Tetička aneb jak se děly zázraky

Anotace: Taková normální rodinka, hlavní je, že se máme rádi...:D

„Haničkooo!“
„Anooo?“
„Pojď dolůůů!!“
Pořvávala na mě do pokoje moje roztomilá teta, co přijela na návštěvu.

„Jo, jen co si zajdu na záchod!“ Křikla jsem na ni a hodlala skočit z okna, jen abych si zachránila krk, neb teta má objímací a škrtící reflex v jednom.

„Tak co tam děláš, poď!“
Teta mi už bušila na dveře, nebylo vyhnutí, protože skokem z okna bych si muka tak akorát prodloužila. Tetka byla schopná otevřít okno, chytnout mě v letu, pomuchlovat a zase pustit.

A tak jsem rezignovala.
„Ahoj…?“ Přikrčila jsem se a čekala na smrt. Ale teta ani ťuk, ani lehké „škr škr“.
Asi se jí něco stalo, zavýskla jsem v duchu radostí a hopkala k babičce do přízemí, jelikož tam teta rozložila svoje věci.

Tolik žrádla, tedy pardon, zásob, jsem neviděla už… no prostě od té doby, co u nás byla teta naposledy.

„Dole v mražáku je zmrzka a v ledničce je poleva speciálně na ni, co tvoje teta přivezla, vytáhni prosimtě všechno na stůl, ano?“ Nařídila mi babička a dál drbala s tetkou Karla Gotta.

Všechno jsem udělala, dala propriety na linku a čekala, co babička udělá.
Nic.
Dobrých deset minut se chichotala, a pak si mě konečně všimla.

„Jo vlastně, dej to do třech misek, no však víš, co a jak…“
A dál se věnovala Kájovi G.

Zmrzlinu jsem naplcala do misek a zrovna otevírala polevu v praktickém balení pro rodinu, když se ke mně zezadu zákeřně přiblížila teta.

„Všechno nejlepší, ty naše šestnáctko!“
A následovalo půl hodinové dušení, ani nevím, ve kterém okamžiku mi ta poleva vypadla z ruky.

„Ježiš teto, dyť mi ta čokoláda spadla! Babička bude mít koberec v tahu!“
„Nebude.“ Konstatovala, když nebohou polevu sbírala ze země.
A vážně, na koberci nebyl žádný hnědý flek.

„Vždyť je to tekutý a otevřený, tak to je zázrak.“
„Myslíš?“ Zeptala se mě tetka a obrátila nádobku dnem vzhůru!
„Néééé! Co blbneš?“ Koukala jsem jako zjara na ten úkaz, nedělo se vůbec nic!

Vytrhla jsem jí polevu z ruky a zašťárala hygienicky prstem uvnitř.
Byla tuhá jako mrtvola.

Podívala jsem se podezřívavě na tetu a mrkla, co je na obalu napsáno.

Ze ztuhlé a momentálně nepoužitelné polevy stále sálal chlad a já četla:

NEUCHOVÁVEJTE V CHLADNIČCE NEBO V CHLADNÝCH PROSTORÁCH.
PŘED KAŽDÝM POUŽITÍM DŮKLADNĚ PROTŘEPEJTE!

A tak jsem rezignovala, vzala lžíci, polevu z nádobky vyškrábala a dala na zmrzku.

Působilo to velice hezky, jako malé pilinky.
A jak nám chutnaly!