Vlastní názor...

Anotace: ***Můj názor***Moje pocity*** Těm, co tam se mnou byli a zdálo se jim to fajn, názor nevymlouvám....a vlastně jim i za tu námahu ( někam mě vytáhnout) děkuju!:o) Ale asi mě nezměníte, mám ráda jiný druh zábavy...kdo chce, ať čte dále..

/ Tuhle sobotu určitě musíš jít, jsou prázdniny. No tak, přece nám zase nedáš košem. Vždyť jsi pořád jen zalezlá doma (,, zalezlá Bára"), jsi u počítače, anebo čteš ty svoje knížky...co z toho máš, prosím tě? (dobrej pocit). Přece nechceš propásnout mládí ( je mi teprve patnáct, ksakru..nemyslím si, že jsem v něčem tak pozadu), kdy jindy než teď bys měla chodit ven a užívat si. Slyšíš mě? Prosím, kvůli mně...kvůli nám, my tě na tý diskotéce chceme vidět (chceme se pobavit tvým bezradným pohledem hodné holky poprvé na diskotéce) chceme tě tam (možná). Tak co? /

....Dobře, jednou bych jít mohla. Zkusit se má přece všechno. Kvůli nim, když už jsem řekla, že o tom budu uvažovat.
(blbá, neumím říct ne, nebo co....a přitom se mi nikam nechce-ani trochu). Nejenže nemám ráda disko hudbu (při prvních tónech jsem myslela, že budu tlouct hlavou o zeď), nepiju (nakonec asi po hodinovém přemlouvání, kdy jsem všem přišla úplně na palici-co sem leze, když nepije, asi tak...jsem si dala jedno jablko), ale vlastně se neumím ani moc bavit, mluvit.... (co říct totálně opilýmu, který tě zve k baru? jak ho jen setřást?)....
(Jako slon v porcelánu. Jako zvíře zavřené v kleci proti své vůli. Jako ufon, který spadl na Zem, a teprve se rozkoukává)- tak nějak jsem se cítila já.

/ Uvidíš, že se ti tady bude líbit. Přišla jsi jednou, přijdeš zas...jde jen o poprvé. Znáš to, jako se vším. Nechám si tu mobil a jdu tancovat, možná budu někde venku...určitě mě najdeš /

....S kolou v ruce jsem seděla u stolu (sama?), pozorovala jsem lidi kolem sebe (docela mě potěšilo, že se našlo pár individuí znuděně sedících, tak jako já)..ostatní tancovali, bavili se, pili (vážně dost, nevím, proč jsem přemýšlela, kolik musí mít bar tržbu....a vůbec se nepozastavila nad tím, že pije většinou mládež pod 18- asi je to tou dobou, kterou stále nechápu). U mix pultu byl bazének, kde dovádělo pár odvážlivců (málem se utopili i v tom málu), předváděla se tam go go tanečnice, na které mohlo pár mých pubertálních spolužáků oči nechat a mě už vážně přestával rozum stát, když jsem půl hodiny pozorovala kluka (byl za to placený), který sebou plácal tam a zpátky, jak smyslů zbavený, dělal neustále ty samý kreace ( myslím, že jsem si všimla jen já) a vážně jsem se bála, že si sundá opravdu "skvělej" žlutej obleček. (no vlastně to bylo poprvé, co jsem doslova vyprskla smíchy- děkuju!:o)).
(s tílkem rock je volný, rock je fajn...rock jediný tu může být....jsem do té místnosti vážně pasovala)

...Když mě přestalo bavit civění na lidi (ne, že by se nebylo na co dívat), vzala jsem kamarádku pod křídlo a šly jsme se projít ven....došly jsme až k letnímu kinu, kde dávali romantický horor (samo o sobě docela blbost, ne?) s titulky, na které kamarádka nedohlédla...a tak jsme se pomalu vracely ....poslouchala jsem její vyprávění (to mi prý jde), měla depku (zase)- prý je ošklivá, tlustá, neumí se bavit...co na tohle odpovědět? (když pro ni v tu chvíli přišel kámoš, ať jde na panáka a trochu si zatancovat-ironie)....při sezení na schodech před budovou jsem doopravdy přemýšlela nad tím, jestli jsem blázen já, anebo všichni ostatní. (a závěr? Tak na ten jsem nepřišla).

