Rodinný klíč

Dneska se mi podařilo ztratit klíč od sklepa.
Vlastně jsem tím nejvíce skomplikoval situaci mojí babičce, která ale i přesto všechno pro mě našla omluvu.
Tak jak to má vždy ve zvyku.
Vlastně jsem o tom ani na chvíli nezapochyboval.
No a děda, děda se na mě zle vydržel koukat tak asi pět sekund a pak pokračoval dál ve svojí historce
A všechno bylo jak má být.

Onehdá jsem s ním přenášel skříň. On povídá musíš to nést šuplíkama nahoru.
Ale já to samozřejmě věděl líp.
No a když mi ten šuplík po třech krocích spadl na nohu, tak se na mě podíval takovým tím milým pohledem a řekl mi:,, Už víš proč se musí nosit šuplíkama nahoru."
No a já.... Já jsem byl úplně odzbrojenej.
Já čekal, že mě třeba začne peskovat, takový ty řeči jako:,, já jsem ti to říkal".
Tak jak by to udělal asi úplně každý.
No a jak vidíte můj děda není jako každý, vlastně je jedinečnej.
A babička ta má vždycky naprosto jasno v tom, na čí stranu se postavit.
Ten klíč jsem našel !