chodili, jako by se neznali a třetí den se to stalo.

        Byla sobota dopoledne, Petr po probdělé noci vstával až kolem jedenácté. V tu dobu o víkendu byl jejich byt obvykle naplněný vůní vycházející z kuchyně, kde Hana připravovala oběd, kuchařka byla znamenitá, ten den však Petr neucítil nic tomu podobného. Vstal, protřel si oči a odebral se do obýváku, kde spatřil Hanu sedící na pohovce. Působila sklíčeně. Byla oblečená, očividně připravená odejít z domu a u dveří stály dvě sbalené cestovní tašky. Hana poprosila Petra, aby si sedl vedle ní. Když tak udělal, oznámila mu tu nejhorší možnou zprávu. „Odcházím.“

        Petr věděl, co to znamená. Věděl i kam odchází. Pocítil obrovskou bezmoc. Chtěl o Hanu bojovat a později litoval, že to neudělal. V tu chvíli mu však bylo nad slunce jasné, že by to nemělo smysl. V duchu proklínal okamžik, kdy se rozhodli zaregistrovat se na seznamce. Vlastně ne. To nebyla ta chvíle. Proklínat by měl okamžik, kdy se v restauraci před Hanou zmínil o tom, že ví o jejich bisexuálních choutkách. Nebo snad za to, že ho Hana opustila kvůli ženě z internetu ve skutečnosti může jeho kolega z práce, který ho přivedl na myšlenku umožnit Haně naplnění jejich erotických představ, dokud je mladá? Tak či tak, byla pryč. Na její poslední slova Petr nikdy nezapomněl. „Zamilovala jsem se do ní, nic víc v tom není. Snad mi to někdy odpustíš.“

        Když se za ní zavřeli dveře, Petr re rozplakal. Seděl na pohovce takřka bez hnutí několik hodin a zíral do prázdna. Následující měsíc byl zlý. První týden po rozchodu Petr chodil do práce, nedokázal se však soustředit, a tak si vzal dovolenou. Nejprve týden, potom další, nakonec přinesl do práce neschopenku od doktora. Vymluvil se na chřipku. Celé toto období trávil zavřený doma, bez kontaktu s kýmkoliv, i když se mu rodina a pár přátel snažilo dovolat, veškeré příchozí hovory však jen nechal vyzvánět a ani jeden z nich nepřijal. Svůj pobyt v depresivní karanténě, jak to ve svých myšlenkách jednou nazval, vyplňoval převážně dvěma aktivitami - sledováním televize a pitím alkoholu.

        Strašně moc se mu stýskalo po Haně. Viděl ji i ve snech. Mnohokrát se ráno probudil a jak byl po celé ty roky zvyklý, otočil se v manželské posteli a chtěl Hanu políbit a popřát jí dobré ráno, když v tom se probral ze sladké nevědomosti a znovu pocítil tíhu samoty.

        Navzdory všemu byl Petr inteligentní muž, a tak dobře věděl, že má pouze dvě možnosti. Buď se dá dohromady a začne znovu žít svůj život, nebo se tu uchlastá. Zvolil první možnost. Tašek plných vypitých láhví bylo tolik, že s nimi do kontejneru před domem musel jít na čtyřikrát. Poté vyvětral, uklidil byt, jak jen to muž dokáže a následující den se dostavil k doktorovi ukončit pracovní neschopnost.

        Zrovna mluvil s matkou po telefonu a snažil se jí vysvětlit svou situaci, když v tom ji zahlédl. Hana kráčela po ulici proti němu.

   „Zatraceně kurevská náhoda.“ Řekl si v duchu a na okamžik pocítil nutkání utéci. Namísto toho se zastavil a pozdravil jí. „Ahoj.“

Hana zabraná do svých myšlenek udělala ještě tři kroky kolem něj, než jí došlo, že ji kdosi zdraví. Když Petra spatřila, škubla sebou. „A.. ahoj.“ Pokusila se o úsměv.

   „To je náhoda. Jak se máš?“ Řekl Petr a ihned se proklínal za to, co právě vypustil z úst.

   „Jak se mám? Opravdu tohle toužíš vědět?“ Zeptala se Hana podrážděně, když její šok ze shledání se s jejím bývalým opadl.

Petr pozvedl hlavu na vzdor a rozhodně pravil. „Jo, chci.“

Hanu její tvrdý výrok vůči Petrovi zamrzel. „Promiň. Není mi poslední dobou nějak dobře. Jinak se mám fajn. Právě si jdu k doktorovi pro neschopenku.“

Až nyní si Petr povšiml Hanina nevábného vzezření. Byla bledá jako smrt a pod očima se jí táhly tmavé kruhy.

   „Nevypadáš dobře.“

Hana se usmála. „Díky, to každá žena touží slyšet.“

   „Tak jsem to nemyslel. Je to docela náhoda, já si právě neschopenku nechal ukončit.“ Změnil Petr raději téma.

