Marodka

Anotace: Rota vesmírných válečníků unikla z úspěšné mise, ovšem za těžkých ztrát. Závažná rozhodnutí mají své následky. Jak ty dobré, tak i ty špatné.

„Jak je na tom doktore?“

„Rik, no, lepší se. Z komatu se probral nedávno, ale jeho tělo je ještě poměrně vyčerpané. Z toho nejhoršího se dostal. Váš… kolega taky.“ střihl pohled po muži ležícím vedle na lůžku.

 

Muž vedle byl její přítel. Tedy aspoň byl. Ležel tam se sádrou na obou nohách a připoutaný na lužko. Velkou část hlavy, kromě očí měl stejně ofáčovanou jako Rik. Arlene však Thomasovi nevěnovala víc, než lehce opovržlivý rychlý pohled. Thomas byl jejím milencem dlouhou dobu, tedy než se vrátili z poslední mise, která se zvrtla díky němu. Ji a Rika nechal v panice v křížové palbě na planetě obklopené mimozemskými vetřelci a sám unikl v nouzovém modulu. Invaze byla intenzivní, ale ona a zbytek týmu ji dokázali vždy zasadit tvrdou ránu a odvrátit největší hrozby. Mise byla úspěšná i přes velké ztráty. Díky starým vznášedlům nalezené v ruinách zřícené okupované základny, bylo možné se vrátit na mateřskou loď. Thomasův zbabělý čin Arlene naprosto znechutil. Naopak Rik i navzdory téměř sbeznadějné situaci ji stále kryl záda.

„Děkuji, doktore.“

„Oba jsou ještě zesláblý, ale brzy budou zase při síle a připraveni na plnění povinností.“

„…to doufám, že už ne.“ utrousila pro sebe Arlene.
„Prosím, slečno?“
„Že doufám, že už nebudou muset takhle zevlit na posteli.“ a na tváři se jí vydral nucený úsměv.

„Kdyby cokoli, stačí zazvonit. Dneska už mají všichni padla, byl to těžký den.“ s těmi slovy se otočil a odcházel z místnosti plné polochromých raněných.

„Děkuji.“ a pohlédla zpět na Rika.

Doktor opustil místnost se zasyčením posuvných dveří.

 

Rik tam jen tak bezvládně ležel, téměř celý ofáčovaný a připoutaný na lůžko. Jen oči neměl zakryté, stejně jako nos pro dýchání a obvazy byly na mnoha místech povolené, aby nebyl úplně statický.

 

Přišla k jeho lůžku a pohladila ho po hlavě. Display s monitoringem tepové frekvence se se stabilním pípáním držel na 90 úderech na minutu. To bylo dobré znamení.

„Nezapomenu, cos pro mě udělal“ a lítostivě sklopila oči. Ještě jednou si ho celého prohlédla. Rik dostal téměř smrtelný zásah když ho uvolněné ocelové lano švihlo přes celý starý hangár. Jen těžký kevlarový oblek mu zachránil život. V polovičním bezvědomí zachránil Arlene v momentě, kdy se jeden z těch odporných mutantů přikradl k ní a málem ji ušmikl hlavu. Jeho hlaveň laserové pušky však byla rychlejší.

 

Pak opět vrhla nenávistný pohled na muže vedle, kterého už sotva mohla nazvat svým milencem… natož přítelem. Přistihla se, jak se zabrala do vzpomínek, kdy společně se svojí rotou odráželi řady uslintaných emzáků a drželi pozice na klíčových bodech. Vždycky ji bránili. Rik většinou vždycky prohodil nějakou rádoby vtipnou hlášku na styl mačovských hrdinů z 80. let. Jako třeba „řekni mý jméno, bejby“ nebo „tahle hlaveň je stejně žhavá, jako ta moje“.

