Prožijeme to ještě jednou

Anotace: ...Všechno je jednou poprvé. První krok, první slovo, první láska, první polibek, první sex a také první den v nové třídě. Nesnáším tento den, protože ho absolvuji už asi posedmé....

A proč jsem vlastně už tolikrát přestupovala? Hlavně kvůli tátovi. Je zaměstnancem jedné velmi prosperující firmy, a proto se musíme často stěhovat. Peněz máme dost, ale velmi tím trpí naše rodina. Tátu skoro nevidíme, je pořád v kanceláři. Máma si pokaždé najde v novém městě milence a nezajímá ji, že se z mé sestry stává anorektička. Když vstoupím do té bílé budovy, vzpomenu si na starou školu v Děčíně, kde jsem našla svoji první opravdovou kamarádku. Přátelství nám dlouho nevydrželo. Po měsíci jsem si balila. Zabloudím vzpomínkami o dva roky dozadu, na školu v Brně, kde jsem se poprvé zamilovala. A jak dlouho nám láska vydržela? Tři měsíce.
Protože jsem už hodně lidí ztratila, už rok zastávám názor nepouštět si ostatní moc k tělu. Stejně zbudou jen vzpomínky.
,,Představuji vám novou spolužačku Sáru Kadlecovou. Sáro, běž si sednou tam, do třetí řady vedle Romana,“ pošle mě třídní a já se posadím. Podívám se na svého souseda a nevěřím vlastním očím. Topím se v těch nejkrásnějších očích, které jsem kdy měla tu čest poznat. Ano. Osud mě znovu svedl dohromady s mým bývalým přítelem Romanem. O přestávce se dozvím, že se jeho se jeho rodiče rozvedli a on s tátou byli ti, kteří se museli stěhovat.
Možná to je šance, kterou bysme měli využít.
O čtyři měsíce později...
...mi nezbývá nic jiného než se zase balit. S Romanem jsme opět prožily krásné chvilky, ale všechno jednou končí a já jsem na to zvyklá. Oba dva jsme smutní a dlouho se loučíme před domem. Táta dostal nabídku ze zahraničí, která se neodmítá, a tak musíme zase trpět.
Kolem nás běhá máma, která kontroluje, jestli je vše v pořádku, ale my ji nevnímáme. Užíváme si poslední chvilky, poslední minuty, poslední sekundy.
Najednou uslyším klakson. Naposledy se políbíme a já vlezu do auta. Není třeba slz. Oba víme, že tohle všechno prožijeme ještě jednou, pořádně a víc.
Víme, že to není naposledy, co se vidíme. Přece jen mi je za pět měsíců osmnáct a už vím co od života chci. Chci přátelství, lásku a klid, který mi moje rodina neumožnila. A to vše se mi dostane. Tím si jsem jistá.