   „Aha.“ Řekla na to Hana. „A co ti bylo?“

Petra její otázka zaskočila. „Chřipka.“ Zalhal, načež se Hana zatvářila podezíravě. „Testovali tě na koronavirus? Dnes už má tohle svinstvo kde kdo.“

   „Ehmm, jasně. Nemám to, díky bohu. A tebe testovali?“ opáčil rychle Petr, aby se vyhnul případným dalším nepříjemným otázkám, které by mohli odhalit pravdu o skutečném důvodu, proč byl na nemocenské.

   „Jo a taky jsem negativní. Hele ráda bych si s tebou povídala, ale cítím se opravdu pod psa. Někdy si napíšeme a můžeme se třeba sejít na kafe, jestli chceš.“

   „To budu rád.“ Řekl Petr a dodal „Tak se měj hezky.“

   „Ty taky, opatruj se.“ Rozloučila se Hana s vešla do budovy.

Petr se měl po setkání s Hanou opět chuť napít. Dorazil domů a snažil se zahnat myšlenky na ni tím, že si otevřel knihu s názvem „Čtyři dohody“, kterou mu poslední rok doporučovala jako úchvatnou četbu jeho matka, a začal číst. Nestávalo se to často, ale po dvou hodinách musel uznat, že tentokrát měla matka pravdu. Kniha byla úchvatná. Od četby ho až později odpoledne odtrhla příchozí sms. Podíval se na mobil a s překvapením zjistil, že mu píše Hana.

 

Ahoj,

omlouvám se, že ruším, jen bych ráda věděla,

jestli mám u tebe pořád ty tuby s těmi

čínskými houbami. Víš ty, co vyléčí i nevyléčitelné.

 

Petr přepsal celou svou odpověď třikrát, než jí Haně odeslal.

 

Ahoj,

Jistě, jsou tady. Potřebuješ je?

 

O třicet sekund později mu přišla další zpráva.

 

Strašně moc by se mi teď hodili. Nemůžu si pro

ně ale dojet, jsem ráda, že ležím.

 

„To snad nemyslí vážně?“ Rozhněval se Petr. „Co si vlastně myslí?! Odkopne mě jako kus hadru a pak po mě chce, abych jí ještě vozil léky. To snad není pravda. To ses teda spletla holčičko! Vola ze mě dělat nebudeš.“

 

Mohu ti je dovést, nemám s tím problém ????

 

Hana se v posteli usmála.

 

Vážně? To by si byl moc hodný. Asi by ale

nebylo dobrý, aby ses potkal s Marií. Můžeš

přijet zítra? Bude pracovně celý den pryč,

měla by se vrátit až k večeru.

 

Petr zaklel. „Já jsem takovej blbec!“

 

Jasně, stavím se dopoledne.

 

Hana se převalila na druhý bok a potěšeně odepsala.

 

Díky, si zlatej. Tak ahoj zítra ????

 

Petra nesmírně lákalo Hanu znovu vidět, zároveň však mu docházelo, že jedná sám proti sobě. V hlavě se mu tvořily desítky scénářů se stále stejným happyendem, lišící se jen v detailech. V jednom se s Hanou sejde, doveze jí léky a už tam mu padne do náručí s tím, že ho miluje a jakou to udělala s Marií kravinu, ve druhém se tajně setkávají u Marie v domě po dobu několika týdnu počínající zítra, až je Marie přistihne při sexu stejně jako on tehdy je a Hana se odstěhuje zpět k němu.

        Petr věděl, že ani jeden z těchto scénářů se nestane, ač by si to přál sebevíc. Jeho srdce náhle přehlušil rozum a na mysli mu vystál další scénář, s tím rozdílem že tento byl vysoce pravděpodobný. Petr přiveze Marii léky, ta poděkuje a zavře mu před nosem, doufajíc, že rychle vypadne. Co kdyby se tu náhodou Marie nečekaně objevila? Petr následně propláče celou noc a bude ho stát obrovské sebezapření, aby se opět nedotkl alkoholu.

        Došel k závěru, že udělal chybu, když slíbil léky dovést. Usínal s přesvědčením, že ve srovnání s tím, co mu Hana provedla, nebude zhola nic, když jí ráno napíše, že mu do toho něco skočilo a nechá ji, aby si problém se svými čínskými houbičkami vyřešila sama. Než usnul, škodolibě se usmál.

        Druhý den, kolem desáté dopoledne, Petr zaparkoval před Bránou pozemku Mariina domu. Než vyjel, pro jistotu se Haně ohlásil sms zprávou. Odpověděla mu, že jí je tak špatně, že ani nevstane z postele. Prý je otevřeno a má za ní přijít do ložnice. Petr otevřel bránu a prošel po zasněžené cestičce až ke dveřím domu. Když vešel a vstoupil do obývacího pokoje, vybavila se mu spousta vzrušujících vzpomínek, které však nyní podivně pálily; nepochybně proto, jak to celé dopadlo.

