Povídky doktora cvokaře 27. SYN

Anotace: C = Cvokař, P = pacient

C: „Tak co vám schází?“
P: „Pane doktore, přivedla jsem vám syna.“
C: „Petra? On něco provedl?“
P: „Nééé vašeho, MÉHO syna!“
C: „Aha. Tak co máte s vaším synem za problém?“
P: „Nenechá žádnou holku na pokoji.“
C: „Kolik mu je let?“
P: „Dvacet pět.“
C: „Dvacet pět? Počkejte… pokud s vaším synem jdou děvčata DOBROVOLNĚ, tak nevím, co tu budeme řešit.“
P: „Jak to, že nevíte? Snad tu jste od toho, abyste léčil nemocné lidi, ne?“
C: „Nezlobte se, milá paní, ale tohle na nemocného člověka nevypadá. Spíš na zdravého.“
P: „Tak to teda né! My platíme řádně zdravotní pojištění, syn taky! Požaduji důkladné vyšetření. Vždyť náš kluk to skutečně přehání!“
C: „Váš syn už přestal být klukem. Je z něj dospělý člověk.“
P: „Tak vy se mi na něj nepodíváte?!“
C: „Když už jste tady, tak mi ho sem pošlete.“
P: „No konečně! Ale chci být u vyšetření.“
C: „Rád bych vám vyhověl, ale OPRAVDU to naše předpisy nedovolují. Přišel bych kvůli vám o místo.“
P: „No dobře… Jaroušku… pojď sem. Pan doktor se na tebe koukne. Sehni trochu hlavu, mají tady malá futra… doktory asi taky.“
C: „Paní, počkejte prosím v čekárně. A vy se, mladý muži, posaďte.“
P: „…Co vám tu máma o mně vykládala? Je trochu hysterická, nemyslíte?“
C: „Trochu, ale je to ještě v normě.“
P: „V normě… protože s ní nebydlíte.“
C: „Raději probereme důvod vaší návštěvy.“
P: „Vždyť to právě děláme. Máma je ten hlavní důvod!“
C: „Možná máte pravdu. Ale co vy – a děvčata? Jestli mně řeknete, že mi po tom nic není, já to budu akceptovat. Pak ale budeme muset vymyslet přijatelnou verzi pro vaši matku.“
P: „Tak tenhle proslov se mi líbil, pane doktore. Já se vám tedy svěřím. Můj problém je, že mám strašně málo volného času, protože všechen volný čas věnuju holkám. Kdybych měl volného času víc, tak ho zase věnuju holkám. Jenže já mám volného času opravdu málo.“
C: „Dobře… Tak já vám napíšu recept.“
P: „A proč? Mně nic není. Napište recept raději mojí mámě.“
C: „Jen si přečtěte, co jsem vám napsal.“
P: „Když mládí ve zdraví přežijete, zůstanou krásné vzpomínky. Závidím vám.“