Večerní rozjímání

50, tohle číslo klepalo na dveře. I když mělo ještě rok, tak ho strašilo. Padesát a on neměl už šest let ženu. Ženám prostě nerozuměl. Měl svůj svět, kde nebyly intriky a lidé spolu byli, protože jim bylo dobře. Zároveň v jeho světě byly ženy které i když byly silné a vůdčí se rády nechaly svázat a trápit. Měl to rád, stejně jako jim pak poskytnou péči a něhu. Měl rád jejich sykot, oddanost, jejich těla vyzařující teplo a vůni.

Nicméně proti ostatnímu světu si přišel jak za skleněným poklopem. Poklop co odděluje cukrátka od zraků a nenechavých prstů dětí.

"Dobrý den, jeden chleba a dvě kila mouky."
"Milostivá paní, máme tady dobré sladkosti, račte se podívat."
"Ne děkuji, dnes ne, možná příště."

A stejně jako zákusek co zůstal pod poklopem nechtěný, tak si přišel. Postupně okoral, ztratil ze své čerstvosti. Snad se jednoho dne najde někdo, kdo ten poklop odstraní a zjistí¨, jaký poklad je pod ním.

On pak bude moci vzít do ruky provazy, dotyčnou si posadit před sebe a nejdříve ji uvázat zápěstí. Potom přitisknout její ruce pevně k tělu a pevně omotat provaz kolem jejích ramen. Kolem prsů, hrudníku. Obejmout ji zezadu mezi svými pažemi a povalit si ji. Pak provaz odmotat a převázat ji. Vidět její zvednuté paže, odhalené podpaží, mít ji v moci a přesto na ni dohlížet, dávat pozor. Pohladit ji po pažích, přejet dlaněmi a konečky prstů od ramen dolů. Pokračovat po bocích až k pánvi, plesknout po zadku a pak uchopit nohu za kotník, přivázat další provaz, nohu pokrčit v koleni, přitisknout lýtko ke stehnu a nohu zavázat. Totéž udělat s druhou.

Pak jemně políbit chodidla, promasírovat je a lehnout si na chvilku, jen malou chviličku vedle dotyčné a pozorovat ji. Pozorovat jak si hoví v bezmoci, v tom okamžiku kdy je jen sama se sebou a může pouze přijímat co od světa dostane. Vstane, vezme šátek a zaváže jí oči. Obchází její tělo a hladí ji. Kostkou ledu přejede od jejích ramen k prsům, aby ji vzápětí vystřídal nahřátou lžičkou a ozubeným kolečkem. To má rád, přejet s ním od vlasů, přes nos, krk dolů, nemusí ani až k prsům. Nebo naopak od chodidel, přes lýtka, po vnitřní straně stehen, přes klín.