   „Hano?“ Zvolal Petr. Neozývala se. „Hano, jsem tady.“ Nic. Prošel chodbou ke dveřím ložnice a otevřel je. Hana ležela v posteli, patrně spala. Petr k ní přistoupil a šokovaně zjistil, že působí ještě bleději než posledně. Byla bílá doslova jako stěna, něco takového Petr ještě nikdy neviděl. Chystal se s ní zatřást, když pohlédl na její krk. Na jeho pravé části se táhla sytě fialová skvrna, podobně jako monokl, když člověka někdo udeří pěstí velkou silou, ale mnohem větší. Při bližším prozkoumání spatřil uprostřed skvrny několik krvavých ran, ne velkých, sotva viditelných ale byli bezesporu tam. Jako by jí něco bodlo do krku několikrát za sebou. Fialová skvrna musela být pouze jejich důsledek. V tom se Petr podíval Haně do očí. Vypadaly, že v nich není život. Vyděsil se. Rychle přiložil své ucho na její hruď. Srdce jí bušilo, avšak hrozně rychle, což bylo podivné, skoro se zdálo, že nedýchala.

   „Hano!“ Zkusil s ní zatřást. „Hergot Hano, probuď se! Co je to s tebou?!“ Zkoušel ji probrat ještě asi minutu, než usoudil, že je třeba zavolat záchranku. Strčil ruku do kapsy u kalhot, když v tom za sebou zaslechl kroky.

   „Co tady kurva děláš?!“ Vykřikla Marie vztekle, evidentně Petra neviděla ráda.

   „Jen jsem jí přivezl houby, který chtěla.“ Řekl Petr a ukázal na troje bílé tuby, ležící odložené na peřině. „Co je to s ní?“

   „Je nemocná.“ Odpověděla Marie chladně skřípající při tom zuby jako vlk připravující se na tvrdý boj. Šla z ní hrůza, Petr se však nedal odbýt.

   „Spí jako zabitá, nemůžu ji probrat a co ten krk?“

   „Bude v pořádku. Postarám se o ni. Tu ránu na krku si udělala v noci. Šla na záchod, zatočila se ji hlava, upadla a poranila se o hranu umyvadla.“

   „Co je to za blbost?“ Protestoval Petr, který Marii nevěřil jediné slovo.

   „Odpovědi máš a teď vypadni.“ Nakázala mu Marie, která sotva držela nervy na uzdě.

Petr byl zmatený a naštvaný. „Musí do nemoc…“

   „Vypadni!!!“ Vykřikla Marie náhle, načež Petr zděšením udělal krok zpět. Nevyděsil ho však její křik ale něco úplně jiného. Zdálo se mu, že Mariiny oči v jejím vzteku potemněly. Opravdu, přísahal by, že je na malý okamžik měla černé jako uhle. Dostal strach. S nejvyšší pravděpodobností by při fyzické konfrontaci s Marií jako chlap neměl sebemenší problém, ovšem to, co viděl, jestli ho tedy jen nešálil zrak, ho drželo zpátky. Všechny Petrovy smysly nyní troubily na poplach. Nechtěl tam Hanu, s tou očividně pošahanou děvkou, nechat o samotě, byla tu však i jiná cesta, méně riskantní.

   „Dobře půjdu. Dej na ní ale pozor.“ Řekl ústupně a, aniž by se Marie obtěžovala odpovědět, prošel opatrně kolem ní a rychle opustil dům. Když nastartoval auto a sešlápl pedál, všiml si, jak stojí nehnutě ve dveřích domu a pozoruje ho. Její chování působilo psychopaticky. Až nyní mu došlo, že ji vlastně s Hanou vůbec neznají, nemají páru nic o její minulosti, ani co je zač. Oddychl si, když zabočil v nejbližší zatáčce a Marie mu zmizela z dohledu. Ujel něco přes kilometr, když po levé straně zahlédl cestu vedoucí do lesa. Odbočil a zastavil.

