Teď jsem zas pryč já, Ann

Anotace: Dívka píše své kamarádce Ann z jejího nového dočasného bydliště u příbuzné, jak je to tam hrozné a co všechno prožila...

Sbírka: Dopisy Ann

Předmluva:

Nemám to tady ráda a moc se mi stejská...úplně po všech... Dokonce i po hrobečku králíka Králíka. Jsem tady u nějaký tety, kterou jsem předtím nidky neviděla, ale je celkem v pohodě. Když tady mám svoje suprový sourozence... Už na ně ani nejsem naštvaná, ale že mi to vydrželo dlouho. Vždyť s Králíkem to už bylo dávno...teď mám někoho jinýho. Neboj, to ti všechno ještě řeknu, Ann.

Bydlím jak bezďák

Já vim, měla bych bejt šťastná, že mám kde bydlet, když náš barák je v trapu, ale.....tady se to fakt nedá vydržet! Žijem tady v hroznym nepořádku, o proti tomu byl můj pokoj nádherně uklizenej, tak nevim, co to mamka furt říkala. Jen tak aby sis to mohla představit, tak třeba když vstanu z postele, ve který spím zaházená hračkama bratrance (furt si nemůžu zapamatovat jeho jméno.....ňáký děsně divný, stejně mu tak nakonec nikdo neříká.....já mu říkám Smrade....celkem to sedí), musím překročit ještě tunu oblečení, než se dostanu po špinavejch schodech do kuchyně a do koupelny jsem radši už přestala chodit...
Tak aspoň vim, že jsem si měla víc vážit našeho starýho baráku...ježiš, tam sem si klidně mohla lehnout i na zem.... Vidíš, tohle by mě nikdy nenapadlo- lehnout si na zem...oooh....já si chci lehnout na zeeeeeem!!

Škola

Teď mi došlo, že v každým deníku píšu o škole. To je jako kdybych na ní byla totálně závislá. Nejsem...věř mi (doufám, páč je fakt, že jinak celý dny ani nic nedělám). Ale stejně, jestli ti to vadí, tak s tím stejně nic neuděláš, takže......školaaaaa
Mám celkem skvělý kámoše ve třídě. Teda hlavně holky, ale kluci jsou tady taky dobří- nic ve stylu Pankáče. Chjo, on mi chybí taky.....ale nejvíc Martin. Jako myslim i kámoše jako je on (vlastně ne, on už není kámoš......já ho miluju). Prvně mi tady lidi dělali naschvály, byla jsem z toho celkem na dně, ale teď se ke mně každej snaží vsocknout a kámošit se se mnou. Wow, jak já jsem tady populární...jen se bojím, že to není kvůli mý......no....osobnosti?! Mě nic jinýho nenapadlo...
Učitele tady moc ráda nemám....nejsou vůbec divní. Prostě takoví úplně normální....nuda (pane bože...to je děs: stěžuju si na Vtěrku, Homelesse, a když jsou všichni normální,tak mi to vadí.....). Asi mě mají za totální šprtku, takže když něco nevim, tak se hrozně diví. Přitom jsem u nás chodila na takovou fofr školu, žádnej suprovej výběr....nechápu to. Je tady jeden moc pěknej učitel, ale vůbec nemá sexy prdel a našemu (vlastně teď spíš jen vašemu) sexy tělocvikáři se vyrovnat vůbec nemůže.
KONEČNĚ SE NĚCO STALO.... jedna učitelka napsala dopis na rozloučenou a skočila z moooc vysokýho mostu, a páč se bála, že by jí to nemuselo vyjít, otrávila se čímsi (ňákejma práškama, prej) a radši si s sebou vzala i pistoli a skákala do malinkýho jezírka dole, že by se tam třeba mohla utopit. Jen jí to nějak nevyšlo. Když skočila z mostu, chytla se nějakou gumou od kalhot, takže tím se jí pád hodně zpomalil, takže vytáhla pistol, ale při padání se netrefila, tak spolíhala na prášky, ale zachránilo ji jezírko, protože voda jí vyplavila prášky z těla a taky jí zachránila před tvrdým pádem. Pak ju odvezli do nemocnice, kde už ani neměla co dělat, páč byla úplně v poho. Za týden ju přejelo auto, když šla z nákupu. Nevím, jestli je tohle všechno pravda, ale po škole se to hrne pořád, tak jen abys to taky věděla. Já tomu teda moc nevěřim, hlavně s tím skákáním....připomnělo mi to ňákej už dost odrbanej vtip, ale.........někdo měl fantazii (asi jako já, nemyslíš?!....možná trošku vetší, no...).

