Léto voní kávou

To léto jsem měl oči jen pro jednu holku.
Jmenovala se Marika a byla prostě dokonalá. Bylo mi 25 a Marika byla jen o rok mladší.
Blondýna s pronikavejma modrejma očima. Hubená a vysoká. V těhle horkejch dnech často nenosila podprsenku. Ty malý hrbolky na jejím tričku mi nedávaly spát.
“Dane, vnímáš mě?” promluvila na mě Adéla. Majitelka kavárny, kde jsem pracoval na letní brigádě.
“Ptala jsem se, jestli si uklidil ty cedule a jestli máš spočítanou tržbu?”
“Jasně, hned pro ty cedule dojdu…” zaváhal jsem “mohla bys za mě spočítat kasu? Mám na večer nějaký plány.”
“Jestli jde o tu bloncku,” usmála svým typickým vševidoucím úsměvem “tak máš podle mě na víc. Ale držet tě tady nebudu.”
Na víc? Co je víc než Marika? Nechápal jsem, jak to myslí.
Na moment se naše pohledy setkaly a jakoby se něco stalo. Něco, co jsem v tu chvíli ještě nedokázal uchopit. Natož popsat.
Adéla byla asi o deset let starší. Šířila kolem sebe sarkazmus a dobrou náladu. Byl to smrtící koktejl. Drobné postavě dominoval vyvinutý dekolt. Chlapi mývali problém dívat se ji do očí.
“Dojdi pro ty cedule a můžeš vyrazit. Já se tady stejně dneska zdržím. Mám tu ještě nějaký faktury na vyřízení.”

Vzal jsem Mariku na tak drahou večeři, jak jen mi dovolila poslední výplata z kavárny. Jídlo bylo super. Konverzace trochu vázla.
“Počkej,” odstrčila mě, když jsem se ji venku pokusil dát pusu.
“Nejdřív chci vědět, jakou máme perspektivu.”
Moje vedení bylo v tý době moc dlouhý.
Byl jsem chodící kyblík testosteronu. Většina mých myšlenek se netvořila v hlavě, ale někde mezi těmi dvěma ořechy v kalhotách.
“Kdy mě vezmeš třeba na nějakou pořádnou dovolenou?”
Teprve když padla tahle otázka, došlo mi to. Neptala se, jestli to s ní myslím vážně, ale jakej mám rozpočet.

