Dívka z tábora La Garde

Dívka z tábora La Garde

 

 6. Června 

Ahojky, jmenuji se Ellie.

Už přes týden přebýváme ve francouzském pracovním táboře La Garde. Nevím, jestli to taky občas děláš, ale když v noci vyjdu ven, vidím obří vysílací stožár a na něm svítí červené světýlko - ani nevíš, jak moc se mi líbí. Mamka mi říká: „Nechoď v noci ven,” to já ale nechci, jedině v noci je venku trochu ticha víš, je tam hezky.

Teda… Ne všechny noci jsou hezký, asi před týdnem jsem viděla naříkat nějakýho Francouze, stoupl si pod lampu, brečel a myslím, že se asi modlil. Na těch lampách mi přijdou zajímavý ty mušky, je chladná letní noc a stovky těch mušek tam poletují :)

 

   11. Června

Dneska nám oznámili, že se sníží příděly jídla. Mamka mi dala svoje brambory, že prý nemá hlad. Já jí nevěřím, musela vidět moji povislou tvář, všichni jsme pohublí (aspoň ty, co tu jsou dýl), ale máma jíst musí. 

 

   12. Června

Sedíme namačkaní v týhle boudě, ubikaci, kopce. Už mě to štve. To jsou ty momenty, kdy chci jít na vzduch a koukat na tebe, moje červený světýlko, jsi nádherné, jsi moje jediná naděje.

Máma má nějaký kašel, doufám, že to není nic vážného.

Dneska přivezli nový. Byli tam i nějaký kluci, škoda že neumím francouzsky.

 

   16. Června

Přeřadili mě na oddíl šicích pracích. Šiju uniformy. Já už se našila. Ale radši Bych pracovala v oddělení tužek, dopisuješ mi, ty můj krátký špačku z grafitu a dřeva.

Dneska ke mně přišla pohublá kočička, starší vězni  lidi tady by ji picli a zpracovali. Já na to neměla. Nedokážu zabít.

Seznámila jsem s Orionem - z těch novejch - je milý, umí trochu anglicky, ale co chceš, Frantík.

 

   18. Června

„Mami, proč jsme tady?” zeptala jsem se.

„Protože jsme jiní," odvětila mi.

„Proč jsme jiní?”

 

Nic mi na to neřekla. Máme vlasy, chlupy a ruce. Hádáme se, jsme stejní jako ti za plotem. Proč jste nás zavřeli? Co jsme vám udělali?

 

   25. Června

Bonjour můj milý deníčku! Dneska jsem měla svojí první pusu v životě. Hádáš správně, s Orionem. 

Stáli jsme u stromu (ano, jsou tady i stromy) podívala jsem se mu do očí a přišlo to nějak tak samo. 

No nic. Dobrou!!

 

   27. Června

Máma chraptí. Léky nejsou. Odpočívá v posteli. Neboj, pořád na tebe myslím, moje červený světýlko.

Včera jsem s Orionem sledovala chlápka, jak se snažil přeběhnout plot. Rozeběhl se. Stalo se tak rychle. Potom jsme už slyšeli jenom výstřely. „Liberté! Liberté!” Něco jako svoboda křičel než ho dostali.

Víš, možná je to tak lepší.

Už jsem něco viděla, ale stejně mě to nějak vzalo.

 

   28. Června

Ahoj. Dneska jsem spala v chatce u Oriona. Jak se máš mimochodem? Mně se neptej. Co budu dělat. Mám ošoupaný hadry. Mám odřený ruce. Trochu jsem se naštvala a mlátila do trámu. Pak jsem se už jenom zkácela na zem. Orion mě vzal a odnesl. On je tak hodnej. Byla jsem k němu přisátá jako dítě k prsu. Odnesl mě do postele a potom tam se mnou ležel, ostatní v chatce na nás koukali, on donesl vodu, opláchl mi ruce od krve a obzvázal je, pak mě hladil po vlasech.

 

Mimochodem, máma umřela.

 

   1. Července

Stýská se mi.

S Orionem jsme jí udělali z klacíků malej kříž a koukali na něj. Držel mě kolem pasu a já měla hlavu opřenou o jeho hruď. Nešlo to, nevyšla ze mně ani slza. Snad asi šetřím vodu, nevím. Jsem vyprahlá poušť a pomalu ztrácím city. Ty, můj papíre, jsi to jediný místo, kam ti můžu psát a něco cítit.

S Orionem často ani moc nemluvíme, spíš neverbálně. Francouzsky neumím a anglicky si moc nepopovídáme. Ale není to třeba víš? Rukama nohama, dotekem, slovo vůbec není potřeba. Lehneme si na štěrk před chatku a sledujeme hvězdy. Souhvězdí Kasiopea, nebo jak on říká „Chasiopeja“

Tak třeba včera ke mně přišel a byl nějakej skleslej. Tak co, vzala jsem ho a utěšila, to poznám.

 

   5. Července

Situace v táboře se zlepšuje, zvýšili nám opět dávky, prý se změnil velitel.