Rozhlédl se kolem sebe, bylo zde liduprázdno. Měl v plánu zavolat na policii a oznámit jim situaci ohledně Hany. Uběhlo jen pár sekund, ve kterých sáhl po telefonu a vytočil číslo sto padesát osm, když v tom sebou trhl. Venku, přímo vedle něj, někdo stál. Otočil hlavu a strach, který ho mrazil v zádech, ještě vzrostl, když spatřil Marii. Bleskla mu hlavou otázka, jak se sem u všech rohatých mohla tak rychle dostat a to bylo to poslední, o čem měl čas přemýšlet, protože ve chvíli, kdy se z reproduktoru telefonu ozval čísi hlas, se sklo u řidiče roztříštilo na kusy. Mariina pěst prošla oknem jako papírem a vytrhla Petrovi mobil z ruky. Před jeho zraky telefon jednou rukou zmačkala do kuličky, kterou pak s úsměvem nechala spadnout na zem. Petrovi spadla čelist. Nemohl myslet, nemohl se hýbat. Až jeho instinkt se prodral na povrch před skutky, které zde Marie právě předvedla a které se naprosto vymykaly normálu. Petrova pravá ruka se dala do pohybu. Uchopila klíček v zapalování a otočila směrem doprava. Motor nastartoval, Petr zařadil rychlost, pedál plynu už ale sešlápnout nestačil. Jedním pohybem své ruky a tahem dozadu Marie s hlasitým „křach“ oddělila dveře u řidiče od automobilu. Nadlidskou silou je před očima Petra utrhla. Napřáhla se a hodila je neuvěřitelně daleko podél lesní, zasněžené cesty, kam dopadly s děsivým rachotem. Na to uchopila Petra druhou rukou za límec. Nadpřirozená síla Petra vymrštila z auta a odhodila ho asi deset metrů hluboko do lesa. Petr narazil zády o strom a téměř si vyrazil dech. Sesul se ke kmeni stromu a lapal po vzduchu. Marie, s vlídným výrazem ve tváři k němu pomalu přistoupila, jako přítel, který vám chce podat pomocnou ruku. Když se Petrovi podařilo nadechnout, vypadla z něj jediná věta. „Co seš proboha zač?“

Marii se úsměv ještě více rozšířil. „Cha, cha, cha, cha, cha.“ Zasmála se od plných plic. „Tuhle část mám nejraději.“ Řekla poté a špičkou jazyka si oblízla zuby.

V tom Petr pochopil. Zuby měla jako každý jiný smrtelník, až na čtyři nezvykle dlouhé špičáky. Marie se ještě chvíli kochala Petrovým strachem, potom se znovu napřáhla a jednou dobře mířenou ranou do obličeje ho uspala.

 

 

Část sedmá: Něco na těch filmech bude

 

Petr se probral malátný a s příšernými bolestmi. Hlava se mu mohla rozskočit, jako by mu do ní někdo bušil kladivem. Po té tvrdé srážce se stromem ho svaly po celém těle bolely a každý pohyb byl pro něj utrpením. Ve skutečnosti se téměř hýbat nemohl. Byl pevně přivázaný k židli, tedy jen hádal že je to židle, nic totiž neviděl, všude kolem byla tma. Ani jediný pramínek světla, který by mu prozradil kde je a jestli je tu i někdo další. Byla tu zima, cítil vlhko a plíseň.

   „Haló! Slyší mě někdo?!“

Chvíli se nic nedělo, pak Petr zaslechl kroky. Někdo sestupoval po schodech. Ozvalo se vrznutí a náhle se místností rozlehlo oslňující světlo. Petr zanaříkal. Jeho zrak přivykl temnotě a náhlý příval světla byl pro jeho oči šokující. Chvíli trvalo, než je zase mohl otevřít, když se tak stalo, znovu spatřil ten pokrytecký úsměv, který nenáviděl z celé své duše. Seděla na židli naproti němu nohu přes nohu, a pobaveně si ho prohlížela.

Petr se rozhlédl. Skutečně byl přivázaný nějakým provazem k dřevěné židli uprostřed odporného zapáchajícího sklepa. Zem kolem něj, byla pokryta zaschlou rudou tekutinou. Byla to nepochybně krev. Petra zamrazilo v zádech. Byl přesvědčen, že živý se odsud patrně nedostane.

   „Vítej v mé jídelně.“ Řekla Marie svým obvyklým nevinným hláskem, který Petrovi ještě nedávno připadal tak okouzlující.

   „Jídel…“ zopakoval po ní nechápavě, slovo však nedokončil, protože v tu chvíli mu to došlo. Zavřel oči a svěsil hlavu v pochopení. Marie se usmála.

   „Takže sem si vodíš své oběti?“

   „Neříkala bych tomu oběti. Jako se vy lidi živíte například masem ze zvířat, já se živým krví lidí. Nemáme si vzájemně co vyčítat, je to přirozený řád. Silnější požírají slabší.“

Odněkud se shora se ozval bolestný křik. Petr v něm poznal Hanu a zatřásl se.

   „Slyšíš, jak hezky křičí?“

Petr nadále nedokázal potlačovat emoce. „Cos jí udělala?! Ty prohnilá svině! Táhni do pekla! Zabiju tě slyšíš?! Zabi…Áááááá!!!“ Vykřikl bolestí, protože v tu chvíli Marie nečekaně vyskočila na nohy, nechápal jak je to možné, ale ve vteřině překonala vzdálenost mezi nimi, načež se mu zakousla do krku. Petr řval, škubal sebou, ale nebylo mu to nic platné. Po chvilce se Marie od něj odtáhla, po tváři jí stékala jeho krev.

