Lidská spása i rána jménem Uvědomění

Anotace: docela zamotaná povídka, ale myslím že se mi povedla:) (kdyby vám něco činilo potíže, ráda to vysvětlím)

-Stála tam a dívala se před sebe.
Ano před sebe, dalo by se to tak nazvat.
Před sebou měla vysoký sloup a na něm byl nalepený papír s obličejem nějakého muže.
Dívala se a nevěřila svým očím. Byl to on. Byl to on kterého všude hledala.
Vždy ho však našla jen ve svých snech. Neexistuje.......myslela si.
Myšlenka se stala lží.
Uvnitř sebe doufala každým dnem že by ho najít přece jen mohla.
Potkat ho. Vrazit do něj. Omluvit se mu. Podívat se na něj.
Není přece možné aby neexistoval, vždyť ho vidí tak jasně.
Ano, vidí ho tak jasně přímo před sebou. Je na fotce. Jde ho hledat.
Rozhlíží se kolem sebe a očima skáče z místa na místo. Najednou se její oči zastaví v jednom okně jedné kavárny. Uvidí ho. Je tam. Sedí a popíjí svou kávu.
Připadá si jako ve snu. Kouká. Přemýšlí. Neví co dělat. Mohl by se leknout. Mohla by ho vyděsit.
Šla tedy pomalým krokem směrem k němu. Pořád ji nezahlédl.
Popíjel si v klidu svou kávu a rozhlížel se kolem sebe.
Ona byla krásná. Byla nádherná. Dlouhé hnědé vlasy jí sahali až po bedra a hnědé oči vypadaly jako baterky. Byli velké, ničím nepokažené. Tvář měla hebkou a napohled jemnou.
Dívka se k němu pomalu blížila po silnici. Nevěděla jak. Muž jí pořád nezpozoroval.
Pořád dál nerušeně popíjel svou kávu.
Když se na ní podíval, dívka zmizela.-

Trhl sebou a probudil se. Muž byl celý spocený a znovu se mu zdál ten samý sen.
Zase ona. Kde jen se tam vzala. To snad už není možné. Každý den ta samá dívka a na tom samém místě vždy zmizí.
„Je to vždy když se na ní podívám, ale jak to mám sakra ovlivnit ve snu?!“ vykřikl muž, který byl plný vzteku.
„Co tady hulákáš?! Co se stalo? Proč nespíš?!“ zeptal se muž vedle něj.
Ano, žili spolu.
„Já....no...zase se mi zdál ten samý sen jako minule.....“ řekl tichým hlasem.
Druhý muž zakroutil hlavou „Dej s tím už pokoj.....Tebe přece ženský nezajímají ne?! Tak už spi!“ obrátil se, zabral a usnul.
On tam pořád seděl a probíhal mu v hlavě nejen ten sen, ale také věta, kterou vyslovil jeho přítel -tebe přece ženský nezajímají- , nebyl si tím tak úplně jist.
Chtěl ji najít, chtěl ji znát, chtěl být s ní...