/ Jé, ahoj. Ty jsi tu prvně, viď? Tebe bych tu ale nečekal. Už jsme se dlouho neviděli, vlastně já tě zahlídnul na koupáku...kdy tam budeš zase? Ve čtvrtek, fajn. Uvidíme se. Zdar /

...Koupila jsem si (další) kolu (nepiju ani s mírou a odmítla jsem i Míru)...a vrátila jsem se na svoje místo u stolu. Seznámila jsem se tam s nějakým klukem s hoperskou čepicí, co prý hoper vůbec není..jen poslouchá hip- hop:o) a dál jsem se raději věnovala volbě Miss bikiny 2007, než abych udržovala nucenou konverzaci na téma, které pivo je lepší. (Ono to vážně není ve vzhledu tolik, jako v povaze...vůbec bych nemusela sedět u stolu, ale..ale...asi vypadám namyšleně /i když jdu se sklopenou hlavou/ nebo nevím). Nakonec vyhrála holka, co by se mohla převlékat za stožárem a nebyla by vidět. Opět jsem nechápala. Nám holkám se samozřejmě nelíbila (a to jsem vážně nebyla zaujatá), ale hlasovali pánové, takže...tak. ......
....Po půlnoci konečně pustili něco alespoň trochu přijatelného (pro mě)....a dokonce ze mě spadl ten ostych, že se ztrapním (myslím, že tady už to nešlo- každý byl rád, že byl rád) a na písničku od Kabátů jsem si v hloučku kámošů zatancovala...zůstala jsem i na remix od Holek- Sedmnáct, protože ta písnička má vážně dobrej text (protože mě nechtěli nechat odejít)....na oblíbenou písničku z Pomády jsem zůstala dobrovolně a když začal hrát Non- stop tak se odejít nedalo.
(souhlasím..já chci žít nonstop, krásně a nonstop a s tím, co přijde mám chuť se rvát / neslibovat, naučit se říkat ne a nechodit tam, kam se mi nechce...jen proto, aby mě ostatní třeba nepomluvili /)
...Diskotéku jsem po boku kámošky (druhá se nám ztratila, později byla nalezena) opustila kolem druhé ranní (a sama jsem se divila, že jsem těch pět hodin přežila)....závěr docela ušel a slušně jsem zašlapala zelí (podle kámoše jsem prý bezva pařmenka, kdyby jenom věděl...stihl se totiž celý mokrý z bazénku vrátit až na ten závěr...).....
...Domů jsem dorazila se smíšenými pocity....zcela střízlivá (i přesto jsem byla za "něco" u nedělního oběda seřvaná....což mě teda vážně mrzelo..)....a přesto to všechno do sebe něco mělo...

***Asi nikdy nebudu dítě disko-mejdanů (na nějakým rock- festu se ale třeba potkáme), nebudu módní hit. Mě totiž láká vůně príma dnů, já chci jen nonstop žít. Vím, že nejsem dítě disko- mejdanů, snad jsem teď svá (zkusit se má všechno) a svou už zůstanu. Už totiž vím, že nemusím dělat všechno, co ostatní....nemusím se schovávat do davu, můžu vybočit (vždy jsou přeci dvě možnosti)..možná to přinese pár nehezkých slov, ale co je v životě lehké a bez překážek?***

......Myslím, že tohle mi nic nepřineslo...ztráta času to však nebyla (bylo to vlastně celkem fajn, šla jsem z údivu do údivu..tak trochu, jak Alenka v říši divů....a vlastně jsem se ani sama u toho stolu nenudila). Přišla jsem na to, že mým cílem asi nikdy nebude tohle...chtělo by to něco víc...(a tak jsem otevřela knížku)....

/ Jdeš s námi za čtrnáctní dní? Ne? Tobě se tam snad nelíbilo?...Když celkem jo, tak proč nechceš?...Dobře, nebudu tě přemlouvat..budeš nám tam ale chybět. (Vážně? Tak půjdem třeba příště do čajovny, jo? Fajn. Vidíte, už umím říci ne. / Sice ne ve všem, ale aspoň něco/) /
...nejvíc mě však překvapila spolužačka: ,,Tys byla na diskotéce? Jej, tak to ti závidím..to ses měla. Já bych šla hned"....usmála jsem se na ní (třeba se tam zrovna jí bude líbit) a řekla...tak jdi za 14dní, jdou všichni....zkusit to můžeš!:o)...