   „Mmm, chutnáš docela dobře. Ale ne tak dobře jako tvá milovaná.“

Na další odpor se Petr nezmohl.

   „Víš, stává se jen vzácně, že potkám někoho tak voňavého, jako je ona. Ale o tom za chvíli. Teď ještě k tobě. Chcípneš tady, to už ti asi došlo. Než se to stane, budu se tebou krmit, ve tvém případě to nebude trvat déle než týden, takže se neboj, dlouho trpět nebudeš. To, co tě ale nakonec zabije, nebude nedostatek krve, nýbrž můj jed, který tě právě ochromil. Je to bolestné, vím. Taky jsem to zažila.“

   „Ha…Ha…Hana.“ Zašeptal Petr, navíc se nezmohl.

   „Jo, jo, hned se k ní dostanu, vydrž. Takže, co se týče…“

   „Hana.“ Řekl Petr znovu, v tom se Marii úsměv ze tváře vytratil. Oči jí potemněly. Petr se při tom pohledu zděsil. Vypadalo to, jako by jí je někdo vyřízl.

Marie znovu přiskočila k Petrovi a pevně mu dlaní stiskla krk. „Jestli mě ještě jednou přerušíš, uříznu ti toho tvýho směšnýho ptáka. Je ti to jasný?“

Petr přikývl.

   „Fajn. Kurva, kvůli tobě jsem ztratila nit. Aha, už vím, můj jed, jasně. Jednoduše řečeno, můj jed je schopen při dlouhodobém podávání, obvykle tak měsíc, někdy i dva, přeměnit člověka v upíra. Tobě to privilegium ale nepřipadne, na to ani nemysli. Můj jed budeš tím, že budu sát tvou krev, vstřebávat až moc rychle, a tak tě, jak už jsem prve řekla, zabije. U Hany, to ale bude jiné.“

Petr hrůzou vytřeštil oči. „Ano, pochopil si. Z Hany bude upír, vlastně už to nebude dlouho trvat, proces jsme zahájila už před několika týdny.“

Petrovi se vybavila skvrna na Hanině krku, její bledost i to, jak ji potkal u doktora s tím, že jí není dobře. Dávalo to dokonalý smysl.

   „Její krev je tak sladká, takovou jsem nepila už celá staletí. Na Hanu jsem narazila čistě náhodou v jedné drogerii. Ihned jsem ji cítila. Musela jsem ji mít. Sledovala jsem ji domů, s ní pak i tebe až do té restaurace, kde ses jí zmínil, že víš o tom, že se jí líbí holky. Ano, my upíři máme oproti lidem extrémně vyvinutý sluch, takže jsem od baru pohodlně slyšela každé vaše slovo. Pak už to bylo snadný. Zjistila jsem, na jaké seznamce jste se registrovali, založila si tam účet, mimochodem už chápeš ten vtip, proč Bloody Marry?“ Zeptala se Marie a zasmála se.

Petrovi se chtělo zvracet. Mariina zvrácenost byla donebevolající. Jed v jeho těle se rozproudil a on pocítil silné bolesti. Zároveň ho ale jed paralyzoval, takže se téměř nemohl hýbat a i kdyby mohl, byl svázaný. Jeho situace byla beznadějná.

   „Lidská mysl je tak snadno zmanipulovatelná. Hana tě pořád miluje, i když nechápu, co na tobě vidí. Mě ale nejde nemilovat, když chci, abych byla milována. Zkrátka mi nemohla odolat. Mimochodem musím se přiznat, že jsem vám trochu lhala. Není mi dvacet osm, je mi devět set padesát dva let. Co dál, jo tohle, nespala jsem před vámi pouze se třemi páry a dvěma ženami, dle mého seznamu, který si píšu už od mé přeměny v upíra, je to ve skutečnosti devět tisíc třicet tři párů, dvacet dva tisíc tři sta sedmdesát dva mužů a holek, ty mám mimochodem nejraději, třicet sedm tisíc jedenáct. Za svůj dlouhý život jsem ale poznala jen tři takové, jako je Hana, tak voňavé a přitažlivé, takové si zaslouží být jako já, takže asi chápeš mou snahu se k vám vetřít. Co se týče mého seznamu, je dlouhý, ale pro mou obhajobu, sex je něco, co tě nepřestane bavit ani po tisíci letech, upírovi se navíc hormony bouří více než člověku, takže nutkání šoustat je intenzivnější. Hi, hi.“

Znovu se ozval křik Hany.

   „Snaž si toho nevšímat, to je normální, když někoho měním. Nakonec bude ráda za věčný život, přej jí to. Za pár let si na tebe ani nevzpomene.“

Petr v duchu zaklel.