Trochu se nad tím zasmála, protože to vůbec neodpovídalo jeho povaze. Většinou za takový humor maskoval svoji nejistotu a strach, když byli na misi. Každý má své metody. Byl k ní vždycky milý a laskavý, a taky si byla vědoma toho, jak po ni vždycky kouká, i když byla s Thomasem. Vždy se pak jen se smutným úsměvem odvrátil. Arlene byla velmi atraktivní ženou, jejíž sex-appeal byl stejně vražedný, jako její zkušenosti v boji. Nikdo si na ni díky tomu nedovolil a byla vždy velmi uznávanou kapitánkou vesmírných vojenských oddílů. I když to o sobě moc dobře věděla, nezneužívala toho. Nechtěla podrývat morálku svého týmu. Vždycky si svoji četu vydržovala, věděla, že se na její chlapy může vždy spolehnout. Obzvláště na Rika. Občas se přistihla, jak její myšlenky utíkají směrem k němu. Vztahy v četách nebyly tabu, ale všichni si byli vědomi rizik, které to přináší. Život ve vesmírných legiích byl často krátký, tak proč si ho ještě více znepříjemňovat.

 

Pak ji něco napadlo. Zabila by tím dvě mouchy jednou ranou. Klekla si k Rikově hlavě a zašeptala mu „Nezapomenu cos pro mě udělal, a chystám ti to vrátit.“

 

Hladila ho po hlavě, tváři a krku. Dívala se mu do očí, byť byly celou dobu zavřené. Ještě jednou zkontrolovala stav bandáží a ohlédla se kolem. Místnost se topila v tlumeném světle, ale zároveň bylo natolik světla, aby mohl personál vykonávat nezbytně nutné práce. Ostatní vojáci na lůžkách spali nebo byli v kómatu. Jinak v místnosti nikdo nebyl.

Je to naprosto šílený nápad, ale dlužím mu to. A taky jsem zvědavá.

Vzala jeho bezvládnou ruku a přiložila si ji na své ňadro. Věděla, že Rik na ni vždycky koukal v posilovně a utápěl se pohledem v jejím vystříhu. Vzala jeho ruku do své a začala se masírovat. Arlene si rozepnula jednodílnou kombinézu, pod kterou nic neměla. Nemohla popřít, že tohle neměla nějakou dobu v plánu.

 

Rikova ruka byla ale stále bezvládná, ačkoli lehké záškuby v ní cítila. Takže seš vzhůru, ty bastarde! Uvidíme, co všechno sneseš. Zasunula jeho ruku pod svoji kombinézu. Byla trochu chladná, ale její tělesné teplo ji rychle zahřálo. Přejížděla jeho rukou od jednoho ňadra ke druhému. Občas prsty projížděla svůj hluboký výstřih. Pak se pousmála. Na monitoru bliklo číslo 98 bpm.

 

Vedla jeho ruku k jejímu rozkroku a začala si jím hladit svůj klín. Nahnula se k němu, její prsa se téměř celá vylila ne jeho rameno a jemně mu zavzdechla do ucha.

 

100 bpm.

 

Další letmý úsměv od Arlene. Tentokrát mu velmi tiše pošeptala do ucha, “Tohle zůstane jenom mezi námi. Snad.”

 

Jeho ušní lalůček vzala pomalu mezi rty a promnula ho, zatímco mu stále pomalu sténala u hlavy. Její prsty a nehty se postupně drásaly až k jeho rozkroku, kde po chvilce ucítila rostoucí bouli.

„hmmphh-hmmm?“ zasténal v otázce tiše Rik.

„Šššš, buď potichu.“ šeptla mu rychle do ucha Arlene.

 

S jejími slovy vzala celou jeho bouli do dlaně a jemně stiskla. Z Rika byl slyšet jen silnější výdech nosem.

 

110 bpm.