Domů jsem se vracel pěšky.
Nemůžu si dovolit taxíka, tak kde bych sakra vzal na život s holkou jako je Marika?
Tahle situace měla jenom dvě východiska. Provaz nebo skok z vysoký budovy.
“Jdeš jako na pohřeb. Nechceš panáka?”
Adéla stála před zavřenou kavárnou. Kouřila cigaretu.
“Asi ne, spíš bych chtěl teď bejt sám. Večer se mi moc nevyved.” odmítnul jsem, i když představa něčeho ostřejšího mě lákala.
“Večer ještě neskončil. Dej mu šanci.” mrkla na mě a típla cigaretu. Otočila se zpět ke kavárně a rukou mi pokynula, abych ji následoval.
Uvnitř to vonělo praženými oříšky a čerstvou kávou. Miloval jsem to aroma.
Sedli jsme si dozadu do malý kanceláře. U druhý skleničky rumu se mi rozvázal jazyk.
“Je to kráva,” uzavřela Adéla moje vyprávění “hej, sem tady nahoře!”
Vlivem alkoholu jsem se přestal kontrolovat. Můj pohled se zasekl na jejím bujném poprsí. Obdivoval jsem látku jejího trička, která i přes velký vypětí držela pohromadě.
“Promiň,” zrudnul jsem jako rak. Rychle jsem se ji podíval do očí. Byly šedozelený a jiskřilo v nich. Neurazila se, na tváři ji pořád hrál úsměv.
“Líbí? Rozmysli si, co řekneš. Je to originál.”
“Myslím, že nejsem jedinej, komu se z nich tady točí hlava.” přiznal jsem upřímně.
“A to je všechno? Nic víc na mě není?” trochu se zamračila, aby to působilo káravě. Tón hlasu měla ale pořád veselej.
“Tak jsem to nemyslel. Podle mě seš pěkná ženská. Chlapy bys mohla odhánět vidlema.”
“Lepší,” pokývala uznale hlavou.
Vstala a jako by se nechumelilo se posadila na moje stehno.
“Nemám moc špičatej zadek?” rukou mě objala kolem ramen. Při tom se mi jedním ňadrem opřela o rameno.
Sáhnul jsem po sklenici s rumem, abych spláchnul to náhlý sucho v krku.
“Vůbec ne.”
Trochu zavrtěla zadečkem: “Zato ty do mě něčím šťoucháš.”
Moje tváře opět zčervenaly. Otevřel jsem ústa a snažil se omluvit, ale nedala mi šanci. Umlčela mě polibkem.
Vyvalil jsem oči. Srdce mi tlouklo jako splašený.
Pomalu vstala a posadila se mi zpět na klín. Tentokrát obkročmo.
Chvíli jsme si hleděli do očí. V těch jejích hořely malý plamínky. Ústa měla mírně pootevřený.
Voněla po kávě, tabáku a skořici.
Tentokrát jsem vyšel polibku vstříc. Její ruce mi dopadly kolem krku a naše jazyky se pustili do tance. Nehrál jim k tomu ploužák, ale pěkně odvázanej rock.
Držel jsem ji za boky. Políbil jsem ji na krku. Ozvalo se vzrušený vzdechnutí.
Moje rty klouzaly níž k jejímu dekoltu.
“Chtěl by sis s nima pohrát?”
Zuřivě jsem přikývl.
“Tak na co čekáš?” na tváři měla úsměv, ale její hlas se chvěl žádostivostí.
Přetáhnul jsem ji triko přes hlavu. Moje třesoucí se ruce vedly nerovnej boj se zapínáním podprsenky.
Když se mi podařilo její ňadra vysvobodit, oněměl jsem. Užíval jsem si ten nádhernej pohled. Její křivky byly ukázkou dokonalosti, jakou umí stvořit jenom příroda. Oblý, pevný… se dvěma růžovými koláčky bradavek po stranách.
“Máš nejhezčí prsa na světě!” Vzal jsem je do dlaní a laskal ústy.
Ozval se potěšenej smích, vzápětí střídaný vzrušeným sténáním.
Její prsty se mi zabořily do vlasů, zatímco jsem se ztrácel v její bujný hrudi.
Potom ale Adéla vstala a klesla na kolena. Zkušeně si poradila se zapínáním kalhot.
Ucítil jsem, jak její dlaň obepíná mojí ztopořenou touhu.
“Ach!” hlesl jsem, když se mě dotkla rty.
Potom si ho vzala do úst. Jakoby se zem pode mnou otevřela a já se začal propadat někam daleko do středu země.
Její pohyby byly zkušený a přesný. Nikdy jsem nic takovýho nezažil.
Vjel jsem ji prsty do vlasů a něžně ji odtáhl.
“Nelíbí?”
“Strašně moc. Ale teď je řada na mě.”
“Hmm, tak dobře.” zavrněla jako kočka. Poslední svršky nechala na zemi a posadila se místo mě na židli.
Na kolenou jsem se modlil k jejímu klínu. Nechal jsem se omámit její vůní. Potom jsem ji ochutnal. Můj jazyk zkoumal každej skrytej kout, až doputoval k jejímu pevnýmu korálku.
“Jo, to je ono!” pobízela mě a já jsem se snažil, jak nejlépe jsem dovedl.
Kmital jsem jazykem a přitom hladil dlaněmi její oblý horký stehna.
Teď to byla ona, kdo odtahoval moji hlavu.
“Pojď, chci tě.”
Nasměrovala mě zpět na židli. Dosedla na mě. Ten moment spojení mě posunul na vyšší příčku extáze.
Když začala pohybovat svými boky, bylo to jako dlouhý kytarový sólo. Zahrála na každou strunu moji rozkoše.
Přitom se tiskla ňadry na můj hrudník a nehty mi zarývala do zad. Držel jsem ji pevně za boky a pánví ji vycházel vstříc.
Bradu měla přilepenou na mým rameni. Místností se rozléhalo vzrušený sténání.
Dováděla mě na hranici mojí výdrže.
Vstali jsme. Za stálýho líbání jsme se přesunuli na kraj kancelářskýho stolu. Jedním pohybem smetla faktury připravený ke zpracování.
Posadil jsem ji nahoru. Její tělo se lesklo potem.
Lehla si a já jsem do ní vnikl.
Dlaň jsem ji položil na podbřišek a palcem našel to citlivý místo.
“Šukej mě, ty zvíře!” vykřikla najednou a já se přestal ovládat.
“Tak se ti to líbí?” zvolal jsem, zatímco moje boky se divoce pohybovaly tam a zpět.
“Jo, nepřestávej!”
Následně začala hlasitě vzdychat. Nakonec vzduch proťal jeden mohutný výkřik. Její prsty se mi zaryly do hýždí a silou svých paží mě držela pevně u sebe.
Celý její tělo se chvělo, oči obrácený v sloup.
Potom se na mě podívala. Na tváři úsměv, v očích uspokojení.
“Chtěl bys mi postříkat kozičky?”
“Jo, nic na světě nechci víc”
Klekla si a uchopila moje pulzující mužství. Druhou rukou si objala ňadra.
Stačilo ji jen několik zkušených pohybů, aby se mi zatmělo před očima.
Z úst mi unikl sten a za chvíli na její perfektní prsa dopadaly kapky světlý tekutiny.

Seděli jsme na zemi, zády opřený o zeď. Naší nahotu zakrývala jenom deka, kterou Adéla vytáhla ze skříně.
Podávali jsme si lahev rumu. Adéla kouřila cigaretu.
Hodně jsme si povídali a hodně se smáli.
Netrvalo dlouho a brzy nás opět přemohla vášeň. Nevadilo nám, že už je nad ránem a že budeme muset otevřít kavárnu.
Toho večera pro mě Marika přestala existovat, stejně jako všechny ostatní holky. Měl jsem oči jen pro Adélu. Letní flirt se protáhl až do zimy a pokračoval dál.
Na nic si nehrála a vždycky řekla narovinu, co chce a co se ji nelíbí. V posteli i mimo ní.
I když se mezi námi vyvinul plnohodnotnej vztah, nakonec se naše cesty rozdělili.
Byla to ona, kdo rozhodnul o začátku a proto měla právo ho kdykoliv ukončit. Udělala to ohleduplně, takže jsme mohli zůstat kamarádi.
Díky Facebooku jsme do dneška v kontaktu. Občas si napíšeme. Jen tak, nebo když se nám zasteskne po tom létě v kavárně.