Rodinný výlet

Anotace: Je ten sebevrah na římse opravdu její manžel?

Rodinný výlet, na který se docela těšila už probíhá. Počasí se vydařilo, cesta autem proběhla bez potíží, Julinka zažila svůj první piknik jako ze své tolik oblíbené knížky o rodině Zajícových. Ovšem tohle byla jejich rodinka a občas nebyla tak ukázková. Ale musela uznat, že dneska mají asi dobrý den. Julie vesele poskakovala po cestičce zámecké zahrady a co chvíli se za nimi otáčela. Z náhlého popudu jakési vděčnosti se k manželovi na chvíli přitiskla a pokusila se ho vzít za ruku. Cítila, že trochu ztuhnul, ale ruku jí nechal. Bylo jí najednou hezky, třeba je to opravdu tak, jak to vypadá. Všichni, co nás teď míjí, nemají žádný důvod nevnímat nás jako šťastnou rodinu. Ale najednou jí manželova ruka v té své nějak ztěžkla, připadala jí jako bez života, trochu se zachvěla jakoby zimou a ruku uvolnila. Něco zrovna vykládal a hned použil volnou ruku ke gestikulaci.“Tak chápeš to?
Slyšíš, co ti říkám?“ Odpověděla, že ano.
Došli k zámku. Sklonila se k Julince a povídala jí o princezně, která tu kdysi žila a jako malá holčička běhala po zámecké zahradě a hrála si tu. Malou to hned nadchlo, chtěla být jako ta princezna, tak si sedli na lavičku a sledovali, jak běhá po trávě a trhá sedmikrásky. Potom chtěla zmrzlinu, kterou nedostala, manžel jí vysvětlil, že je tu zbytečně předražená a za druhé hrozí, že bude v autě blinkat. „ Juli, to nevadí, tatínek má pravdu, dáme si zmrzlinu doma, to bude lepší, pojď,“ bere malou za ruku a jdou k pokladnám. „ Podívej, je tu výstava historických hraček, to bychom se mohli podívat! Uvidíš s čím si kdysi hrála ta malá princezna, co tu bydlela!“ Rozplývá se a sama se těší, jak to dcerce všechno ukáže a jak si to spolu užijí. Obrátí se na manžela:“ Půjdeme?
Malé se to bude líbit, je to tak akorát pro ni.“ Připadá si jako malá holčička, natěšená na hračky, cítí jak je spontánní a jak jí to dělá dobře. Usmívá se na něj v očekávání příjemně stráveného společného zážitku. Ale on nechce, nechce jít, je to moc drahé, měli dnes už spoustu výdajů, kdoví jestli nebudou cestou domů třeba platit pokutu, k čemu by to bylo vidět pár starých krámů, co zas má, to je celá ona, nepraktická… Dál už neslyší, připadá si opravdu jako malá holčička. Ale žádná holčička přece není a už toho přizpůsobování má tak akorát dost. Tvrdě se na něj podívá a řekne:“ Ale my jít chceme, dáš mi peníze na vstupné?“ Podrážděně jí vysvětluje, že na tohle peníze dávat nebudou. „ Mne nezajímá, co chceš ty, dej mi ty peníze a počkej tady. Chápeš to? Slyšíš, co ti říkám?“ Použije mimoděk jeho často užívaná slova, dostává se do varu, cítí, že je lidé pozorují, ale je jí to jedno, tak nějak ví, že dělá dobře a užívá si to. Někdo se zlehka dotkne její ruky a osloví ji. Je to příjemně vypadající muž, asi tak starý jako její manžel, spiklenecky se na ni usmívá a nabízí se, zda je s dcerkou nemůže na výstavu pozvat, sám se tam chystal podívat a takhle bude mít aspoň milou společnost. Téměř se nerozmýšlí a vyhrkne, že ano. Vezme vykulenou dceru za ruku, směrem k manželovu znechucenému výrazu oznámí, aby na ně počkal u fontánky a odchází středem. Jejich zachránce se jim mile a nevtíravě věnuje celou výstavu, je docela vtipný a u východu se samozřejmě rozloučí. Tak dobře se necítila už dlouho.
Manžel u fontánky není. Není ani nikde poblíž na lavičkách. Trochu jí přechází dobrá nálada. Tu si všimne srocení lidí pod hradbami. Popojde tím směrem, něco se tam stalo. Podívá se nahoru, na římse pod věží balancuje nějaký člověk v červeném tričku a černých kalhotách. Sebevrah, nese se vzrušeně kolem, myslíte, že skočí, ptá se někdo. Má červené tričko a černé kalhoty jako její manžel, se zvrácenou hlavou vzrušeně mžourá nahoru, je krátkozraká a nemá s sebou brýle, cítí, jak jí bije srdce a myšlenky jí běží hlavou jako splašené. Je to on, dohnala ho k tomu, zabije se kvůli ní, skočí dolů, protože ho zradila, byl tak citlivý a ona to neviděla, nešlo jen o peníze..Točí se jí hlava, neví co si počít, má strašný strach, bude z ní vdova, vdova, to je strašné slovo. Co bude dál…
Najednou slyší jeho hlas, otrávený a nepříjemný:“Tak prosím tě pojď a nech té davové hysterie, aspoň toho nás už dneska ušetři. Je to blázen. Zajímalo by mě, jestli má aspoň uzavřenou životní pojistku.“ Otočí se a manžel stojí za ní. Jdou k autu, už se zdrželi dost. Trochu se jí podlamují kolena, je jí zima a tak nějak se jí těžko dýchá, potřebovala by vzít za ruku, ale už není malá holčička. Zvládne to. Pojedou domů a ona má o čem přemýšlet.