MaRtIn.......Je TaDy

Martin za mnou přijel.... vlakem. Fakt suprově jsem si s ním pokecala...ale.....to mi nestačí. Potřebuju s ním bejt víc. A ty bys teda taky mohla přijet (páč jestli ti stačí tyhle deníky, tak s tebou není něco v pohodě). Povídal mi, co je doma novýho, jak se staví znova náš barák.....všechno.... Mám ho moc ráda.
Jen mě trochu naštvalo, že Vtěrka je ještě pořád vetřená ve škole. Martin mluvil o ňákým......problémku......co měla s Pankáčem, ale moc mi toho neřekl, takže počítám s tim, že mi zavoláš a všechno dopodrobna vysvětlíš.
Bojim se, že mi to s Martinem nevydrží, když bydlíme tak daleko a já za ním ani jezdit nesmím...teta má moc divný představy o cestování....jedině prej, že bych vzala sourozence, ju, manžela, Smrada a jeli bysme všici.....NIKDY...to by byl děs, ani na záchod bych sama jít nemohla (i tak bych byla šťastná, páč by to tam bylo určitě čistší, než u nich...)......fakt humus.
Naštěstí jsem Martina přemluvila, aby tady někde zůstal celý tři dny, tak si ho musim užít...ještě že jsou prázdniny... Teta ale nedovolila, aby spal u nás (celkem se to hodilo, uritě by tam nevydržel a odjel by dřív).......že by měla strach?! (teď jen o co...)

Jupííííí jupííííííí

Dneska......JUPÍÍÍÍÍ.....volali z baráku.....že už bude za chvilku hotovej a budem se moct vrátit.....říkali... taaaaak.....asi tak čtrnáct dní, to bude pryč jako nic (to říkala teta, musim ze sebe furt dělat chytrou holčičku).....já budu DOMAAAA.......už aby to bylo. Jsem zvědavá, prej tam na mě bude čekat překvápko......mám teda i trochu strach, ale klid v duši, klid v pokoji (teta).
Budu muset koupit všem ze třídy ňákej bezva dárek, aby na mě vzpomínali jen v dobrém (ale skákat z mostu fakt nemusim....ještě abych měla "štěstí" jak ta učitelka), páč už se s něma asi nikdy neuvidim..... je to celkem škoda, trvalo mi dlouho, než jsem si je získala..... mám ještě čtrnáct dní. Teď nějak nevím- moc se těšim domů, ale ani se mi nechce odjíždět....ALE VŽDYŤ SI PŘECE ANI NEMŮŽU LEHNOUT.....chci domůůůů...

Mega trapas........bože....proč jen můj?!

Jsem náměsíčná......a vždycky jsem byla. Proč ti to vlastně říkám?! Vždyť to víš.... Pamatuješ, jak jsem spala u tebe doma a v noci jsem ti ukradla ve spánku pěřinu? Tak to není nic proti tomu, co se mi stalo teď......musim co nejrychlejc odjet, abych nemusela rudnout vždycky, když uvidim kohokoliv z dnešního rána....dobře, už vysvětluju...
Včera se mi chtělo hrozně spát, takže jsem ani neuklízela (jako by to ještě něčemu pomohlo), neumejvala se a rovnou jsem zalezla do postele....k ránu jsem vstala (to si teda nepamatuju, ale kdybych nevstala, tak by se mi asi nestal tenhle trapas), a šla jsem do obchodu (jenže: v pyžamu, který jsem si už dávno roztrhla na noze, ale mám ho moc ráda na to, abych ho vyhodila). V obchodu bylo fakt hodně lidí...hlavně děcka ze školy...probudil mě až jejich smích.... Já nevim, jak je to možný....asi jsem úplně nespala, ale rozhodně jsem o sobě vůbec nevěděla....bylo to hrozný.....to se asi nedá pochopit...
Lidi se mi zase začli smát, ale když zjistili, že se budu už za chvilku vracet domů a už je asi nikdy neuvidim (já vim, možná sem to přeháněla s mejma záchvatama pláče, ale nechtěla sem, aby se mi smáli), začli brečet se mnou a byli hrozně milí, hodní,....mám je ráda.