   „No, tak to je asi všechno s čím jsem tě chtěla obeznámit, tak já už půjdu.“

Petr sebou několikrát škubl. „Nech Han… Nech Hanu jí… jí…“ Snažil se ze sebe dostat srozumitelnou větu.

   „Nemůžu nechat Hanu jít, co tě to napadá. Chápu tvé prosby, doopravdy, ale neboj se, za nedlouho ti už bude všechno jedno. Pa, pa.“ S těmito slovy místnost znovu potemněla a dveře se s bouchnutím zavřely.

Petr trpěl jako zvíře. Jeho tělo se po několika hodinách z účinků jedu vzpamatovalo, nemohl však nic dělat. Byl svázaný, a i kdyby přeci jen existovala nějaká možnost, jak se z provazu osvobodit, potřeboval by k tomu vidět. Ve tmě ale neviděl nic, žádný předmět, cokoliv, o co by se dal provaz přeřezat. Nezbývalo mu než sedět a čekat na smrt.

   „To je ironie.“ Pomyslel si. „Já, skeptickej k jakýmkoliv pověrám a nadpřirozeným věcem teď zemřu rukou upíra. Pořád tomu nemůžu uvěřit. Marie, je upír. Co budu dělat?“

Následující den, Petr tedy jen odhadoval že byl následující, dost dobře taky mohla být noc téhož dne, se Marie vrátila. Opět ho oslnila ostrým světlem a znovu se napila jeho krve. Kousnutí do krku bolelo více než to první. Další den se odehrála stejná situace znovu. Po celou tu dobu Petr nejedl a docházely mu síly. Marie mu dávala napít, aby nezemřel žízní dříve, než chtěla, ale to bylo vše. Cítil, že nepotrvá dlouho a bude to mít za sebou. Když Marie přišla po čtvrté, Petr z jejího výrazu vycítil, že je něco jinak. Nemýlil se. Posadila se na židli naproti němu a dlouze se na něj zadívala.

   „Mám pro tebe laskavost. Vím, že hodně trpíš, a tak bych pro tebe ráda udělala něco, co ti bude příjemné.“

Byla oblečená v červených, krátkých šatech. Pomalu roztáhla nohy a odhalila mu svůj klín. Špičku ukazováčku sevřela svůdně mezi zuby.

   „Tak co říkáš?“

Petr vypadal, že chce něco opravdu říci, namísto toho ale plivl jejím směrem, čímž jí dal jasně najevo, co si o jejím návrhu myslí.

Marie vstala a zvážněla. „Jak myslíš, mohl sis před smrtí zapíchat.“ Na to se mu znovu zakousla do krku, když měla dost, otřela si bradu od krve a odešla jako vždy jen s tím rozdílem, že tentokrát nechala rozsvíceno.

   „Udělala to snad schválně nebo jen zapomněla zhasnout?“ Problesklo Petrovi hlavou. Na to neznal odpověď, co ale věděl bylo, že mu tím dala, i když třeba jen nepatrnou, šanci na útěk. Když jeho tělo začalo opět přicházet k sobě a on mohl otáčet hlavou, pečlivě se rozhlédl po místnosti. Krom cihlových zdí, dlouhého stolu a pár skříní, zde však nebylo nic. Do oka mu nakonec padl jakýsi výklenek ve zdi, pár metrů od něj. V jednom z jeho rohů, téměř u země vyčnívala cihla. Petr to nemohl vědět s určitostí, její hrana se ale zdála ostrá. Provaz nebyl zase tak silný, mělo by to jít. To byla jeho šance.

        Rozhoupal židli, musel být opatrný, aby spadl na levou stranu, vpravo totiž stál masivní stůl, o který by si nejspíše při pádu zlomil vaz. Lehce na jednu stranu, pak na druhou a znovu to celé zopakovat. Když podle něj nastala správná chvíle, zhoupl se doprava a jak se židle vracela, plnou silou svého těla zabral na druhou stranu. Při pádu se uhodil do hlavy o tvrdou zem. Podařilo se. Co nejrychleji se připoutaný k židli snažil otočit a zády se přisunout k cihle. Zprvu to šlo celkem rychle, jeho unavené a bolavé tělo to však stálo nemalé úsilí a síly mu rychle docházely. K cihle se dostal odhadem za hodinu. Když se mu podařilo dostat provaz mezi jeho zápěstí na její hranu, začal po ní opatrně klouzat sem a tam. Zdálo se to beznadějné. Provaz byl pevný. Petr se však nevzdával snadno. Myšlenka na Hanu ho poháněla kupředu, až po několika hodinách Petr pocítil, že provaz povolil. Přidal do tempa, i když ho už zápěstí pálila jako žhavé železo. Náhle měl ruce volné. Chtělo se mu vykřiknout radostí, zavčas si však uvědomil, že ticho bude jeho největší zbraní. Vyprostil se z provazu a vstal na nohy. Takovou úlevu ve svém životě ještě nepocítil. Otevřel jednu skříň po druhé. Hledal nějakou tyč nebo prkno, cokoliv, čím by se mohl bránit. Nic nenašel. Dostal však nápad. Co nejtišeji to šlo, odlomil jednu nohu židle. Navzdory jejímu stáří vypadala pevně.