 

Přesunula se k jeho rozkroku a odhrnula povolené obvazy. Nebylo to nic těžkého, když si jeho penis dral cestu ven sám. Cítila, jak se Rik trochu zachvěl. Chvíli mu jen tak dýchala na penis, který už mezitím překypoval pevným zdravím. Vzala ho do ruky a pomalými pohyby ho masírovala. Slyšela, o něco hlasitější oddechování nosem. Rik neměl moc možností, jak ventilovat to, co mu Arlene dělala. Po chvíli mu jazykem obtáhla celou jeho délku, na vrcholku se na chvíli zastavila a pak si ho vzala do pusy.

 

Rik sebou trochu škubl pod náporem náhlé vlny rozkoše, které kontrastovala s delíriem posledních dní. Arlene rytmickými pohyby pohlcovala celý jeho penis až ke koření. Občas přidala i práci rukou a někdy ho jen tak držela v ruce, jazykem obepisující jeho žalud. Slyšela hlubší rytmické oddychování. Vzrušovalo ji to. Ta jeho bezmoc. Jak mu dá zabrat jen prosté dýchání. Nemůže se pohnout. Mám tě doslova v hrsti.

 

Takhle ho trápila nějako dobu. Pak ji napadlo, že by mohla zkusit trochu přitvrdit. Nebyli přece u galaktického námořnictva jen tak pro nic za nic. Válečník musí něco vydržet. Sundala si celou kombinézu a za chvilku stála před ním tak, jak byla stvořena, úplně nahá. Rik jen s velkým vypětím vykoukl přes hrumádku nahromaděných fáčů na jeho briše jen, aby vykulil oči. Stála před ním bohyně ženské krásy a sexu.

 

Upřela na něj jeden ze svých nejsvůdnějších pohledů. V tom ji ale srdce poskočilo, když uslyšela slabé zamručení z prvé strany. Málem sebou trhla, když se její a Thomasovi pohledy setkaly. V jeho očích byl zmatek a lehce vytřeštěný výraz. Taky nemohl nic říct, přestože většina jeho hlavy byla též zafáčovaná a tělo připoutané k lůžku.

 

V tom proběhla Arlene dálší myšlenka. Tohle by mohlo být dost zajímavé. To máš za to, žes tam jeho a mě nechal, ty sráči. Vrhla po něm ďábelský pohled a houpavým krokem přešla až k němu. Pak se před něj nahla a dala mu poslední pohled na její prsa řecké bohyně plodnosti. Přisunula se k němu a zašeptala mu pomalu a důrazně. „Chcípni v pekle, ty zbabělej hajzle. A užij si to.“

 

Otočila se k němu zády, zatímco obkročmo nasedala na Rika. Z Rika se ozvalo jen krátké útrpné „Umphhh“, načež mu Arlene slabým hlasem oplatila „promiň“, ale pak si vzala jeho naběhlý úd a nastavila si ho do svého klína. V momentě, kdy se Rikův penis zabořil do Arlene, prudce vydechl a oči se mu protočily v sloup. Arlene věděla, že je ještě zraněný, ale začala v mírném tempu dorážet na jeho úd. Cítila jeho penis, jak se noří hluboko do ní a je snad ještě tvrdší než předtím. Cítila se jím úplně vyplněna.

 

Na displeyi blikalo 130bpm.

 

Arlene se pohupovala sténala rozkoší, zatímco se snažila krotit, aby Rikovi víc neublížila. Rik koukal na ten pohled, který byl vyhrazený snad jen pro bohy. Její majestátní čtyřky mu skákaly v dolní polovině zorného pole a on se vší silou snažil, aby mu stačil dech, ale zároveň, aby mu nic neuniklo. Arlene občas střihla výsměšným pohledem po Thomasovi, který celou situaci sledoval s přivřenýma očima. Jeho tepová frekvence však rychle kolísala z velkých hodnot na ty nízké.

 

Arlene se pak ale jen soustředila na Rika, pak se mu opřela o hruď svými prsy, objala ho kolem krku a jen rytmicky pohybovala pánví, zatím co mu sténala do ucha.

 

140 bpm.

