Dovolená s masňáky

Anotace: Zážitky z mých dovolených na podnikové chatě na Živohošti.

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Anotace: Zážitek z mé dovolených na podnikové chatě na Ždáňi.
.
Pracovala jsem u nejmenovaného podniku a ten vlastnil, mimo jiné, i dvě chatky na Ždáni. Strašně ráda jsem tam jezdila s dětmi.

Jednu příhodičku o řízkách jsem již napsala. Tak něco přidám.

Jednou jsme se na chatce sešli s masňáckou rodinou. Přijeli autem, se spoustou kastrolů s hotovými jídly a veškerými kuchyňskými zásobami. Rodinka také na dobré papání vypadala.

Tatínek tlusťoučký, mamina dvojnásobná a dětičky jak kouličky.
Já se svými 55 kg, Dan žížalka a Hedulka jakbysmet, jsme jen zírali.

První den na oběd se rodinka "kulička" usadila u svíčkové s knedlíčky a cpali se, jako by týden nejedli.

My měli landšmíd s těstovinami. Sice nám to chutnalo, ale to víte, děti, chudinky, pokukovali po velkolepé hostině vedle u tlouštíků a já viděla, že by si rady dali také. Ale co naplat. Já auto neměla a rodinka mi nikdy nenabídla, že by mě vzala s sebou na nákup.

V místě byl pouze stánek s nejzákladnějšími potravinami - pečivo, chléb a konzervy. Žádné maso a když přivezli jednou za týden ovoce, stála se na ně třeba hodinová fronta.

Jednou si "masňáci" přivezli z nedaleké vesnice meloun. Jejich dětičky se cpali a moje jen smutně koukali.

"Krkouni, krkaťí", povzdechla jsem si lítostivě, "to by jim ubylo, kdyby dali kousek melouna také těm mým".

Vesnička s obchůdkem byla od nás asi 3 km. Rozhodla jsem se, že až dám děti spát, že vyrazím pro meloun. Už jsem viděla, jak dětem září očička, až jim ho budu krájet.

Uložila jsem je po obědě do postýlek a vyrazila za melounem. Bylo asi 35 ve stínu, cesta vedla po rozpálené asfaltce mezi poli, ale já to nevzala.
Když jsem se "přibelhala" do vesničky, na dveřích obchodu byla velká cedule - DNES ZAVŘENO.
Málem jsem se rozbrečela, ale co se dalo dělat.

Doplazila jsem se v tom vražedném vedru zpět k chatě a padla vysílená na lavici.

Jednou takhle zase rodinka vyvařovala knedlo vepřo zelo. A jéje, protáhla jsem smutně obličej, to zase moje děti chudinky budou koukat.

Jenže Bůh se asi nad námi smiloval a do stánku přivezli KACHNY!!!!!!
Koupila jsem hbitě kačulku a zelíčko, vyrobila houskové knedlíky a lidi, jak my jsme si s dětmi dali do nosu !!!!
Bože, to byla přímo božská mana!!

Dětem zářila očička jako lampiónky a já byla přešťastná.

V noci nás všechny čtyři čapl průjem a my málem strhli WC.
To víte, byli jsme týden na konzervách a najednou taková mastná pecka.
Víte, ale, že nám to bylo fuk?
Druhý den jsme kachničku pěkně dojedli a se spokojeným úsměvem šťastně běhali na kadibudku.
Kachnička prostě neměla chybu.