Lalalalalala

Jak jsem vždycky chtěla označit babičku?! Mumie se vrací nebo ten hajz (to bylo, když ukradla kříž) nebo jak?! Stejně ju mám ráda... Dneska mi volala, že bude další soutěž zpěvu, jestli mě má nakonec nahlásit nebo ne. Řekla jsem jí, že ne a vypadala, že jí to ani nevadí....(třeba jí pučil Pankáč svůj mp3 přehrávač). Říkala, že se na nás už moc těší, a že do soutěže přihlásí mladší ségru, aby si to taky zažila, že talent je vždycky v rodině, takže nemůžu bejt nej jen já. Babička......chytrá hlavička (oooh.....jsem úplnej básník).
Hned jsem to ségře běžela říct (ne, že bych byla škodolibá....to vůbec ne) a ani nevypadala moc vyděšeně....třeba se i těší...kdo ví...(no, já určitě ne). Doufám, že nedostane body za "překonání nějakého záchvatu", páč to je moje specialita.....ježiši....když si na to vzpomenu, úplně se mi roztluče srdce.......další vzpomínka, trapas....chjo.

Á.....málem bych zapomněla....

Fakt sem ti skoro zapomněla říct, koho mám teď, když už není králík Králík....mám.....drž se.....koně. Ale ne u tety doma (i když to tam tak fakt působí), ale na farmě, na kterou jezdim pravidelně, každej tejden třikrát. Je to super....můj kůň se celkem překvapivě nejmenuje Kůň (že tě to napadlo, viď?), ale jméno pro jistotu nemá.....protože jsem věděla, že se s ním budu loučit, až pojedu domů (už jen tejden) a bylo by to pro mě ještě horši.
Ale je úžasnej. Naučila jsem se o něj dobře starat (i když ze začátku to byl fakt chudáček velkej), jezdit na něm...to mám vždycky pocit, že všechno patří jen mně.....prostě úžo....
Jen škoda, že doma nemáme žádný takovýhle farmy, viď? Bysme (já vim...bychom) tam mohly chodit spolu...ale na to je naše město moc mikro....snad jindy a jinde....

Úklid

To by člověka ani nenapadlo, že v tak neuklizenym baráku někdo bude chtít, aby se uklízelo....(jde to vůbec ještě?!). Takový utrpení pro nás, co už tam vlastně ani bydlet nebudem, ale pro jejich život jim uklidíme....to je pěkný, no....ale rozhodně dobře vymyšlený....
Neměla jsem se do toho uklízení pouštět....co já jsem našla za nechutný věcy....třeba ponožku (tipuju tak rok starou), taky ňáký zbytky jídla.....ale nevim, co to bylo, páč už to bylo silně zelený.....prostě mňamka..... A toho prachu, co tam všude bylo.....děs....chci domůůů...
Jen doufám, že první, co doma budu dělat, nebude uklízení....to bych nezvládla... Ale zas už mám POŘÁDNOU praxi a to se cení....doufám....že to mamka ocení, jak se tady u tety, kterou vlastně neznám a u Smrada snažim pomáhat.

Nakonec to fakt uteklo rychle

Už je to tady....je uklizeno, takže se můžu loučit a už si jen sbalím všechny věcy a pojedu DOMUUU..... Tohle pro mě byla těžká doba....nevim... Byla jsem hodně zoufalá, smutná, cejtila jsem se sama, a když se teď mám vrátit do normálu, domů, tak se tak cejtím zase....je to divný.
Ale hrozně se těším na Martina, na tebe, na babičku, na všechny......i na toho Pankáče....a chvilkama mi v hlavě blikne i Vtěrka s Homelessem.....asi mi pořádně hráblo, ale prostě jo....mám všechny doma moc ráda, i když si myslim, že je nenávidim....bez nikoho bych nemohla žít.... Ježiš, dojímám sama sebe, už jsem fakt hrozná. Dneska toho psaní už musim nechat, nebo to ani nezvládneš přečíst...to bych nechtěla...takový práce, co mi to dá...

Balení.........věcí

Dneska večer už budu doma.....čeká mě tam překvápko a vy všichni a vůbec......těšim se. Nikdy jsem neměla ráda balení věcí. Podle mě to je děsně smutný....odjet od někud.....no, rozhodně....ZAJÍMAVÝ (začínám se vracet do normálu)
Zjistila jsem, že jsem ztratila úplně strašně moc věcí, ale hledat se mi nechtěj, takže jim jen tady nechám....stejně je najdou až tak za dva roky, až budou mít zas návštěvu, která jim před odjezdem bude uklízet.... A víš co? Doma si budu moct lehnout na zem (aspoň doufám) a už se na to moc těšim. Taky bys to měla udělat, protože to je prostě něco.......
Jééé...doma je Martin.....musím ho vidět...co nejdřív! Bez něj mi je nanic....ještěže jsme se dali dohromady, viď? Zajímalo by mě, jak se choval, když jsem byla tady....jestli byl skleslej nebo v pohodě.......ale vždyť je to jedno....hlavně, že budu zas s ním...