        Problém nastal hned u dveří. Věděl, že je Marie nechává nezamčené, nejspíše nepočítala s tím, že by se Petr dokázal z provazu osvobodit. Věděl ale také, že dveře zatraceně vržou, když se s nimi pohne. S tím nemohl nic dělat. Zabral tiše za kliku a co nejpomaleji to jde, začal tlačit směrem k sobě. Dveře se s vrznutím pootevřeli, ne však natolik, aby se mezerou mezi nimi protáhl. Znovu zatlačil. Snažil se nadělat co nejméně hluku, dveře však nekompromisně protestovaly. Když byla mezera dostatečně široká, Petr zůstal stát na místě a poslouchal, jestli si Marie hluku náhodou nevšimla a právě nemířila jeho směrem. K jeho štěstí se tak nestalo. Vyšel schody nahoru a otevřel další dveře, patrně nové, protože ty na druhou stranu zůstávaly při manipulaci s nimi tiché. Zul si boty, přikrčil se a jako myška vešel do obýváku. Nikdo nikde. Podíval se z okna. Na dvoře nestálo žádné auto, garáž byla otevřená, a i ta byla prázdná. Marie tu nebyla. Petrovi spadl kámen ze srdce.

        Rychle doběhl do ložnice. Hana, na první dojem beze známek života, ležela na posteli. Nohy i ruce měla přivázané k posteli stejným provazem, jako byl svázaný Petr. Nahmatal slabý puls. Byla naživu. Spěchal do kuchyně, kde našel stojan s několika noži. Popadl ten největší a vrátil se do ložnice. Když jí osvobodil z pout, popadl jí do náruče a co nejrychleji zamířil ke dveřím domu, když v tom se ozval zvuk přijíždějícího vozu. Petr vykoukl z okna. Marie se vracela.

   „Do hajzlu!“ Zanadával. Po krátké úvaze položil Hanu na gauč v obýváku a stoupl si vedle domovních dveří zády o stěnu. Nůž měl připravený v ruce. Když se ozvalo chrastění klíčů v zámku, Petr zatajil dech. Dveře se otevřely. Marie vstoupila dovnitř a v tom se Petr rozmáchl. Probodl jí břicho skrz na skrz. Nůž nechal v ráně a couvl několik kroků od ní. Marie překvapením a následně i bolestí zaječela. Padla na kolena a chvíli to vypadalo, že je po boji, byla ale upír, nikoliv člověk. Napřímila se a nůž si jedním rychlým tahem z břicha vytáhla. Krev vytryskla na podlahu. Temné oči se nyní upínaly na Petra v nenávistné grimase. Marie vstala a jako by ji Petr jen povrchově řízl, rozeběhla se proti němu. Náraz Petra odmrštil skrz futra do obývacího pokoje, kde sebou praštil o skleněný konferenční stolek, který se pod váhou jeho těla roztříštil na kusy. V okamžiku Petr opustil svou pozici a znovu byl vymrštěn do vzduchu. Přelétl půl místnosti a narazil do tvrdé zdi vedle krbu, načež dopadl s výkřikem na zem. Zároveň s ním se však i kuše z patnáctého století, kterou měla Marie vystavenou na zdi, uvolnila a dopadla na parkety vedle něho. Šíp zůstal na svém místě zasunutý v kuši.

   „Nevím, jak se ti podařilo utéct, ale byla to chyba. Teď chcípneš.“

Petr se navzdory jejím slovům i svým zraněním usmál. Popadl kuši, natáhl ji a zamířil.

   „Né!“ vykřikla Marie, a to bylo to poslední, na co se zmohla. Ozvala se rána a šíp vylétl z kuše jejím směrem. Proklál její tělo, odmrštil ho a přibyl ke zdi za jejími zády. Petr mířil přesně. Trefil srdce.

   „Chcípni!!!“ zařval co mu plíce dovolily a sledoval Mariin zoufalý výraz a následný křik. Byl to nelidský zvuk, nadpřirozený. Petrovi to připomnělo řev démona, který je vymýtán knězem, viděly to s Hanou jednou ve filmu. Upírka náhle ztichla a její tělo ochablo. Petr vstal a přistoupil blíže, stále však ve střehu, kdyby se Marie opět probrala k životu. Nestalo se tak. Její tělo podivně měklo, až se nakonec proměnilo v krvavou kaši, která protekla jejím oblečením, stále připevněným na zdi šípem z kuše, a se šplíchnutím se rozprskla o podlahu. Bylo dokonáno.