 

Thomas se s nespokojeným mručením snažil k Arlene natáhnout, ale ta ho jediným průdkým plesknutím odrazila, zatímco dál jezdila na Rikovi. Celá ta situace byla tak bizarní a perverzní. Vzrušilo ji to natolik, že cítila, jak se teplo a napětí pomalu rozlévá v jejích útrobách a sílí na intenzitě. Nepřestávala přirážet i přes těžkopádné oddechy Rika, které vydávaly monotónní „mmm-mmmm-mmmm“.

Vsadím se, že kdyby neměl ten blbej fáč, tak by řval blahem. Ale nechceme přece vzbudit okolní kolegy, že? Usmála se zlověstně pro sebe Arlene. Napětí v ní sílilo až se narovnala, vzala si jednou rukou své ňadro a prstama druhé ruky si dráždila svůj klitoris. Zaklonila při tom hlavu a nedokázala dál zadržovat své sténání.

 

Rik z části bolestí a z velké části slastí vydával jen rytmické prazvláštní „hmmmfff-hmmmffff-hmmmmfff“. V okolní místnosti se začalo ozývat vícero nespokojených mručení probouzejících se pacientů připoutaných na lůžko. Včetně Thomase, jehož monitor ukazoval velké výkyvy v tepové frekvenci společně s kontrolkou o kritickém nebezpečí.

 

Celá situace dohnala Arlene až na vrchol a s toužebným zamručením, které postupně přecházelo v dlouhý slastný výkřik se napnula na Rikově penisu jako luk.

 

Rikův displej divoce pípal. 150bpm.

 

Cítil jako mu poševní stěny drtí jeho naběhlý úd, div mu z něj nevyhnaly všechnu krev. Cítil, jak se mu pomalé šimrání v podbřišku dává najevo, že i on celé situaci podléhá.

„hmmm-hmmmmmmm!“

 

„Já vím, teď jsi na řadě ty.“ řekla s ďábelským úsměvem Arlene.

 

Dřepla si rychle vedle jeho lužka, vzala jeho úd do rukou a začala ho zase masírovat. Občas se jejich pohledy střetly. Jeden z pohledů však Rika dostal. Arlene se na něho dívala jejíma pronikavě modrýma očima. Vlnité blonďaté kadeře ho šimraly na stehnech a její kmitavý jazyk na uzdičce u žaludu ho doháněl k šílenství.

 

pip-pip-pip-pip-pip-pip. 155bpm.

 

„Hmmm-hmmmmm-hmmmmmmmm!!!“

 

Arlene začala divoce sát jeho penis přečemž mu pomalu masírovala varlata. Ale dobře věděla, jak ho vybičovat k absolutní extázi. Opřela se bokem o jeho stehna, aby viděl aspoň trochu její prsa opřená o jeho klín. Stabilním tempem mu masírovala penis a podívala se mu do očí.

 

„Teď se na mě pořádně vystříkáš!“ a napřestávala v tempu. S těmi slovy se nastavila s vyplazeným jazykem a pohledem stále upřeným na něj.

 

Okolní mručení sílilo. Thomasovo ustávalo.

 

160 bpm.

 

„Hmpffmmmmmmmm-hmmmmmmmm-MMMMMMMMMMMM!!!“

 

Rik sebou začal škubat jak při záchvatu, stejně jako jeho penis v Arlinině ruce. První proudy spermatu přestříkly její hlavu a dopadly na zem. Ostatní dopadly na její vlasy, čelo, tváře, jazyk a prsa. Její tvář se stáhla do divokého úsměvu zatímco ji ze špičky nosu a brady odkapávalo proudící sperma.

 

Rik se po chvilce přestal třást a jeho hlava unaveně dopadla na lehátko. Poslední co viděl bylo, jak se nad ním Arlene tyčí s postříkaným obličejem a kadeřemi. Její úsměv byl andělský.

 

Z vedléjšího lehátka byl slyšet jen stálý tón nevěstící žádné dobré zprávy.