Momentální šeď

Anotace: Život je prostě někdy na nic.Vždycky musíme mít sílu jít dál.Ale kde ji brát?

Vytáhla další kus oblečení z koše na prádlo – nevnímala co to je , pověsila ho na nízký rozkládací sušák postavený u okna s balkonem. Připnula kolíčky. Venku už byla tma, pršelo. Z okna viděla přes sousední panelák rozmazaná světla na protějším svahu. Děti spaly přes chodbu v pokoji. Jsou tu sami – ona, starší syn a dcera. Jel dnes večer do hospody. Jen přišel z práce, odložil počítač, osprchoval se, dal pusu dětem a zmizel. Jí pusu nedal. Už několik let. Proč se musí sprchovat, když jde za klukama do hospody? Věděla, že se vrátí pozdě. Až nad ránem. S těmahle kumpánama to bylo vždycky stejné. Pijou někde v hospodě a pak jdou někam do baru. Vykecávat se. Alespoň tak to říká.Nespali spolu už několik let. Vlastně posledním jejich sexem byla počatá jejich malá. Je to dlouho. Věděla, že je to špatně, ale nevěděla jak to má zvrátit. Po porodu nejdřív nechtěla ona a pak, když by chtěla, tak už neměl zájem on.Celé to bylo špatně. A to to mělo takový začátek.Zamilování, povídání, dovolené,... .Všechno se to pokazilo po prvním porodu.Pověsila poslední kus prádla a šla uklidit koš vedle pračky.Mají nový byt. Tedy ona ho má. Je to plán jak se rozejít – pokojně. Pokojně pro něj. Řekl jí, že už ji nemiluje. Že se to celé pokazilo. Ona ho má pořád ráda, i když už ani neví proč. Už je moc stará na to být sama. Bála se toho moc, ale když teď chodí zase do práce, je to lepší. Už si to umí představit. On se chce odstěhovat. Ví o něm, že svoje děti zbožňuje a udělal by pro ně vše.Postavila vodu na čaj a připravila sáček do hrnku. Je ticho.Televizi nikdy neměli. Ne, že by na ní nikdy nechtěli koukat, jen byli vždy důležitější věci.Sedla si na gauč a otevřela knížku. Nevnímala co čte.Určitě zase přijede opilej a bude chrápat.A přijede taxíkem. Nesnášela když rozhazoval peníze. K tomu teď, když si museli napůjčovat na tenhle byt. Tedy ona si musela napůjčovat – i od něj. Pořád byl hodný. To bylo to, proč ho měla ráda. Po svém dětství hledala někoho hodného s kým by mohla žít. Podvědomě ale tušila, že on bude mít vyšší nároky. Už v začátcích vztahu, když byli s jeho spolužáky z vysoké, se cítila špatně. Neměla si s nimi co říct a cítila se trapně. Doma pak brečela. Přišlo ji to strašně líto. Občas ji to i vyčítal, že jen celý večer sedí a neřekne jedno slovo. Konvice se vypnula a ona zalila čaj až po okraj hrnku. Vedle zaplakala dcerka. Šla ji pohladit, dala ji pusu a ona se uklidnila. Ten straší spal celý život jako špalek. Až na pár prvních let, kdy se nevyspala k vůli němu ani ona. Měla pocit, že do rodiny strašně investovala. Hlavně svoji energii. Pět let vstávala několikrát za noc k dětem, protože špatně spaly. Pak přišel po práci domů a nadával, že není umyté nádobí. Byla zoufalá. Chtěla mu být dobrou ženou, ale už nevěděla jak. Neměla na to energii. A neměla na to asi už ani chuť. Chtěla jen klid, jen se vyspat. Vyndala sáček z hrnku a hodila do koše. Osladila čaj a pustila si na počítači oblíbený seriál. Tam si pořád povídají. Ona si s ním nepovídala už léta. Jen mluvili, většinou o dětech. Provozní věci, aby vše fungovalo. Šlo už teď vlastně jen o děti. Kdyby je neměli, už by spolu dávno nebyli. Zase na ní padnul smutek. Vyčistila si zuby a vysprchovala se. Chtěla si ještě číst, ale dcerka vedle se vzbudila a začala volat tatínka. Lehla si vedle ní a chtěla ji utěšit. Ale to už plakaly obě.