   „Něco na těch filmech bude.“ Pomyslel si Petr, kterému ve správnou chvíli došlo, že podle všeho, stačí upírovi proklát srdce kůlem, aby ho člověk zabil. Kůl neměl, ale šíp očividně zapůsobil stejně.

        Dobelhal se k Haně. Třásl s ní a zkoušel ji probudit. Marně. V chodbě popadl kbelík, napustil ho vodou v koupelně, poté vylil jeho obsah Haně na obličej. Hana procitla a s výkřikem se posadila. Chvíli se rozhlížela a snažila se přijít na to, co se to kolem ní děje.

   „Klid, jsem tady lásko, jsem u tebe.“ Obejmul ji Petr a děkoval Bohu, že Hana žije.

   „Co se stalo?“ Vyděšeně se ho zeptala.

   „To Marie, ona je…“

   „Upír!“ vyjekla Hana a Petr přikývl.

   „Tedy byla, zabil jsem ji.“

Hana na něj nevěřícně pohlédla. „Zabil?“

Petr ukázal směrem ke dveřím. Hana vstala a on si všiml, zároveň se tomu podivil, že se Haně navzdory posledním prožitkům znovu vrátila barva do tváře. Když před ním kráčela podívat se na Mariiny pozůstatky, usoudil, že vypadá štíhlejší a celkově její stavba těla vypadala pevněji než dříve. Vlasy měla opět suché, vždyť jí před malou chvílí zlil vodou od ucha k uchu, ještě k tomu se blýskaly, jako by právě opustila kadeřnický salon. Usilovně přemýšlel, jak je tohle možné, na to ale nebyl nyní čas.

Hana spatřila to, co zbylo z Marie. Ohromeně k němu vhlédla. „Jak si to dokázal?“

   „To až později. Pojď, raději vypadneme.“

V tom se Hana chytla za břicho. Zatvářila se zmateně. Z ničeho nic ji zachvátily křeče.

   „Co se děje?“ Strachoval se Petr.

   „Mám strašný hlad.“ Řekla.

   „Hlad?“ podivil se Petr a v tom si uvědomil, že i on nejedl už řadu dní.

Hana se dotkla svého krku. „Nebo vlastně ne hlad, spíš hroznou žízeň. Nedokážu to popsat, je to divný.“

Petr na ní ještě okamžik zmateně hleděl, když v tom mu svitlo.

   „A do prdele.“ Řekl, přistoupil k ní blíže a rukou jí pomalu pootevřel ústa. Bylo to jasné. Proměna - právě byla dokončena.

 

 

Epilog

 

Psal se rok 2220. Hana ležela s Petrem u bazénu a popíjeli pina coladu.

   „Víš, že dnes je to dvě stě let od naší přeměny?“

Hana se zamyslela. „Páni no jo. To to ale uteklo, co? Jsem ti vděčná, že si mě nakonec přemluvil abych tě proměnila. Nevím, co bych si bez tebe počala.“

   „Nechtěla si mi věnovat věčný život. Pamatuju si to.“

Hana se zamračila. „Ty víš že to není pravda. Naopak. Nechtěla jsem být tak sobecká a udělat z tebe něco tak děsivýho, jako je upír.“

   „Není to tak špatný.“ Řekl Petr a poukázal na jejich obří, španělskou vilu s vlastním golfovým hřištěm a mnoha dalšími pozemky.

   „To ti věřím. Když tak vzpomínám, měl si tenkrát s Marií velké štěstí.“

Petr se na Hanu tázavě podíval.

   „Myslím to tak,“ Vysvětlila „že všechno, co si kdy slyšel, nebo viděl ve filmech s upíry je nesmysl. Česnek, stříbro, ani denní světlo nám nevadí.“

   „Až nato srdce.“ Dodal Petr.

   „Přesně.“ Souhlasila Hana. „Ta naše nová služebná se shodou náhod jmenuje Maria. Hází po tobě očima od svého nástupu. Asi si jí dám ze žárlivosti k večeři.“ Pronesla Hana a vycenila zuby.

   „Rád si na ní pochutnám s tebou, ale nejdřív bychom si sní mohli trochu zašpásovat, co říkáš? Je to vážně kus.“ Navrhl Petr.

   „Dala bych si trojku.“ Usmála se Hana.

Petr protočil oči v sloup. „Trojka je divný slovo, anglicky to zní líp.“

Hana, která se ani za dvě stě let nenaučila pořádně tento a ani jiný jazyk, si v té chvíli nemohla vzpomenout, jak ono slovo zní.

Petr zvolal. „Threesome miláčku, jednou pro vždy threesome.“

 

KONEC