Povídky doktora Cvokaře 22. TCHYNĚ

Anotace: C = Cvokař, P = pacient

Sbírka: Povídky doktora Cvokaře

C: „Tak co vám schází?“
P: „Teď už jsem v pohodě, pane doktore. Jenom mě odsud nepouštějte. Tady mám svatej klid.“
C: „Já myslel, že už jste zdráv... ale vy jste to se svou tchyní trochu přehnal, ne?“
P: „Já myslím, že ne. Takhle to je lepší, věřte mi. U vás mi žádná tchyně nehrozí, zvlášť v samotce ne.“
C: „Řekněte mi, proč to muselo zajít tak daleko?“
P: „No jo... vy neznáte Bohunu... teda jako moji tchyni. To buďte rád. Jak bych vám to řekl...“
C: „Tak mi řekněte třeba ten poslední den, co jsme si pro vás přijeli.“
P: „Tak jo. To byla sobota, že jo? Sparta – Slávie, proto si to pamatuju. Už ráno bylo zajímavý. Chtěli jsme si s Mařkou – to je moje žena – trochu přispat. Ve všední dny totiž vstáváme o půl páté do práce, tak alespoň v sobotu a neděli bych rád chrápal. Navíc máme s Mařkou v pátek sexuální den... v sobotu ráno jsme se zapomněli nazí na dece... chápete. Bohuna k nám bez zaklepání vrazila před sedmou. Všechny rolety s rámusem vystřelila nahoru. Vzpomněl jsem si na vaše rady, pane doktore – tak jsem se choval asertivně. Ani jsem se neoblékl, Bohunu jsem vystrkal z ložnice, zamkl na klíč, rolety šly zase dolů, a já se vrátil k Maruš do pelechu. Už jsme ale nezabrali, protože jsme na sobě neměli pyžamo... chápete. Ale Bohuna to viděla jinak. Začala za dveřma povykovat. „Ptáčci už zpívají, a vy ještě spíte! To já už za vás nadělala práce, jéjej!“ No, tak jsme tedy vstali. Chtěli jsme jet sami do supermarketu – jenže se nám prosmýkla do auta. Asertivně říkám: „My vám, maminko, nakoupíme, co budete potřebovat. Zbytečně byste s námi dvě hodiny lítala mezi regálama.“ A ona že ne, že chce žít kulturně mezi lidma. Co je v supermarketu za kulturu, můžete mi říct, pane doktore? Ale zase jsem si vzpomněl na vaši radu – byl jsem asertivní. Potom celé odpoledne jsem dělal na její zahradě, kterou tak hluboce nesnáším. Ale těšil jsem se večer na fotbal. Pamatujete – hrála v televizi Sparta se Slávií. Tahle motivace mě držela celou dobu nad hladinou. Večer – těsně po zahajovacím hvizdu, si Bohuna sedla vedle mne. Bez varování si vzala ovladač... a přepnula na telenovelu.“
C: „Milej pane, ale to jste ji musel rovnou zabít?“
P: „Musel, pane doktore. Zase jsem si vzpomněl na vaši radu: příčiny neuróz je nutno odstraňovat.“