Povídky doktora Cvokaře 3. METROSEXUÁL

Anotace: C = Cvokař, P = pacient

Sbírka: Povídky doktora Cvokaře

OPOŽDĚNÁ PŘEDMLUVA

Prními povídkami Cvokaře jsem vám dokázal, jak vedro zhoubně působí na můj mozek. Zatím co Jana pilně sbírá borůvky – já, sedíc na mechu, s borovicí v zádech, píšu osmou Povídku doktora Cvokaře, a přiblble se u toho tlemím. Některé povídky se tváří, že jim jde o filozofické téma, u jiných jsem sám nepochopil, jak se tváří. Ale jedno vím jistě: všechny povídky můj prohřátý mozek pobavily. Vím, některé lidičky, kterých si nesmírně vážím, jsem touto větou právě rozplakal. Ale takový je život, přátelé - krutý a nemilosrdný... Nechte mě tvořit, právě mě napadla další kravina...
____

C: „Tak co vám schází?“
P: „Nejde mi na rozum, doktore, proč šeredný a blbí lidi to maj na světě tak strašně těžký.“
C: „Co s tím chcete dělat?“
P: „Jsem vám snad pro srandu? Proto jsem u vás. Vy s tím něco dělejte!“
C: „Chcete být metrosexuál?“
P: „To je něco sprostýho?“
C: „Ne, ne... Metrosexuálové velice dbají na svůj zevnějšek. Solárka, posilovna, kadeřník, manikúra, pedikúra, atakdál... Od toho bychom se mohli odrazit.
P: „Pane doktore, s tímhle na mě nechoďte.“
C: „Proč? Sám cítíte, že s lepším zevnějškem dosáhnete vyšší cíle.“
P: „Ale já nechci bejt nafintěnej, vyčůranej panák. Z těch se mi dělá nanic!“
C: „Vám pane schází motivace. Najdeme spolu, co by vám stálo za to, abyste vypadal lépe. Bez rozmýšlení mi řekněte, jak byste využil svého pěkného zjevu.“
P: „Ňákou bych přefik...“
C: „Ve vašem věku? Nebylo by lepší si s příjemným zevnějškem najít lepší zaměstnání? Co vlastně, děláte?“
P: „Hov... Jsem nezaměstnanej, pane doktore. A protože nemám práci, tak nemám ani prachy na ženskou.“
C: „Myslíte peníze, abyste uživil rodinu, manželku...“
P: „Cože? Jakou rodinu? Kde bych ji vzal?“
C: „Tak tedy... abychom se někam pohnuli. Musím vám říct – vypadáte velice zanedbaně. Kdy jste se naposledy koupal?“
P: „Kdo si to má pamatovat...“
C: „Vy se doma nekoupete?“
P: „Jsem bezdomovec. Se divím, že jste to, při vašem vzdělání, ještě nepoznal.“
C: „Pane, jste ochotný zajít do charity se vykoupat, nechat ostříhat, oholit?“
P: „To by šlo.“
C: „Sláva. A co práce? Kdybyste v charitě dostával i stravu – ale musel si ji odpracovat.“
P: „To by taky šlo.“
C: „Tak proč jste to už dávno neudělal?“
P: „Protože já se o sebe umím postarat sám. Nemusím se nikoho doprošovat.“
C: „To vidím. Vždyť za mnou jste snad přišel taky kvůli pomoci, ne?“
P: „Mně, doktore, trápěj hlavně filozofický otázky.“
C: „Sem s nimi. To si rád poslechnu.“
P: „Vždyť jsem vám to říkal hned na začátku. Vy jste nedával pozor? Proč se maj šeredný a blbí lidi tak mizerně?“
C: „My se nakonec odpíchnem od vaší inteligence. Pokračujte.“
P: „Civilizace není, a nikdy nebyla příznivá pro vošklivý hlupáky. A kdo se ještě k tomu narodil ve vošklivý a blbý rodině, tak to měl tuplem podělaný. A můžem klidně zajít i dál: kdo se narodil ve vošklivý a blbý zemi, ten to může rovnou zabalit.“
C: „Myslíte Českou republiku?“
P: „Ne, myslím na hladový země, kde děti mají hladem nafouklá bříška.“
C: „Poslyšte... pane... Jaké bylo vaše původní zaměstnání?“
P: „Profesor filozofie.“
C: „Hm. Tak víte co? Já tady pro dnešek končím. Půjdeme ke mně... a já uvařím něco dobrého, ano?“