Dannyho ráno

Anotace: Jednou takhle ráno...

Někdo zabouchal na dveře a Danny si hlavu přikryl polštářem. Bouchání se ozvalo znovu. A opět.
„Seru na vás. Ďete pryč,“ zařval Danny.
„Otevřete ty dveře, Danny Marsdene! Dlužíte mi nájem už za dva měsíce,“ ozvalo se za dveřmi. Bylo ticho.
„Tak co je? To už jste tam pošel?“
Danny se vysoukal z pod peřiny a šel otevřít dveře.
„Konečně. Chci ty peníze. Hned!“
„Nemám, copak to nechápete?“
„Tak to se ale budete muset vystěhovat.“
„Počkejte mi ještě pár dní. Sou ty Vánoce…“
„Vánoce, Vánoce, na to Vám celkem kašlu, pro mě jsou prachy důležitý pořád. Tak kdy mi zaplatíte?“
„No, co takhle desátýho ledna?“
„Co to melete? Máte čas do prvního, jasný?“
„Hm, jasný,“ odpověděl Danny a zavřel dveře. Počkal až za dveřmi neuslyší kroky pana domácího a zařval z plných plic: „Seru na tebe dědku starej.“ Zalezl opět zpátky do postele a a přehodil přes sebe deku.

--------------

Nemohl už usnout. Vstal a šel do kuchyně. Otevřel lednici a zíral do ní. Tři lahváče a dva plátky sýra ho moc nenadchly. Šáhl po jednom pivu a vrátil se do pokoje. Sedl si do křesla. Jen tak tam seděl a upíjel z lahve. Podrbal se v rozkroku a pustil rádio. Za pár minut zazvonil telefon. Danny vypnul rádio a zvedl sluchátko.
„Jo.“
„Ne.“
„Co ne?“
„Prostě ne.“
„Neser me, jaký ne?“
„Řeks ano, tak jsem řek ne.“
„A co jako?“
„Vtip, ne?“
„Ty seš vtip. Kdo vůbec volá?“ odpověděl Danny.
„To sem já, Danny.“
„Di už do hajzlu. Danny sem já.“
„Aha, sorry. Tak já nejsem Danny.“
„Do prdele a kdo teda seš?“
„Nevíš kolik je hodin?“
„Cože?!“
„Kolik je hodin?“
„Podivej se na hodinky, ne?“
„Dobrej nápad, kámo. Tak díky za radu. Měj se.“
„Di do hajzlu a neřikej mi kámo,“ odpověděl Danny a praštil s telefonem. Opravdu by ho strašně zajímalo proč mu vždycky zavolá nějaký pošuk a otravuje s takovýma kecama. Vstal z křesla, vešel do koupelny a zabouchl dveře.

--------------

Podíval se do zrcadla. Nebyl spokojen s tím co vidí. Potřeboval oholit a ostříhat. Na stříhání neměl peníze a sám si na to netroufl. Rozhodl se, že se alespoň oholí. Ucpal umyvadlo a pustil vodu. Otočil se a šel k záchodu. Odklopil prkýnko a vyndal vercajk. Začal močit a obrátil hlavu ke stropu. Bylo mu dobře. Podíval se zpátky na zem. V rychlosti přestal chcát a zandal ho do kalhot. Všechno co měl v sobě bylo teď na podlaze. Netrefil se. Klekl na kolena a začal podlahu vytírat záchodovým papírem. Bylo mu zle, ale věděl že není jiná možnost. Najednou mu na záda začala téct voda. Byla horká a opařila ho. „Kurva, už,“ zakřičel. Vstal a vypnul vodu. Vyndal špunt z umyvadla a voda začala odtékat.
„Seru na holení, na to vopravdu nemám už náladu.“ Vyšel z koupelny a praštil dveřmi.

--------------

Sednul si opět do křesla. Koukal na stolek a na zeď za ním, kde kdysi stála televize. Byl tam bělejší flek. Pozvednul ruku k ústům jako by se chtěl napít z lahve. Flašku piva však nedržel. „Do prdele,“ zaklel. Opět vstal a vyrazil do kuchyně. Otevřel lednici a sehnul se pro pivo. V tu chvíli zabušil někdo na dveře. Danny se lekl a praštil se do hlavy. „Kurva fix,“ zařval na celou kuchyň a jal se otevřít. Za dveřmi stál Stanley Rush.
„Tě bůch, Danny,“ vypadlo ze Stanleyho.
„Do prdele, co tu děláš?“
„Rád tě vidim.“
„Počkej, nehodláš se mi nasrat do kvartýru?“
„Nee, Danny, jen na pár minut posedět.“
„Měl bys jít domu, Stanley.“
„Kam?“
„Domu, do svýho bytu. Pořádně se vyspat.“
„Jakej byt myslíš, Danny?“
„Tvuj byt na Winstonový a druhý, ne asi, kde jinde, vole?!“
„Tak ten už nemám.“
„Co to kecáš?“
„Kurva, prostě ho nemám. Pusť mě dovnitř. Přece tu nebudem stát ve dveřích….
Podivej, co sem přines,“ vypadlo ze Stanleyho, ukazujíce láhev vodky.
„Hmm, tak poď dál,“ svolil Danny.
Stanley se propotácel kuchyní a zasedl do křesla. Koukal na prázdný místo po televizi.
„Čéče, Stanley, někdo ti ukrad televizi, víš vo tom?“
„Di do prdele, tu sem prodal, vole!“
„Fakt? Tak to je hustý, to já sem musel prodat rovnou celej byt.“
„Cože?! Tys prodal svuj kvartýr?“
„Jo, sichr, prostě je pryč, neni,“ řekl Stanley s klidem.
„No to je teda vostrý. A kde jako budeš bydlet?“
„Hele, to nevim,“ odpověděl Stanley a přihnul si z lahve.
Danny odešel do kuchyně pro dvě sklenky.
„Stanley, a kolik ti to hodilo?“ zeptal se Danny z kuchyně.
Odpověď však nepřicházela.
„Stanley, tak kolik?“
Stále nic.
„Stanley?!“
Danny se vrátil zpět do pokoje se dvěma sklenkami. Stanley seděl zhroucen v křesle a spal. Výraz ve tváři říkal, že je spokojen. Danny se pousmál.

--------------

Najednou mu zakručelo ve střevech. Upustil sklenky na zem a Stanley se pohnul. Ještě víc se uvelebil v křesle a pokračoval ve spánku. Danny se chytil za břicho. Střeva se ozvala znovu. Danny klesnul na kolena. Dannyho tělo se ozvalo potřetí, a to tak hlasitě, že to Stana málem probralo. „Do píči, to je bolest,“ zašeptal Danny pro sebe. Vstal a se sevřenou prdelí se došoural do koupelny. Zasedl na mísu a pustil to dovnitř. Proud byl tak prudký, že mu voda šplouchla zpátky na zadek. „Do prdele,“ špitl. Celou koupelnu zahalil děsný puch. Danny se dusil ve vlastním smradu. Zakrýval si nos a pusu rukávem, ale nepomáhalo to. Obsah střev lítal ven. V obrovských křečích se jen tak tak držel na míse. Za půl hodiny bylo dokonáno.
Danny se pořádně utřel, spláchl a zhluboka si oddechl. Cítil se líp.