Sny...?

Anotace: Starší dílko, není to ani tak o snech... Je to o člověku jako takovém(zčásti)...

Máme sny,věříme v ně a chceme,aby se plnily.Teda pokud to nejsou zlé sny, to si potom přejeme přesný opak. Jenže život je jeden velký sen, který je složen z mnoha a mnoha menších a je jen na nás, jestli to bude krásný sen anebo noční můra. Život je realita a pád ze snu do reality bolí, jenže nám nezbývá než se oklepat a jít dál...Jít si za svým cílem,který se tyčí kdesi v dáli.Hodně lidí běží,přímo horečně sprintuje,aby dosáhli svého cíle.Stojí to ale za to??Běžet vstříc svým cílům,svým snům.Budete mít rychleji za sebou útrpné překážky,které člověk těžko překonává,ale...užijete si to??Vždyť o to jde,užít si svůj život,užít si tu trnitou cestu k cíli.Užít si i tu chvíli,kdy vám po tváři tečou proudy slz a vy dokonce máte až chuť spáchat sebevraždu.Z těchto chvil se dá poučit pro další chvíle,být připraven na to samé,co se děje človíčkovi pořád dokola,protože když se podíváte na vaše problémy,nepřipadají vám v základu úplně stejné?

-Jdu za prudkého lijáku od autobusu domů.Kapky deště se míchají s mými slzami.Pořád a pořád dokola si opakuji proč a co se to vlastně stalo..?Muselo to tak být?To nemůžu být aspoň jednou v životě klidná,vyrovnaná a mít pocit štěstí?Ta děvka.Ten..ten...jak ho nazvat?Sprostá slova jsou na něj moc tvrdá,ostatní zase nevystihují,co chci říct.Nastavím dešti ještě víc svou tvář.Na cestě předemnou se tvoří kaluže a já sleduji,jak s každou kapkou do nich přibývá voda.Nemám kam spěchat,doma na mně nikdo nečeká a nikomu nechybím.V tuto chvíli ne.Ale za pět minut snad ano?Nevím,musela bych se zeptat těch zvláštních obličejů,které se mnou nechtějí komunikovat,které mi nerozumějí.A ty tváře,které mi rozumějí mi nedokážou odpovědět.
Objevila se mi u nohou najednou velká louže,přes celou silnici.Jak jí obejít?Z jedné strany bahno,z druhé hluboký příkop.Žádný záchytný bod uprostřed,přeskočit nejde.-

Stojíte přímo proti problému a nevíte co teď.Obejít ho a odstranit následky,ublížit si jinde anebo projít hrdě středem?Málo lidí se rozhodne jít se vztyčenou hlavou přímo prostředkem,několik se ani nedokáže rozhodnout a potom není čas,je prostě do středu dění strčen.Ano,člověk si přitom pěkně vymáchá čumák,ale může říct: ustál jsem to,zvládl to.

-Podívám se váhavě na své boty,které jsou už teď mokré a s úsměvem se rozhodnu.Hrdě zvednu nohu a ponořím jí do kaluže,ucítila jsem mokro a chlad.S drzým úšklebkem a zvednutou hlavou procházím středem kaluže.Celá mokrá jsem se postavila na druhou stranu toho jezera.Vítězoslavný úsměv ozdobil mou tvář,psychicky jsem se vyrovnala a slzy?Ty zředil déšť...-

Který člověk řeší problémy s úsměvem?Ale nemyslím s úsměvem na tváři,který je často nucený,ale s úsměvem v srdci,v sobě.Ukažte mi člověka,který to dokáže,chci ho vidět,chci ho poznat,chci se mu klanět,líbat mu ruce.Další bláhový sen?Asi ano,člověk radši přece problémy přechází,obchází,celkově se jim vyhýbá,ale nechce je prostě řešit.Dokud k tomu není donucen a donucení nemůže být s upřímným úsměvem.
Sen,krásné slovo.Kolik jich máme?To se asi nedá spočítat.A vždy,když dojdeme ke svému cíli,vytyčíme si další,dokud nám to nemilosrdná paní Smrt neutne.