Orion často chodí v noci ven z chatky. Bojím se, že se snaží najít díry v obraně. Utéct? Bojím se. Moc.

Dobrou.

 

   7. Července

Kecy s novým velitelem, jídla je zase málo!!!

Zkusíme to, utečeme. Tohle není žádný život. Zavření za plotem, namačkaní na sebe, smrdí to tady, jsme jejich otroci. Jako zvířata čekající na smrt. Jedinej rozdíl je v tom, že tady ti nepodříznou krk, když neutečeš, nechaj tě prostě pracovat a chcípnout. Ugh…

Maso jsem neměla už ani nepamatuju. Je mi špatně. Ze všech.

 

Adriane kurva - seděl jsi se mnou ve stejný lavici, ale jenom protože moji rodiče řekli o tvejch kdesi cosi, tak jsem tady. Víš, jaký to je? Zastřelili mi tatínka. Ty se směješ. Já jsem tady. Tohle je realita. Zavíráte oči co? Máma je mrtvá. Já je měla ráda. Už nikdy je neuvidím.

 

Jak se máte? Prosím, tati, že mi ještě někdy uvaříš snídani? Nevážila jsem si jich, promiň, jednou jsem ti řekla, že je to hnusný nebo, že mi nechutná, ale nemyslela jsem to tak. Já vím, že to víš. Mami, jsi silná. Ellie, zvládneš to, zavři oči. Dobře.

Už brečím sakra, tak aspoň něco. Byla jsem tak pitomá, když jsem říkala, že po smrti nic není. Je a bude, uvidíme se, jste tam, mám vás ráda.

 

Nemám vložky. 

 

Ahoj

 

   14. Července

Koukám na ptáky a ptám se, jste svobodní? Máte křídla, můžete letět kamkoli, ale kroužíte nad naším táborem - jste hloupí?

Koukám na naše strážné a ptám se, jste svobodní? Nosíte pušky, vykračujete jednotným krokem, ale kdo na vás čeká doma? Zakomplexovaná ženská a vymaštěná televize. 

Snad je to jinde lepší.

Orion plánuje útěk, ale já nevím, jestli chci jít. Bojím se přece jenom.

 

   16. Července

Mluvila jsem s jednou Angličankou, je tu už kdoví jak dlouho. Stejně jako já - bála se, čeká na to až nás osvobodí. Nikdo nepřijede. Na hranice to není tak daleko. Nechci skončit jako ona, to radši tu smrt.

Uteču. Uteču.

 

   18. Července

Orion zmizel. Já, já už ani nevím, co na to říct. Já jsem tak sedřená. Nevím, jestli můžu dál. Dnes v noci uteču. Ptal se tady na Oriona nějakej oficír. Francouz debilní, začal se smát a z pohledů ostatních jsem to poznala. Nebudeme o tom mluvit. Nedokážu o tom psát.

 

Drž mě za ruku, drž, nepouštěj.

Mami, tati, možná se brzy uvidíme.

Sbohem.

 

 

   19. Července (tak 4 hodiny ráno)

Poslední zápis.

Jsem venku. Cítím čerstvou trávu a vidím brouky. Nevěřila bych, že brouky uvidím tak ráda. Je to tady orosený.

V 1:35 se střídaly stráže. Bylo mi to jedno. Už jsem neměla o co přijít. Vyšlo to. Když jsem se ohlídla, viděla jsem ten stožár s červeným světýlkem, vypadalo fakt větší, než jsem si ho představovala a bylo krásný.

Asi 15 minut jsem běžela lesem, tak rychle jak jsem jenom uměla. Potom jsem se zastavila za stromem a vedla tam cestička. Svítilna, voják. Zašustila jsem, šel ke mně. Nešlo to jinak. Vzala jsem si do ruky kámen. Když už byl kousek ode mě, udeřila jsem ho. Jako když praskne skořápka od vejce.. Promiň. Je těžký zabít - křičela jsem, mlátila ho pořád znovu a znovu. Až z jeho obličeje nezbylo nic.

Jak jako proč?? Ty šmejde, co je to za hlas v mojí hlavě? Nechtěla jsem, aby trpěl, proto. Už potom jenom sípal, pak se mu zastavilo srdce. Ori můj, já nechtěla. Cítím se hrozně. Ale bude to dobrý, on by mě jinak zastřelil. Nebo vrátil. Ellie, nevadí. To zvládneš.

 

Mysli, musíš jít. Dobře.

 

Až budu přecházet hranice, nemůžu si tě vzít s sebou, kdyby mě chytli ještě na mojí straně, zabijou mě. A ti zachránci na druhý by tě třeba spálili. Pročetla jsem si tě aspoň už 5 krát. Až budu na druhý straně, přepíšu tě, slibuju. Nechám tě tady někde schovanýho, třeba posloužíš někomu jako naděje.

No konec sentimentu.

Sbohem Tati a Mami. Ahoj Ori, moje hvězdo, moje slunce, mám tě ráda. Promiň vojáčku.

Dobrou noc. Neboj se. Pusu posílá Ellie.

Ellie