Touha (1.)

Anotace: Příběh Natálie, profesionální společnice. Lehce erotická povídka na pokračování.

Nahoru a dolů, nahoru a dolů. Chytnout rukou, synchronizovaně spolu se rty opakovat motoricky pohyb. Lehce přejet nehty po šourku. Vytvořit v ústech podtlak. A nahoru, a dolů.
To zas bude masér nadávat až přijdu s bolestí za krkem, napadlo ji. Chvíli uvažovala, že pokud by vyžadoval sténání, zda by to bylo hrané, nebo zda by to byla reprodukce bolesti krčních svalů.

Na kancelářském stole se rozvrněl mobil.

"To... si... děláš... prdel, ne?" ozvalo se za porno časopisem.
Nikdy jí tak úplně nebylo jasné, proč měl tuhle úchylku. Byla nádherná ženská. Kdykoliv se šla někam bavit, chlapi na ní mohli oči nechat. Tenhle borec si ale radši prohlížel časopis.
Ale co, vždyť jí to může být jedno, hlavně že platí.
"-´omiň, za´omněla jsem ho vy´nout."

Naštěstí se telefon nevrněl dlouho. Rychle se vrátila ke své 'práci'. Už to nebude trvat dlouho.
"Za chvíli budu," zašustil časopis.

- To vím taky, chlapečku. Nekouřím tě poprvé. -

Jeho tělo začalo vydávat jasné signály blížícího se orgasmu. Pevně ho stiskla rty a přidala na rychlosti.

--

Připravené papírové kapesníčky odvedly svou práci dokonale. Jakmile ho očistila, zapnul kalhoty, beze slova vyndal peněženku a podal jí peníze.
Uložila si je do kabelky.
"Příští týden ve stejnou dobu?" zeptala se.
"Nemůžu. Jsem na jednání v Německu. Ozvu se."
"Dobře."
Časopis zmizel ve spodním šuplíku dubového stolu.
Zvedl sluchátko telefonu a stiskl tlačítko.
"Lucie, pošlete mi sem pana Novotného."

- Že by si dával druhý kolo s chlapem? Máš to občas, holka, divný smysl pro humor. -

Zadržela úsměv.

"Slečna Černá je již na odchodu."
S panem Novotným se míjeli ve dveřích, očividně ho zaujala, málem se přerazil o věšák.
"D..D..obrý den." pozdravil s omluvným úsměvem za svou nemotornost.
"Promiňte mi," ozval se 'Časák', "tohle je pan Novotný, náš významný klient. Pane Novotný, slečna Černá, má finanční poradkyně." ¨
Byl to profesionální lhář. Aby ne, ředitel pobočky nadnárodního podniku jím musí být.
"Dobrý den, pane Novotný," usmála se na něj a s pohledem na ředitele pokračovala, "tak tedy dle domluvy, budete mne kontaktovat, ano?"
"Určitě slečno Černá. Nashledanou."
"Nashledanou."
"Pane Novotný..."
"Slečno Černá," duchapřítomná reakce, "bylo mi potěšením."
Dveře se zavřely. Ještě prohodila pár slov se sekretářkou a pak vyšla z přepychové kancelářské budovy.

***

Mobil se znovu rozezněl, než ho však stihla zvednout, volající hovor přerušil.
Asi nějaký nový klient. Těm romantičtějším většinou chvíli trvá než to 'překousnou'.
Když však telefon poněkolikáté zopakoval svůj herecký výstup - "Jsem tu, ale nechci s tebou mluvit" - začala být malinko podrážděná.
Pohledem do výpisu volání zjistila, že se jedná o stále stejné číslo. Dobrá tedy, když nemůže Mohamed k hoře…

***

"Ano, prosím?" ozvalo se po krátkém vyzvánění.
"Vybíjíte mi telefon," řekla trochu vyčítavě, ale tak, aby ho nepolekala. Jestli je romantik, mohl by z něj být dobrý zákazník.
"Promiňte... Ehm... Já... víte..."
"Zatím ne, ale vhledem k tomu, kolikrát jste se mi pokusil zavolat, hádám, že číslo jste si nespletl."
"Ne, to opravdu ne. Hledám společnici. Ehm... Vás jsem našel na internetu."

- Mladej kluk, starší se ozývali na inzerát v Annonci. -

"No pokud máte stále zájem, mohli bychom se domluvit na osobní schůzce. Nezávazně, abychom se poznali."
"Dobře. Kdy a kde by Vám to vyhovovalo?"
"Nejlepší by bylo, kdybyste mě pozval někam na dobrý oběd. Na večer už většinou něco mám."
"Chápu," úsměv byl doslova slyšet, "znáte restauraci na Staromoravské?"
"Ano, znám. Tak zítra v jednu hodinu odpoledne?"
"Dobře. Na viděnou."
"Nashle."

Telefon utichl.

***

Mohl by mít styl, napadlo ji, restaurace rozhodně nepatřila k těm levnějším.