Povídky doktora Cvokaře 9. POHODÁŘ, 10. KARLŠTEJN

Anotace: C = Cvokař, P = pacient

Sbírka: Povídky doktora Cvokaře

C: „Tak co vám schází?“
P: „Přišel jsem se pochlubit, že nic, pane doktore.“
C: „Nic? Tak co mi sem lezete, chlape? V čekárně je spousta lidí, co potřebují pomoc, a vy mě chcete zdržovat, sakra?“
P: „V čekárně už nikdo není. Však už je skoro pět hodin. Jsem poslední.“
C: „To je dobře. Teď mě laskavě opusťte, udělám si agendu...“
P: „Vás nezajímá někdo, komu nic neschází?“
C: „Co votravujete, hergot? Proč by mě to mělo zajímat?“
P: „Už z toho důvodu, že problémy vašich pacientů se do vás vsákly, jako do houby...“
C: „...A vám je po tom houby. Máte u nás vůbec zdravotní kartu, pane?“
P: „To tedy nemám. A vy nebuďte podrážděný. To je důsledek vaší přepracovanosti. ...A nebo – většinu dne musíte mluvit s nesprávnými lidmi.“
C: „Zato teď mluvím s tím správným. Vypadněte a nechte mě pracovat...“
P: „Vás nezajímá kontrast mezi ufňukancem a pohodářem, nešťastníkem a spokojeným?“
C: „Takže vy jste ten spokojenej pohodář, co u nás nemá kartu. A co má být? Mám si sednout na zadek? Stejně už na něm sedím...“
P: „Mám tedy odejít?“
C: „Konečně rozumnej nápad, protože mě přestáváte bavit. Proč jste za mnou vlastně přišel? Říct mně, že jste šťastnej? Chcete mě nasrat?“
P: „Vidíte, takhle by psychiatr mluvit neměl. Vy jste totiž na konci sil. Přišel jsem vás zachránit.“
C: „Co? Vy mě? Já, kterej celý ty zkurvený léta nedělám nic jinýho, než že zachraňuju pomatence - tak nějakej pomatenec jako VY, mě přijde zachraňovat?“
P: „Doma řvete na dítě i na manželku. Práce vás dřív bavila, byl jste samý vtip. Vy na sobě nepozorujete změnu?“
C: „Hergot, vy mě doma šmírujete, nebo co? Žena si na mě stěžovala?“
P: „Vaši paní do toho netahejte. Ta si nikdy NIKOMU nestěžovala. Jestli se nezměníte, tak si takovou ženu prostě nezasloužíte.“
C: „Hm... no jo... Asi máte pravdu, sakra.“
P: „A nesakrujte pořád. Nikdy jste to nedělal, tak si na to nezvykejte. Spíš začněte dělat zase to, co dřív: buďte víc s rodinou. Máte adoptované malé dítě, tak si s ním hrajte. Bavte se víc s manželkou. Myslím, že se toho mezi vámi nahromadilo dost, co je potřeba vyjasnit.“
C: „To je pravda. Ale jak tohle všechno můžete vědět?“
P: „Jsem vaší ženy nejstarší bratr. Váš švagr.“
C: „Tak to tedy nejste. Já vám řeknu, co jste: pěknej podvodník! Jejího bratra jsem sice nikdy nepoznal, ale jedno vím jistě – před dvanácti lety zemřel, milej pane!“
P: „No a? Vám to pořád nedochází?“
________________

10.

C = Cvokař, P = pacient

C: „Tak co vám schází?“
P: „Pane doktore, naopak. Já mám úžasné schopnosti!“
C: „Opravdu? Smím vědět jaké?“
P: „Já dokážu nenápadně schovat jakýkoliv předmět!“
C: „Aha... už vím. Vy jste ten, co nám tady tak trošku krade, viďte?“
P: „Ale ihned si, pane doktore, vypláchněte ústa. Já – a krást?! Já jsem UMĚLEC! Schovávám předměty tak, jak to nikdo nedokázal ani přede mnou, ani po mně!“
C: „Našli jsme u vás pod polštářem náramkové hodinky vašeho spolubydlícího. Tomu já neříkám umění.“
P. „Ty hodinky se tam samy od sebe přesunuly prostorem. Ani jsem na ně nesáhl. Stačilo mi na ně jen pomyslet.“
C: „Vím, myslel jste na ně celý den, že se vám moc líbí.“
P: „Když mi nevěříte, tak si mě vyzkoušejte. Zeptejte se mě třeba, kde má vaše paní kalhotky s nápisem Monday.
C: „No dovolte?“
P: „Vy si určitě myslíte, že na sobě. Omyl. Dnes přeci není pondělí, nýbrž úterý. Nechala si je za křeslem u svého zubaře. To koukáte! Ale já toho umím daleko víc!“
C: „Máte štěstí, že své manželce důvěřuji. Předveďte další kousek. Když budete dobrej, budeme spolu jezdit po cirkusech.“
P: „Vy to zlehčujete. To byste neměl. Dám další příklad: úplatek v podobě whisky máte támhle za tím šanonem.“
C: „Hm... ale takhle by nás v cirkuse vypískali.“
P: „Tak dobře. Přitvrdíme. Teď vám předvedu moje parádní číslo. Jestli máte vysoký tlak, nebo něco se srdíčkem, ihned mě zastavte. Budou se tu totiž dít OHROMNÉ věci!!“
C: „Jsem zcela zdráv. Jen se přidržím stolu... Ták... můžete začít.“
P: „Dobře... zklidníme atmosféru, maximální soustředění... pane... doktore... co držím... ve své... pravé ruce?“
C: „Karlštejn?“
P: „To neplatí!! Vy jste se koukal...“