Z očí kočky

Anotace: *//Vše co jsem já i duše má .. se ve mě rozpadá //*

Nádherná perská kočka ležela na posteli vedle kluka, který byl pro ni vším. Nechala se od něj hladit, zatím co si četl knihu a užívala si z jeho přítomnosti. Tohle kočka měla nejraději. Takhle líně strávené dny plné drbání a spaní. Ani se jí moc nechtělo odcházet z domu, kde měla všechno. Ale i sem tam se někdy prošla po vesnici. Většinou při takových dnech se usadila ve stínu stromu a pozorovala lidi, co procházeli kolem. Neprocházelo jich tam moc přeci rodina, které patřila, žila v malé vesničce. Ale i přesto pomalu začínala rozeznávat lidské pocity jako je smutek či radost.

A tak čas plynul dál, až jednoho dne, kdy seděla při dveřích na skříni a čekala, až přijde domů on. Obvykle jeho podlouhlé vlasy zakrývají jeho modré oči plné radosti. Ale dnes, dnes kdy přišel domů, byly ty oči plné smutku. Přišel k ní, pohladil ji, ale nijak víc ji nepozdravil. To ji docela dost naštvalo, že se s ní, nepřivítal víc. Ale hned tyhle myšlenky zahnala a šla za ním. Něco se s ním dělo to bylo jisté a nemohla ho nechat jen tak. Šla za ním a chtěla i za ním do pokoje. Ale odbyl ji a vyhnal jí ven se slovy, že nemá na ní náladu. Naštvala se a odešla. Přišla ke svému oblíbenému místu u stromu a přemýšlela. Nemohla se přeci na něj zlobit, a chtěla pro něj udělat něco pěkného.
Netušila jak dlouhou dobu strávila u stromu. Slunce už zapadalo za horizont. Ale stále to bylo ještě spousta času, než se jeho rodiče vrátí domu z práce. Přišla ke květině, co rostla v kořenech stromu. Drápkem utrhla květinu, vzala ji do tlamy a rozběhla se směrem k domu, kde bydleli. Měla zvláštní pocit. Plný hrůzy. Vběhla dovnitř přes otevřené okno, kudy normálně vcházela a vycházela. Nikde nikdo. Pustila kytku a běžela do jeho pokoje. Utíkala po schodech do druhého patra, měla štěstí, dveře do jeho pokoje byly otevřené. Vešla dovnitř a naskytl se jí pohled tak strašný, že i v ní se objevil jakýsi smutek. Takhle se cítila poprvé a naposled. Jeho bezduché tělo viselo na laně přivázané k trámu. Pod ním ležela skopnutá židle, u které ležel dopis na rozloučenou. Přišla k němu. Chtěla by si ho přečíst, ale přeci to je jen kočka. Chtěla vědět důvod, proč tak šťastný kluk musel takhle umřít. Už nikdy se necítila tak šťastně, jako s ním, i když dostávala spousty lásky od zbytku rodiny.