Povídky doktora Cvokaře 12. NÁKUPNÍ TAŠKA

C: „Tak co vám schází?“
P: „Naopak, pane doktore. Mám toho moc.“
C: „Povídejte, času máme dost.“
P: „Pane doktore, já celej život jenom dřu, a manžel mi doma s ničím nepomůže. A víte co mi ten syčák včera řekl?“
C: „Nevím. Ale uklidněte se, paní… pěkně bez emocí mluvte dál.“
P: „Ten sviňák hnusnej mi řek´, že vypadám jako stará nákupní taška!!“
C: „Možná by bylo dobré, abyste sem příště přišla s panem manželem.“
P: „Vy jste dobrej! To byste musel sedět v hospodě „U kozatý báby“, abyste se vůbec potkali! Tak mi řekněte, co s ním mám dělat, pane doktore?“
C: „První co mě napadlo, paní – pěkně ho doma zaměstnejte. Když ho to samotného dosud nenapadlo, dávejte mu příkazy. Jako malému děcku. Vidíte… vždyť já ani nevím, jestli máte děti.“
P: „Jo, ale doma už ne. Mají svoje rodiny.“
C: „Tím to je snadnější. Když vám nebude chtít pomoci, a zase se rozvalí na gauči, vyrazte s ním dveře.“
P: „Ježííííši, pane doktore… vy asi nejste ženatej, nebo co? Co je na tomhle snadnějšího? Já s ním vyrazím dveře, a on půjde za tou krávou Dvořáčkovou. Ona je totiž o dvacet roků mladší, než já… a o dvacet kilo lehčí, než já. Promiňte… najdu si kapesník…“
C: „Uklidněte se prosím… Tady už zbývá jediné. Zaměřte se prioritně na jeden problém.“
P: „Já jich mám ale tolik, pane doktore. Na který problém myslíte?“
C: „Na vás.“
P: „Já jsem problém?“
C: „Přesně tak. Začněte vyloženě SOBECKY myslet na sebe. Sáhněte do vkladní knížky – nejlépe manželovi. A pěkně si začněte užívat: kadeřník, lázně, masáže, kosmetika. Jestli se neurazíte – liposukce taky něco stojí. Prostě – užívejte si, milá paní. Nějaký přítel, nebo kolega z práce, by vás mohl vzít do divadla, na koncert… rozumíte? …Co mi to dáváte na stůl za krabičku?“
P: „To je magnetofon, pane doktore. Posílá mě vaše paní – potřebovala odborně poradit.“